8 As 40/2007 — Nejvyšší správní soud

48 A 95/2016- 47 - text 14 48 A 95/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: P. M. sídlem X zastoupena advokátem Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou sídlem náměstí Jana Žižky z Trocnova 2, 286 01 Čáslav proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 1039/32, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2016, č. j. MPO 39618/2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou do datové schránky soudu dne 26. 10. 2016, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2016, č. j. MPO 39618/2016 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru správních agend a krajského živnostenského úřadu (dále jen „krajský úřad“), ze dne 8. 6. 2016, č. j. 085104/2016/KUSK, sp. zn. SZ_053796/2016/KUSK, a toto rozhodnutí potvrdil. Uvedeným rozhodnutím krajský úřad uložil jako orgán příslušný k výkonu dozoru podle zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 202/2015 Sb. (dále jen „zákon o regulaci reklamy“) žalobkyni pokutu ve výši 20 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 8a odst. 2 písm. a) zákona o regulaci reklamy, jejž se měla dopustit tím, že dne 22. 9. 2014 zadala reklamu na tabákové výrobky ve formě reklamního letáčku (tzv. insertu) propagujícího spotřebitelskou soutěž „Vyhraj a jdi do akce“ umístěného ve spotřebitelských baleních cigaret značky C. distribuovaných v období od 1. 7. 2015 do 31. 8. 2015, přičemž tato forma reklamy nespadá pod žádnou z výjimek ze zákazu reklamy na tabákové výrobky uvedených v § 3 odst. 4 zákona o regulaci reklamy. Ve výroku II byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. 2. Žalobkyně v žalobě předně uvádí, že těžiště věci spočívá v posouzení otázky, zda ze strany žalobkyně došlo k porušení zákona o regulaci reklamy tím, že vložila reklamní leták (tzv. insert) do spotřebitelského balení cigaret. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaný vykládá § 3 odst. 4 zákona o regulaci reklamy nesprávně a k tíži žalobkyně. Žalovaný totiž zastává názor, že takovýto reklamní leták nelze podřadit pod žádnou z výjimek uvedených v citovaném ustanovení, a tudíž je nutno jej považovat za reklamu zakázanou, přičemž argumentuje zejména tím, že takto vložený leták se může dostat mimo místa, kde je reklama na tabákové výrobky povolena [viz § 4 odst. 3 písm. b) a c) zákona o regulaci reklamy], a působit tak i na nekuřáckou část populace včetně dětí a mladistvých. Takový výklad považuje žalobkyně za nepřípustně extenzivní, resp. výklad výjimek ze zákona za příliš striktní, přičemž se brání tím, že v posuzované věci nebylo prokázáno, že k šíření letáků mimo aprobovaná místa skutečně došlo. Dále uvádí, že dopady této úvahy žalovaného by byly zcela absurdní, neboť na první pohled viditelná reklama velkých rozměrů, avšak umístěná v místě prodeje tabákových výrobků, by byla v souladu se zákonem, kdežto leták, který se dostane do rukou kuřáka až po zakoupení krabičky cigaret, bude shledán za reklamu zakázanou. 3. Žalobkyně dále argumentuje tím, že žalovaný se nevypořádal s jejími námitkami ohledně smyslu právní úpravy. Dle žalobkyně je z důvodové zprávy zřejmé, že vlastní cíl zpřísnění regulace reklamy byl motivován a podněcován úvahou prioritní ochrany dětí a mládeže před masivní reklamou na tabákové výrobky. V daném případě se však o žádnou masivní reklamu nabádající mládež ke kouření nejedná. Letáček propaguje soutěž, které se může zúčastnit ten, kdo si již krabičku cigaret zakoupil, tudíž nemůže působit na mládež, a to z důvodu, že se nachází přímo ve výrobku, který je určen osobám starším 18 let. Žalobkyně dále dodává, že na kuřáky má nepochybně větší vliv viditelná reklama ve formě plakátů umístěných v prodejnách, než reklama umístěná v krabičce cigaret. Restriktivní výklad výjimek z generálního zákazu tabákové reklamy provedený žalovaným a krajským úřadem je tak v rozporu se smyslem zákona o regulaci reklamy. 4. Dle názoru žalobkyně na posuzovanou věc přímo dopadají ustanovení § 3 odst. 4 písm. b) a c) zákona o regulaci reklamy, z jejichž dikce žalobkyně dovozuje, že reklama šířená formou tzv. insertů, pokud probíhá ve specializovaných prodejnách tabákových výrobků, popř. pokud probíhá v té části provozovny, která je určena k prodeji tabákových výroků, je zcela legální. Žalobkyně dále dodává, že je logické, že regulace reklamy může mířit pouze na vlastní aktivní působení reklamy (přímé ovlivňování veřejnosti), a nikoliv na všechny její možné následky dobíhající kdykoliv později a projevující se mimo jiné i tak, že se člověku zpětně reklama vybaví v mysli. Výkladem zastávaným žalovaným by bylo možno postihnout kteroukoliv reklamu, neboť i nesporně legální reklama se může v mysli jednotlivce realizovat s časovým odstupem. 5. Na závěr žaloby žalobkyně namítá, že § 3 odst. 4 písm. a) zákona o regulaci reklamy není dostatečně jasně formulovaný, neboť ho lze vykládat dvojím způsobem a v takovém případě je povinností žalovaného použít výklad, který je ve prospěch žalobkyně. Dle názoru žalobkyně lze citované ustanovení vykládat tak, že se zákaz reklamy nevztahuje na dvě větší podmnožiny, a to na reklamu v periodickém tisku, neperiodických publikacích, na letácích, plakátech nebo v jiných tiskovinách a na reklamu šířenou prostřednictvím služeb informační společnosti určených výlučně profesionálům v oblasti obchodu s tabákovými výrobky. Žalobkyně se domnívá, že v tomto případě, kdy zákon nemá zcela jasné znění, má žalovaný povinnost šetřit práva žalobkyně nabytá v dobré víře a vykládat zákon tak, aby žalobkyni žádným způsobem nepoškozoval. Tak se tomu v daném případě však nestalo. 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve znovu opakuje svou argumentaci obsaženou již v napadeném rozhodnutí. K námitce žalobkyně týkající se „pravého“ smyslu právní úpravy žalovaný uvádí, že způsob, jakým žalobkyně interpretuje smysl právní úpravy regulace reklamy, považuje za zkreslující. Podle výkladu žalobkyně cílem zpřísnění regulace reklamy je ochrana dětí a mládeže před masivní reklamou na tabákové výrobky, což však není případ posuzované reklamy (insertu), neboť nejde o masivní reklamu nabádající mládež ke kouření. Takový výklad žalovaný odmítá, neboť žalobkyně směšuje dvě věci, a to generální zákaz reklamy a omezení daná pro obsah reklamy, která je ze zákazu vyjmuta (zákaz „nabádání ke kouření“). Cílem zpřísnění regulace reklamy bylo dle názoru žalovaného zabránit vzniku nových závislostí na kouření, zejména pak u mladistvých. Z tohoto důvodu zákonodárce dosavadní právní úpravu, která reklamu obecně povolovala (s určitými výjimkami), nahradil všeobecným zákazem s přesně vymezenými výjimkami. Smyslem tedy bylo minimalizovat šíření tabákové reklamy jako takové, nikoliv jen reklamy masivní či nabádající ke kouření. Zároveň žalovaný konstatuje, že v napadeném rozhodnutí není žalobkyni kladeno za vinu, že zadala reklamu, která by nabádala ke kouření. Tuto námitku tedy žalovaný považuje za nedůvodnou. Žalovaný dále trvá na tom, že reklamu ve formě reklamního letáčku umístěného ve spotřebitelském balení cigaret nelze považovat za výjimku z obecného zákazu reklamy na tabákové výrobky, neboť okamžikem prodeje tabákového výrobku se reklama dostává mimo prostory, kde je přípustná, přičemž dle žalovaného nebylo nutné prokazovat, že k šíření letáků mimo aprobovaná místa skutečně došlo. Pokud jde o otázku žalobkyně, zda má na nekuřáky větší vliv „viditelná“ reklama umístěná v prodejnách, nebo „skrytá“ reklama ve spotřebitelských baleních cigaret, tato otázka není dle názoru žalovaného při posuzování objektivní stránky předmětného správního deliktu zásadní. Intenzita dopadu reklamy na spotřebitele představuje okolnost, která může zvýšit nebo snížit závažnost konkrétního protiprávního jednání a jejíž posouzení může být případně použito až při rozhodování o výši uložené sankce. Pokud jde o žalobkyní namítanou nepřesnost právní úpravy týkající se § 3 odst. 4 písm. a) zákona o regulaci reklamy, k tomu žalovaný uvádí, že je z textu zákona dostatečně patrné, že se tato výjimka týká vyjmenovaných typů reklamy, avšak za podmínky, že jde o reklamu určenou profesionálům v oblasti obchodu s tabákovými výrobky. Takový výklad je zřejmý i z důvodových zpráv k zákonu č. 132/2003 Sb. a k zákonu č. 25/2006 Sb., kterými byla regulace reklamy na tabákové výrobky zpřísněna. Pro úplnost žalovaný uvádí, že žalobkyně byla již v minulosti obeznámena se způ