8 Afs 181/2017 — Nejvyšší správní soud

51 A 16/2021- 67 - text 12 51 A 16/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2020, č. j. 176838/2020/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí případu 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Votice coby orgánu ochrany zvířat (dále jen „městský úřad“) ze dne 23. 10. 2020, č. j. 32271/2020/VÚPŽP-Po (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) o tom, že klisna jménem Lady identifikovaná číslem čipu 001EDEC5F (dále jen „klisna“) se stává vlastnictvím státu. 2. Klisna, o jejímž převodu do vlastnictví státu bylo rozhodnuto, byla původně vlastněná žalobkyní, která ji chovala v ohrazené zahradě na adrese X. V únoru 2019 došlo k zaběhnutí klisny do obce, což následně šetřila policie, která informovala orgány veterinární správy. V návaznosti na to na jaře 2019 Krajská veterinární správa Státní veterinární správy Středočeského kraje (dále jen „KVS“) prováděla v místě žalobkyní provozovaného chovu klisny sérii kontrol, při nichž opakovaně zjišťovala závažné nedostatky, a to jednak v zařízení prostoru výběhu (přítomnost umělohmotných sítí a ostrých předmětů ve výběhu, nedostatečné ohrazení, absence přístřešku, omezený přístup k napájení), tak i v zařízení stájí (chybějící podestýlka a nemožnost přímého přístupu), ale především u vzhledu samotné klisny, jež byla od pohledu nedostatečně vyživována, neboť jí skrz kůži prosvítala žebra a částečně i jiné kosti. Tyto kontrolní poznatky vedly KVS k závěru, že klisna je týraným zvířetem, a proto KVS podala návrh na umístění klisny do náhradní péče. Městský úřad tomuto návrhu vyhověl a žalovaný jeho postup (po neúspěšném odvolání žalobkyně) potvrdil. K faktickému umístění klisny do náhradní péče došlo dne 5. 6. 2019, kdy byla odňata z místa dosavadního chovu provozovaného žalobkyní. 3. V souvislosti s pobytem klisny v náhradní péči vznikaly náklady, jejichž vyúčtování prováděl městský úřad na základě faktur vytavovaných veterináři či jinými pečovateli, a jejich úhradu ukládal žalobkyni samostatnými rozhodnutími. Žalobkyně však část takto vyměřených nákladů neuhradila. Jelikož městský úřad shledal, že doba prodlení s úhradou vyměřených nákladů přesáhla 3 měsíce, dospěl k závěru, že je naplněna podmínka dle § 28a odst. 6 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o ochraně zvířat“), a tedy že může rozhodnout o tom, aby se klisna stala vlastnictvím státu. Učinil tak právě vydáním prvostupňového rozhodnutí, které následně (po neúspěšném odvolání žalobkyně) potvrdil žalovaný vydáním napadeného rozhodnutí, proti němuž nyní žalobkyně brojí žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Obsah podání účastníků 4. Žalobkyně v žalobě především zdůrazňuje svou hlubokou citovou vazbu ke klisně (v žalobě často označované jako „kobyla“ – pozn. soudu), kterou chovala téměř 15 let, vyjma období zhruba tří let, kdy jí klisnu někdo ukradl a kdy musela vyvíjet značné úsilí, aby ji nalezla. V souvislosti s tím vyslovuje podezření, že za útěkem klisny z ohrady a za následnými šetřeními veterinární správy stojí titíž lidé, kteří klisnu v minulosti odcizili. Dle žalobkyně titíž (neznámí) lidé stojí i za tím, že došlo k odnětí její klisny a jejímu umístění do náhradní péče, neboť na ni podávali falešná udání na veterinární správu. Žalobkyně opakovaně oznamovala událost Policii ČR, která však dle jejího názoru věc prošetřovala nedbale a dopustila se řady pochybení, jež žalobkyně ve svých podáních obsáhle popisuje. Současně s tím navrhuje provést důkaz záznamy jejími telefonáty na tísňovou linku 158. 5. Žalobkyně dále vyčítá žalovanému, že pouze převzal zjištění městského úřadu a KVS, aniž by sám věc detailně prošetřil. V této souvislosti žalobkyně kategoricky popírá, že by klisnu týrala. Pouze jí neudělala přístřešek, který však považuje za zbytečný, neboť klisna pobývala v ohraně a před sluncem ji chránily stromy. Dle názoru žalobkyně byla klisna na pobyt venku zvyklá, proto ji do stáje zaváděla jen výjimečně, když bylo špatné počasí. Ani ji příliš nebrala na vyjížďky, stačilo jí se s klisnou procházet, pomazlit, dát jí pamlsek. Klisna nikdy neutíkala, a to právě proto, že byla na žalobkyni zvyklá. Pouze pokud klisně bylo příliš horko nebo se nudila, tak přešla ohradník, ale vždy se vrátila domů, nanejvýš doputovala k sousedům, s jejichž domácími zvířaty měla dobrý vztah. To, že se klisna jednoho dne nevrátila, žalobkyně opětovně přičítá neznámým osobám, které se chtějí klisny zmocnit, které na ni podávaly falešná oznámení orgánům veterinární správy, a které navíc shodou okolností bydlí poblíž místa, kam byla klisna umístěna do náhradní péče. 6. Žalobkyně rovněž namítá, že na nákladech spojených s umístěním klisny do náhradní péče zaplatila kolem 25 000 Kč, více už zaplatit nemohla. Přitom jí pracovník městského úřadu (Ing. Z. P. – pozn. soudu), se kterým komunikovala, slíbil splátkový kalendář. Na její žádost o splátkový kalendář však vůbec neodepsal a namísto toho rozhodl, že se klisna stává vlastnictvím státu. Žalobkyně je přitom ochotna za náklady zaplatit, ale v současnosti nemá z čeho, neboť s tak vysokými výdaji nepočítala. Když žádala o vydání klisny z náhradní péče, nebylo jí vyhověno, protože jen nedovedla říci, kde bude mít klisna stáj. Zdůrazňuje, že je připravena zaplatit, jen nemá čím. 7. Žalobkyně též rozporuje výši nákladů spojených s umístěním klisny do náhradní péče, neboť řadu pečovatelských zákroků považuje za zbytečných. Navíc byly prováděny bez jejího souhlasu. 8. Žalobkyně dále připomíná, že klisnu převedla do vlastnictví svého bývalého druha M. Z., s nímž uzavřela kupní smlouvu. Učinila tak ze zoufalství, aby o klisnu nepřišla. Městský úřad o převodu vlastnictví věděl, proto měl náhradu nákladů za umístění do náhradní péče vymáhat od M. Z., a nikoliv od ní. 9. V závěrečném petitu žalobkyně vedle zrušení napadeného rozhodnutí dále žádá, aby soud uložil (zjevně žalovanému) povinnost vydat jí klisnu, vrátit jí všechny vynaložené finanční částky a zaslat písemnou omluvu. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K tvrzení žalobkyně, že klisna není v jejím vlastnictví, žalovaný uvádí, že toto tvrzení žalobkyně nedoložila, a navíc toto tvrzení je v rozporu s tím, jak argumentovala svým vlastnictvím. Žalovaný rovněž poukazuje na doklady o doručení jednotlivých rozhodnutí o nákladech, které byly žalobkyni doručovány jak do jejího původního bydliště ve V., tak i do nového bydliště v N. Žalobu navrhuje zamítnout. 11. Na vyjádření žalovaného zareagovala žalobkyně replikou, v níž vyjádření žalovaného označila za lživé. Trvá na tom, že ve věci bylo postupováno nezákonně a v její neprospěch. K argumentaci žalovaného ohledně vlastnictví klisny doslova uvedla: „Kobylka [klisna – pozn. soudu] byla a je stále mým majetkem, i když jsem jí před odejmutím převedla do vlastnictví pana Z. M. Kupní smlouvu viděli ti, co kobylku přebírali v M.“ Dále popisuje, že se nikdy žádného týrání zvířete nedopouštěla a nebyla za toto ani trestně stíhána. Veškerá šetření správních orgánů se opírají o policejní šetření, k nimž dala podnět ona sama. V doplňujícím podání ze dne 13. 4. 2022 žalobkyně navrhla předvolání několika svědků a vylíčila, jak moc jí klisna chybí a jak se jí po ní stýská. Opětovně zdůraznila, že pracovník městského úřadu Ing. Z. P. jí přislíbil splátkový kalendář, ale na její žádost o splátkový kalendář nikdy neodpověděl a došlo jí až prvostupňové rozhodnutí. III. Skutková zjištění vyplývající z obsahu správního spisu 12. V únoru 2019 se v M. (místní část obce V.) volně pohyboval kůň. Přivolaná policejní hlídka zjistila, že šlo o shora označenou klisnu, která uprchla z ohrady, kde ji chovala žalobkyně. Policie tuto událost oznámila orgánu ochrany zvířat, který následně rozhodnutím ze dne 13. 3. 2019, č. j. 8308/2019/ŽPPo, uznal žalobkyni vinnou za přestupek podle § 27 odst. 3 zákona o ochraně zvířat, kterého se žalobkyně dopustila tím, že jakožto chovatelka uprchlé klisny neučinila nezbytná opatření k zabránění jejímu úniku, za což jí byla uložena pokuta 600 Kč. Z odůvodnění přestupkového rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně byla již v minulosti vyzývána k nápravě a k přijetí nezbytných opatření. Za podobné jednání byla sankcionována již v roce 2014. 13. Na základě této události provedla KVS několik kontrol v místě, odkud byl útěk klisny nahlášen (průběh kontrol je zachycen ve zprávě ze dne 18. 4. 20