41 Af 4/2025 – Krajský soud v Praze

41 Af 4/2025- 43 - text 11 41 Af 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Richarda Galise ve věci žalobkyně: APS, Světlá nad Sázavou a.s., IČO: 25291483 sídlem Nádražní 293, Světlá nad Sázavou zastoupená advokátem Mgr. Janem Slunečkem sídlem Týn 640/2, Praha 1 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2025, č. j. 4195/2025-900000-24110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Celní úřad pro Olomoucký kraj vydal dne 28. 1. 2022 pro žalobkyni stanovisko k sazebnímu zařazení zboží pod č. j. 15370/2022-580000-21 (dále jen „chybné stanovisko“), kterým zboží nazvané jako „[t]rubky pro stěrací soupravy“ a popsané jako „trubky pro stěrací soupravy automobilů, kdy tvoří jejich nedílnou část/součást. Jsou vyrobeny z pozinkované svařované ocelové trubky a upraveny na konkrétní rozměr k uchycení dalších prvků stěračové sestavy a ohnuty do požadovaného tvaru“ sazebně zařadil do podpoložky kombinované nomenklatury (KN) 8512 90 90 podle nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen „celní sazebník“). 2. Žalobkyni bylo v období od 4. 11. 2021 do 14. 4. 2022 celkem 12 rozhodnutími propuštěno do celního režimu volného oběhu zboží, které bylo v kolonce 31 celních prohlášení popsáno pro rok 2021 jako „Přesné trubky, s tloušťkou stěny do 2 mm, svařované, s kruhovým příčným průřezem – přesné svařované trubky z nelegované oceli s tloušťkou do 2 mm, určené pro výrobu autostěračů“ a pro rok 2022 jako „Části a součásti elektrických stěračů pro motorová vozidla – část/součást sestavy mechanismu stěračů pro automobily, kterou tvoří pozinkovaná svařovaná ocelová trubka upravená na konkrétní rozměr, opatřená prolisy k uchycení dalších prvků stěrač. sestavy a ohnuta do požadovaného tvaru“ (dále jen „kontrolované zboží“). V celních prohlášeních bylo sazebně zařazeno pro rok 2021 do podpoložky KN 7306 30 11 s podpoložkou Taricu 00, jíž příslušela smluvní celní sazba „bez“ (0 %) a sazba dodatečného cla 25 % (celkem dva případy), kdežto pro rok 2022 již do podpoložky KN 8512 90 90 s podpoložkou Taricu 00 se smluvní celní sazbou 2,7 % (celkem deset případů). 3. Celní úřad pro Kraj Vysočina pojal podezření ohledně správnosti sazebního zařazení kontrolovaného zboží a dne 25. 11. 2022 zahájil kontrolu po propuštění zboží. Ve zprávě o kontrole po propuštění zboží ze dne 19. 6. 2023 dospěl k závěru, že část kontrolovaného zboží (10 případů z roku 2022) byla propuštěna do celního režimu volného oběhu na základě nesprávně uvedeného údaje v kolonce 33 celních prohlášení a nepřesného popisu uvedeného v kolonce 31 celních prohlášení. U zbylé části (případy z roku 2021) kontrolovaného zboží pochybení neshledal. Kontrolované zboží mělo být na základě svých objektivních vlastností, znaků a charakteristik v souladu s příslušnými právními předpisy sazebně zařazeno do podpoložky KN 7306 30 12 s podpoložkou Taricu 00 dle celního sazebníku ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/1832 platného a použitelného pro rok 2022. Této podpoložce přísluší smluvní celní sazba „bez“ (0%) a sazba dodatečného cla 25 %. Ve všech dvanácti případech popsal Celní úřad pro Kraj Vysočina zboží jako „ohýbané, za studena válcované, svařované a přesné trubky, vyroben[é] z nelegované oceli, určené pro automobilový průmysl, jako komponent stěračů“. 4. Dne 19. 5. 2023 vydal Celní úřad pro Olomoucký kraj pro žalobkyni změnu chybného stanoviska (dále jen „opravné stanovisko“), kterým zboží popsané nyní jako „ohýbané, pozinkované, přesné svařované trubky z nelegované oceli, které jsou určeny pro stírací mechanismy automobilů“ sazebně zařadil do podpoložky KN 7306 30 12. 5. Následně vydal dne 19. 6. 2023 Celní úřad pro kraj Vysočina celkem 10 dodatečných platebních výměrů, kterými žalobkyni doměřil dodatečné dovozní clo v celkové výši 646 398 Kč z důvodu nesprávného sazebního zařazení kontrolovaného zboží. Dodatečné platební výměry žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 2. 2024 potvrdil a současně zamítl žalobkynino odvolání proti nim. 6. Žalobkyně následně podáním ze dne 7. 5. 2024 požádala Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) o prominutí a vrácení dodatečnými platebními výměry doměřeného cla podle čl. 116 odst. 1 písm. c) a čl. 119 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“). Žádost odůvodnila tím, že jí v období od 4. 11. 2021 do 14. 4. 2022 bylo celkem 12 rozhodnutími propuštěno do celního režimu volného oběhu zboží kontrolované zboží, které bylo v celních prohlášeních sazebně zařazeno, jak je uvedeno výše v bodě 2. Poté jí ovšem bylo dodatečnými platebními výměry doměřeno dodatečné clo 646 398 Kč. Ze zprávy o kontrole po propuštění zboží ze dne 19. 6. 2023 plyne, že se žalobkyně při sazebním zařazování kontrolovaného zboží řídila zejména chybným stanoviskem a závaznou informací ze dne 20. 1. 2022 vydanou odběrateli žalobkyně na obdobné zboží. Celní orgány vydaly chybné stanovisko i přesto, že měly k dispozici úplný popis zboží včetně technické dokumentace. Tuto chybu žalobkyně nemohla být schopna přiměřeným způsobem zjistit, neboť i samy celní orgány si ji uvědomily až po přezkoumání chybného stanoviska. Clo tak bylo v důsledku chyby celních orgánů deklarováno v nižší částce, než kolik činila částka skutečně splatná. Žalobkyně sice byla v roce 2017 informována o správném sazebním zařazení zboží, nicméně po zániku závazné informace ze dne 28. 2. 2019 z důvodu změny celní nomenklatury požádala na základě závazné informace od propojené osoby o nové (chybné) stanovisko. Žalobkyně tak po zániku její závazné informace a s vědomím nové závazné informace nebyla v situaci, která by snižovala její dobrou víru a legitimní očekávání ve správnost chybného stanoviska. Nové (chybné) stanovisko ji naopak utvrdilo v dobré víře, neboť plně korespondovalo s nově vydanou závaznou informací. Nebylo v jejích silách zjistit skutečnost, že odborný orgán přehlédl rozdíl v technické dokumentaci. Technická dokumentace předložená k žádosti o chybné stanovisko byla správná. Odpovídala kontrolovanému zboží (výrobky neměly prolisy). 7. Celní úřad rozhodnutím ze dne 16. 7. 2024, č. j. 291264-4/2024-610000-11.3 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žádosti nevyhověl a nárok na vrácení částky dovozního cla ve výši 646 398 Kč žalobkyni nepřiznal. Konstatoval, že žalobkyni bylo skutečně vydáno chybné stanovisko, na jehož základě sazebně zařazovala zboží a postupovala tak plně podle aktivně vyjeveného názoru celních orgánů. Toto stanovisko ovšem bylo změněno, čímž se chybné stanovisko stalo nesprávným a nezákonným. Zásada legitimního očekávání platí pouze v případě, že má zákonnou oporu. Nelze oprávněně očekávat, že celní orgány budou dále respektovat nesprávné a nezákonné podklady, byť se na jejich vydání samy podílely. Již v roce 2017 byla žalobkyně vyrozuměna o správnosti zařazení předmětného zboží do podpoložky KN „7306 30 12“ v rámci kontroly po propuštění zboží. Přímo žalobkyni pak byla vydána dne 28. 2. 2019 závazná informace o sazebním zařazení zboží, která z důvodu změny kódu celní nomenklatury ode dne 1. 1. 2022 pozbyla platnosti. Tyto doklady sazebně zařazovaly zboží do podpoložky KN 7306 30 11, jenž se od 1. 1. 2022 změnil na kód 7306 30 12. Celní orgány tak minimálně od roku 2017 vůči žalobkyni považovaly za správný kód 7306 30 11, resp. 7306 30 12, čímž se žalobkyně řídila až do roku 2021. Názor vyjevený v chybném stanovisku tak představuje exces. Ten byl posléze opraven a ujednocen na zařazení do kódu 7306 30 12. Žalobkyně byla také povinna uvádět v celním prohlášení správné a bezchybné údaje o dováženém zboží, což ale učinila jen ve dvou případech (prohlášení ze dne 4. 11. 2021 a 2. 12. 2021). 8. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 9. Žalovaný připomněl, že vrácení cla je možné jen za kumulativního splnění tří podmínek stanovených v čl. 119 odst. 1 celního kodexu. První podmínku, že dovozní clo nebylo vybráno v zákonné výši chybou celních orgánů, považoval za splněnou ve vztahu k osmi celním prohlášením, resp. rozhodnutím vydanými na jejich základě po vydání chybného stanoviska. Výrobek popsaný v chybném stanovisku je podobný, popř. i stejný jako výrobky propuštěné do celního režimu volného oběhu těmito rozhodnutími. 10. Druhou podmínkou pro vrácení cla je to, že žalobkyně nemohla chybu celních orgánů přiměřeným způsobem zjistit. Žalovaný zdůraznil, že již v roce 2017 byla u žalobkyně provedena kontrola po propuštění zboží, jejíž výsledky jsou zachyceny ve zprávě o kontrole ze dne 8. 9. 2017. V rámci této kontroly celní orgány