45 Az 5/2025 – Krajský soud v Praze

45 Az 5/2025- 19 - text 7 45 Az 5/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Věrou Pazderovou, LL.M., M.A., ve věci žalobkyně: L. H. M, nar. X státní příslušnost Vietnam t. č. pobytem Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, Bělá pod Bezdězem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2025, č. j. OAM-333/BE-BE01-HA06-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 13. 5. 2025 žalobkyninu žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žalobkyně uvedla jako důvod žádosti pouze ekonomické důvody a zároveň neuvedla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování podle § 12 zákona o azylu nebo vážné újmě podle § 14a téhož zákona. 2. Z výpovědi žalobkyně totiž vyplynulo, že odešla z Vietnamu pouze z ekonomických důvodů. O mezinárodní ochranu požádala proto, aby mohla v ČR zůstat a vydělat si finanční prostředky na splacení dluhu, který má v zemi původu. Jiné důvody odchodu ze země původu a následného podání žádosti o mezinárodní ochranu nesdělila. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též s. ř. s.). 4. Namítla, že žalovaný nedostál povinnosti vyplývající ze zásady materiální pravdy, neboť nezjistil dostatečně skutkový stav a nesprávně posoudil žalobkyninu situaci. Žalobkyně uvedla, že má obavy o své zdraví a bezpečí, protože má ve Vietnamu vysoké dluhy a je známo, že činnost lichvářů ve Vietnamu zpravidla obnáší trestnou činnost. Zároveň zdůraznila, že je jakožto žena v zemi původu diskriminována v možnosti nalézt lépe placené zaměstnání. Ekonomické důvody, které uvedla, tedy přesahují do její osobní sféry. O mezinárodní ochranu žádá také proto, aby s ní bylo zacházeno jako s lidskou bytostí, nikoliv jako méněcennou. 5. Žalovaný měl žalobkyni lépe poučit, a to tak, aby v pohovoru podrobněji popsala všechny závazky, které má v zemi původu. Také se měl více zabývat humanitárními důvody k udělení azylu. 6. Žalobkyně je nyní ve špatném psychickém stavu, protože nevydělává peníze a nemůže splácet dluhy, které narůstají. Má strach o svou rodinu. Lichváři se vyptávají, kde je a proč nesplácí. Pokud by byla vrácena do země původu, neměla by z čeho splácet dluhy a byla by ohrožena na životě ona i její rodina. Žalobkyně neuvádí ekonomické důvody, jak tvrdí žalovaný v napadeném rozhodnutí, ale obavy o svůj život a zdraví. Žalovaný posoudil důvody její žádosti nesprávně. Ochrana v zemi původu je nefunkční a nedostupná. Žalovaný pochybil i tím, že se nezabýval využitím prostředků vnitrostátní ochrany ani detailněji nezkoumal, na jaké konkrétní orgány se žalobkyně mohla obrátit. 7. V případě návratu žalobkyni hrozí újma v důsledku opatření působících psychický nátlak, která nemusí být obdobně závažná jako újmy spočívající v ohrožení života nebo svobody, musí však být s nimi aspoň typově srovnatelná. 8. Závěrem žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný zdůraznil, že vzal v úvahu skutečnosti, které žalobkyně tvrdila a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o zemi původu. Vycházel přitom z dostatečně zjištěného skutkového stavu a své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Žalobkyně v průběhu správního řízení nesdělila žádné skutečnosti svědčící o tom, že by jí ve Vietnamu hrozilo nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Takovou argumentaci nepředkládá ani v žalobě. Žádost o mezinárodní ochranu žalobkyně opírá skutečně pouze o ekonomické důvody. Tvrdí-li, že se obává pronásledování v souvislosti s dluhy, jedná se o hrozbu ze strany soukromých osob a v takovém případě má možnost se obrátit na příslušné vietnamské instituce. Žalobkyně neuvedla žádné důvody, které by správnost a zákonnost závěrů žalovaného zpochybňovaly. IV. Posouzení žaloby soudem 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 19. 5. 2025; žaloba byla odeslána dne 30. 5. 2025), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny požadované formální náležitosti. Soud rozhodl ve věci v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť s takovým postupem účastníci (implicitně) souhlasili. 11. Žaloba není důvodná. 12. Žalobkyně brojí proti zamítnutí její žádosti o mezinárodní ochranu podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, podle kterého se žádost zamítne jako zjevně nedůvodná, „jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody“. 13. Z citovaného ustanovení vyplývají dvě podmínky: (1) žadatel uvádí pouze ekonomické důvody a zároveň (2) neuvádí skutečnosti, který by svědčily o tom, že mu hrozí pronásledování nebo vážná újma ve smyslu zákona o azylu. Soud přisvědčil žalovanému, že tyto podmínky byly v posuzované věci splněny. 14. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně měla v ČR povolen trvalý pobyt od roku 2005, ale v roce 2018 bylo toto povolení zrušeno, protože se déle než šest let (od roku 2007 do 8. 11. 2017) zdržovala v zemi původu. Naposledy do ČR přicestovala dne 8. 11. 2017 a od té doby zde pobývá nepřetržitě. Rozhodnutím ze dne 21. 6. 2018 jí bylo uloženo správní vyhoštění spojené se zákazem vstupu a pobytu po dobu 1 roku. Žalobkyně rozhodnutí o správním vyhoštění nerespektovala a z ČR neodcestovala. Dne 16. 3. 2025 ji zadržela hlídka cizinecké policie při pobytové kontrole, při níž bylo zjištěno, že žalobkyně nedisponuje platným povolením k pobytu. Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2025 jí bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 36 měsíců a rozhodnutím z téhož dne byla zajištěna za účelem správního vyhoštění. 15. Z protokolu o výslechu v rámci řízení o správním vyhoštění ze dne 17. 3. 2025 vyplývá, že žalobkyně předchozí rozhodnutí o správním vyhoštění nerespektovala, protože neměla peníze na vycestování, a svého neoprávněného pobytu si byla vědoma. Dále uvedla, že je rozvedená a má dospělé děti, které žijí ve Vietnamu. V ČR rodinné příslušníky nemá. V zemi původu byla naposledy v listopadu 2017 a mimo finanční prostředky jí žádná překážka nebrání v návratu. Výslovně pak připustila, že jí ve Vietnamu nic nehrozí a že je to pro ni bezpečná země. V minulosti o mezinárodní ochranu nežádala. 16. V zařízení pro zajištění cizinců pak dne 19. 3. 2025 podala žádost o mezinárodní ochranu. Při poskytnutí údajů k žádosti žalobkyně uvedla, že je rozvedená a má tři děti (nar. 1988, 1990 a 1997), které všechny žiji ve Vietnamu. K důvodům žádosti uvedla: „Byla jsem zde už tolik let. Ve Vietnamu jsem nemohla podnikat, prodělala jsem tam hodně peněz. Chtěla bych být v ČR a podnikat tu.“ 17. V pohovoru v rámci řízení o mezinárodní ochraně dne 7. 4. 2025 žalobkyně vypověděla, že naposledy přijela do ČR v roce 2017, poté si chtěla v roce 2018 prodloužit doklady, ale bylo jí sděleno, že už to nejde. Od té doby zde zůstala bez povolení k pobytu. Na otázku, proč se rozhodla požádat o mezinárodní ochranu až po 7 letech nelegálního pobytu, žalobkyně odpověděla, že tady chtěla zůstat i bez povolení k pobytu, chtěla si vydělat nějaké peníze, aby mohla zaplatit dluh ve Vietnamu. Do Vietnamu se ještě nechce vrátit, protože tam dluží hodně peněz. Kdyby byla ve Vietnamu, tak by si ji tam našli a následky by dopadly nejen na ni, ale i na její matku a děti. Obává se, že pokud ji věřitelé najdou, budou chtít peníze. Pokud by jim dluh nezaplatila, mohli by jí udělat cokoliv. Dluží soukromým osobám. Něco už sice zaplatila, ale ještě dluží hodně a ve Vietnamu by si tolik nemohla vydělat. Domnívá se, že vietnamské orgány by jí nepomohly, protože „stát do toho nezasahuje“. V ČR by jí mohl pomoci vydělat peníze bratr, který v ČR žije. 18. Při seznámení s podklady dne 2. 5. 2025 pak žalobkyně uvedla, že je v ČR kvůli ekonomickým problémům, přeje si zde být a pracovat, a zaplatit tak dluh. 19. S ohledem výše popsanou pobytovou historii žalobkyně a na skutečnosti sdělené jí samotnou nemá soud pochybnosti o tom, že byly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalobkyně totiž v průběhu správního řízení netvrdila nic, z čeho by bylo možno usuzovat, že spadá pod definici uprchlíka nebo beneficiáře doplňkové ochrany. 20. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že její motivací pro pobyt v ČR je snaha vydělat finanční prostředky. Tvrzené obavy spojené s povinností splácet dluh jsou pak zcela obecné a nelze z nich dovodit, že by žalobkyni hrozilo v zemi původu pronásledování nebo vážná újma (žalobkyně hovořila pouze o tom, že pokud ji věřitelé najdou, budou chtít peníze zpět, zcela obecně pak zmín