1 As 23/2010 — Nejvyšší správní soud

48 A 131/2017- 37 - text 17 48 A 131/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: T. S., narozena X státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupena advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 9. 2017, č. j. MV-92252-6/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 12. 10. 2017, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“), ze dne 13. 6. 2017, č. j. OAM na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 17. 12. 2015 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu s odůvodněním, že žalobkyně odmítla vypovídat. 2. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť v něm nebyla vypořádána odvolací námitka směřující proti argumentaci ministerstva ohledně bezdůvodného odmítnutí vypovídat. Žalobkyně je naopak přesvědčena o tom, že realizovala své ústavně zaručené právo odmítnout výpověď v případě obavy z nebezpečí trestního stíhání či stíhání za správní delikt. V takovém případě podle ní nebylo namístě žádost o udělení trvalého pobytu zamítnout. Žalobkyně má za to, že nemohla být nucena uplatnění svého práva dále odůvodňovat, jelikož to by bylo v rozporu se zákazem sebeobviňování, a nebylo podle ní možné ani fabulovat o neopodstatněnosti využití jejího ústavního práva z důvodu promlčení trestného činu či správního deliktu. V tomto kontextu žalobkyně též odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Další důvod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spatřuje žalobkyně v tom, že žalovaná neposoudila zákonnost rozhodnutí ministerstva v mezích odvolacích námitek, ale založila své rozhodnutí na zcela nové argumentaci. Tím žalovaná zasáhla do procesních práv žalobkyně, neboť jí odepřela jeden prostředek obrany proti nezákonnému rozhodnutí. 3. Žalobkyně poukazuje též na to, že řízení o trvalém pobytu je vedeno již od roku 2013 a v jeho rámci bylo vydáno několik nezákonných rozhodnutí. Vedle toho jsou vedena řízení o prodloužení platnosti průkazu rodinného příslušníka občana Evropské unie a o zrušení povolení k přechodnému pobytu. Během těchto řízení bylo provedeno několik výslechů, jejichž obsah správní orgány překrucovaly, což žalobkyni nelze přičítat k tíži. Žalobkyně mohla pojmout obavu, že překrucování výpovědí bude pokračovat až do fáze podání podnětů k zahájení trestního či správně-trestního řízení. Ačkoliv žalovaná překrucováním výpovědí dříve poukazovala na rozpory, v napadeném rozhodnutí implicitně poukazovala na jednotnost výpovědi žalobkyně a nepochopení, proč najednou vypovídat odmítá. Z napadeného rozhodnutí též implicitně plyne, že žalovaná měla odpovědi na všechny otázky, a proto dle žalobkyně nebyl její výslech vůbec nutný. Zamítnutí žádosti o trvalý pobyt z důvodu neposkytnuté výpovědi je o to absurdnější. 4. Žalobkyni se jeví jako nereálné, že by jí pobyt na území mohl být někdy zrušen, neboť je matkou dvou nezletilých dětí. Pro udělení trvalého pobytu žalobkyně dle svého mínění splňuje všechny podmínky, a zamítnutí žádosti se jí proto jeví jako nehospodárné a přepjatě formalistické. Žalobkyně připomíná své osobní, rodinné a majetkové poměry, načež namítá nepřiměřenost napadeného rozhodnutí. S názorem žalované, že nebylo třeba zkoumat přiměřenost podle § 174a zákona o pobytu cizinců, žalobkyně nesouhlasí a poukazuje i na § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 298/2016 Sb. (dále jen „správní řád“). Ochrana před neoprávněnými zásahy do rodinného a osobního života je mimoto zakotvena na ústavní i mezinárodní úrovni. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žije ve společné domácnosti se svými dvěma nezletilými dcerami, bylo podle ní též zasaženo do zájmů nezletilých dětí. 5. V neposlední řadě žalobkyně nesouhlasí se způsobem, jakým žalovaná vypořádala námitku týkající se přepjatého formalismu, a zdůrazňuje, že upřednostňování formalistického přístupu na úkor materiálního Ústavní soud opakovaně označil za nezákonné. Závěrem žalobkyně namítá porušení zásad činnosti správních orgánů, přičemž odkazuje na § 2 odst. 2 a 3 správního řádu a na § 4 odst. 4 téhož předpisu. 6. Žalovaná se oproti tomu ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právní kvalifikací uvedenými v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů, přičemž odkazuje zejména na III. část napadeného rozhodnutí, kde se vypořádala s odvolacími námitkami žalobkyně, jež se shodují s žalobními body. Žalobu pokládá za nedůvodnou, a proto navrhuje její zamítnutí. II. Obsahu správního spisu 7. Žalobkyně podala dne 18. 2. 2013 žádost o udělení povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení rodiny, v níž uvedla, že je manželkou českého občana a že má dvě nezletilé dcery, narozené v letech 2006 a 2010, z nichž jedna je občankou Ukrajiny a druhá českou občankou. 8. V dubnu 2013 byla několikrát provedena pobytová kontrola, při níž však nebyl v místě bydliště žalobkyně nikdo zastižen; z šetření mezi nájemníky bylo zjištěno, že se žalobkyně na adrese zdržovala s dcerami a nějakou starší ženou, nikoli však se svým manželem. V listopadu 2013 byla žalobkyně vyslechnuta, přičemž uvedla, že s manželem bydlí na společné adrese, seznámila se s ním v době, kdy byla ještě dítě, a to při návštěvě své babičky, a dále odpověděla na několik dotazů týkajících se společného soužití (např. kam chodí s manželem nakupovat nebo kde mají doma uloženy léky). V červnu 2014 byl jako svědek vyslechnut otec manžela žalobkyně, který se se svým synem v té době neviděl několik let, nebyl na jeho svatbě a s žalobkyní a jejími dcerami se setkal poprvé několik dnů před výslechem. 9. Ve spise následují kopie listin z řízení o žádosti žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu. Konkrétně jde o protokol ze dne 9. 2. 2010, v němž žalobkyně na otázky uvedla, že do České republiky přicestovala v prosinci 2009 na turistické vízum, o svatbě začala se svým manželem M. P. hovořit v létě, původně svatbu plánovali na jaro roku 2010 a uskutečnit se měla na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při své návštěvě v České republice zjistila, že je v pokročilém stádiu těhotenství (asi 3. až 4. měsíc), rozhodli se nakonec pro svatbu v České republice. Ta se konala X v P.. Žalobkyně mimo jiné uvedla, že se se svým manželem seznámila ve 12 letech, od té doby s ním komunikovala na dálku, když mu bylo asi 18 let, tak za ní přijel na Ukrajinu. Později zjistil, že si žalobkyně našla jiného přítele, s nímž má dceru D., znovu žalobkyni kontaktoval po jejím rozchodu v roce 2007. Druhá návštěva manžela žalobkyně na Ukrajině se uskutečnila v červenci nebo srpnu. Žalobkyně dále uvedla, že je těhotná a že její manžel (pan P.) je otcem dítěte, společně spolu bydlí od svatby. Na závěr výslechu žalobkyně opravila svou výpověď tak, že za ní manžel na Ukrajinu nikdy nepřijel, neboť neměl platný cestovní pas, a že si je vědom toho, že není otcem dítěte, které žalobkyně čeká, ale chce ho společně s ní vychovávat. Dne 9. 2. 2010 byl vyslechnut také manžel žalobkyně, který sdělil, že se s žalobkyní seznámil, když mu bylo asi 11 let; aktuálně je žalobkyně v České republice asi od poloviny prosince 2009. Svatbu původně plánovali na léto 2010, změna nastala o Vánocích, kdy se na radu sestry žalobkyně rozhodli, že svatba bude v České republice, neboť žalobkyně byla těhotná. Svatba se uskutečnila X v P.. Na Ukrajině byl manžel v roce 2008 a poté na přelomu července a srpna 2009. Manžel žalobkyně na dotaz uvedl, že si nejsou jisti, zda on je otcem očekávaného dítěte. Vypověděl také, že chce mít jistotu, že je dítě jeho, a proto podstoupí testy DNA. Dodal, že pokud není otcem dítěte, jejich vztah s žalobkyní to neovlivní, a že se mu za měsíc narodí dcera, kterou čeká s bývalou přítelkyní M. Š., s níž od srpna nežije. 10. Kromě shora citovaných listin jsou ve spise založeny protokoly o výsleších z 24. 9. 2010, které byly též vyhotoveny v rámci řízení o žádosti žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu. Žalobkyně podle protokolu trvala na tom, že za ní manžel na Ukrajinu nejezdil. Sdělila, že se seznámili v roce 1998, přičemž k vážnému seznámení došlo v prosinci 2009. Pro sňatek se rozhodli asi po třech týdnech vážné známosti, se svatbou spěchali proto, aby žalobkyně neodcestovala zpět na Ukrajinu. Žalobkyně potvrdila, že její m