— Nejvyšší správní soud

55 A 74/2021- 41 - text 7 55 A 74/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobce: R. H., toho času ve X, zastoupen advokátkou Mgr. Monikou Jiráskovou sídlem Dlouhá 39, Praha proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Vinařice, sídlem Vinařice 245, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2021, č. j. VS-46234-8/ČJ-2020-800532, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2021, č. j. VS-46234-8/ČJ-2020-800532, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Moniky Jiráskové, advokátky. Odůvodnění: Obsah správního spisu a podání účastníků 1. Podle záznamu o kázeňském přestupku ze dne 21. 2. 2020 došlo téhož dne v 10:58 při výdeji stravy pro odsouzené ve velké jídelně k vzájemnému napadení mezi žalobcem a odsouzeným R. F. Do roztržky se přidali odsouzení L. S. a T. L. Na vzniklou situaci zareagoval inspektor prap. R. K. vyhlášením tísňového signálu, odtržením odsouzených od sebe a odvedením žalobce přes malou jídelnu ven. Dle záznamu zpracovaného prap. K. je v části „Další důkazní prostředky“ uvedeno „vlastní zjištění“. Žalobce k tomu do záznamu téhož dne uvedl: „Byl jsem napaden. Je mi to líto“. 2. Dne 22. 2. 2020 se k věci vyjádřil prap. K. jako svědek. Uvedl, že zřetelně viděl žalobce, jak po předchozím napadení napadl odsouzeného F. ve chvíli, kdy na něj odsouzený F. již neútočil. Žalobce se k věci vyjádřil ještě dne 22. 2. 2020, kdy znovu uvedl: „Byl jsem napaden“. 3. Rozhodnutím žalované ze dne 22. 2. 2020 (dále jen „rozhodnutí o kázeňském přestupku“) byl žalobce shledán vinným ze spáchání kázeňského přestupku spočívajícího v porušení § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o VTOS“), kterým je stanoveno, že odsouzený je povinen ve výkonu trestu dodržovat stanovený pořádek a kázeň a dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku. Žalobci byl podle § 46 odst. 3 písm. f) zákona o VTOS uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddílu na 5 dnů. Dle odůvodnění bylo spáchání kázeňského přestupku prokázáno vlastním zjištěním příslušníka žalované (tj. svědka prap. K.), který v úředním záznamu uvedl, že zřetelně viděl, jak žalobce na odsouzeného F. a zaútočil po předchozím napadení odsouzeným F. ve chvíli, kdy na něj odsouzený F. již neútočil. V průběhu kázeňského řízení nebyly zjištěny další skutečnosti, které by měnily povahu kázeňského přestupku a zavinění žalobce. K druhu a výši kázeňského trestu bylo přistoupeno se zájmem na dosažení účelu trestu, dále s přihlédnutím k závažnosti přestupku, který byl spáchán porušením základních povinností žalobce a s přihlédnutím k tomu, že žalobce do té doby nebyl kázeňsky trestán a byl několikrát kázeňsky odměněn. 4. Proti rozhodnutí o kázeňském přestupku podal žalobce dne 25. 2. 2020 stížnost. Uvedl, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako kázeňský přestupek z důvodu absence protiprávnosti. Z jeho strany totiž nedošlo k zaviněnému porušení zákona, neboť jednal v nutné obraně. Svým jednáním pouze odvracel další přímo hrozící útok ze strany odsouzeného F. Žalobce byl napaden prudkým útokem směřovaným do obličeje, a to bez jakéhokoli varování. Jeho reakce tedy byla vynucena jednáním útočníka, kdy žalobce nemohl situaci řešit útěkem (například s ohledem na blízkost soukmenovců odsouzeného F., tedy L. S. a T. L.). Nemohl tedy jinak odvrátit výhružkami naznačovaný další útok ze strany odsouzeného F. V rámci nutné obrany není nezbytné vyčkat na samotné započetí útoku. Vždy je nutné přihlédnout k celkovému kontextu situace. Ten byl v daném případě dán tím, že žalobce musel čelit odsouzenému F., který mu již v minulosti byl znám svou agresivitou a násilností. Dalo se jasně předpokládat, že má v úmyslu pokračovat. Žalobce se snažil učinit veškerá preventivní opatření, která by zabránila útoku ze strany odsouzeného F., který proti němu v minulosti vystupoval velice agresivně a výhružně. Žalobce dokonce požádal o předčasné ukončení svého studia. Svou písemnou žádost, včetně odůvodnění minimalizací agresivních výpadů vůči jeho osobě ze strany odsouzeného F., předal nedlouho před předmětným útokem. Samotná forma obrany byla zcela přípustná. Obrana nemusí být jen pasivní, může být též aktivní. Tím se z obránce nestává útočník. Žalobce byl v době útoku ve velikém psychickém tlaku, obklopen dalšími soukmenovci odsouzeného F. Za celou dobu pobytu ve věznici nespáchal žádný kázeňský přestupek, naopak mu bylo uděleno 9 odměn. Je klidný a nevyhledává konflikty. 5. Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2020 žalovaná zamítla stížnost žalobce proti rozhodnutí o kázeňském přestupku. Žalovaná konstatovala, že s ohledem na vyjádření svědka, který uvedl, že zřetelně viděl, jak žalobce napadl odsouzeného F. v době, kdy na něj odsouzený F. již neútočil, se nemůže jednat o nutnou obranu. Útok ze strany odsouzeného F. netrval a ani bezprostředně nehrozilo, že by znovu nastal. Dále konstatovala, že spáchání a zavinění přestupku žalobcem je prokázáno zjištěním příslušníka žalované, svědka prap. K. Při ukládání kázeňského trestu nebyla překročena žádná pravomoc. V rozhodnutí o kázeňském přestupku bylo zohledněno dosavadní bezproblémové chování žalobce a nebyl uložen kázeňský trest v maximální výši. Proto lze trest považovat za uložený v souladu s účelem výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce se přestupku, který je mu kladen za vinu, dopustil. Kázeňský trest mu byl uložen v souladu se všemi zásadami kázeňského řízení. 6. Proti shora uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, na jejímž základě zdejší soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 43 A 50/2020-24, rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2020 zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Soud dospěl k závěru, že žalovaná se fakticky nijak nevypořádala s námitkou žalobce, že svým jednáním odvracel další přímo hrozící (nikoliv již proběhnuvší) útok ze strany odsouzeného F. Současně samo strohé tvrzení žalované v napadeném rozhodnutí, že žalobci bezprostředně nehrozilo, že by útok znovu nastal, nemá oporu ve vyjádření svědka prap. K. ani v jiné listině založené ve správním spise. Soud uložil žalované, aby se tvrzeními žalobce o nutné obraně skutečně zabývala a doplnila dokazování za účelem zjištění, zda žalobci v době jeho jednání vůči odsouzenému F. přímo hrozil z jeho strany další útok a vůbec za účelem zjištění, jak konkrétně konflikt v jídelně proběhl. 7. V dalším řízení žalovaná znovu vyslechla prap. K. Ten ve své výpovědi uvedl, že „Odsouzený R. H. přišel ke stolu, u kterého seděl a obědval odsouzený R. F. Oba odsouzení se spolu bavili. Následně odsouzený F., který seděl a jedl, udeřil odsouzeného H. a dále seděl u stolu. Přicházel jsem k místu incidentu, abych sjednal kázeň. Přitom jsem viděl, jak odsouzený H. udeřil po delší časově prodlevě (tedy nikoliv bezprostředně) odsouzeného F., který nadále seděl a v započatém útoku nepokračoval. K napadení odsouzeného F. odsouzeným došlo ještě, než jsem se dostavil k místu. Odsouzený H. v žádném případě neodvracel další přímo hrozící útok ze strany spoluvězně R. F., v podstatě mohu uvést, že odsouzený R. H. svého spoluvězně F. bezdůvodně napadl. Reakce H. tak nebyla vynucena jednáním odsouzeného F., protože odsouzený H. sám přišel na místo konfliktu a celou situaci mohl řešit i jinými možnými způsoby, například mohl vyčkat do mého příchodu nebo mohl odejít z místa, protože byl jediný z přítomných odsouzených, který stál, což mu v daný okamžik navíc nabízela mírnou výhodu ve srovnání s ostatními odsouzenými, kteří seděli u stolů. Ostatní odsouzení seděli a konzumovali stravu. Mám tedy za to, že mohl preventivně zabránit domnělému útoku ze strany odsouzeného R. F. Ze strany odsouzeného R. F. nic nenaznačovalo, že by další útok chystal, z ničeho se nedalo předpokládat, že by odsouzený R. F. měl v úmyslu v útoku pokračovat. Předchozí útok byl dávno skončen a nepokračoval. Ke skutečnosti, že byl odsouzený R. F. obklopen dalšími dvěma odsouzenými uvádím, že tyto dvě další osoby byly v jídelně přítomny, ostatně jako ještě další odsouzení, ale z jejich jednání ani chování nic nenasvědčovalo případnému dalšímu plánovanému útoku na odsouzeného R. H., protože, jak již jsem uvedl všichni odsouzení seděli u stolů a jedli vydanou stravu. Jediný odsouzený H. stál a byl to on, který přišel k odsouzenému F. Odsouzený F. nenaznačoval další útok, nenaznačoval žádné výhrůžky či další útok. Shrnuji, že nic nebránilo odsouzenému H. odejít z jídelny, protože mu bezprostředně nehrozilo, že by úrok ze strany F. znova nastal, event. mohl vyčkat mého příchodu“. Žalovaná dále vyslechla prap. Č., který vypovídal v zásadě obdobně jako prap. K. 8. Napadeným rozhodnutím žalo