5 Azs 20/2016 — Nejvyšší správní soud

52 A 20/2024- 42 - text 13 52 A 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem ve věci žalobce: M. R. státní příslušník Íránské islámské republiky zastoupen Sdružením pro integraci a migraci, o. p. s. sídlem Havlíčkovo nám. 2, Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 - Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2024, č. j. OAM-1438/LE-LE05-LE05-NV-2024, o nepovolení vstupu na území takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Žalobce dne 22. 10. 2024 přicestoval letecky z Larnaky na Letiště Václava Havla Praha (dále jen „letiště“). Při hraniční kontrole v tranzitním prostoru letiště se žalobce neprokázal žádným cestovním dokladem, povolením k pobytu ani jiným dokladem totožnosti a měl v úmyslu vstoupit na území České republiky. Údaje ke své totožnosti vyplnil v čestném prohlášení. K jeho osobě nebyly lustrací v příslušných evidencích zjištěny žádné informace. Žalobcova totožnost tedy byla stanovena toliko na základě jím uvedených údajů a nebylo ji možné ověřit. Na základě tohoto zjištění Policie České republiky odepřela žalobci vstup na území České republiky. V návaznosti na to žalobce dne 23. 10. 2024 požádal o mezinárodní ochranu. Jelikož tak učinil v tranzitním prostoru mezinárodního letiště Praha, byl policí přemístěn do zdejšího přijímacího střediska. 2. Součástí správního spisu je čestné prohlášení ze dne 25. 10. 2024 o totožnosti žalobce, dle něhož se jmenuje M. R., narodil se 4. 1. 2004 a je státním příslušníkem Íránské islámské republiky. Ze spisu je zřejmé, že výzva k poskytnutí údajů k žádosti i předvolání k pohovoru byly žalobci doručeny dne 23. 10. 2024 a jsou jím podepsány. Oba dokumenty jsou psané latinkou v jazyce českém a kurdském, dialektem kurmándží. Pro úkony prováděné se žalobcem byl ustanoven tlumočník pro jazyk kurdský. 3. Dne 25. 10. 2024 žalobce poskytl údaje ke své žádosti o mezinárodní ochranu. Uvedl, že se narodil a celý život bydlel ve vesnici Q., kraji S. v Íránu. Je kurdské národnosti, muslimského sunnitského vyznání a mluví kurdsky. K otázce politického přesvědčení uvedl, že je proti íránskému režimu, není členem žádné strany ani organizace, nicméně je příznivcem Kurdské demokratické strany v Íránu. Politicky se neangažoval, ale pomáhal svému bratrovi, který byl členem této strany. Cestu do České republiky žalobci zařizoval převaděč, známý jeho strýce. Šel 7. 10. 2024 pěšky z Q. na hlavní silnici, tam ho nabrala dodávka převaděče, ve které několik dní cestoval schovaný v nákladním prostoru. Neví, jak dlouho, kudy ani kam jel. Cestou přestoupil do kamionu, pak převaděč někomu zavolal a někdo ho odvedl do letadla. Neví, kde to bylo. Neví, jaké měl doklady, nic neměl. Na území České republiky přicestoval letecky dne 22. 10. 2024. Neměl žádné cestovní doklady a nikdy předtím nepobýval na území Evropské unie. Za důvod své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že tady chce žít v míru a bezpečí, hlavně se nechce vrátit do země původu. 4. Téhož dne byl se žalobcem proveden pohovor, při němž vypověděl, že se nemůže ničím prokázat, neboť všechno nechal doma. Nemá žádné vzdělání, v mešitě se naučil číst a psát pouze arabským písmem. Nečetl výzvu k poskytnutí údajů ani předvolání v kurdském dialektu kurmandží, neboť neumí latinku. Tyto podepsal a napsal tam datum, neboť dostal ještě poučení v sorání, které si přečetl. Vycestoval z Íránu bez dokladů, jelikož nebyl doma, když mu strýc volal, že musí utéct. V Íránu doklady měl, ale neví jaké. Žalobce nevěděl o tom, že přiletěl z Kypru a nevěděl, jak se tam dostal. Má za to, že tam jel kamionem. Opustil Írán z důvodu obavy o život. Jeho bratra zabil íránský režim někdy v březnu nebo dubnu tohoto roku. Byl u toho, když jeho bratra zatkli a pak už ho neviděl. Obklíčili celou vesnici a zatkli i jiné lidi, ale žalobce utekl. Následně se opravil, že bratra zatkli mimo vesnici. Bratr byl členem Kurdské demokratické strany a když přijel někdo z úřadu, členové této strany utekli z vesnice a schovali se. Žalobce jim pomáhal, nosil jim jídlo a věci. Žalobce nezatkli, protože na něj nic neměli. Dne 7. 10. 2024 v noci žalobce odešel z domova a po cestě za převaděčem mu volal strýc, aby mu sdělil, že v jeho vesnici zatýkají (zatkli sousedy) a varoval ho, aby už se domů nevracel. Sám žalobce v Íránu nikdy problémy neměl, ale je proti íránskému režimu. Pomáhal členů výše uvedené strany a rozdával jejich letáky (papíry), ale neví, co na nich bylo napsané. Současně netuší, od koho tyto papíry dostal, či komu je odevzdal. Bylo to domluvené přes strýce. Pašoval je mezi Íránem a Irákem. Takto pašoval i další věci např. džusy a mýdlo. Potřeboval si vydělat peníze, proto pašoval normální zboží a strýc mu řekl, aby převezl i ty papíry. Dělal to jen asi měsíc, bál se, aby ho nechytili. Zboží pašoval přibližně 4-5 měsíců, od května až do odjezdu. Žalobcův bratr se jmenoval M. R., bylo mu asi 30-31 let. Žalobce neví, jak bratra zabili (nejspíš oběšení), dozvěděl se to od otce. Žalobce nezná žádné íránské bezpečnostní složky, ale má za to, že íránský režim je teroristický. Bojí se zatčení, protože pomáhal s papíry (letáky) a celá jeho rodina je proti režimu. Obává se, že ho udali sousedi. Ve vesnici se ví, že žalobce pašuje. Vědělo se i o tom, že pašovali sousedi, někdo je udal a následně je zatkli. Hodně pašeráků bylo během pašování zabito (zastřeleno) na hranicích, nebo zatčeno a následně popraveno. Důvodem jeho odjezdu z vlasti byla obava o život. Utekl, protože zjistili, že je pašerák. O mezinárodní ochranu žalobce žádá, jelikož chce žít v klidu a bezpečí, nechce se vrátit. Jeho bratra zatkli za členství ve straně, jinak byl pasák ovcí. Zatkli ho, když pásl ovce na pastvě. Žalobce byl u toho, protože bratrovi nosil jídlo. Ostatní lidi (sousedi) z vesnice byli zatčeni za pašeráctví až po žalobcově útěku. Rodiče žalobce jsou zemědělci a zůstali doma. V Evropě nemá žádné příbuzné. 5. Následně žalovaný vydal rozhodnutí specifikované v záhlaví tohoto rozsudku (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalobci nepovolil vstup na území České republiky, a současně stanovil dobu, na niž se nepovoluje vstup, a to do 20. 11. 2024. V odůvodnění uvedl, že totožnost žalobce nebyla spolehlivě zjištěna, neboť se neprokázal dokladem totožnosti a ani lustrací v evidencích nebyly k jeho osobě zjištěny žádné informace. Údaje o totožnosti žalobce vyplněné v čestném prohlášení nelze dle žalovaného považovat za spolehlivě zjištěné, neboť závisí pouze na libovůli žalobce a jejich pravdivost nebylo možné ověřit. Navíc v seznamu cestujících linky, kterou žalobce přicestoval do Prahy, nebyla nalezena osoba cestující pod uváděnou totožností. Žalobce tedy zřejmě po cestě do Prahy vystupoval pod jinou totožností, čímž byla věrohodnost jím uváděných údajů snížena. Žalovaný proto dospěl k závěru, že byly naplněny důvody pro nepovolení vstupu podle § 73 odst. 3 písm. a) zákona o azylu. Žalovaný vyloučil možnost uložení mírnějších opatření ve smyslu § 47 zákona o azylu, neboť žalobce na území ČR vstoupil neoprávněně, cestoval nelegálně, bez dokladů a s pomocí převaděče. Navíc z jeho vyjádření vyplývají zjevné rozpory ohledně důvodů odchodu z vlasti. Do protokolu o poskytnutí údajů k žádosti žalobce uvedl skutečnosti naznačující, že jeho útěk měl politické konotace. Při pohovoru však vyšlo najevo, že utekl ze strachu ze zatčení kvůli pašování zboží přes hranice, tedy kvůli obecně kriminálnímu jednání. Výpověď žalobce tak ztrácí konzistenci a věrohodnost. O neúčinnosti zvláštních opatření v případě žalobce svědčí nejen dosavadní nerespektování právního řádu, ale též účelovost jeho jednání, tj. rozporné výpovědi. Nelze proto očekávat, že by žalobce respektoval mírnější zákonná omezení v podobě zdržování se v určeném pobytovém středisku či hlášení se ministerstvu v pravidelných intervalech. Fakticky by žalobci nic nezabránilo v pokusu o neoprávněné překročení státní hranice. Dle žalovaného je za účelem spolehlivého zjištění totožnosti žalobce, ke kterému v současnosti provádí policejní orgán příslušné kroky, nezbytné omezení svobody a pohybu žalobce a vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany za jeho umístění v přijímacím středisku. Žalovaný rovněž neshledal důvody, pro které by bylo možno žalobce považovat za zranitelnou osobu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. písm. j) zákona o azylu. Při úvaze o stanovení délky doby nepovolení vstupu žalovaný přihlédl k předpokládané délce řízení o žádosti o mezinárodní ochranu a k tomu, že je třeba vyčkat na výsledek úkonů prováděných policejním orgánem za účelem spolehlivého zjištění totožnosti žalobce. 6. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Obsah žaloby 7. Žalobce namítá, že mu byl odepřen d