2 Afs 196/2004 — Nejvyšší správní soud

51 Af 18/2020- 131 - text 11 51 Af 18/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věra Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: Kuzďas, spol. s r.o. sídlem Dolní 538, 280 02 Kolín zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Sehnalem sídlem Politických vězňů 27, 280 02 Kolín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2019, č. j. 42002/19/5300-21442-809464, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 22. 11. 2017, č. j. 4769442/17/2111-50523-209324, č. j. 4769694/17/2111-50523-209324, č. j. 4769808/17/2111-50523-209324, č. j. 4769910/17/2111-50523-209324, č. j. 476994 4/17/2111-50523-209324, č. j. 4770022/17/2111-50523-209324, č. j. 4770100/17/2111-50523-2 09324, č. j. 4770144/17/2111-50523-209324, č. j. 4770241/17/2111-50523-209324, č. j. 4770277 /17/2111-50523-209324, č. j. 4770310/17/2111-50523-209324, č. j. 4770340/17/2111-50523-20 9324, č. j. 4770372/17/2111-50523-209324 (dále jen „dodatečné platební výměry“). Dodatečnými platebními výměry byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad a prosinec 2013 a únor až prosinec 2014 v celkové výši 2 031 649 Kč a současně jí byla uložena povinnost uhradit penále v celkové výši 406 323 Kč. Správce daně totiž dospěl na základě daňové kontroly k závěru, že žalobkyně fakturovala svým odběratelům dodávky tepla (označované jako „služba teplo“) ve snížené sazbě daně ve výši 15 %, ačkoliv jim fakticky pouze dodávala palivo ve formě lehkých topných olejů (dále jen „LTO“) a servisní služby podléhající základní sazbě daně ve výši 21 %. Podle správce daně měl koncept „služby teplo“ sloužit k zastření skutečného stavu, tedy dodávání LTO a servisních služeb, v důsledku čehož žalobkyně neoprávněně uplatňovala sníženou sazbu daně na tato zdanitelná plnění: Daňový doklad Datum uskutečnění zdanitelného plnění Text Základ daně (v Kč) Daň 15 % (v Kč) Daň 21 % (v Kč) Rozdíl (v Kč) rok 2013 FV-336/2013 20. 11.2013 dodávka tepla 54,86 GJ 32 870 4 931 6 903 1 972 FV-347/2013 30. 11.2013 teplo listopad 4 440 497 666 075 932 504 266 430 FV-358/2013 31. 12. 2013 teplo prosinec 4 175 152 626 273 876 782 250 509 celkem 8 648 518 1 297 278 1 816 189 518 911 rok 2014 FV-40/2014 28. 2. 2014 teplo únor 3512319 526 848 737 587 210 739 FV-55/2014 31. 3. 2014 teplo březen 2 339 915 350 987 491 382 140 395 FV-82/2014 30. 4. 2014 teplo duben 2 039 876 305 981 428 374 122 393 FV-89/2014 29. 5. 2014 dodávka tepla 43,89 GJ 26 504 3 976 5 566 1 590 FV-100/2014 31. 5. 2014 teplo květen 1 371 529 205 729 288 021 82 292 FV-116/2014 30. 6. 2014 teplo červen 706 453 105 968 148 355 42 387 FV-132/2014 31. 7. 2014 teplo červenec 1 049 544 157 432 220 404 62 973 FV-151/2014 31. 8. 2014 teplo srpen 1 973 221 295 983 414 376 118 393 FV-180/2014 30. 9. 2014 teplo září 2 783 729 417 559 584 583 167 024 FV-231/2014 31. 10. 2014 teplo říjen 3 299 207 494 881 692 833 197 952 FV-278/2014 30. 11.2014 teplo listopad 3 078 556 461 783 646 497 184 713 FV-305/2014 31. 12. 2014 teplo prosinec 3 031 450 454 718 636 604 181 887 celkem 25 212 303 3 781 845 5 294 584 1 512 738 suma celkem 2 031 649 (pozn. soudu: převzato ze str. 5 napadeného rozhodnutí) II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně v žalobě brojí zejména proti „účelové konstrukci“ správce daně, že ve skutečnosti nevyrábí teplo, ale pouze prodává LTO, a proto jí nelze vrátit spotřební daň (sic!). Za chybnou považuje žalobkyně především úvahu správce daně, že spotřebu dodaného topného oleje měří sám zákazník, nikoliv dodavatel. Žalobkyně upozorňuje, že ve skutečnosti je měření spotřeby kombinované a zákazník se na něm pouze podílí, jelikož žalobkyně jakožto dodavatel zná obvyklou spotřebu tepla a potřeby konkrétního zákazníka (klimatické podmínky, velikost vytápěných prostor, povahu vytápěného objektu i minulou spotřebu). Žalobkyně vysvětluje, že nastavení kotle a spotřebu LTO kontroluje její servisní technik při návštěvách u zákazníků, případně řidič při zavážení paliva, přičemž údaj o stavu měřidla hlášený zákazníkem je porovnáván s výstupem z elektronického systému a pouze dokresluje to, co žalobkyně ví již z vlastní činnosti. Žalobkyně podotýká, že v případě jakýchkoli nesrovnalostí vysílá na místo svého technika, který situaci kontroluje. 3. Žalobkyně rovněž namítá, že správce daně překračuje své pravomoci při správě daní, když se pouští do zkoumání toho, jakým způsobem žalobkyně po technické stránce poskytuje svým zákazníkům „službu teplo“. Podle žalobkyně přísluší posouzení této otázky do pravomoci pouze Energetickému regulačnímu úřadu (dále jen „ERÚ“) ve smyslu § 17 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), případně do pravomoci živnostenského úřadu. 4. Žalobkyně dále odkazuje na sdělení ERÚ, podle kterého je výroba tepla a jeho měření v případě, že žalobkyně nemá licenci, upravena novelizovaným zněním vyhlášky č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 194/2007 Sb.“). Žalobkyně argumentuje zejména § 7 odst. 1 a § 7 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 194/2007 Sb., které upravují měření dodaného tepla, s tím, že ona vyhlášku dodržuje a měl by se jí řídit i správce daně. 5. Žalobkyně dále vysvětluje, že během několika let, kdy podniká v oboru výroby tepla z LTO, byla nadstandardně často kontrolována ze strany orgánů finanční a celní správy a ERÚ, přičemž nikdy u ní nebylo zjištěno zásadní pochybení. Žalobkyně upozorňuje, že nanejvýše se musela několikrát úspěšně domáhat svých práv v soudních sporech s orgány celní správy, k čemuž odkazuje zejména na rozsudky Městského soudu v Praze a na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 13. 7. 2007, č. j. 5 Afs 51/2007 - 60, a ze dne 27. 7. 2007, č. j. 5 Afs 71/2007 - 60. Žalobkyně uvádí, že její činnost spočívající v poskytování dodávek tepla byla ze strany správce daně opakovaně shledána jako správná a spotřební daň i DPH jí byly průběžně vraceny. Žalobkyně zdůrazňuje, že její finanční plán je založen na legitimním očekávání, že jí bude při splnění nezměněných zákonných požadavků vracena daň a že orgány finanční správy bez zjevné příčiny nezmění svou ustálenou správní praxi. V tomto ohledu žalobkyně odkazuje na rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2007, č. j. 7 Afs 45/2007 - 251, a nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 690/2001. Podle žalobkyně se orgány finanční správy svým postupem pouze snažily dostát požadavku Ministerstva financí (který žalobkyně považuje za veřejné tajemství), aby byly zastaveny výplaty vratek na dani a tím se načas zlepšilo hospodaření státu. 6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě odkazuje na nosné závěry napadeného rozhodnutí a obsah správního spisu, přičemž zdůrazňuje, že předmětem sporu je v posuzované věci otázka správnosti sazby DPH uplatněné žalobkyní na výstupu, nikoliv otázka nároku na vrácení spotřební daně, jak tvrdí žalobkyně v žalobě. Podle žalovaného je v dané věci stěžejní, že žalobkyně nemohla ovlivnit spotřebu LTO v kotelnách svých zákazníků (tj. zda se bude topit LTO či nikoliv), jelikož po dodání LTO zákazníkovi nad ním ztratila veškerou kontrolu. Žalovaný dále zdůrazňuje, že žalobkyně ani neznala skutečnou spotřebu LTO u konkrétních zákazníků za jednotlivá zdaňovací období. Podle žalovaného tak žalobkyně neprokázala, že by svým zákazníků dodávala „službu teplo“ podléhající snížené sazbě daně. III. Skutková zjištění ze správního spisu 7. Ze správního spisu zjistil soud následující pro věc relevantní skutečnosti: 8. Dne 7. 12. 2015 správce daně zahájil vůči žalobkyni daňovou kontrolu (protokol č. j. 4774483/16/2121-60561-209140), jejímž předmětem byla DPH za zdaňovací období listopad 2013 až prosinec 2014. Správci daně vznikly v průběhu daňové kontroly pochybnosti o tom, zda se žalobkyně bezprostředně podílí na výrobě tepla z dodávaných LTO, neboť teplotu (a tím i spotřebu LTO) ve vytápěných objektech regulují sami zákazníci, kteří svou spotřebu LTO následně pouze telefonicky hlásí žalobkyni. Podle správce daně tak žalobkyně ve skutečnosti své zákazníky nezásobuje teplem, ale pouze jim dodává LTO a zajišťuje jim údržbu a revizi kotlů. Správc