5 Azs 20/2016 — Nejvyšší správní soud

52 A 23/2024- 23 - text 8 52 A 23/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem ve věci žalobce: M. R. státní příslušník Í. i. r. zastoupen Sdružením pro integraci a migraci, o. p. s. sídlem Havlíčkovo nám. 2, Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 - Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2024, č. j. OAM-1438/LE-LE05-LE05-NV2-2024, o prodloužení nepovolení vstupu na území takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný prodloužil dobu, po kterou žalobce nemůže vstoupit na území České republiky, a to do 5. 12. 2024. 2. Žalobce dne 22. 10. 2024 přicestoval letecky z Larnaky na Letiště Václava Havla Praha (dále jen „letiště“), přičemž se neprokázal žádným dokladem totožnosti ani povolením k pobytu a měl v úmyslu vstoupit na území České republiky. Jelikož žalobcovu totožnost uvedenou v čestném prohlášení nebylo možné ověřit lustrací v příslušných evidencích, byl mu Policií ČR odepřen vstup na území. Rozhodnutím ze dne 25. 10. 2024, č. j. OAM-1438/LE-LE05-LE05-NV-2024, žalovaný žalobci nepovolil vstup na území České republiky a stanovil dobu, na niž se mu nepovoluje vstup, do 20. 11. 2024 (dále jen „rozhodnutí o nepovolení vstupu“). Napadeným rozhodnutím tuto dobu prodloužil. 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že důvody (tj. spolehlivé zjištění a ověření totožnosti), pro které žalobci nebyl povolen vstup, stále trvají. Žalobce neprokázal totožnost žádným dokladem, ani žalovanému se stále k osobě žalobce a jím tvrzeným údajům nepodařilo zjistit žádné informace. Trvá tedy stav, kdy totožnost žalobce vyplývá pouze z čestného prohlášení, přičemž pravdivost tam uvedených údajů nelze ověřit. Jejich věrohodnost je navíc snížena tím, že v seznamu cestujících linky, kterou žalobce přicestoval do Prahy, nebyla nalezena osoba cestující pod uváděnou totožností. Lze tudíž předpokládat, že žalobce po cestě do Prahy vystupoval pod jinou (pravou, či falešnou) totožností. Žalovaný vyloučil možnost uložení mírnějších opatření podle § 47 zákona o azylu, neboť žalobce na území ČR vstoupil neoprávněně, cestoval nelegálně, bez dokladů a s pomocí převaděče. Navíc z jeho výpovědí vyplývají zjevné rozpory, mimo jiné ohledně důvodů odchodu z vlasti. Rovněž bylo v případě žalobce zjištěno nerespektování právního řádu a účelové jednání. Žalovaný v mezidobí vydal rozhodnutí 7. 11. 2024, č. j. OAM-1438/LE-LE05-K10-2024, jímž zamítl žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou (dále jen „rozhodnutí o mezinárodních ochraně“), neboť žalobce uváděl skutečnosti zjevně nevěrohodné. Tato skutečnost též oslabuje motivaci žalobce respektovat případná zvláštní opatření. Žalovaný má proto za prokázané, že za účelem spolehlivého zjištění žalobcovy totožnosti je nezbytné fyzické omezení jeho svobody pohybu. Při stanovení doby zajištění žalovaný přihlédl k tomu, že žalobce má možnost podat žalobu proti napadenému rozhodnutí, která má odkladný účinek a též k tomu, že stále probíhají úkony prováděné policejním orgánem za účelem zjištění totožnosti. 4. Zdejší soud rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, č. j. 52 A 20/2024-42, zamítl žalobu proti rozhodnutí o nepovolení vstupu. Obsah žaloby 5. Žalobce namítá porušení ustanovení § 10 odst. 1 a § 23 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) ve spojení s § 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), které spatřuje v tom, že mu výzva k poskytnutí údajů a předvolání k pohovoru ve věci mezinárodní ochrany byly doručeny teprve dne 23. 10. 2024, přičemž dané úkony se konaly dne 25. 10. 2024, tedy předčasně. Tato procesní vada měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť jejím důsledkem bylo odepření dostatečného času, který žalobci příslušel na vyhledání právního poradenství, jež by mu umožnilo plně porozumět a připravit se na úkony v rámci řízení o mezinárodní ochraně. 6. Dále žalobce namítá, že výzvu, předvolání i poučení pro žadatele o mezinárodní ochranu obdržel v dialektu kurmándží psaném latinkou. Tyto však neovládá. Hovoří pouze dialektem sorání a na základní úrovni umí číst jen arabské písmo. Žalobce sice výzvu a předvolání podepsal, nicméně jejich obsah si nepřečetl. Jediné dokumenty, psané arabským písmem v dialektu sorání, které obdržel, byly od Správy uprchlických zařízení, a to ubytovací řád střediska, informace o zpracování osobních údajů a základní poučení o pobytu v příjímacím středisku. Žalobce tedy stále neobdržel poučení žadatele o mezinárodní ochranu, jemuž by rozuměl, a to ani v dodatečné lhůtě 15 dnů podle § 10 odst. 1 zákona o azylu. 7. Rovněž během pohovoru byl přítomný pouze tlumočník z „jazyka kurdského“, který je původem ze Sýrie a hovoří dialektem kurmándží. Žalobce si s tlumočníkem špatně rozuměl. Museli se po sobě vzájemně často opakovat, aby se pochopili. Všechny rozpory a nekonzistence ve výpovědi jsou tedy důsledkem nepřesného tlumočení. Termín „kurdský jazyk“ označuje celou jazykovou skupinu, nikoliv jeden konkrétní jazyk. Jelikož žalobce nebyl poučen ve svém jazyce, nevěděl o tom, že má právo tlumočníka odmítnout. Též nevěděl, že protokol o pohovoru, který podepsal, obsahuje větu, že si s tlumočníkem rozumí. Konkrétně k nepřesnému tlumočení žalobce uvádí, že protokol o pohovoru obsahuje termíny „pašerák“ a „pašeráctví“, žalobce však vykonával povolání kolbera, které je v íránském Kurdistánu specifické a nemá překlad do českého jazyka. 8. Další procesní vadou bylo opomenutí žalobcovy žádosti o stanovení lhůty k vyjádření se k podkladům rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Žalobce při úkonu seznámení se s podklady odevzdal žalovanému písemnou žádost o stanovení lhůty k vyjádření se k podkladům. Žalovaný ji však nezaložil do spisu a do protokolu o seznámení se s podklady poznamenal, že se žalobce k podkladům vyjádřit nechce. 9. Žalobce se domnívá, že žalovaný dospěl k závěru o neúčinnosti uložení zvláštních opatření, neboť ho považuje za nevěrohodného, a to s ohledem na nekonzistence a rozpory ve výpovědi a skutečnost, že přicestoval z Kypru s padělanými doklady, či předstírá falešnou identitu. 10. Protokol o pohovoru, resp. rozpory a nekonzistentnosti z něho vyplývající, však nelze použít jako podklad pro vydání rozhodnutí, neboť je zatížen vadami v tlumočení. Pohovor by měl být proveden znova s adekvátním tlumočníkem. Žalobce uvádí, že je Kurd muslimského, sunnitského vyznání. Jeho bratr byl členem Kurdské demokratické strany v Íránu, kterou íránský režim považuje za teroristickou organizaci. Žalobce je pouze příznivcem této strany, ale několik dalších osob od něj z vesnice, včetně žalobcova strýce, jsou členové. Občas do vesnice přijely íránské složky a členové strany se před nimi schovávali v horách za vesnicí, žalobce jim tam nosil jídlo. Žalobcova bratra zatkli, když pásl ovce za vesnicí. Žalobce tam byl s ním, ale stál na protější stráni, pročež si ho buď nevšimli, nebo o něj zrovna neměli zájem. O smrti bratra se žalobce dozvěděl od otce. Následně začal vykonávat práci kolbera, aby se uživil a mohl v budoucnu opustit Írán. Občas pronášel přes hranici mezi Íránem a Irákem i kurdské politické materiály, na nichž byly kurdské vlaječky. Při incidentu na hranicích, kdy pohraničníci začali střílet na kolbery, žalobce opustil svůj náklad i s materiály Kurdské demokratické strany, utekl a skrýval se několik hodin. Nato mu volal strýc, že se nemá vracet do vesnice, protože ho tam hledají íránské bezpečnostní složky. Zároveň mu dal instrukce, kam má jít a kde na něj počká někdo, kdo ho odveze do bezpečí. Na Kypr se dostal s pomocí převaděčů. Cestoval pěšky, autem a kamionem. Existuje migrační trasa přes velkokapacitní trajekt, který pojme i nákladní vozidla a pluje z jižního Turecka na Kypr, migranti přitom nemusí tušit, že se ocitli na ostrově. Rovněž nemusí vědět, že jsou v bezpečné zemi a na území Evropské unie. Žadatelé o mezinárodní ochranu navíc nemusí žádat o mezinárodní ochranu v první zemi, pokud jejich cesta neskončila. Žalobcem uváděné důvody odchodu ze země původu se tedy vzájemně doplňují – jde o pronásledování z důvodu národnostní a politické příslušnosti. Navíc činnost kolberů nelze považovat za kriminální činnost, nýbrž za jeden ze způsobů obživy v íránském Kurdistánu. 11. Nakonec žalobce namítá, že zdejší soud v rozsudku č. j. 52 A 20/2024-42, neporozuměl jeho námitce spočívající v tom, že závěry rozsudků ohledně prokazování se padělanými doklady u osob, kterým bylo uloženo správní vyhoštění nelze aplikovat na případy žadatelů o mezinárodní ochranu, kteří přicestovali na letiště s padělanými doklady, nicméně nemají žádnou krimináln