4 As 116/2018 — Nejvyšší správní soud

54 A 61/2018- 78 - text 4 54 A 61/2018 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: J. J. bytem Š., P. proti žalovanému: Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram sídlem Pod Šachtami 353, 261 01 Příbram IV o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou osobně dne 4. 6. 2018 domáhá, aby bylo shora uvedenému žalovanému uloženo vymazat v katastru nemovitostí zápis změn sp. zn. Z-2791/2018-211 včetně zápisů změn, z nichž vychází (tj. sp. zn. Z-6725/2017-211, sp. zn. Z-18427/2010-211 a sp. zn. Z73/2006-211), skartovat spisy a vyřadit a skartovat listiny ze sbírky listin k těmto zápisům, aby soud rozsudkem potvrdil neplatnost uvedených zápisů a dále žalovanému zakázal pokračovat v nezákonném zásahu do práv žalobce tím, že by bez předchozího řízení vedeného za účasti žalobce zapisoval do katastru nemovitostí záznam, poznámku či upozornění, nezákonně převáděl či měnil vlastnická práva, popř. měnil geometrické a polohové zobracení parcel v mapě katastru nemovitostí bez právních listin, bez založení spisů správního orgánu ke změně či určení právních vztahů k nemovitostem či bez podkladového rozhodnutí nebo tím, že by zpětně měnil údaje v katastru nemovitostí vztahující se k nemovitostem vedeným na listu vlastnictví č. X pro katastrální území Pořešice a obec Vysoký Chlumec (dále jen „LV X“). Dále žalobce požaduje, aby bylo žalovanému uloženo obnovit v katastru nemovitostí stav zápisů na LV X do stavu, jaký byl evidován ke dni 16. 8. 2010, kdy žalobce nemovitosti nabyl na základě usnesení o dědictví, a aby soud potvrdil vlastnická práva žalobce k nemovitostem dotčeným shora označenými zápisy. 2. Žalobce již obdobně koncipovanou žalobu podal v minulosti, přičemž uvedenou žalobu soud odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2018, č. j. 48 A 154/2017-77 (kasační stížnost žalobce byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 4 As 116/2018-65), a to mj. z důvodu, že byla zčásti opožděná z důvodu zmeškání objektivní dvouleté žalobní lhůty podle § 84 odst. 1 věty druhé s. ř. s., pokud jde o záznamy sp. zn. Z-18427/2010-211 a sp. zn. Z73/2006-211, a že žalobce nevyčerpal ani opravné prostředky, jež se mu nabízely před správními orgány, a v návaznosti na to ani přednostní žalobní typ v podobě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu vydaného v řízení o odstranění chyby v katastrálním operátu, pokud jde o záznam sp. zn. Z-6725/2017-211. V usnesení o odmítnutí zmíněné žaloby soud také žalobci v odstavci 13 podrobně vysvětlil, proč za žalovaný správní orgán soud považuje Katastrální úřad pro Středočeský kraj, a nikoliv katastrální pracoviště Příbram, jakožto jeho vnitřní organizační složku. V závěru též žalobce upozornil, že pokud by žalobce na označení katastrálního pracoviště jakožto žalovaného správního orgánu nadále trval, nutně by to muselo vést k neúspěchu jím podané žaloby. 3. V reakci na nyní podanou žalobu se za žalované katastrální pracoviště Příbram vyjádřil přímo Katastrální úřad pro Středočeský kraj a připomenul, že již v usnesení ze dne 20. 3. 2018 soud srozumitelně vysvětlil problematiku označování žalovaných správních orgánů ve správním soudnictví. Po popisu skutkových okolností, za nichž došlo v katastru nemovitostí na LV X k zápisu změn sp. zn. Z2791/2018211 (šlo o výmaz poznámky o podané kasační stížnosti, již Nejvyšší správní soud žalobci rozsudkem ze dne 16. 4. 2018, č. j. 7 As 307/2017-63, zamítl), žalovaný navrhl odmítnutí žaloby ze shodných důvodů jako v předcházejícím řízení, popř. její zamítnutí jako nedůvodné. 4. Žalobce však v replice neoblomně trvá na tom, že jeho žaloba směřuje proti katastrálnímu pracovišti Příbram a důrazně označuje Katastrální úřad pro Středočeský kraj za „nežalovanou stranu“. 5. Soudu tudíž za této situace nezbývá, než bez dalšího konstatovat, že žaloba směřující vůči žalovanému, který je v ní označen, musí být zjevně neúspěšná, neboť vůbec nesměřuje proti správnímu orgánu, jak je vymezen v legislativní zkratce obsažené v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. S tímto pojmem přitom pracuje i ustanovení § 82 s. ř. s., jež předpokládá, že původcem nezákonného zásahu, proti němuž může být úspěšně vedena zásahová žaloba, může být pouze správní orgán. V podáních žalobce označený žalovaný tudíž zjevně postrádá pasivní procesní legitimaci, přičemž žalobce na tomto označení setrvává i poté, co na tento stav a jeho důsledky byl soudem upozorněn v usnesení ze dne 20. 3. 2018, č. j. 48 A 154/2017-77, a co jej na uvedené důvody upozornil i Katastrální úřad pro Středočeský kraj ve svém vyjádření. Za takové situace by bylo zbytečné, aby jej na uvedené skutečnosti opakovaně upozorňoval v tomto řízení i soud. Žalobu by proto bylo namístě zcela bez ohledu na to, jakou argumentaci žalobce uplatňuje, zamítnout jako nedůvodnou. 6. Soud se však i přes tuto situaci, musel nejprve zabývat tím, zda je žaloba vůbec přípustná. Nezbylo mu přitom než konstatovat, že i v tomto případě je žaloba nepřípustná ze shodných důvodů, jako tomu bylo v řízení sp. zn. 48 A 154/2017. Zbývá jen doplnit, že ve vztahu k nově napadenému zápisu změn sp. zn. Z-2791/2018-211 je nepřípustnost žaloby dána tím, že i zde žalobce měl možnost žádat o provedení opravy (údajné) chyby v katastrálním operátu a proti zamítavému rozhodnutí následně brojit žalobou proti rozhodnutí. V případě že by správní orgány prodlévaly v řízení o vydání takového rozhodnutí, byla by namístě žaloba na ochranu proti nečinnosti. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem tedy není ani zde ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. přípustná. Ve vztahu k dalším žalobou napadeným zápisům pak bezezbytku platí to, co již soud žalobci sdělil v usnesení ze dne 20. 3. 2018, č. j. 48 A 154/201777. Na odůvodnění tohoto usnesení soud pro stručnost žalobce odkazuje, neboť není důvodu opakovat to, co již žalobci bylo jednou soudem sděleno. 7. Jen pro úplnost a lepší pochopení soud považuje za potřebné žalobce upozornit, že pokud se skutečně obává toho, že by zápisem v katastru nemovitostí, o němž by nebyl vyrozuměn, mělo být bez jeho vědomí zapsáno vlastnické či jiné právo k nemovitostem v jeho vlastnictví ve prospěch jiné osoby, jednoznačnou obranou proti takovému hypotetickému postupu by byla žaloba na určení vlastnictví k příslušné nemovité věci (ať již označené jejím aktuálním označením v katastru nemovitostí nebo prostřednictvím odkazu na připojený geometrický plán, pokud by se jednalo o pozemek, který není parcelou) podaná vůči osobě, v jejíž prospěch by bylo takové právo v katastru nemovitostí evidováno, u okresního soudu místně příslušného podle umístění sporné nemovité věci. Vzhledem k tomu, že se vlastnické právo nepromlčuje, jediným časovým omezením pro úspěch takové žaloby by byla potenciální hrozba vydržení vlastnického či jiného věcného práva oprávněného zapsaného v katastru nemovitostí, která však vyžaduje nepřetržitou deset let trvající poctivou a pravou držbu nemovité věci či práva k ní (srov. § 992, § 993 a § 1089 až 1091 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), která u nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí z povahy věci předpokládá, že po takto dlouhou dobu bude uvedené právo ve prospěch oprávněného (včetně jeho právních předchůdců) v katastru nemovitostí vedeno, oprávněným reálně vykonáváno a přitom nebude nikým zpochybněno. Proto i prosté provedení kontroly výpisu z katastru nemovitostí např. jednou za 2 roky poskytuje žalobci dostatečnou ochranu před tím, aby se v katastru zapsaný poctivý nabyvatel nemovitostí žalobce od někoho, kdo byl nekalým způsobem zapsán jako vlastník či oprávněná osoba k těmto nemovitostem, stal vlastníkem těchto nemovitostí v důsledku jejich vydržení, neboť žalobce by měl dostatek prostoru pro podání žaloby na určení vlastnického práva k nemovitým věcem, u nichž by zápis v katastru nemovitostí neodpovídal skutečnosti. 8. Současná aktivita žalobce v rámci správního soudnictví se z tohoto hlediska jeví být iracionální a prakticky zbytečná, i kdyby byly tyto žaloby formulovány bezvadně a byly projednatelné. Zůstává nicméně plně na úvaze žalobce, zda bude vynakládat čas a peníze na žaloby proti správním orgánům na úseku katastrální evidence nemovitostí, v tomto směru jeho dispoziční právo nikdo nezpochybňuje. 9. S ohledem na shora uvedené argumenty (včetně těch, jež jsou obsahem usnesení ze dne 20. 3. 2018, č. j. 48 A 154/2017-77) tedy lze shrnout, že podanou žalobu je namístě jako celek odmítnout, a to na základě kombinace ustanovení § 46 odst. 1 písm. b), c) a