8 As 409/2018 — Nejvyšší správní soud

51 A 52/2020- 24 - text 6 51 A 52/2020 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobce: J. B. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Martinou Pekarovou sídlem Krátký Lán 138/8, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2020, č. j. 040269/2020/KUSK, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud“) dne 20. 5. 2020, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu P., odboru stavební úřad a územní plánování (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 30. 12. 2012, č. j. MeUPB 127983/2019, sp. zn. MeUPB 75927/2018/SÚÚP/Ře. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci ve vyvlastňovacím řízení podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění účinném do 30. 8. 2018 (dále jen „zákon o vyvlastnění“) a podle zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění účinném do 30. 8. 2018 (dále jen „zákon o urychlení výstavby“) odňato vlastnické právo k pozemkové parcele č. X o celkové výměře 162 m2 v katastrálním území C., zapsané na LV X u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště P., (dále jen „vyvlastněný pozemek“) za náhradu ve výši 3 240 Kč. 2. Soud se nejprve musel zabývat splněním procesních podmínek pro projednání žaloby. K tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé, přihlíží soud kdykoli za řízení (srov. § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 64 s. ř. s.). Jednou z podmínek řízení je rovněž včasnost žaloby. 3. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou (důraz přidal soud). 4. Podle § 2 odst. 2 věty první zákona o urychlení výstavby se lhůty pro podání žalob k soudům k přezkoumání nebo nahrazení správních rozhodnutí vydaných v řízeních podle § 1 zkracují na polovinu. 5. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 26. 3. 2020. Tato skutečnost plynoucí ze správního spisu je mezi účastníky nesporná. Vzhledem k tomu, že žaloba byla soudu odeslána dne 20. 5. 2020, konstatuje soud, že obecná dvouměsíční lhůta k podání žaloby byla zachována. Soud se však rovněž musel zabývat otázkou, zda se na posuzovaný případ bude aplikovat zvláštní úprava § 2 odst. 2 zákona o urychlení výstavby, tedy zda lhůta k podání žaloby nečinila ve skutečnosti jen jeden měsíc ode dne oznámení napadeného rozhodnutí. V této lhůtě, jejíž konec připadl na pondělí 27. 4. 2020 a tímto dnem také uplynula, totiž žaloba podána nebyla. 6. První podmínkou pro zkrácení lhůty k podání žaloby na jeden měsíc je, že původní řízení bylo některým z řízení uvedených v § 1 zákona o urychlení výstavby. Vyvlastňovací řízení je možné považovat za postup při přípravě a umisťování stavby vybrané infrastruktury s cílem urychlit její majetkoprávní přípravu a umisťování. K tomuto závěru dospěla i judikatura Nejvyššího správního soudu, která dovodila, že pod pojem „postup v souvislosti s urychlením výstavby“ lze s jistotou zahrnout rovněž řízení o vyvlastnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2015, č. j. 1 As 13/2015-295, bod 60). Stejný závěr lze dovodit též z usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS3951/12. Vyvlastňovací řízení bylo provedeno na žádost Ředitelství silnic a dálnic, státní příspěvkové organizace (dále jen „ŘSD“), pro účely stavby rychlostní silnice (dálnice) „R4 (D4) Milín – Lety“, která spadá do vymezení dopravní infrastruktury ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) zákona o urychlení výstavby. Tato podmínka je splněna. 7. Druhou podmínkou je, aby účastník takového řízení mohl seznat, že se podle zákona o urychlení výstavby postupuje a že se na něj budou v plné míře vztahovat procesní omezení tímto zákonem stanovená. Judikatura Nejvyššího správního soudu konstantně zastává názor, že skutečnost, že se postupuje podle zákona o urychlení výstavby, musí vyplývat ze správního spisu, a tato skutečnost má být uvedena i v rozhodnutí (srov. shora odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 13/2015-295, a rozsudky téhož soudu ze dne 30. 6. 2015, č. j. 7 As 81/2015-45, ze dne 27. 8. 2015, č. j. 7 As 82/2015-31, či ze dne 14. 2. 2018, č. j. 1 As 82/2017-66, které z jeho závěrů vycházejí). 8. Soud se tedy zabýval tím, zda je splněna i tato druhá podmínka, přičemž vycházel z obsahu správního spisu. Ze žádosti ze dne 18. 8. 2018, jejímž podáním bylo vyvlastňovací řízení zahájeno, vyplývá, že ŘSD odkazuje na návrh kupní smlouvy na odkup vyvlastněného pozemku ve smyslu § 3a zákona o urychlení výstavby. Z návrhu kupní smlouvy č. 05125/R4/18/Chr.49/IBR/Ko, která byla doručena žalobci před zahájením vyvlastňovacího řízení, což žalobce nečiní sporným, soud zjistil, že přímo v jejím uvozujícím textu je uvedeno, že se smlouva uzavírá rovněž podle zákona o urychlení výstavby a na jeho ustanovení je ve smlouvě opakovaně odkazováno. Mimo jiné i navrhovaná kupní cena byla stanovena v souladu s § 3b odst. 1 písm. a) zákona o urychlení výstavby jako osminásobek ceny stanovené znaleckým posudkem. Odkaz na postup podle zákona o urychlení výstavby vyplývá též ze znaleckého posudku č. 2821-20/2018 ze dne 19. 12. 2018. 9. Rovněž při ústním jednání konaném dne 25. 6. 2019 se zástupce ŘSD k požadavku žalobce na vyvlastnění i dalšího souvisejícího pozemku výslovně zmínil o ustanovení § 3b odst. 6 zákona o urychlení výstavby (patrně však ve znění účinném od 1. 9. 2018, pozn. soudu). Žalobci bylo zejména v průběhu prvostupňového řízení umožněno se s obsahem správního spisu seznámit. Z výrokové části i odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je rovněž zjevné, že správní orgán i podle zákona o urychlení výstavby rozhodoval. Rovněž v poučení je zmíněn odkaz na § 4 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný se o postupu podle zákona o urychlení výstavby zmínil v odůvodnění při vypořádání odvolacích námitek žalobce. 10. Z uvedených skutečností má soud za dostatečně zjištěné a osvědčené, že již před zahájením vyvlastňovacího řízení bylo deklarováno, že vyvlastněný pozemek je potřebný pro stavbu dopravní infrastruktury podle zákona o urychlení výstavby, a že pokud nedojde k dohodě o návrhu kupní smlouvy, bude se podle tohoto zákona postupovat i ve vyvlastňovacím řízení. Od okamžiku zahájení vyvlastňovacího řízení do jeho pravomocného skončení bylo zjevné, že je podle zákona o urychlení postupováno a že i jeho procesní režim bude na řízení dopadat. Za podstatné soud považuje především to, že o postupu podle zákona o urychlení výstavby se zmiňuje návrh kupní smlouvy z období před zahájením vyvlastňovacího řízení, dále znalecký posudek obstaraný ve vyvlastňovacím řízení, protokol o ústním jednání a výroková část prvostupňového rozhodnutí. Skutečnost, že žalovaný se o zákonu o urychlení výstavby zmínil toliko v odůvodnění napadeného rozhodnutí, není významná. Je tomu tak i proto, že prvostupňové rozhodnutí potvrzoval, a tudíž neměl důvod výslovně tento zákon ve výrokové části zmiňovat. Závěr správního orgánu I. stupně o postupu podle zákona o urychlení výstavby aproboval a výslovně při vypořádání námitky žalobce argumentoval zvláštním postupem právě podle tohoto zákona, při němž se u nestavebních pozemků cena zjištěná znaleckým posudkem násobí koeficientem osm. Žalobce pak postup podle zákona o urychlení výstavby nenamítal ani nerozporoval, jelikož jádrem jeho odvolací argumentace byl požadavek na vyvlastnění i jeho souvisejícího pozemku. 11. Soud v této části uzavírá, že žalobce mohl dostatečným způsobem zjistit informaci, že se podle zákona o urychlení výstavby postupuje. V této souvislosti je nutné poznamenat, že správní orgán v obecné rovině není povinen poučit účastníky řízení o možnosti napadnout správní rozhodnutí žalobou, včetně uvedení lhůty pro podání této žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 Afs 47/2007-90). Nelze ani vycházet ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2014, č. j. 8 As 48/2014-27, v němž byla řešena situace nedostatku poučení o zkrácené lhůtě k podání žaloby v rozhodnutí vydaném v režimu zákona o vyvlastnění ve znění do přijetí novely provedené zákonem č. 40