41 A 30/2025 – Krajský soud v Praze

41 A 30/2025- 57 - text 12 41 A 30/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Richarda Galise ve věci navrhovatele: Ing. M. H. bytem X proti odpůrkyni: obec Radonice sídlem Na Skále 185, 250 73 Radonice zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2024 – územního plánu obce Radonice vydaného usnesením zastupitelstva obce Radonice č. 9/5 b) ze dne 18. 3. 2024, takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 27 524,80 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Jiřího Nezhyby, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se navrhovatel domáhá zrušení části opatření obecné povahy označeného v záhlaví (dále též jen „napadené OOP“ nebo „územní plán“). Požaduje, aby soud územní plán zrušil v rozsahu vymezení pravidel uspořádání území pro plochy smíšené obytné venkovské (SV), neboť se cítí dotčen na svém vlastnickém právu regulativem vymezujícím maximální počet bytových jednotek na stanovenou plochu a vymezením plochy přestavby na jeho pozemcích. Argumentace účastníků Obsah návrhu 2. Navrhovatel tvrdí, že je vlastníkem pozemků parc. č. XA, XB a XC v k. ú. X, které se nacházejí v historickém jádru obce (dále též „dotčené pozemky“). Na dotčených pozemcích odpůrkyně vymezila plochu přestavby P.1 (SV). V předchozím územním plánu byly tyto pozemky zařazeny do plochy smíšené – smíšená obytná zástavba a občanská vybavenost. Navrhovatel podle předchozího územního plánu nebyl zásadně omezen v počtu bytových jednotek, které mohl v budovách na stavebních pozemcích a na nádvoří (volné ploše) vystavět. Územní plán však omezil prostorové uspořádání plochy SV podmínkou, že při dílčích přestavbách obytných či hospodářských staveb v historickém jádru mohou být ve stavbách umístěny nové bytové jednotky pouze v takovém počtu, kolik by bylo na dané ploše možné umístit rodinných domů podle ustanovení o minimální velikosti pozemku pro umístění nové hlavní stavby. Z toho plyne, že by při užitné ploše stávajících budov žalobce (2 070 m2) mohl umístit pouze 4 bytové jednotky o podlahové ploše jednoho bytu 517,5 m2. Podle navrhovatele: „K tomu není asi skoro, co dodat (opravdu málokdo v dnešní době má na pořízení takto velkého bytu), ale je z toho jasně patrné, jak nás jako vlastníky v této ploše rozhodnutí obce-odpůrkyně poškozuje“. Z této plochy pak zůstává 73 % volné plochy nádvoří. Výsledkem je vybourání celé plochy tehdejšího velkostatku. Navrhovatel považuje toto omezení za zásah do jeho vlastnického práva. 3. Navrhovatel uvádí, že v minulosti do budov investoval značné prostředky. V posledních letech opravil omítky a provedl další opravy, které ve svém důsledku vylepšily vzhled centra obce. I sama odpůrkyně tyto stavby považuje za významné nemovitosti a označuje je za architektonicky hodnotné (viz bod 2.2.1 územního plánu). Navrhovatel rovněž odkázal na smlouvu o spolupráci, kterou uzavřel s odpůrkyní dne 20. 10. 2018, tedy krátce před schválením pořízení změny územního plánu. Na základě této smlouvy obdržel navrhovatel z rozpočtu obce (symbolické) finanční prostředky na opravy. Obdobně je opravována druhá část plochy tohoto území ve vlastnictví širší rodiny navrhovatele. Postup odpůrkyně považuje za vnitřně rozporný, neboť na jedné straně označuje budovy na pozemcích žalobce za historicky hodnotné, zároveň jsou ale vymezeny jako součást plochy přestavby, tedy v očích navrhovatele „tímto rozhodnutím určeny k demolici“. 4. Dle navrhovatele regulativ omezující počet bytových jednotek není přezkoumatelně vysvětlen, resp. důvod, který je v napadeném územním plánu uveden, je jen „nepřezkoumatelně“ tvrzen, a navíc není pravdivý. Odpůrkyně napadený regulativ nepřímo zdůvodňuje v kapitole 6.2 odůvodnění textové části územního plánu tím, že omezení počtu bytových jednotek souvisí s omezenou kapacitou veřejné infrastruktury [tj. s počtem míst v mateřské a základní škole a s kapacitou čistírny odpadních vod (ČOV)]. Záměrem odpůrkyně je, aby počet obyvatel radikálně nenarůstal. V kapitole F odůvodnění textové části územního plánu pak odpůrkyně podrobně popisuje limitní kapacity veřejné infrastruktury a vývoj nárůstu počtu obyvatel. Toto odůvodnění však navrhovatel považuje za nepřezkoumatelné a účelové. Neexistuje totiž jediný podklad, který by naplnění veřejné infrastruktury prokazoval, tedy že dosavadní infrastruktura je pro nové obyvatele nedostatečná. Ze str. 103 odůvodnění územního plánu navíc plyne, že kapacita mateřské a základní školy je dostatečná a počítá s rozšířením počtu obyvatel. Dosavadní územní plán umožňoval výstavbu bytových jednotek na pozemcích žalobce ve větším počtu. Veřejná infrastruktura tak byla a je připravena na případné rozšíření počtu obyvatel obce. Do základní školy jsou nadto nyní přijímány i děti z jiných obcí, jedná se tak v podstatě o spádovou základní školu. To svědčí o tom, že odpůrkyně argumentuje pouze účelově. Obsah vyjádření odpůrkyně 5. Odpůrkyně uvedla, že navrhovatel nepochopil pojem plocha přestavby. Plocha byla vymezena proto, aby v ní bylo možné realizovat různorodé záměry, tedy i stavby pro bydlení. V odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele č. X odpůrkyně uvedla, že vymezení plochy přestavby směřuje k umožnění realizace bydlení v ploše, která je dle katastru nemovitostí tvořena stavbami pro zemědělství a dle dosavadního právního stavu území bydlení neumožňuje. Plocha musí být vedena jako plocha změny v území, v opačném případě by plocha byla vymezena jako plocha stabilizovaná zemědělská výroba a nebylo by možné umístit stavby pro bydlení. Zároveň se nemůže jednat o plochu zastavitelnou, neboť tam již existují stavby se stanoveným využitím a nejde tak o plochu, která by měla být nově zastavena. Na pozemku navrhovatele parc. č. XB se nachází zemědělská stavba bez čísla popisného nebo evidenčního a na pozemku parc. č. XC se nachází zemědělská stavba č. p. X. Na pozemku parc. č. XD, který se také nachází v ploše P.1(SV), ale není ve vlastnictví navrhovatele, se rovněž nachází zemědělské stavby. Pokud by odpůrkyně na těchto pozemcích vymezila stabilizovanou plochu, muselo by jít o stabilizovanou plochu zemědělské výroby, neboť tomu odpovídá aktuální stav využívání pozemků. Charakterem se tedy jedná o plochu přestavby ve smyslu § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), neboť má umožnit změnu stávající zástavby. Tím rozhodně není míněno, že má dojít k demolici stávajících budov. Nic podobného nevyplývá z územního plánu ani ze zákonné úpravy. Na pozemcích rovněž nadále lze realizovat zemědělskou výrobu, kromě toho je ale umožněno i další využití dle 6.2.9 textové části územního plánu. Odpůrkyně tedy neshledává žádný rozpor mezi vymezením plochy přestavby a označením budov za architektonické hodnoty. 6. Vymezením plochy přestavby namísto plochy stabilizované nebo návrhové nedochází dle odpůrkyně k zásahu do navrhovatelova vlastnického práva. K tomuto tvrzení odkázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 2. 7. 2024, č. j. 37 A 17/2024-63, ve kterém se soud zabýval zákonností vymezení plochy přestavby P.1 (SV), legitimností a odůvodněností prostorové regulace spočívající v omezení počtu bytových jednotek. Návrhové body namítající nezákonnost části územního plánu v rozsahu vymezení plochy přestavby P.1 shledal soud jako nedůvodné. 7. Omezení počtu bytových jednotek (nejen) v plochách SV je pak odůvodněno omezenou kapacitou veřejné infrastruktury v obci, jak je uvedeno v kapitolách E.6, F.2.2 a F.2.3 textové části odůvodnění územního plánu. Stavem kanalizace v obci se také zabývá kapitola E.4.2.3 textové části odůvodnění územního plánu. Při cílovém počtu obyvatel nebude po naplnění všech zastavitelných ploch kapacita ČOV dostačující. Tím spíše by kapacita ČOV nebyla dostačující před zavedením omezující regulace, tj. pokud by cílový počet obyvatel obce byl vyšší. Navrhovatel pak opomíjí, že kapacitu mateřských a základních škol lze považovat za dostačující pro stav dle územního plánu, který právě počítá s omezením možného zastavění pozemků (nejen) v plochách SV. Kdyby k omezení nedošlo, lze důvodně předpokládat, že by kapacita dostačující již nebyla. Omezená kapacita veřejné infrastruktury je pak zcela legitimním důvodem pro omezení možnosti výstavby na území obce, což ostatně v návrhu připouští i navrhovatel. Tyto důvody pak byly jasně a přezkoumatelně zdůvodněny s odkazy na konkrétní data a skutečnosti. Tyto závěry potvrdil i zdejší soud v rozsudku sp. zn. 37 A 17/2024. Obsah repliky 8. Navrhovatel odkázal na čl. 6.2.13 (str. 25) výroku textové části územního plánu, který se týká pozemků určených pro zemědělskou výrobu (VZ). Dle podmíněně přípustného využití lze na