7 Ao 5/2011 — Nejvyšší správní soud

43 A 101/2018- 42 - text 14 43 A 101/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka v právní věci navrhovatelů: a) Ing. J. P., b) JUDr. Z. P., oba bytem X, oba zastoupeni advokátem JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., se sídlem Slavíkova 23, Praha, proti odpůrkyni: obec Radějovice, se sídlem Radějovice 10, zastoupena advokátem JUDr. Jakubem Sýkorou, se sídlem Prvního pluku 17, Praha, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2016/OOP – územního plánu Radějovice – vydaného usnesením Zastupitelstva obce Radějovice ze dne 24. 8. 2016, takto: I. Opatření obecné povahy č. 1/2016/OOP - územní plán Radějovice vydaný Zastupitelstvem obce Radějovice dne 24. 8. 2016 se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v části týkající se pozemku p. č. X v katastrálním území x. II. Odpůrkyně je povinna zaplatit každému z navrhovatelů náhradu nákladů řízení v částce 11 364,50 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: 1. Návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se navrhovatelé domáhají zrušení opatření obecné povahy č. 1/2016/OOP - územního plánu R. vydaného Zastupitelstvem obce R. dne 24. 8. 2016 (dále též jen „opatření obecné povahy“ nebo „územní plán“), a to části týkající se pozemku ve vlastnictví navrhovatelů p. č. X v katastrálním území R. (dále jen „pozemek navrhovatelů“). Navrhovatelé uvedli, že územní plán zahrnuje jejich pozemek do plochy smíšené nezastavěného území (NS) a vymezuje na něm regionální biokoridor RK X. Právě vymezení biokoridoru na pozemku navrhovatelů zasahuje nepřiměřeným způsobem do jejich vlastnického práva. V porovnání s předchozím územním plánem došlo ke změně spočívající jednak v zařazení pozemku navrhovatelů do plochy NS, jednak v rozšíření biokoridoru. Předchozí územní plán vymezoval biokoridor mimo pozemek navrhovatelů, jenž byl zařazen do výhledové plochy pro obytnou zástavbu. 2. Podle metodiky pro projektování územních systémů ekologické stability (dále jen „ÚSES“) je minimální šíře biokoridoru v případě lesních společenstev a společenstev mokřadů 40 m, v případě lučních společenstev 50 m. V daném případě má dojít k rozšíření krčku biokoridoru, přičemž při předpokládaném zalesnění tohoto krčku za účelem spojení dvou lesních komplexů by byla předepsaná minimální šíře biokoridoru dosažena již jen pozemkem p. č. X, jehož šíře je 46 m. Při ponechání lučního společenstva by postačily pozemky p. č. X a X, které dosahují šíře 58 m a jsou součástí přírodní plochy. Pozemek navrhovatelů je navíc oplocen, takže jeho zahrnutí do biokoridoru je nelogické a nefunkční. Oplocený pozemek nemůže naplnit cíl ÚSES, tj. zvýšit konektivitu krajiny. V rozhodnutí o námitkách navrhovatelů neuvedla odpůrkyně žádný relevantní důvod pro rozšíření plochy biokoridoru o pozemek navrhovatelů. Odkaz odpůrkyně na stanoviska dotčených orgánů nemůže obstát, neboť odpůrkyně byla povinna posoudit námitky věcně. Jelikož v rozhodnutí o námitkách není uveden žádný věcný důvod pro rozšíření biokoridoru, je rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odpůrkyně odkázala v rozhodnutí o námitkách na požadavek krajského úřadu, který ovšem nebyl obsažen v žádném závazném aktu, nýbrž pouze v jakémsi předběžném sdělení, z něhož ovšem neplynou důvody pro rozšíření biokoridoru na téměř 100 m. Obstát nemůže ani odkaz na zásady územního rozvoje, neboť ty nevymezují konkrétní plošný rozsah ÚSES, což je úkolem procesu pořizování územního plánu. 3. Navrhovatelé zpochybňují tvrzení odpůrkyně obsažené v odůvodnění územního plánu, že potřeba rozšířit ÚSES je dána výhledovou zástavbou severní části území obce (dřívější územní rezerva X). Navrhovatelé poukazují na to, že záměr zástavby v daném místě byl obsažen již v dosavadním územním plánu a nebylo důvodu rozšířit biokoridor. Napadené opatření obecné povahy plochu územní rezervy zmenšuje, nejsou tedy dány důvody k rozšíření biokoridoru. Nárazníkovou zónu mezi plánovanou zástavbou a biokoridorem lze vytvořit vhodným funkčním určením ploch, popř. regulací platnou pro tyto plochy (zvýšený podíl zeleně, vysázení stromořadí apod.). 4. Navrhovatelé dále uvádí, že v prvním návrhu územního plánu vedl biokoridor mimo pozemek navrhovatelů, pozemek byl součástí zastavitelného území. Tento návrh byl přitom schválen dotčenými orgány i krajským úřadem, tedy těmi, kteří následně žádali rozšíření biokoridoru. Autorizovaný projektant ÚSES prezentoval v letech 2012 a 2013 kladné výsledky výpočtu parametrů ÚSES, neindikoval potřebu jeho rozšíření. V roce 2016, kdy bylo zpracováno rozšíření biokoridoru, nebyly předloženy žádné výpočty, které by tento postup odůvodňovaly. 5. Navrhovatelé poukazují na to, že jejich pozemek byl oplocen na základě územního souhlasu vydaného Obecním úřadem K. dne 30. 4. 2015, k pozemku jsou přivedeny přípojky elektřiny, plynu, vody a kanalizace (jejich užívání bylo povoleno rozhodnutím Obecního úřadu K. ze dne 28. 7. 2008). Vymezení biokoridoru může zabránit přeměně plochy pro bydlení, jak to předpokládal předchozí územní plán. 6. Navrhovatelé shrnují, že pro rozšíření biokoridoru na jejich pozemek není dán žádný legitimní (věcný) a zákonný důvod, jenž by odůvodnil omezení práv navrhovatelů. V důsledku absence legitimního cíle nemohou být splněny ani podmínky subsidiarity a minimalizace zásahu. 7. Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu uvedla, že napadený územní plán byl pořizován na základě § 188 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 39/2015 Sb. (dále jen „stavební zákon“). Funkční využití pozemku navrhovatelů před vydáním napadeného územního plánu bylo „plocha pro obytnou zástavbu ve výhledu“, což znamená, že bez změny územního plánu nebylo možné považovat pozemek za zastavitelnou plochu. Je otázka, zda územní souhlas a kolaudační rozhodnutí Obecního úřadu K. týkající se pozemku navrhovatelů byly vydány v souladu se zákonem. V návrhu č. 1 územního plánu z října 2014 byl pozemek navrhovatelů zařazen do plochy Z1, která byla vymezena jako zastavitelná plocha. Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) jakožto nadřízený orgán územního plánování vyjádřil přípisem ze dne 3. 12. 2014 nesouhlas s tímto návrhem, neboť při úpravě dle § 188 stavebního zákona nelze měnit územní plán. V následné komunikaci pak krajský úřad uvedl, že v regionálním ÚSES RK X nelze umístit zastavitelnou plochu, kterou je tak třeba z návrhu vypustit. Krajský úřad nevyhověl žádosti odpůrkyně a nepotvrdil odstranění nedostatků, neboť podle něho nebyl rozsah regionálního biokoridoru RK X vymezen v souladu se Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje. Odpůrkyně proto zapracovala všechny požadavky krajského úřadu, který dne 23. 9. 2015 potvrdil odstranění nedostatků návrhu, a to poté, co byl regionální biokoridor zpřesněn v souladu s dohodou s dotčeným orgánem na úseku ochrany přírody a krajiny. Navrhovatelé následně uplatnili námitku k návrhu územního plánu, které odpůrkyně nemohla vyhovět. Napadané opatření obecné povahy nemění účelové určení pozemku navrhovatelů, který nikdy nebyl součástí zastavitelné plochy, jeho účelem bylo uvést územní plán ze dne 16. 12. 2002 do souladu s aktuální právní úpravou. Možnost stavět na pozemku navrhovatelů ani dříve neexistovala. Odpůrkyně navrhla, aby soud návrh zamítl. 8. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k závěru, že návrhem napadený správní akt je skutečně opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Návrh byl podán ve lhůtě dle § 101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., ve spojení s čl. XXXVIII bodem 3 zákona č. 225/2017 Sb. Navrhovatelé tvrdí dotčení na svém vlastnickém právu k pozemku, který je řešen napadeným opatřením obecné povahy. Náleží jim proto návrhová legitimace. 9. Soud rozhodl o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy bez jednání, neboť odpůrkyně vyjádřila s tímto postupem výslovný souhlas, souhlas navrhovatelů byl dán implicite v souladu s § 51 odst. 1 větou druhou s. ř. s. Soud dokazování neprováděl, vycházel z listin, které byly shromážděny již v průběhu projednávání územního plánu a které byly podkladem pro opatření obecné povahy. 10. Z územního plánu obce R. schváleného usnesením Zastupitelstva obce R. ze dne 16. 12. 2002 (dále též „územní plán obce z roku 2002“) soud zjistil, že pozemek navrhovatelů byl součástí plochy X, nebyl součástí biokoridoru. Plocha X (plocha obytná městského typu) je v územním plánu zmiňována jako nová lokalita obytné zástavby a zastavěného území, jde o louku přímo navazující na severní hranici katastrálního území R. na komunikaci a novou zástavbu H. J.. Od ostatní části katastru je toto území odděleno údolím a les