7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

43 Af 31/2021- 50 - text 18 43 Af 31/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: JASA trans s.r.o., IČO 27886131 sídlem Křižíkova 2081, Benešov zastoupená advokátem JUDr. Martinem Vychopeněm sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2021, č. j. 28641/21/5300-21444-711275, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V projednávané věci jde o to, zda, resp. za jakých podmínek, má daňový subjekt právo na vrácení svými dodavateli neoprávněně naúčtované daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“ nebo „daň“) od finančních orgánů. Žalobkyně se přitom tohoto nároku domáhá přímo po finančních orgánech, aniž by jej dříve uplatňovala u svých dodavatelů, jež jí DPH neoprávněně naúčtovali. Pravidla pro uplatňování takového nároku stanovuje judikatura Soudního dvora Evropské unie. Již na tomto místě soud zdůrazňuje, že žalobkyně žádostmi o vrácení neoprávněně naúčtované DPH uplatňuje svůj nárok v řadě zdaňovacích obdobích (dále jen „ZO“), aniž by (na rozdíl od finančních orgánů) rozlišovala různé výsledky nalézacích (vyměřovacích či doměřovacích) řízení. I. Vymezení věci 2. Podáními ze dne 16. 10. 2019, 10. 12. 2019, 2. 1. 2020, 5. 2. 2020 a 4. 5. 2020 žalobkyně požádala o vrácení neoprávněně naúčtované DPH za ZO leden 2010 až červenec 2011, září 2011 až leden 2012, červenec až říjen 2012 a prosinec 2012 v celkové výši 457 769 408 Kč. 3. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutími ze dne 10. 12. 2020, č. j. 5193905/20/2100-11442-205190, č. j. 5193906/20/2100-11442-205190, č. j. 5193907/20/2100-11442-205190, č. j. 5193908/20/2100-11442-205190, č. j. 5193909/20/2100-11442-205190, č. j. 5193910/20/2100-11442-205190, č. j. 5193911/20/2100-11442-205190, č. j. 5193912/20/2100-11442-205190, č. j. 5193913/20/2100-11442-205190, č. j. 5193914/20/2100-11442-205190, č. j. 5193915/20/2100-11442-205190, č. j. 5193916/20/2100-11442-205190, č. j. 5193917/20/2100-11442-205190, č. j. 5193918/20/2100-11442-205190, č. j. 5193919/20/2100-11442-205190, č. j. 5193920/20/2100-11442-205190, č. j. 5193921/20/2100-11442-205190, č. j. 5193922/20/2100-11442-205190, č. j. 5193923/20/2100-11442-205190, č. j. 5193924/20/2100-11442-205190, č. j. 5193925/20/2100-11442-205190, č. j. 5193926/20/2100-11442-205190, č. j. 5193927/20/2100-11442-205190, a č. j. 5193928/20/2100-11442-205190 přiznal žalobkyni nárok na vrácení daně ve výši 0 Kč za ZO leden až prosinec 2010, leden až červenec 2011, září až prosinec 2011 a leden 2012; ze dne 23. 10. 2020, č. j. 4795870/20/2100-11442-205190, a č. j. 4791797/20/2100-11442-205190, přiznal žalobkyni nárok na vrácení daně ve výši 0 Kč za ZO červenec a srpen 2012; a ze dne 11. 9. 2020, č. j. 4392617/20/2100-11442-205190, č. j. 4400839/20/2100-11442-205190, a č. j. 4373864/20/2100-11442-205190, přiznal žalobkyni nárok na vrácení daně ve výši 0 Kč za ZO září, říjen a prosinec 2012 (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“). 4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 7. 2021, č. j. 28641/21/5300-21444-711275 (dále jen „napadené rozhodnutí“), odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím zamítl a prvostupňová rozhodnutí potvrdil. 5. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků 6. Žalobkyně v žalobě uvedla, že postupně podala správci daně žádosti o vrácení neoprávněně naúčtované DPH v celkové výši 457 769 408 Kč. Odůvodnila je tím, že šlo o DPH za nákup pohonných hmot, u kterých žalobkynini dodavatelé DPH řádně vykázali, a žalobkyně jim DPH uhradila. Dodavatelé zaplacené DPH přiznali a zaplatili ve prospěch státního rozpočtu. Daňové povinnosti byly prověřovány finančními orgány jak u žalobkyně, tak u jejích dodavatelů. Nebyly zjištěny ani daňové podvody, ani zneužití práva. Došlo tedy ke dvojímu zaplacení DPH a tím k porušení zásady neutrality DPH. 7. V průběhu nalézacích řízení finanční orgány tvrdily, že žalobkyně neměla povinnost hradit svým dodavatelům DPH. Jednotlivé obchodní transakce finanční orgány posoudily jako pořízení zboží z jiného členského státu s povinností přiznat daň na výstupu. Žalobkyně se tak měla jako příjemkyně intrakomunitárního plnění domáhat po svých dodavatelích vydání bezdůvodného obohacení občanskoprávní žalobou z titulu neoprávněně naúčtované daně a požadovat vrácení takto navíc účtovaných a zaplacených částek. Tento postup se však ukázal jako nemožný nebo bezpochyby nepřiměřeně obtížný, jelikož tito dodavatelé vstoupili do likvidace, popř. na ně byl prohlášen konkurs, a rozhodnutí finančních orgánů v nalézacích řízení byla vydávána v době, kdy byl žalobkynin nárok ve vztahu k jejím dodavatelům již promlčen. Žalobkyně navíc opakovaně upozorňovala správce daně, že nemůže bezdůvodné obohacení sama vymáhat. Jednak proto, že byla nezákonnou daňovou exekucí připravena o veškeré finanční prostředky, jednak proto, že považovala právní názor finančních orgánů, jakož i jejich dosavadní úřední postup, za nesprávný a nezákonný. Žalobkyně navíc nabízela finančním orgánům veškerou součinnost pro potřeby daňové exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky z úřední povinnosti. 8. Z uvedených důvodů a s požadavkem na naplnění zásad daňové neutrality a efektivity vyjádřené v předpisech Evropské unie proto žalobkyně požádala o vrácení neoprávněně naúčtované daně přímo u správce daně. Svůj požadavek opírala o judikaturu Soudního dvora. Správce daně však prvostupňovými rozhodnutími nárok na vrácení daně žalobkyni nepřiznal. Finanční orgány přitom po celou dobu nalézacích řízení tvrdily, že částka, kterou žalobkyně svým dodavatelům uhradila, neměla být za strany dodavatelů účtována včetně DPH. Žalobkyně je přesvědčena, že správce daně nemůže na jedné straně žalobkyni upírat nárok na odpočet a na druhé straně si ponechávat neoprávněně naúčtovanou daň. 9. Žalobkyně též měla napadené rozhodnutí za vnitřně rozporné. Žalovaný dovodil, že se nároky na vrácení neoprávněně naúčtované daně neopíraly o zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“). Současně však žalovaný uvedl, že se v případě neoprávněně naúčtované daně ve skutečnosti nejedná o daň. Následně uvedl, že daň, kterou žalobkyně požaduje vrátit, není daní nespornou. Přitom žalovaný konstatoval, že rozhodoval podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a podle ZDPH. 10. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh řízení. Žalovaný předně nesouhlasil s žalobkyninou námitkou, že by napadené rozhodnutí bylo vnitřně rozporné. Žalobkyně neupřesnila, jak konkrétně by v žalobě citované části napadeného rozhodnutí měly být rozporné, ani nenamítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále s odkazem na napadené rozhodnutí konstatoval, že u projednávaných ZO došlo v rámci nalézacího řízení k různým procesním situacím. Žalobkyně však v rámci své obecné argumentace různé procesní situace nalézacího řízení nijak nerozlišovala. 11. U ZO červenec až říjen 2012 a prosinec 2012 došlo k pravomocnému stanovení DPH. Ve vztahu k těmto ZO však žalobkyně žádným způsobem nedoložila, že by činila jakékoli kroky ve věci vrácení neoprávněně naúčtované DPH vůči svým deklarovaným dodavatelům. Nevyužila tak svého práva vymáhat DPH po svých dodavatelích občanskoprávní cestou a v tomto směru byla několik let nečinná. Žalovaný měl za to, že na subjekt žádající o vrácení DPH, která byla ze strany dodavatele neoprávněně naúčtovaná, by se mělo nahlížet poměrně „přísným metrem“. I když primárně nese odpovědnost za správnost daňového dokladu jeho vystavitel, i příjemce daňového dokladu nese svým způsobem odpovědnost za jeho správnost, resp. za správnost použitého režimu zdanění. Pokud DPH uvedená na přijaté faktuře přesahuje DPH, která měla být uplatněna v souladu s vnitrostátními předpisy, je pořizovatel tohoto plnění podle Soudního dvora oprávněn k odpočtu DPH pouze ve výši, jež je s těmito předpisy souladná (osoba povinná k dani si nemůže uplatnit nárok na odpočet daně nebo na osvobození od daně jen proto, že je to uvedeno na daňovém dokladu). 12. Úhradu nesprávně naúčtované daně si de facto zavinila samotná žalobkyně (sama totiž nesprávně posoudila daňový režim, jakož i sama dobrovolně nesprávně zaplatila DPH svému dodavateli). Míra její obezřetnosti ohledně dané transakce tak nebyla adekvátní (žalobkyně měla ihned požadovat opravu daňového dokladu a nepřistoupit k uhrazení požadované úplaty). Žalobkyně proto měla v souladu se zásadou péče řádného hospodáře údaje na daňových dokladech ověřovat, resp. by měla nést přiměřenou odpovědnost za svou nedbalost při ověřování údajů. I když žalobkyně původně nesouhlas