5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

56 A 30/2020- 21 - text 7 56 A 30/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Miroslavem Makajevem ve věci žalobce: M. K., bytem X, adresa pro doručování X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2020, č. j. 164704/2019/KUSK/HRO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 14. 12. 2020, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Vlašim (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 785/2019, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kterých se úmyslně dopustil porušením ustanovení § 4 písm. b) a § 18 odst. 3 tohoto zákona, tím, že řídil dne 21. 1. 2019 v 11:21 hodin na dálnici Dl, v km 50 ve směru jízdy na Brno, osobní motorové vozidlo tovární značky A. X, r. z. X, kde mu byla Policií České republiky naměřena rychlost 156 km/h. Po odečtu maximální možné odchylky měřícího zařízení 3% km/h, z naměření rychlosti tak obviněný překročil nejvyšší dovolenou rychlost na dálnici (130 km/h) nejméně o 21 km/h. Za spáchání přestupků správní orgán I. stupně odvolateli uložil správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč. 3. Žalobce v podané žalobě uplatnil celkem dva žalobní body: 1) nedostatečné zjištění skutkového stavu a nedostatečné odůvodnění a 2) neprokázání naplnění materiální stránky přestupku. 4. Pokud jde o první žalobní bod, žalobce uvádí, že fotografie nepochybně může sloužit za důkaz mnoha skutečností. Může být důkazem toho, že určitá věc či jev se na určitém místě nachází či nenachází. Jen za pomoci metadat, které v grafickém formátu neexistují, je ale možno např. fotografií prokázat, v jakém čase byla pořízena, anebo na kterém konkrétním místě (pokud místo není z obsahu fotografie zcela zřejmé). Fotografie nepochybně může zachycovat určité vizuálně zjevné vlastnosti věci, např. barvu automobilu či registrační značku. Stěží již může vypovídat o vlastnostech právních (např. o tom, zda bylo v rozhodnou dobu vozidlo pojištěno či kdo byl jeho vlastníkem). Stejně tak fotografie nepochybně neslouží k zaznamenání a prokázání určitých fyzikálních jevů, zejména jevů dynamického charakteru. Z fotografie vozidla může být za určitých okolností seznatelné, zda vozidlo je v pohybu či nikoliv, nepochybně z ní ale nelze poznat rychlost, jakou se vozidlo pohybuje. Pokud je na fotografii uveden rychlostní limit v daném místě, je to nepochybně důsledkem toho, že v rovině právní a faktické někdo tento rychlostní limit určitým způsobem pro dané místo stanovil, v rovině technologické pak toho, že tento limit byl do přístroje někým zadán. Rychlostní limit v daném místě neměl určitou hodnotu proto, že byl uveden na fotografii, stejně jako z tohoto důvodu nebyla rychlost vozidla žalobce 156 km/h. Lze předpokládat, že radar není kalibrován jako fotoaparát, nýbrž jako zařízení měřící určitou fyzikální veličinu, zde rychlost, a důkazem by měl být právě tento výstup v podobě, která umožňuje ověřit původ důkazu a zároveň zaručuje jeho konzistenci a autenticitu. Z logiky věci lze totiž dovodit, že pokud fotografie obsahuje vizuální znaky, nemůže obsahovat data z měření rychlosti, ale ani třeba data o Čase pořízení a místě. Tato data o čase a místě by mohl obsahovat elektronický formát fotografie s metadaty (žalobce teď pomíjí skutečnost, že fotoaparát není kalibrován na zachycení času a místa, a tudíž taková data nemusí být spolehlivá). Byť žalobce není odborníkem, má jako člověk s pracovními zkušenostmi z technické a IT oblasti za to, že výstupem měření rychlosti bude patrně elektronicky záznam o zaznamenané veličině, nikoliv grafický záznam (fotografie), který je pouze převedením skutečných hodnot do grafické podoby. Uvést na fotografii hodnotu 156 km/h je nepochybně možné při jednoduchém grafickém zpracování bez toho, aby bylo měření rychlosti vůbec provedeno. Systém popsaný žalovaným je fakticky založen nikoliv na prokazování, ale na vnucování všeobecné důvěry v pravdivost a vypovídací hodnotu záznamů (neboť fotografie v tomto ohledu není přímým důkazem skutečnosti, ale nanejvýš jejím záznamem) vyhotovených správním orgánem, a to při jejich uplatnění ve správním trestání! V podstatě se jedná o argumentaci, že vina je prokázána existencí všeobecné důvěry v to, že správní orgán (představován omylnými lidmi dělajícími chyby) provedl dodatečně záznam skutečnosti tak, jak se odehrála. Žalobce ostatně kategoricky nepopírá, že se nemohl tvrzeného protiprávního jednání dopustit, byť to neví s jistotou, ale přijde mu do značné míry absurdní systém popsaný v napadeným rozhodnutích, z něhož také není možné uvedené okolnosti postavit na jisto a podložit důkazy. Správní orgán namísto toho provedl výslech svědka, který uvedl s odstupem 7 měsíců, že řidiči byl na místě poskytnut náhled do zařízení, popsal, jak manipulují se zařízením a jakým způsobem ukládá snímky do počítače. Budeme-li předpokládat, že svědek vykonává 10 dní v měsíci dohled na dálnici a každý den zkontroluje 10 řidičů, vychází, že od 21. 1. 2019 do doby poskytnutí svědectví provedl minimálně 700 stejných úkonů. Je tedy velmi nepravděpodobné, z hlediska psychologie de facto nemožné, aby si pamatoval detaily konkrétního úkonu před sedmi měsíci. 5. Pokud jde o druhý žalobní bod, žalobce namítá, že žalovaný odkazuje v podstatě pouze na typovou společenskou škodlivost vyjádřenou ve skutkové podstatě každého přestupku, nicméně takové vypořádání opět neodpovídá námitkám žalobce. Ten namítal v odvolání, že „Společenská škodlivost jízdy rychlostí 151 Km/h na dálnici bude jistě jiná, pokud touto rychlostí pojede vozidlo Škoda Favorit řízené nezkušeným řidičem, večer, za hustého sněžení, v zúžení a při velkém provozu a pokud touto rychlostí pojede vozidlo vyšší třídy v perfektním technickém stavu, ve dne, na rovném a přehledném úseku, při dobrém počasí, výborné viditelnosti a za minimálního provozu“. Konstatování existence potřebné míry materiální stránky přestupku není její odůvodněním, a navíc nezbavuje správní orgán toho, aby vyhodnotil konkrétní společenskou škodlivost konkrétního protiprávního jednání. Ad absurdum by tak za přestupek překročení povolené rychlosti měla být stanovená pevná výše pokuty bez možnosti odchýlení se od této výše, protože pokud by pro tyto přestupky platila pouze společenská škodlivost typová, museli by všichni pachatelé nutně dostat uloženu stejnou výší pokuty. 6. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce shodné námitky uvedl i ve svém odvoláni, kdy podstatou jeho námitek je tvrzení, že nebylo s potřebnou mírou jistoty prokázáno, že se dopustil předmětného přestupku, neboť výstup provedený z měření (fotografie změřeného vozidla žalobce, se všemi rozhodnými údaji, zejména o místu a času měření, včetně souřadnic GPS, naměřené rychlosti vozidla obviněného 156 km/h, včetně registrační značky X, limitu rychlosti v místě měření a dalšími údaji), není dle názoru žalobce relevantním podkladem a důkazem v jednom. Žalovaný je toho názoru, že se s námitkami žalobce řádné vypořádal na straně páté až šesté v odůvodnění svého rozhodnutí. Žalovaný je toho názoru, že shora uvedené podklady, které správní orgán I. stupně opatřil, tvoří společně komplet podkladů, na jejichž základu lze učinil závěr, že ke spáchání přestupku žalobcem došlo. Podklady obsažené ve správním spisu správního orgánu prvního stupně nevyvolávají pochybnosti o jejich správnosti a úplnosti. Skutečnosti plynoucí z těchto důkazních prostředků tvoří logický a uzavřený řetězec prokazující spáchání přestupku žalobcem. Výpověď policisty považuje žalovaný za kompletní doplnění při objasňování skutkového stavu, kdy tato výpověď objasňuje skutečnosti a rozpory ohledně výstupů z rychloměru, které nastiňuje žalobce. Proces výstupu ze zařízení RAMER 10 C byl jednoznačné popsán, obrazový materiál pochází ze zařízení RAMER 10 C. které vkládá veškeré informace do obrazu přímo. Tento rychloměr RAMER 10 C byl ověřen metrologickým institutem ověřovacím listem č. 108/18 s platností jeho ověření ode dne 16. 5. 2018 do dne 15. 5. 2019. Součástí spisového materiálu je také osvědčení o rádném proškolení zasahujícího policisty. Proškolený policista nevybočil při měření i ukládání výstupu z ustálené praxe, postupoval v souladu s návodem k obsluze. Žalobcem nastolené spekulativní otázky týkající se lidské chybovostí a manipulace se záznamy nevyvracejí věroho