36 A 15/2025 – Krajský soud v Praze

36 A 15/2025- 17 - text 8 36 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Johanou Jandusovou ve věci žalobce: W. C. D., narozený X státní příslušnost Kamerunská republika zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje sídlem Bezručova 2796, 276 58 Mělník v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 9. 2025, č. j. KRPS-248375-19/ČJ-2025-010026-ZZC takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Výše označeným rozhodnutím ze dne 20. 9. 2025 žalovaná podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále „zákon o pobytu cizinců“) zajistila žalobce za účelem správního vyhoštění (dále „napadené rozhodnutí“). Doba zajištění byla stanovena podle § 124 odst. 3 téhož zákona na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. 2. Žalovaná vyšla ze zjištění, že žalobce na území ČR přicestoval nelegálně a zcela vědomě se zde zdržoval a pracoval zde bez platného povolení a platného cestovního dokladu, přičemž opakovaně nerespektoval orgány České republiky (dále „ČR“) uloženou povinnost vycestovat z území. Důvody, pro které setrval na území, nemohou v žádném případě omluvit protiprávní jednání, jehož se žalobce svým setrváním na území ČR dopustil. S ohledem na své předchozí jednání tak žalobce dle žalované neskýtá záruku, že by plnil povinnost hlásit se policii nebo povinnost zdržovat se v místě určeném policií. S ohledem na uvedené žalovaná shledala, že existuje reálné nebezpečí, že žalobce bude mařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění a že se bude dále nekontrolovaně pohybovat na území ČR, aniž by jej opustil. Uložení zvláštních opatření nebylo dle žalované s ohledem na popsané okolnosti posuzované věci možné. 3. Žalovaná vyhodnotila zajištění žalobce jako opatření přiměřené okolnostem věci. Dle žalované neexistuje překážka trvalejší povahy, která by žalobci bránila ve vycestování. Žalobce v ČR nemá žádný majetek, nemá zde žádné závazky či pohledávky. Zároveň neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by v zemi původu mohl být vystaven skutečnému nebezpečí. Žalobce je zletilý, soběstačný a schopný se o sebe postarat. V zemi původu má žalobce rodinné zázemí a má se tam kam vrátit. Stran posouzení přiměřenosti zajištění žalobce z pohledu zásahu do jeho soukromého a rodinného života žalovaná reflektovala, že na území ČR žije nezletilý syn žalobce. Ten sice není uveden v rodném listu syna, nicméně pravidelně na výživu syna finančně přispívá. Žalovaná nicméně vyšla ze zjištění, že žalobce se svým synem na sobě nijak závislí nejsou. Jakkoliv tedy žalovaná připouští, že zajištění žalobce představuje zásah do jeho soukromého a rodinného života, dospěla k závěru, že při celkovém zvážení žalobcova jednání toto představuje skutečné a vážné ohrožení zájmů společnosti, pročež je zajištění žalobce přiměřeným opatřením. Obsah žaloby 4. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou doručenou soudu prostřednictvím žalované dne 29. 9. 2025. Předně namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaná neuvedla dostatečné důvody, pro které nebylo v daném případě možné použít mírnější opatření, než kterým je zajištění. Žalovaná namísto naprosto vyčerpávajícího zdůvodnění toho, proč nebylo shledáno dostatečným užití jiného postupu než zajištění, v napadeném rozhodnutí pouze stroze rekapituluje pobytovou historii žalobce a konstatuje, že správní orgán je přesvědčen o vhodnosti zásahu do práv cizince. 5. Dále žalobce namítá, že s ohledem na konkrétní okolnosti věci je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť je zjevně nepřiměřené. V této souvislosti žalobce uvedl, že nevěděl, že rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci. Zároveň poukázal na to, že nedisponoval platným cestovním dokladem, a proto byl při řešení pobytové situace pasivní, neboť se obával uvěznění z důvodu neprokázání identity. Žalobce však vyjádřil záměr uloženou povinnost respektovat, a proto nebylo namístě jej zajistit. Zajištění je dle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) zcela mimořádným institutem a má fakultativní charakter, tzn. že může být užito jen v případech výjimečných, kdy je zřejmé, že jiné řešení nepřichází v úvahu. S ohledem na popsané okolnosti dané věci tedy rozhodnutí o zajištění žalobce bylo příliš tvrdým, a nikoliv nezbytným opatřením. Vyjádření žalované 6. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl, přičemž uvedla, že k důvodům zajištění se vyjádřila v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí a nadále se s nimi ztotožňuje. Obsah správního spisu 7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou ohledně napadeného rozhodnutí vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti. 8. Dne 20. 9. 2025 byl žalobce kontrolován v rámci prováděné pobytové kontroly v areálu bez č. p. vedle BČS ONO v obci Kojetice Tůmovka, okres Mělník. Lustrací v dostupných evidencích Policie České republiky bylo zjištěno, že žalobce je od 5. 6. 2025 veden v evidenci nežádoucích osob, a to na základě rozhodnutí ze dne 17. 2. 2025, kterým bylo žalobci uloženo správní vyhoštění. Příslušné rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 6. 2025 a žalobci byla dána lhůta k zajištění nového cestovního dokladu a k vycestování z území schengenského prostoru. Zároveň bylo zjištěno a později potvrzeno oddělením specializovaných činností, že již neplatný cestovní doklad, kterým se žalobce hlídce legitimoval, je pozměněný, a to konkrétně na ID straně tohoto dokladu. S ohledem na uvedené byl žalobce podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn. 9. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Hl. m. Prahy ze dne 17. 2 2025, č.j. KRPA-86898-60/ČJ-2021-000022-SV, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění s dobou, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, na dobu tří let. Tímto rozhodnutím mu byla rovněž stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že žalobci bylo správní vyhoštění uloženo opakovaně (prvně mu bylo správní vyhoštění uloženo již v roce 2018), žalobce pak v průběhu posledních let dvakrát žádal o mezinárodní ochranu, v obou případech ovšem bezúspěšně. V období od 17. 7. 2020 do 10. 1. 2021, kdy byl zajištěn, pobýval žalobce na území ČR bez platného pobytového oprávnění i přes uloženou povinnost vycestovat. Za toto jednání byl žalobci Obvodním soudem pro Prahu 3 vydá trestní příkaz, kterým byl shledán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Ani následně však žalobce z území dobrovolně nevycestoval ani zde svůj další pobyt nelegalizoval. Žalobce tedy popsaným jednáním naplnil skutkovou podstavu dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona o pobytu cizinců pro udělení správního vyhoštění. Správní orgán se dále ve shora uvedeném rozhodnutí zabýval rodinnou situací žalobce, přičemž po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce má na území ČR nezletilého syna, v jehož rodném listu ovšem není jako otec uveden. Žalobce zároveň v řízení neprokázal, že by o nezletilého syna skutečně pečoval. Žalobce se synem a jeho matkou nežije ve společné domácnosti. Syna vídá zhruba jednou měsíčně a pouze finančně přispívá na jeho výživu, na výchově syna se ale nikterak nepodílí. Udělení správního vyhoštění tak nepředstavuje nepřiměřený zásah do rodinného života žalobce. Rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 5. 6. 2025, č. j. CPR-10068-3/ČJ- 2025-930310-V240, bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí Krajského ředitelství policie Hl. m. Prahy zamítnuto a odvoláním napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. 10. Do protokolu o podání vysvětlení dne 20. 9. 2025 žalobce za přítomnosti tlumočníka uvedl mimo jiné následující. Jmenuje se W. C. D. a narodil se dne X. Je svobodný a v Kamerunu má s bývalou přítelkyní dceru, narozenou v roce 2017, se kterou je telefonicky v kontaktu prakticky každý den a občas jí posílá peníze. V Kamerunu má rovněž dva bratry a dvě sestry, rodiče již nežijí. V případě návratu do vlasti může žít u svého bratra. Z Kamerunu žalobce vycestoval v roce 2017 a ještě ten rok přicestoval do ČR. Žalobce ihned požádal o mezinárodní ochranu, ale žádosti nebylo vyhověno. Poté žalobce o azyl žádal ještě jednou, opět neúspěšně. Žalobce byl posléze kontrolován Policií ČR a bylo mu uděleno správní vyhoštění. Žalobce však nevycestoval, pročež byl následně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Žalobce ani následně dobrovolně nevycestoval a opětovně mu bylo uděleno správní vyhoštění. Proti posledně zmíněnému rozhodnutí se žalobce prostřednictvím svého zástupce odvolal, o výsledku odvolacího řízení ovšem nic neví, jeho advokát jej neinformoval. Pok