46 Ad 19/2024 – Krajský soud v Praze

46 Ad 19/2024- 56 - text 7 46 Ad 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci žalobkyně: M. S. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Janem Běleckým sídlem Dukel. Hrdinů 59, 269 01 Rakovník proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2024, čj. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2024, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému advokátu žalobkyně JUDr. Janu Běleckému se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 23 654,76 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2024, čj. X (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná změnila své rozhodnutí ze dne 16. 5. 2024, čj. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že žalobkyni snížila od 22. 11. 2024 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žaloba 2. Žalobkyně nesouhlasila s posouzením svého zdravotního stavu posudkovým lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“), z něhož vyšlo napadené rozhodnutí. Posudkový lékař IPZS hodnotil její zdravotní postižení dle kapitoly VI položky 4b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Žalobkyně se domnívá, že jelikož kromě epilepsie trpí též úzkostně-depresivní duševní poruchou, mělo být její zdravotní postižení správně hodnoceno dle kapitoly VI položky 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u níž je stanoven pokles pracovní schopnosti v rozmezí 50 až 60 procent. Posudkový lékař IPZS neodůvodnil, proč i přes existenci další duševní poruchy v rozporu se zněním vyhlášky o posuzování invalidity zdravotní postižení podřadil pod položku 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalovaný chybný závěr nekriticky převzal, a dospěl tak k nesprávnému závěru, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni. Napadené rozhodnutí je tudíž nezákonné. Vyjádření žalované 3. Žalovaná uvedla, že při svém posouzení vycházela z posudku lékaře IPZS vypracovaného pro účely řízení o námitkách, který dle jejího názoru splňoval požadavek úplnosti, celistvosti, přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi. S ohledem na námitky žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). Podstatný obsah správního spisu 4. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 8. 2018 žalobkyni od 12. 4. 2018 zvýšila invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod třetího stupně, neboť podle posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Rakovník ze dne 11. 7. 2018 činil pokles pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu 70 %. Posudkový lékař určil rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně paranoidní poruchu až charakteru psychózy s panickými atakami a nočními děsy spolu s epilepsií, dlouhodobě částečně kompenzovanou, kterou hodnotil dle kapitoly V položky 3d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na horní hranici rozmezí pro příslušnou položku, kterou vzhledem k dalšímu postižení navýšil o 10 procentních bodů. Obdobně byl zdravotní stav žalobkyně hodnocen též v posudku ze dne 15. 4. 2021. 5. Posudková lékařka IPZS v posudku ze dne 17. 4. 2024 dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 50 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně určila postižení nervového systému, nekompenzovanou epilepsii s více než 12 nejednoznačnými záchvaty do roka, kterou hodnotila dle kapitoly VI položky 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Uvedla, že vzhledem k absenci závažného neuropsychického deficitu a podstatného omezení denních aktivit z důvodu epilepsie hodnotila míru poklesu pracovní schopnosti na spodní hranici rozpětí pro tuto položku. Den změny stupně invalidity stanovila dnem jednání. Na základě tohoto posudku žalovaná prvostupňovým rozhodnutím od 22. 6. 2024 snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. 6. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala námitky, v nichž vyjádřila nesouhlas s posouzením zdravotního stavu. 7. Posudkový lékař IPZS dospěl v posudku ze dne 16. 8. 2024 k závěru, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 40 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určil epilepsii fokální autonomní či kognitivní s ojedinělou generalizací, frekvencí záchvatů přibližně jednou měsíčně, pravděpodobně v kombinaci s psychogenními neepileptickými záchvaty. Uvedl, že psychiatrické onemocnění je na zavedené terapii kompenzované na úrovni nejvýše lehké poruchy. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu hodnotil podle kapitoly VI položky 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. S přihlédnutím k postižení psychiky stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozmezí pro danou položku. Konstatoval, že doložené zdravotní nálezy neodpovídají položce 4c kapitoly VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posouzení v roce 2018 a 2021 považoval za nadhodnocené. 8. Na základě závěrů posudkového lékaře IPZS v námitkovém řízení žalovaná vydala napadené rozhodnutí. Ústní jednání 9. Při jednání, které se konalo u Krajského soudu v Praze dne 13. 10. 2025, žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku. Žalovaná uvedla, že ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. 10. Soud provedl jako důkaz posudek posudkové komise ze dne 4. 9. 2025. Žalobkyně se s jeho závěry ztotožnila, žalovaná se k posudku nevyjádřila, další důkazy navrženy nebyly. Soud dodává, že neprovedl žalobkyní v žalobě označený důkaz napadeným rozhodnutím a posudkem IPZS, neboť jsou součástí správního spisu, jehož obsah není předmětem dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117). Posouzení věci soudem 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 13. Podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 14. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce, a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. 15. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento posudek soud hodnotí podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20). 16. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, čj. 9 Ads 253/2014-52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti