10 As 150/2017 — Nejvyšší správní soud

41 Af 4/2023- 96 - text 13 41 Af 4/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Martiny Kotouček Mikoláškové v právní věci žalobkyně: Střední odborná škola stavební a Střední odborné učiliště stavební IČO 00177032 sídlem Pražská 112, Kolín zastoupená daňovým poradcem Ing. Radkem Lančíkem sídlem Divadelní 161/4, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2023, č. j. 2873/23/5000-10612-713033, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 11. 1. 2022, č. j. 30401/22/2100-31474-203898, tak, že částku vyměřeného odvodu do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně změnil z výše 412 140 Kč na 70 404 Kč, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 11. 1. 2022, č. j. 30414/22/2100-31474-203898, změnil tak, že částku odvodu do Státního fondu životního prostředí za porušení rozpočtové kázně snížil z 24 244 Kč na 4 142 Kč. V ostatním zůstala rozhodnutí správce daně beze změny. Správce daně výše označenými prvostupňovými rozhodnutími (platebními výměry) vyměřil žalobkyni podle § 44a odst. 4 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) odvod za porušení rozpočtové kázně. 2. Žalobkyně v žalobě nesouhlasila s tím, že by zadávací řízení bylo diskriminační, jak tvrdil žalovaný. V oznámení o zakázce ze dne 30. 6. 2015 je uvedena doba trvání zakázky, resp. lhůta pro dokončení, 2 měsíce ode dne zadání zakázky. Nikde není uveden termín dokončení do 30. 11. 2015, a to ani na internetové stránce www.vhodne-uverejneni.cz. Všichni potenciální uchazeči o veřejnou zakázku věděli, že zhotovitel musí dílo realizovat do dvou měsíců, aniž by jim bylo známo jakékoli datum, natož datum dokončení 30. 11. 2015. Žalobkyně dodatkem č. 1 ke smlouvě o dílo č. 2015/053 ze dne 23. 9. 2014 nezneprůhlednila zadávací zařízení, poněvadž o realizování zakázky v konečném termínu do 30. 11. 2015 nebylo ničeho uvedeno ani v oznámení o zadání zakázky ze dne 29. 9. 2015. Do veřejné zakázky se proto mohli přihlásit i uchazeči, kteří současně realizovali jiné smluvené zakázky, nebo i ti, pro které by z důvodu vzdálenosti mohlo být v danou chvíli překážkou předání předmětu plnění. Žalovaný se proto mýlil, že potenciálně mohlo dojít k obdržení více nabídek a že některá z nich mohla poskytovat lepší podmínky plnění než vybraný zhotovitel, V. P. Procházka s.r.o. (dále též jen „zhotovitel“). Každý potenciální uchazeč mohl uzavřít dodatek podobný dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo č. 2015/053. Neuvedení konečného termínu realizace díla do 30. 11. 2015 odpovídá příloze k registračnímu listu akce, kde je termín realizace uveden jen orientačně, a dílčí parametry mohly být upraveny ve vazbě na zpřesněnou dokumentaci. Tou žalobkyně rozumí smlouvu o poskytnutí podpory ze dne 19. 11. 2015 a nabytí právní moci stavebního povolení Městského úřadu Kolín z téhož dne. Na základě této zpřesněné dokumentace, která jí nemohla být známa při uzavření smlouvy o dílo dne 23. 9. 2015, došlo k posunutí termínu dokončení díla do dne 10. 12. 2015. Žalobkyně tak mohla posunout termín plnění veřejné zakázky ze dne 30. 11. 2015 na den 10. 12. 2015, neboť takto si z hlediska smyslu a účelu vyložila termín její realizace. Možnost využití teleologického výkladu při aplikaci dotačních podmínek připustil Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 17. 3. 2022, č. j. 1 Afs 120/2021-32. Výklad žalobkyně je při nejednoznačném stanovení dotačních podmínek smysluplný a logický, a nemůže jí být kladem k tíži, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 Afs 90/2012-33. Posunutím termínu plnění veřejné zakázky tak nedošlo k podstatné změně práv a povinností vyplývající ze smlouvy o dílu uzavřené dne 23. 9. 2015 se zhotovitelem. 3. Žalobkyně dále nesouhlasila s žalovaným, že důvody posunutí konečného termínu plnění veřejné zakázky nebyly objektivní a předvídatelné. Žalobkyně o stavební povolení požádala dne 27. 7. 2015, stavební úřad měl ze zákona vydat stavební povolení do dne 25. 9. 2015, avšak vydal je dne 21. 10. 2015. Stavební úřad tedy byl nečinný 26 dnů. Žalobkyně též nesouhlasí s žalovaným v tom, že neprokázala nečinnost, neboť nečinnost je dána faktickým prodlením. Žalobkyně nepodala podnět k opatření proti nečinnosti, neboť by celé řízení více zdržel. Věřila stavebnímu úřadu, že k vydání stavebního povolení dojde dřív, než by bylo docíleno jakékoli aktivity nadřízeného správního orgánu ve věci nečinnosti. Žalobkyně též nesouhlasila s žalovaným, že nemohlo dojít k nabytí právní moci napadeného rozhodnutí dřív než po uplynutí odvolací lhůty. Adresáti stavebního povolení se mohou vzdát práva na odvolání a stavební povolení se stane pravomocným tímto dnem. Pokud by stavební úřad vydal stavební povolení v řádné lhůtě, tj. do 25. 9. 2015, tak do termínu plánovaného dokončení dne 30. 11. 2015 zbývalo 67 dnů. Žalobkyně předala zhotoviteli staveniště dne 4. 11. 2015, aby započal s přípravnými pracemi. Dodatkem byl původní termín dokončení posunut o 10 dnů na den 4. 12. 2015. Zhotovitel provedl dílo za 22 dnů. Kdyby nedošlo k prodlení stavebního úřadu, nemuselo by dojít ani k posunutí realizace díla. Žalobkyně nerozumí tomu, proč žalovaný považuje její chování za neadekvátní dané situaci. Kdyby stavební úřad vydal stavební povolení do 25. 9. 2015, při fikci doručení datovou schránkou by bylo doručeno dne 5. 10. 2015 a právní moc by nastala uplynutím odvolací lhůty dne 20. 10. 2015. Do konce termínu realizace díla by zbývalo 40 dnů, tedy téměř dvojnásobná rezerva na realizaci díla. Zadávací dokumentace hovoří o rozsahu 2 měsíců ode dne zadání zakázky. Z toho je jasné, že nebýt nestandardní prodlevy stavebního úřadu, mohla být zakázka realizována řádně a včas. Žalobkyně navíc ze svých zkušeností ví, že šlo o jednoduché a standardní dílo spočívající ve výměně oken, zateplení pláště budovy a odizolování střešní krytiny, nová okna byla umístěna v původních rozměrech do stávajících otvorů, které lze stihnout za 22 dnů. Žalobkyně ze své činnosti také zná lhůty Městského úřadu Kolín při vyřizování stavebního povolení, tedy, že jej standardně vydává do 60 dnů. Na základě žádosti o informace navíc zjistila, že v roce 2015 měl stavební úřad pouze jeden podnět na nečinnost a z 98 stavebních povolení bylo 63 vydáno v šedesátidenní lhůtě. Žalobkyně tak předpokládala, že stavební povolení bude vydáno včas. Pro zjištění důvodů, proč tomu v projednávaném případě nebylo, žalobkyně navrhla provedení výslechu paní Š. N., úřední osoby zodpovědné za vydání stavebního povolení. Žalovaný ji však bez udání důvodů nevyslechl. Proto žalobkyně navrhuje provedení jejího výslechu i v řízení pře soudem. Kdyby důvody prodlení v délce 26 dnů byly objektivní, na žalobkyni nezávislé, šlo by v rétorice žalovaného o nepředvídané okolnosti. Tvrzení žalovaného o ideálních situacích, jež v běžné praxi málokdy nastávají, a proto je vhodné s případnými zdrženími počítat, pramení z neznalosti skutečného fungování subjektů ve stavebně-investičním prostředí. Prodlení nezavinila žalobkyně, a proto by jí odvod za porušení rozpočtové kázně neměl být uložen (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2022, č. j. 10 Afs 22/2022-41). Okolnosti změny podmínek termínu realizace jsou zaviněné stavebním úřadem. Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 5. 2020, č. j. 31 Afs 41/2018-21, se nejedná o podstatnou změnu, nýbrž změnu de facto dovolenou. (srov. též rozsudek téhož soudu ze dne 21. 12. 2021, č. j. 31 Af 42/2020-76). Vytýká-li žalovaný žalobkyni, že nevyužila opatření proti nečinnosti, pak a contrario, kdyby žalobkyně podnět učinila, tak by žalovaný posunutí termínu realizace díla uznal za objektivní důvody, což nedává smysl. Zda jsou důvody objektivní či nepředvídatelné, pramení z jednání či chování nezávislého na vůli žalobkyně, nikoli z jejího konání. Při prodlení ze strany stavebního úřadu by změna spočívající v posunutí dokončení díla měla být považována za nepředvídatelnou, bez ohledu na to, zda žalobkyně učinila podnět k ochraně proti nečinnosti. 4. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobkyně v zadávací dokumentaci vztahující se k zakázce sice uvedla možnost změnit některé i podstatné podmínky smlouvy o dílo, zároveň ale v návrhu smlouvy o dílo stanovila maximální termín dokončení, a to