1 Afs 1/2012 — Nejvyšší správní soud

55 A 24/2020- 91 - text 8 55 A 24/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobkyně: HVĚZDA SK s. r. o., IČO 05295297, se sídlem Dr. Beneše 822, Poděbrady, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2020, č. j. MZDR 394/2020-2/PRO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 11. 3. 2020, domáhá zrušení (alternativně snížení výše uložené pokuty) v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 10. 10. 2019, č. j. 134815/2019/KUSK. Krajský úřad svým rozhodnutím uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 115 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), kterého se měla dopustit tím, že od 8. 12. 2017 nejméně do 31. 10. 2018 nepřetržitě poskytovala zdravotní služby bez oprávnění, a to v rozsahu ošetřovatelských výkonů. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 300 000 Kč a dále jí byla stanovena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, oboje splatné do 30 dnů od právní moci rozhodnutí krajského úřadu. 2. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že uložená pokuta je pro ni likvidační a sama o sobě může vést k jejímu úpadku. Žalobkyně zdůrazňuje, že má pouze 14 klientů, hospodaří se ztrátou, je proti ní vedeno insolvenční řízení a byla proti ní též zahájena tři exekuční řízení. Žalovaný neshledává důvod pro snížení pokuty nebo upuštění od jejího udělení na základě prohlášení žalobkyně o schopnosti a víře splácet nesporné závazky v rámci insolvenčního řízení a faktu, že bylo insolvenční řízení ukončeno. Žalobkyně má za to, že takový závěr není možné učinit, neboť skutečnost, že úpadek v rámci insolvenčního řízení nebyl prohlášen, nemůže vést k závěru, že uložení takto vysoké pokuty není likvidační. Není-li možné užít implikace, je žalovaná povinna svoje úvahy a závěry náležitě odůvodnit, jinak je její rozhodnutí ve věci nepřezkoumatelné, a tudíž nezákonné. Dle judikatury Ústavního soudu je nutné považovat za likvidační takovou pokutu, která natolik přesáhne možné výnosy z podnikání, že se podnikatelská činnost v podstatě stává bezúčelnou, kdy tato činnost směřuje pouze k úhradě uložené pokuty po značné časové období. Proto lze i odhadem dojít k závěru, že je uložená pokuta nejen zjevně nepřiměřená, ale též likvidační, neboť žalobkyně pracuje pouze se 14 klienty, pro které musí zajistit náležitou zdravotní péči, kterou poskytuje na základě řádně získané licence. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že je především na žalobkyni, aby doložila své tvrzení ohledně likvidační výše pokuty. Majetkové poměry žalobkyně byly stanoveny v souladu s judikaturou a se zohledněním toho, že žalobkyně nepředložila správním orgánům žádné relevantní podklady pro svá tvrzení. Žalovaný má za to, že se v rozhodnutí dostatečně vypořádal s námitkou probíhajícího insolvenčního řízení žalobkyně i s předloženým daňovým přiznáním za rok 2017. Správní orgány rovněž posoudily jako přitěžující okolnost, že žalobkyně poskytovala neoprávněně zdravotní služby 14 pacientům vysokého věku, nemocným, nemohoucím a zdravotně postiženým. Žalovaný již ve svém rozhodnutí uvedl, že samotné hospodaření se ztrátou neznamená automaticky nemožnost žalobkyni potrestat, k čemuž citoval i příslušnou judikaturu. Za likvidační je potřeba považovat pokutu, která je sama o sobě způsobilá přivodit platební neschopnost či ukončení podnikatelské činnosti. Aktuální špatná finanční situace nemůže být zásadním důvodem při významnějším zohlednění uloženého trestu, neboť pokuta musí plnit rovněž svou represivní funkci, jinak ztrácí smysl. 4. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že uložením pokuty ve výši 300 000 Kč se stane její podnikatelská činnost bezúčelnou a že po značné časové období by její činnost směřovala pouze k úhradě uložené pokuty. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že dle daňového řádu může žalobkyně požádat o povolení splácet pokutu ve splátkovém kalendáři, čímž by eventuální tvrdé dopady pokuty do majetkové sféry žalobkyně byly minimalizovány. Při povolení splátkového kalendáře až na období 6 let by měsíční splátka činila částku ve výši cca 4 200 Kč. Dle žalovaného tak nelze označit pokutu za likvidační, výše pokuty neodčerpá veškeré peněžní prostředky pro činnost žalobkyně. Žalobkyně se dopustila jednoho z typově nejzávažnějších přestupků dle zákona o zdravotních službách, za který je možné uložit pokutu až ve výši 1 000 000 Kč, a poskytovala tak zdravotní služby zcela mimo kontrolu správního orgánu, a tímto nebylo respektováno základní ustanovení a smysl zákona o zdravotních službách, jímž je zajištění poskytování bezpečných a kvalitních zdravotních služeb. 5. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně již v rámci podaného odporu proti příkazu krajského úřadu upozornila na skutečnost, že by výše pokuty pro ni měla likvidační charakter, přičemž však nepředložila jediný podklad, kterým by tuto skutečnost prokázala. Krajský úřad ji tak dopisem ze dne 26. července 2019 vyzval k doplnění odporu minimálně v rozsahu předložení podkladů potřebných pro posouzení finanční situace, a to např. účetní rozvahy, účetní závěrky, výkazu zisků a ztrát, aby tyto skutečnosti mohly být zohledněny při určení výše pokuty. Žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala a žádné doklady nedoložila. V rámci zajišťování potřebných dokladů bylo zjištěno, že dne 22. srpna 2019 bylo s žalobkyní zahájeno insolvenční řízení na návrh věřitelů, které však ještě nebylo ukončeno. Žalobkyně mohla kdykoliv v průběhu řízení navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko, o čemž byla poučena, kromě výše uvedené výzvy k předložení podkladů také ve vyrozumění o pokračování řízení o přestupku ze dne 18. června 2019. Žalobkyně tedy prokazatelně věděla a znala svá práva, a mohla tedy upozornit na skutečnosti ohledně svých majetkových poměrů, tím spíše po výzvě krajského úřadu, na kterou však, jak je uvedeno výše, nereagovala. Až v rámci odvolání předložila daňové přiznání za rok 2017, na základě kterého ale nebylo možné zjistit faktickou finanční situaci žalobkyně v době vydání rozhodnutí. Teprve v rámci podané žaloby žalobkyně dokládá účetní závěrku za rok 2018, ačkoliv ji mohla doložit již v průběhu správního řízení. Odvolání bylo podáno dne 28. října 2019, žalobkyni tak nic nebránilo doložit správnímu orgánu také to, že jsou na její majetek nařízené exekuce. Výše uvedené však dokládá až v rámci žaloby, což žalovaný považuje za účelové. Žalovaný trvá na tom, že s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nedoložila podklady pro prokázání svých tvrzení, ačkoliv o tom byla poučena a podklady měla k dispozici, byla jí uložena pokuta v souladu s citovanou judikaturou. Bylo v zájmu žalobkyně, aby svá tvrzení o likvidační pokutě prokázala. 6. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný nezohlednil nařízené exekuce na majetek žalobkyně, přestože si informace o nich mohl obstarat sám z centrální evidence exekucí. Rovněž uvedla, že správní orgány nepřihlédly k tomu, že následně získala veškerá potřebná povolení. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 7. Ze správního spisu zjistil soud následující podstatné skutečnosti. Krajský úřad provedl u žalobkyně dne 1. listopadu 2018 kontrolu, kterou bylo shledáno porušení zákona o zdravotních službách. Veškerá kontrolní zjištění byla uvedena v protokolu o kontrole ze dne 4. ledna 2019, proti kterému žalobkyně nepodala žádné námitky. Žalobkyni bylo v protokole doporučeno, aby si požádala o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb pro obor všeobecná sestra, forma péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta. Dne 21. ledna 2019 žalobkyně doručila krajskému úřadu zprávu o odstranění zjištěných nedostatků, jejímž obsahem bylo schválení provozního řádu. Krajský úřad přípisem ze dne 28. ledna 2019 žalobkyni vyrozuměl o tom, že doručené rozhodnutí o schválení provozního řádu ji neopravňuje k poskytování zdravotních služeb. Žalobkyně následně dne 20. února 2019 doručila krajskému úřadu žádost, na základě které poté krajský úřad vydal rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb pro obor všeobecná sestra, forma péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta. 8. Dne 3. června 2019 vydal krajský úřad příkaz, jímž uložil žalobkyni pokutu ve výši 300 000 Kč. Dne 11. června 2019 žalobky