1 As 102/2010 — Nejvyšší správní soud

55 A 26/2022- 9 - text 5 55 A 26/2022 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Miroslava Makajeva v právní věci žalobce: Mgr. Ing. D. Z., bytem X, proti žalovanému: Krajský soud v Praze, sídlem náměstí Kinských 234/5, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného (Vyrozumění o vyřazení z výběrového řízení) ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. Spr-p 213/2022, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Uvádí, že napadeným rozhodnutím byl vyřazen z výběrového řízení na pozici justičního kandidáta, které bylo vypsáno dne 11. 1. 2022, neboť nedoložil doklad o složení justiční zkoušky. Žalobce v přihlášce k výběrovému řízení uvedl, že je přihlášen k justiční zkoušce, kterou bude konat v termínu od 22. do 25. 2. 2022. Dne 25. 2. 2022 justiční zkoušku úspěšně složil. Žalobce namítá, že žalovaný postupoval v rozporu s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 516/2021 Sb., o odborné justiční zkoušce, výběru a odborné přípravě justičních kandidátů, výběru uchazečů na funkci soudce, výběru předsedů soudů a o změně vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 516/2021 Sb.“), neboť jej nevyzval k doplnění přihlášky v přiměřené lhůtě. Nadto tento postup neodůvodnil. Dále žalobce namítá, že právní úprava nestanoví požadavek složení justiční zkoušky ke dni podání přihlášky a není pro něj ani legitimní důvod. Takový požadavek dle žalobce představuje nepřijatelné omezení práva na přístup k veřejným funkcím dle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť výkon praxe justičního kandidáta je jedním z předpokladů pro výkon funkce soudce. 2. Při prověřování podmínek řízení soud shledal, že mu v projednání a rozhodnutí věci brání nedostatek pravomoci, neboť projednávaná věc nespadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví. 3. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. 4. Rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví je vymezen v § 4 ve spojení s § 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 3. 2011, č. j. 1 As 102/201080, „pro soudní přezkum aktů správních orgánů pak podle ustálené judikatury zdejšího soudu musí být kumulativně splněny tyto tři podmínky: (1) jde o orgán moci výkonné [či jiný typ orgánu uvedený v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; (2) tento orgán rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob; (3) rozhodování se děje v oblasti veřejné správy (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2008, čj. 4 Ans 9/2007-197, č. 1717/2008 Sb. NSS). Naproti tomu pravomoc civilních soudů je specifikována v § 7 odst. 1 o. s. ř., podle něhož v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (obdobně srov. rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2009, čj. 1 As 9/2009-86).“ 5. K rozlišování veřejného a soukromého práva se vyjádřil Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, čj. 4 As 47/2003-125, č. 448/2005 Sb. NSS, v němž konstatoval, že „[n]ejspolehlivější je rozlišování soukromého a veřejného práva v závislosti na uplatňující se metodě právního regulování (srov. Macur, J.: Občanské právo procesní v systému práva. UJEP, Brno, 1975, s. 111 a násl.). Metodou právní úpravy se zde rozumí specifický způsob právního regulování, vyjadřující povahu a míru působení jednotlivých účastníků právního vztahu na vznik a rozvíjení tohoto vztahu, resp. vyjadřující povahu a míru účasti subjektů právního vztahu na formování jeho obsahu.“ 6. Podle § 112 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 218/2021 Sb. (dále jen „zákon o soudech a soudcích“) výběrové řízení na pozici justičního kandidáta vyhlašuje předseda krajského soudu se souhlasem ministerstva. Výběrové řízení se skládá z písemné a ústní části a z psychologického vyšetření. Postup a způsob oznamování termínu výběrového řízení, náležitosti a způsob podávání přihlášky, formu, obsah, pravidla a způsob vyrozumění o výsledku výběrového řízení stanoví ministerstvo vyhláškou (§ 112 odst. 5 zákona o soudech a soudcích). 7. Podle § 113 odst. 1 zákona o soudech a soudcích se justičním kandidátem může stát jen ten, kdo uspěje ve výběrovém řízení, složí do rukou předsedy krajského soudu slib a splní předpoklady pro výkon funkce soudce s výjimkou věku a výběrového řízení na funkci soudce. 8. Podle § 114 odst. 1 zákona o soudech a soudcích odborná příprava justičního kandidáta trvá 1 rok. Odborná příprava se vykonává v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou. Za stát pracovní smlouvu s justičním kandidátem uzavírá a v pracovněprávních vztazích s justičním kandidátem jedná krajský soud. Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pracovní poměr justičního kandidáta zákoníkem práce. 9. Podle § 115 odst. 1 zákona o soudech a soudcích justiční kandidát vykonává svoji činnost v souladu se zákonem a s pokyny, které mu udělí předseda senátu nebo samosoudce, u kterého justiční kandidát vykonává odbornou přípravu. Justiční kandidát je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zvláštního právního předpisu upravující postavení vyšších soudních úředníků. 10. Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5500/2016, vyjádřil k povaze vztahů při výběrovém řízení na pozici justičních čekatelů dle zákona o soudech a soudcích ve znění účinném do 31. 12. 2021, kteří vykonávali přípravnou službu, jejímž cílem byla odborná příprava pro výkon funkce soudce, obdobně jako justiční kandidáti v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou (§ 109 a § 111 odst. 1 zákona o soudech a soudcích ve znění účinném do 31. 12. 2021). Dospěl k závěru, že postup orgánů státu při výběrovém řízení na justiční čekatele není výkonem veřejné moci. Konstatoval, že přestože postup soudu při vyhlašování výběrového řízení na justiční čekatele a podmínky jejich výběru jsou upraveny právním předpisem (§ 111 odst. 3 zákona o soudech a soudcích ve znění účinném do 31. 12. 2021 a vyhláškou č. 303/2002 Sb., o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a o odborné justiční zkoušce a o odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů, ve znění účinném do 31. 12. 2017), „nejedná se při realizaci výběrového řízení na justiční čekatele o uplatnění státní moci a aplikaci vrchnostenského postavení vůči uchazečům o tuto pracovní pozici. Stát zde vystupuje jako budoucí zaměstnavatel, který podle předem stanovených kritérií vybírá své budoucí zaměstnance – justiční čekatele. Postavení státu vůči uchazečům o pracovní pozici je tak rovné a odpovědnost může tak plynout ze vztahů pracovněprávních či obecných předpisů. (k tomu blíže Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, str. 8–9, případně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 30 Cdo 2470/2012).“ Obdobně byl soudy v civilním řízení projednáván jako spor soukromoprávní i spor týkající se ukončení pracovního poměru právního čekatele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2676/2018). 11. Vzhledem k podobnosti právní úpravy výběrového řízení do přípravné služby justičních čekatelů, formy jejího výkonu (v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou), náplně (odborná příprava na výkon funkce soudce) i rozsahu kompetencí (§ 6 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění účinném do 31. 12. 2017, resp. § 6a a § 6b ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2021) lze vztáhnout výše uvedený závěr Nejvyššího soudu též na postup při výběrovém řízení na justiční kandidáty. Při realizaci výběrového řízení na justiční kandidáty stát vystupuje jako budoucí zaměstnavatel, který podle předem stanovených kritérií vybírá své budoucí zaměstnance – justiční kandidáty. 12. Ustanovení zákona o soudech a soudcích a prováděcí vyhlášky č. 516/2021 Sb. upravující postup při výběrovém řízení lze podřadit pod oblast pracovního práva, neboť jde o zvláštní úpravu postupu zaměstnavatele před vznikem pracovního poměru ve smyslu § 30 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, pro zvláštní skupinu zaměstnanců, justičních