2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

54 A 46/2018- 37 - text 9 54 A 46/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: M. S. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Martinem Jelínkem sídlem třída Karla IV. 1222/25A, Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2018, č. j. 030192/2018/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu K. (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 12. 2017, č. j. MUKOLIN/OZPZ 134298/17-Ki (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně uznal žalobkyni vinnou tím, že dne 22. 10. 2017 v 8:16 hod. v k. ú. K. neučinila opatření proti úniku svých 4 psů rasy husky, kteří následně unikli z pozemku a vnikli otvorem v drátěném oplocení na pozemek č. p. X v ulici P. V., kde zakousli slepice a tím vznikla škoda chovateli panu Z. K. (dále jen „poškozený“). Žalobkyně tímto svým jednáním podle správního orgánu I. stupně porušila § 4 odst. 1 písm. j) a k) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění účinném do 31. 10. 2017 (dále jen „zákon na ochranu zvířat“) a také § 13 odst. 1 téhož zákona, čímž spáchala přestupek z nedbalosti na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat a dále přestupek z nedbalosti na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 27 odst. 2 písm. f) zákona na ochranu zvířat. Za toto jednání byla žalobkyni správním orgánem uložena pokuta podle § 27 odst. 12 písm. a) zákona na ochranu zvířat ve výši 1 000 Kč a dále povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobkyně v žalobě namítá, že byl nesprávně a neúplně zjištěn skutkový stav, který byl následně nesprávně právně posouzen. Správní orgán I. stupně podle ní nesprávně zjistil počet psů, kteří vnikli na pozemek č. p. X v ulici X, stejně jako počet uhynulé drůbeže. Správní orgán I. stupně se dále nezabýval ani tím, kdo mohl otevřít postranní dveře haly, ze které psi utekli. Tyto dveře byly podle žalobkyně zajištěny dlouhým zahnutým hřebíkem, který vzhledem ke konstrukci haly psi nemohli sami vyrazit. Navíc hřebík neležel na zemi, ale byl položen na zeď, z čehož je tedy zřejmé, že psům někdo únik směrem k drůbeži umožnil. Přesto se správní orgán I. stupně i žalovaný spokojili pouze s tím, že vzhledem k útěku psů je zřejmé, že žalobkyně nesplnila povinnost chovatele své psy zabezpečit a učinit opatření proti jejich úniku, když označili zabezpečení dveří pouze hřebíkem za nedostatečné. Dne 21. 10. 2017 byla žalobkyně se svými psy, s výjimkou dvou fen, na mezinárodní výstavě, ze které se vrátila 22. 10. 2017 ve dvě hodiny ráno. Feny byly při jejich návratu v hale, kam umístila i zbylé psy, a šla spát. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně namítá nedostatek zavinění z její strany ve vztahu k porušení čl. 39 Listiny základních práv a svobod a navrhuje, aby bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Žalobkyně dále namítá podjatost přestupkové komise správního orgánu I. stupně, neboť poškozený je členem Rady města K.. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně zmiňuje v podstatě dva žalobní body, a to podjatost přestupkové komise správního orgánu I. stupně a nesprávné a neúplné zjištění skutkového stavu a s tím spojené nesprávné právní posouzení věci. K první námitce podotkl, že nebyla ve správním řízení uplatněna. Kromě toho není zcela na místě, protože žalovaný prvostupňové rozhodnutí v rozsahu odvolacích důvodů přezkoumal řádně a neshledal žádný rozpor s právními předpisy. K druhé žalobní námitce žalovaný uvedl, že počet útočících psů ani počet zakousnutých slepic neměl žádný vliv na správnost a výsledek správního řízení. Stejně tak nemá podle žalovaného na řízení vliv ani to, že v minulosti psi nikdy neutekli, neboť řízení se týkalo incidentu ze dne 22. 10. 2017. Podle žalovaného bylo jednoznačně prokázáno, že k týrání slepic došlo, a to psy patřícími žalobkyni, kteří utekli mimo své chovatelské prostředí. Žalovaný také zdůraznil, že podle jeho názoru není dostatečným zajištěním proti úniku takto velkých psů ohnutý hřebík. Naopak za dostatečné by se zřejmě dalo považovat zajištění zámkem. Žalobkyně proto tím, že neučinila dostatečná opatření zamezující úniku psů, porušila z nedbalosti svoji povinnost danou jí zákonem na ochranu zvířat. Tento závěr podle žalovaného obstojí i za situace, kdy správní orgán I. stupně nevyloučil, že hřebík mohl být odstraněn třetí osobou. Žalovaný tedy uzavřel, že správní orgán se s otázkou viny a naplnění skutkové podstaty přestupku vypořádal dostatečně a nedošlo k porušení čl. 39 Listiny základních práv a svobod, a z tohoto důvodu navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 4. Ve své replice žalobkyně opětovně zdůraznila, že se správní orgán dostatečně nezabýval tím, kdo mohl otevřít postranní dveře, kterými psi unikli, a to především v souvislosti s tím, jak k tomu mohlo dojít, když hřebík nebyl nalezen na zemi, jak by se dalo očekávat, pokud by ho vyrazili psi, ale na zídce. Podle žalobkyně hřebík takto sloužil mnoho let a nikdy s tím nebyl problém, psi na dveře podle žalobkyně ani neskáčou. Podle žalobkyně tak nelze dovodit její odpovědnost, a proto by v duchu zásady in dubio pro reo neměla být uznána vinnou za způsobení útěku psů. K námitce podjatosti žalobkyně doplnila, že poškozený není členem Rady města K., ale je blízkým přítelem starosty města K. a angažuje se v komunálních volbách. Navíc lze pochybovat také o rozhodovací praxi přestupkové komise správního orgánu I. stupně, jejíž rozhodnutí bylo v minulosti již minimálně jednou pro nezákonnost zrušeno a vráceno. 5. Při jednání strany setrvaly na svých procesních stanoviscích. Žalobkyně poukázala zejména na to, že otázka, jak se hřebík zamezující útěku psů ocitl na zídce, nebyla zjišťována. Správní orgány se nezabývaly tím, zda se nejednalo o úmysl třetí osoby žalobkyni poškodit. Nebylo prokázáno, že svou povinnost skutečně zanedbala ona a že nikdo jiný hřebík nevytáhl. Pokud o těchto otázkách existují pochybnosti, je třeba věc posoudit ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně je certifikovanou osobou k výcviku a tréninku psů husky, přičemž pokud bude uznána vinnou z přestupku podle zákona o ochraně zvířat, o certifikát přijde. Žalovaný v reakci na to uvedl, že žalobkyně byla shledána vinnou z nedbalosti, tj. nezabezpečila psy takovým způsobem, aby se nemohli uvolnit, přičemž tak mohla učinit i třetí osoba; ohnutý hřebík není dostatečné zabezpečení. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 7. Ze správního spisu soud zjistil, že správní orgán I. stupně obdržel od orgánu Policie České republiky dne 23. 10. 2017 oznámení o podezření z přestupku žalobkyně, které obsahovalo informace týkající se přestupku na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 27 odst. 2 písm. f) zákona na ochranu zvířat spáchaného dne 22. 10. 2017 kolem 8:16 hod tím, že na pozemku domu poškozeného č. p. X v ulici P. V. v K. běhala smečka asi 4-5 psů rasy husky, kteří se na sousední pozemek dostali otvorem v drátěném oplocení, který si zjednali z pozemku domu č. p. X a zakousli 12 ks slepic. Když se hlídka dostavila na místo, psi se stále nacházeli na pozemku poškozeného. Šetřením bylo zjištěno, že jejich majitelkou je žalobkyně, která se na místo dostavila a psy si přivolala zpět na svůj pozemek, kam prolezli otvorem v oplocení. Žalobkyně k věci uvedla, že psi byli po jejich příjezdu ve 2:00 hod. ráno umístěni do haly, která byla uzavřena. V minulosti se nikdy nestalo, že by psi utekli a nemyslí si, že by si sami mohli otevřít dveře, neboť ty byly zajištěny ohnutým hřebíkem. Žalobkyně přislíbila provést opravu plotu a nahradit poškozenému škodu. 8. Správní orgán I. stupně požádal Krajskou veterinární správu Státní veterinární správy pro Středočeský kraj (dále jen