6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

46 Af 23/2015- 159 - text 18 46 Af 23/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Ing. O. S., IČO: X, sídlem H., T., zastoupen advokátem Mgr. Davidem Neveselým, sídlem Na Florenci 15, Praha 1, proti žalovanému: G. ř. c., sídlem B., P., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2015, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2015, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“; součástí správního spisu je písemné vyhotovení originálu rozhodnutí, které je datováno dnem 7. 7. 2015, nicméně žalobci bylo doručeno elektronické vyhotovení rozhodnutí datované dnem 8. 7. 2015). Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí Celního úřadu Praha D5 (dále jen „celní úřad“), a to dodatečné platební výměry ze dne 24. 5. 2010, č. j. X a č. j. X, týkající se spotřební daně za zdaňovací období duben 2008 a červenec 2008. 2. Žalobce předně namítl uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně podle § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). Daňová kontrola byla zahájena dne 18. 8. 2008 a lhůta pro stanovení daně skončila 31. 12. 2011. Jestliže žalovaný odmítl uplynutí prekluzivní lhůty s odkazem na § 264 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), považuje to žalobce za protiústavní a za porušení principu právní jistoty a legitimního očekávání, neboť neměl reálnou možnost spolehnout se na to, že v době, kdy správce daně činil úkony, bude postupováno podle určitého právního předpisu. Odkázal rovněž na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2014, č. j. X, kterým tento soud předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 264 odst. 4 věty první a druhé daňového řádu, a navrhl, aby zdejší soud řízení přerušil do doby, než bude vydáno rozhodnutí Ústavního soudu o tomto návrhu, neboť je to důležité pro projednávanou věc. 3. Dále žalobce uvedl, že emulzní motorová nafta nemusela být prodávána subjektu se zvláštním povolením. Pokud docházelo k prodeji ze strany Č. D., a. s., jednalo se o porušení povinnosti této společnosti. Žalobce nebyl schopen jakkoliv ovlivnit další nakládání s naftou. Toto nemohl žalobce předpokládat ani ze smlouvy o dodávkách zboží. Nafta byla použita přesně tak, jak to upravoval § 49 odst. 17 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Podle žalobce byl uplatněn nárok na osvobození a zboží bylo dodáváno osvobozeno od spotřební daně. Na všech fakturách bylo uvedeno, že zboží je osvobozeno od spotřební daně. Rovněž samotná cena byla podstatně nižší než u zboží zatíženého spotřební daní. Společnost Č. D., a. s. osvobození akceptovala tím, že přijímala zboží osvobozené od daně a při dalším prodeji na fakturách uváděla, že pohonné hmoty jsou osvobozeny od spotřební daně. 4. Kromě toho se podle žalobce jednalo o trvalé obchodní seskupení, neboť společnost Č. D., a. s., byla úzce propojena se společnostmi Č. a. P., a. s. a A. K. V., a. s., jelikož byla jejich vlastníkem a byla s nimi propojena rovněž personálně. Společnost Č. D.., a. s., využívala sklady a čerpací stanice obou společností a z těchto čerpacích stanic jim vydávala pohonné hmoty, což nejsou obvyklé právní vztahy. Byť se jednalo formálně o samostatné subjekty, jednoznačně tvořily koncern, přičemž společnost Č. D., a. s., byla ovládající osobou obou uvedených společností, které neměly možnost samostatně tvořit svou obchodní politiku. Prodej nafty v rámci tohoto seskupení byl zcela formální. 5. Skutečnosti rozhodné pro závěr, že nafta mohla být v projednávané věci prodávána bez zvláštního povolení a že se jednalo o trvalé obchodní seskupení, měla potvrdit výpověď pana M. T., jehož výpověď však žalovaný v rozporu s § 92 odst. 3 daňového řádu neprovedl. 6. Odběry vzorků a jejich vyhodnocení ze strany celního úřadu byly dle žalobce spojeny s řadou pochybení, a to z důvodu povahy emulzní motorové nafty, způsobu provedení odběru vzorků a použité metody rozboru vzorků. 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že v napadeném rozhodnutí se dostatečně vypořádal s odvolacími a dalšími námitkami žalobce. K námitce prekluze uvedl, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyložil, proč v případě žalobce nedošlo k uplynutí prekluzivní lhůty pro vyměření daně. K návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení § 264 odst. 4 daňového řádu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. X, kterým byl tento návrh zamítnut, neboť citované ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem. Žalovaný se podle svého vyjádření dostatečně zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž tím, proč v případě žalobce nebyly splněny podmínky pro prodej emulzní motorové nafty bez zvláštního povolení, stejně jakož i námitkou existence trvalého obchodního uskupení. Výslech žalobcem navrženého svědka žalovaný neprovedl pro nadbytečnost tohoto důkazního prostředku. Rovněž s námitkami týkajícími se povahy emulzní motorové nafty, způsobu a metody odběru vzorků a jejich hodnocení se dle svého vyjádření žalovaný vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Námitka žalobce stran manipulace se vzorky je podle žalovaného zcela obecná, přičemž manipulace se vzorkem žalovaný zcela vyloučil. Ve vztahu ke všem žalobním námitkám žalovaný v podrobnostech odkázal na napadené rozhodnutí. 8. Při jednání, které soud na žádost žalobce nařídil k projednání věci, setrvali účastníci na svých dosavadních procesních stanoviscích. 9. Soud po zjištění, že žaloba je včasná, podána osobou oprávněnou a že jsou splněny i další podmínky jejího věcného projednání, napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů přezkoumal, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. 10. Ze správního spisu soud zjistil, že Celní úřad Praha D5 v Rudné vydal dne 24. 5. 2010 žalobci pět dodatečných platebních výměrů na spotřební daň z minerálních olejů podle zákona o spotřebních daních. Za zdaňovací období duben 2008 vyměřil celní úřad žalobci daňovou povinnost a penále ve výši 20 % ve výši celkem 1 611 900 Kč (platební výměr č. j. X) a za zdaňovací období červenec 2008 ve výši celkem 1 516 380 (platební výměr č. j. X). Daňová kontrola byla provedena ve dnech 18. 8. 2008 až 30. 11. 2009. Zpráva o kontrole byla projednána s daňovým subjektem v rámci ústního jednání dne 26. 1. 2010 a u tohoto jednání byl daňový subjekt rovněž seznámen s úředním záznamem o způsobu stanovení základu daně v rámci daňové kontroly. 11. O odvolání žalobce proti těmto platebním výměrům rozhodlo Celní ředitelství Praha rozhodnutím ze dne 2. 12. 2011, č. j. X, tak, že odvolání zamítlo a napadená rozhodnutí potvrdilo. K námitkám žalobce proti platebním výměrům odvolací správní orgán uvedl, že má za to, že se celní úřad vypořádal v celém rozsahu s veškerou argumentací odvolatele. Svědčí o tom i zpráva o provedené kontrole spotřební daně, kde je na jednotlivá tvrzení odvolatele odkaz. Žalobci byla dodatečně vyměřena spotřební daň jednak proto, že uvedl do volného oběhu jako osvobozené od daně na základě § 49 odst. 17 zákona o spotřebních daních jiné minerální oleje, než jsou uvedeny v § 45 odst. 2 písm. k) zákona o spotřebních daních, jednak proto, že kupující přijímal od žalobce minerální oleje jako osvobozené od daně na základě § 49 odst. 17 zákona o spotřebních daních a současně nebyl nárok na osvobození od daně kupujícím nijak uplatněn. 12. Proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 2. 12. 2011 podal žalobce dne 9. 2. 2012 žalobu, na základě které bylo toto rozhodnutí rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2014, č. j. X, zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení žalovanému, na kterého přešla působnost odvolacího správního orgánu. Rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Podle soudu nebyly vypořádány všechny námitky vznesené v odvolacím řízení, zejména námitka týkající se způsobu odběru vzorků; nebylo vysvětleno, jakým způsobem byly dle technické normy vzorky odebírány a z jakého důvodu byly odebírány způsobem, který byl zvolen; nebylo uvedeno, jakou kapalinou je emulzní motorová nafta; podle soudu bylo také zapotřebí v dalším řízení prověřit, jaké jsou obchodní vztahy mezi dotčenými společnostmi, zda se jedná o trvalé obchodní seskupení nebo pouze o kupující a prodávající společnosti. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 10. 2014. 13. Opatřením žalovaného ze dne 20. 5. 2015, č. j. X, byl žalobce vyzván, aby se v odvolacím řízení opětovně vyjádřil. Na uvedenou výzvu reagoval žalobc