8 Afs 155/2019 — Nejvyšší správní soud

55 Af 3/2022- 50 - text 8 55 Af 3/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobce: prof. MUDr. P. S., Ph.D., bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Evou Doložílkovou, LL.M., sídlem Slepá 85, Šestajovice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2022, č. j. 2054/22/5200-10442-713023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 30. 6. 2020, č. j. 3442561/20/2114-50521-204008, kterým byla vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019. 2. Žalobce namítá, že žalovaný nesprávně vyložil pojem společně hospodařící domácnosti, který je podmínkou uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované dítě dle § 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a slevy za umístění dítěte v předškolním zařízení dle § 35ba odst. 1 písm. g) a § 35bb zákona o daních z příjmů. Nesouhlasí s právním posouzením správce daně, že dítě, které je rozhodnutím opatrovnického soudu svěřeno do péče jednomu z rodičů, je automaticky členem společně hospodařící domácnosti pouze tohoto rodiče, a nemůže být členem společně hospodařící domácnosti druhého rodiče, jemuž je soudem stanoven rozsah styku a povinnost platit výživné k rukám druhého rodiče. Tento výklad nemá dle žalobce oporu ve znění zákona o daních z příjmů. Společně hospodařící domácnost definovaná v ustanovení § 21e odst. 4 zákona o daních z příjmů je vymezena dvěma znaky, trvalým soužitím a společným uhrazováním nákladů na své potřeby. Jejich naplnění je třeba zkoumat na základě konkrétního skutkového stavu v každém jednotlivém případě. To však správce daně neučinil, neboť své posouzení založil na předpokladu, že dítě tvoří společně hospodařící domácnost pouze s tím rodičem, jemuž bylo soudem svěřeno do péče. Žalovaný pak toto pochybení nenapravil, jelikož jeho kritérium (tedy, kde dítě žije objektivně více) vede z povahy věci k týmž závěrům jako postup správce daně. Z definice společně hospodařící domácnosti však nevyplývá žádný vztah k institutům soukromého práva v podobě svěření dítěte do péče a stanovení povinnosti hradit výživné k rukám druhého rodiče. Při posuzování existence společné domácnosti ve vztahu k dítěti je dle názoru žalobce u obou definičních znaků třeba připustit určité reálné limity. Pokud jde o trvalost soužití, u většiny dětí je dán předpoklad, že vyrostou, osamostatní se a soužití se svými rodiči opustí. Trvalost soužití se tak u dětí projevuje zejména tím, že se cítí být součástí života svých rodičů. Pokud jde o znak spočívající ve společném uhrazování nákladů, je třeba vzít v úvahu, že děti zpravidla nemají vlastní příjem a náklady na uhrazování potřeb členů společně hospodařící domácnosti jsou přirozeně hrazeny z příjmů rodičů. Zda je dítě v konkrétním případě členem společně hospodařící domácnosti rodiče, jemuž nebylo soudem svěřeno do péče, ale byl mu stanoven rozsah styku s dítětem a povinnost hradit výživné k rukám druhého rodiče, vždy závisí na posouzení, zda konkrétní skutkové okolnosti naplňují obě podmínky definice společně hospodařící domácnosti. Žalobce se domnívá, že znaky pojmu společně hospodařící domácnosti byly v jeho případě splněny. Odmítá závěr žalovaného, že by povaha společně hospodařící domácnosti vylučovala, aby jedna fyzická osoba byla současně členem více společných domácností. Domnívá se, že tento závěr postrádá oporu v zákoně a odporuje definici společné domácnosti založené na fakticitě naplnění shora uvedených podmínek. Stejně tak nemá dle žalobce oporu v zákoně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 Afs 155/2019-46, na němž žalovaný založil napadené rozhodnutí. 3. Žalobce se dovolává závěrů rozsudku zdejšího soudu ze dne 23. 7. 2021, č. j. 51 Af 3/2020-55, v němž soud dospěl k závěru, že za splnění znaků společně hospodařící domácnosti u obou rodičů mohou tito rodiče oba uplatnit daňové zvýhodnění poměrně. 4. Žalobce rovněž vytýká žalovanému, že se nezabýval jím předloženými důkazními prostředky, ze kterých vyplývá, že synové mají v jeho společně hospodařící domácnosti plné zázemí včetně svých pokojů, o syny řádně a osobně pečuji, a v době, kdy jsou v jeho domácnosti, synům hradí veškeré jejich potřeby a aktivity, běžné i neběžné, včetně např. tzv. školkovného a dokonce i obědů ve školce, a to nad rámec výše uvedeného výživného dle rozsudku opatrovnického soudu, z něhož hradí matka potřeby synům v době, kdy jsou ve společně hospodařící domácnosti s ní. 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že pro účely zákona o daních z příjmu může být dítě členem pouze jedné domácnosti, což ostatně vyplývá i ze samotné podstaty § 35c odst. 1 zákona o daních z příjmu, ale dále je tento závěr podpořen i soudní judikaturou. Vzhledem k tomu, že znaky společně hospodařící domácnosti byly v dané kauze naplňovány u obou rodičů, tedy slovy žalobce byl naplněn kvalitativní charakter pojmu společně hospodařící domácnosti, přistoupil žalovaný v souladu s právním názorem vysloveným v rozsudku č. j. 8 Afs 155/2019-46 dále ke zkoumání, ve které z domácností rodičů jsou tyto kumulativní podmínky objektivně více naplněny, tedy byl prověřován tzv. kvantitativní ukazatel. Při posuzování tohoto ukazatele byl žalovaný povinen vycházet ze skutečného stavu, a nikoli ze stavu uvedeného v rozsudku o opatrovnictví. Za tímto účelem byl proto proveden, za přítomnosti žalobce, výslech svědka, tj. matky dětí, která de facto potvrdila dodržování dohody stran vymezeného kontaktu s dětmi uvedeného v rozsudku o opatrovnictví, tj. že cca 40 % z celkového času je o děti pečováno žalobcem (viz bod [38] napadeného rozhodnutí). Žalovaný tak po posouzení kvantitativního ukazatele, který byl nadto potvrzen i oběma rodiči, dospěl k závěru, že děti tráví většinu času právě s matkou, a tudíž s ní pro účely ZDP tvoří, a to po celý rok, společně hospodařící domácnost. 6. V replice k vyjádření žalovaného žalobce poukázal na rozpornost rozsudku č. j. 8 Afs 155/2019-46. Uvedl, že Nejvyšší správní soud na jedné straně uvedl, že „nelze automaticky stavět rovnítko mezi rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče a naplněním znaků společně hospodařící domácnosti“, na straně druhé je toto rovnítko fakticky postaveno stanovením „kvantitativního ukazatele“, který nemá oporu v zákoně a který vždy, bude-li dodržován režim styku stanovený opatrovnickým soudem, nutně povede k totožnému výsledku jako ono automatické rovnítko mezi rozhodnutím soudu o svěření dítěte do péče a naplněním znaků společně hospodařící domácnosti. Rovněž uvedl, že správce daně ani žalovaný se v daňovém řízení nikterak nezabývali určením konkrétního poměru času (počtu dnů), kdy synové fyzicky pobývají se žalobcem a kdy s druhým rodičem. 7. V duplice k vyjádření žalobce žalovaný uvedl, že rozsudek č. j. 8 Afs 155/2019-46 prošel i testem ústavnosti, jelikož ústavní stížnost proti němu byla usnesením Ústavního soudu 12. 5. 2022, sp. zn. II. ÚS 2686/21, odmítnuta. 8. Při jednání soudu účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Návrh žalobce na provedení důkazu fotografiemi soud zamítl, jelikož nezpochybňuje, že žalobce v jím tvrzeném rozsahu (cca 5 měsíců) o své syny v rozhodném období skutečně pečoval. 9. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019, v němž mj. uplatnil daňové zvýhodnění na dvě vyživované nezletilé děti dle ustanovení § 35c o daních z příjmů, a to za 5 kalendářních měsíců. Správce daně neuznal žalobci daňové zvýhodnění na děti, neboť dospěl k závěru, že tyto žijí ve společně hospodařící domácnosti se svojí matkou, a tedy nárok na daňové zvýhodnění na děti má pouze matka, o čemž byl žalobce informován ve sdělení o výsledku postupu k odstranění pochybností. Žalobcem posléze navržené důkazní prostředky byly správcem daně vyhodnoceny jako neprokazující nové skutečnosti, a byl vydán platební výměr. Proti platebnímu výměru podal žalobce odvolání. Dne 17. 6. 2021 proběhl výslech matky dětí, ze kterého vyplynulo, že matka potvrdila, že v roce 2018 a 2019 tvořila s dětmi společně hospodařící domácnost. Na otázku, zda byla dodržována dohoda daná rozsudkem opatrovnického soudu, matka odpověděla, že „ze strany daňového subjektu byla dohoda porušována tím, že děti byly předávány se zpožděním v rozporu s daným rozsudkem. V odůvodněných případech, kdy děti byly nemocné, jsem děti nepředávala daňovému subjektu, protože nechtěl dodržovat léčebný postup určený lékařem“. Dále uvedla, že do vydání opatrovnického rozsudku platilo předběžné opatření, dle kterého