— Nejvyšší správní soud

48 A 15/2016- 88 - text 18 48 A 15/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: C.-V. sídlem X zastoupena Mgr. Otakarem Janebou, advokátem sídlem U Železné lávky 568/10, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2015, č. j. 444/2015-110-SDNA/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze a tímto soudem postoupenou usnesením ze dne 5. 2. 2016, č. j. 3 A 19/2016-39, Krajskému soudu v Praze jako místně příslušnému se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný změnil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dál jen „krajský úřad“) ze dne 11. 9. 2015, č. j. 124665/2015/KUSK, sp. zn. SZ_146795/2014/KUSK/16, a to tak, že snížil pokutu uloženou žalobkyni na 49 000 Kč a z výroku rozhodnutí krajského úřadu vypustil text „ve smyslu ustanovení čl. 15 odst. 8 nařízení 3821/85“. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. Krajský úřad tímto rozhodnutím původně uložil žalobkyni pokutu ve výši 99 000 Kč. Žalobkyni byla pokuta uložena za porušení § 27 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 119/2012 Sb. (dále jen „zákon o silniční dopravě“), ve smyslu čl. 15 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě (dále jen „nařízení 3821/85“), kterého se žalobkyně dopustila tím, že nezajistila, aby řidič motorového vozidla S. (reg. zn. X) s přípojným vozidlem K. (reg. zn. X) M. T. (dále také jen „řidič“) u vozidla vybaveného záznamovým zařízením doplnil své činnosti za období od 30. 9. 2014 (17:02 hod.) do 1. 10. 2014 (5:26 hod.), a dále nezajistila, aby řidič řádně vedl záznamy o době řízení, bezpečnostních přestávkách a dobách odpočinku, neboť při silniční kontrole předložil potvrzení vystavené žalobkyní, že v období od 19. 9. 2014 (16:40 hod.) do 22. 9. 2014 (17:00 hod.) měl volno nebo odpočíval, přičemž bylo zjištěno, že v tomto období řidič vykonal činnost řízení v celkové délce 4:22 hod. a činnost jiné práce v celkové délce 0:04 hod. Řidič rovněž předložil potvrzení vystavené žalobkyní, že v období od 3. 10. 2014 (14:42 hod.) do 6. 10. 2014 (17:00 hod.) měl volno nebo odpočíval, přičemž bylo zjištěno, že vykonal činnost řízení v celkové délce 7:52 hod. a činnost jiné práce v celkové délce 0:11 hod. II. Žaloba 2. Žalobkyně shrnula dosavadní průběh řízení a předně namítla, že řidič předložil při kontrole všechny doklady, které zaznamenávají činnost řidiče (dobu jízdy, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku) - kartu řidiče. Řidič nevykonával jinou činnost, kterou by bylo potřebné doložit kontrolnímu orgánu výtiskem formuláře „potvrzení o činnostech“ nebo jiným způsobem, např. výtiskem z tachografu apod. Kontrolní orgán tak obdržel všechny potřebné doklady od vozidla, nákladu a záznamy z činnosti řidiče. Řidič navíc doložil „potvrzení o činnostech“, které nebyl povinen předkládat, neboť nevykonával činnost, kterou by musel tímto doložit. 3. Dále uvedla, že žalovaný řádně neprověřil skutečnost, zda řidič dodržel či nedodržel bezpečnostní přestávku, neboť podle záznamu na kartě řidiče a doby jízd byly bezpečnostní přestávky dodrženy. Žalovaný sice uvedl, že formulář o činnostech v dopravě byl žalobkyní řidiči vystaven i na dny, kdy řidič řídil, ačkoliv podle záznamu na kartě řidiče doby jízd a bezpečnostní přestávky byly dodrženy. Žalobkyně však nemůže garantovat přesný čas odjezdu vozidla ze stanoviště, neboť v tzv. „přesném čase“ nemůže být zahrnut odchod z kanceláře, kde si řidič převezme potvrzení o činnostech a následně dojde k vozidlu s tím, že může být rozdíl v rozmezí např. 2-30 minut. Žalobkyně rovněž rozporuje tvrzení žalovaného, že řidič nedodržel bezpečnostní přestávky, neboť dodržel sociálně-právní legislativu v nákladní dopravě. Uvedené tvrzení žalovaného je nepravdivé, což vyplývá i ze záznamu z karty řidiče. 4. Žalobkyně poukázala též na to, že Policie ČR porušila zákon, pokud zadržela bez udání důvodu zboží a doklady od něho. Žalobkyně byla v tomto případě poškozena ze strany Policie ČR, neboť na základě jejího chybného postupu spediční společnost a společnost P. c. začaly služby žalobkyně čím dále méně využívat, což nakonec vedlo k tomu, že žalobkyně byla nucena tahač a návěs prodat. Protože se jednalo o společnost, která vytěžovala žalobkyni víceméně v plném rozsahu, nemohla si zabezpečit další práci. Mimo to spatřuje žalobkyně pochybení Policie ČR i při stanovení výše kauce, neboť policista přítomný na místě věc telefonicky projednával se zástupcem žalobkyně s tím, že po vyhodnocení záznamu uváděl, že kauce bude ve výši 50 000 Kč. O kauci ve výši 100 000 Kč se zástupce žalobkyně dozvěděl, až když řidič v odpoledních hodinách po odstavení vozidla v celním prostoru v K. poslal zápis z kontroly. Přitom nebylo žádným způsobem zdůvodněno, proč byla kauce zvýšena. 5. Žalobkyně se též vymezila vůči závěru, že porušila § 27 zákona o silniční dopravě ve smyslu čl. 15 odst. 2 nařízení 3821/85 tím, že řidič u vozidla vybaveného záznamovým zařízením nedoplnil své činnosti, a tím, že při silniční kontrole předložil potvrzení o činnostech, podle nichž měl mít volno nebo odpočívat a současně bylo zjištěno, že v tomto období vykonával činnosti. Podle žalobkyně měli přítomní policisté přešetřit, zda řidič dodržel zákonnou úpravu, tj. zejména doby jízd a doby odpočinku, což však neučinili. Kdyby policie postupovala správně, zjistila by, že „potvrzení o činnostech“ není potřebné a že jej není řidič povinen předložit. Podle žalobkyně měl řidič od 3. 10. 2014 (14:42 hod.) do 6. 10. 2014 (2:20 hod.) týdenní odpočinek, který trval 59 hod. a 30 minut. Jelikož právní předpisy vyžadují trvání odpočinku v minimální délce 45 hodin, mohl po 45 hodinách odpočinku, tj. 5. 10. 2014 v 11:42 hod., zahájit řízení a vykonávat svoji činnost, aniž by porušil právní předpis, přičemž mohl řídit maximálně 9 hodin za podmínky dodržení bezpečnostních přestávky po 4,5 hodiny jízdy. Tyto podmínky nebyly porušeny a doklady, které měl řidič u sebe, nebylo dle žalobkyně potřeba předkládat, neboť všechny potřebné údaje byly zaznamenány na kartě řidiče. Žalobkyně v této souvislosti namítla, že žalovaný přezkoumal data stažená z karty řidiče a konstatoval, že by předložení karty řidiče a potvrzení o činnosti pro řidiče nepředstavovalo žádné zvýhodnění, jelikož řidič v době, kdy řídil, neporušil žádný právní předpis. Podle žalobkyně v takovém případě nebylo na místě posoudit jednání řidiče resp. žalobkyně jako méně závažné. Pokud nebyl porušen žádný právní předpis, nemohlo se jednat ani o méně závažné porušení, a proto žalovaný nemohl rozhodnout o uložení pokuty. 6. Žalobkyně se rovněž vymezila vůči konstatování žalovaného, že Policie ČR v úředním záznamu přesně uvedla, v čem spatřuje porušení povinností řidiče, když uvedla „Na výše uvedené kartě řidiče bylo zjištěno, že dne 21. 9. 2014 si řidič nárokuje volno potvrzením o činnosti, ale na kartě řidiče bylo zjištěno, že řídil a vykonával jinou činnost. Dále 29. 9. 2014 a 6. 10. 2014. Jelikož na tyto dny měl řidič firmou vystaveny protokoly o volnu, jedná se o podvod. Dále bylo na kartě řidiče zjištěno, že ode dne 30. 9. 2014 17:02 hod. do dne 1. 10. 2014 05:26 hod. řidič nevede záznam, co v daném období vykonával v jakékoliv podobě, viz Doba neznámá. Dále bylo zjištěno, že řidič nedodržel dobu bezpečnostní přestávky, viz Kontrola norem podle NR (ES) č. 561/2006.“ Podle žalobkyně si řidič v žádném případě nenárokoval volno, neboť v čase od 16:40 hod. dne 19. 9. 2014 do 23:23 hod. dne 21. 9. 2014, než zahájil dobu jízdy, již byl po týdenní době odpočinku v trvání 54 hod. a 43 min. Rovněž od 21:45 hod. dne 26. 9. 2014 do 3:21 hod. dne 29. 9. 2014 měl řidič týdenní odpočinek v trvání 53 hod. a 36 minut a od 14:42 hod. dne 3. 10. 2014 do 02:12 hod. dne 6. 10. 2014 měl týdenní odpočinek v trvání 59 hod. a 30 minut. Přičemž žalobkyně upozornila, že zákon stanovuje minimální délku týdenního odpočinku na 45 hodin. 7. Žalobkyně dále poukázala na to, že podle žalovaného neurčitý nesouhlas řidiče s protokolem byl zapříčiněn tím, že se Policie ČR dopustila při kontrole mnoha pochybení a řidič se nemohl vyjádřit ke všem nesprávným postupům ze strany Policie ČR a obviněním, která mu byla kladena za vinu, neboť se nezakládala na pravdě. Řidič jednal správně a do protokolu napsal, že nesouhlasí s údajným porušením právních předpisů, která mu byla kladena za vinu a že nesouhlasí s jednáním zasahujícího policisty. V této souvislosti žalobkyně dodala, že žalovaný přijal její námitku, že Policie ČR při vypracování kontrolního protokolu pochybila, avšak dle žalovaného je z kontrolního protokolu zřejmé, jaké bylo k