48 Az 12/2023 – Krajský soud v Praze

48 Az 12/2023- 57 - text 20 48 Az 12/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobců: a) M. T., narozen X b) nezl. A. T., narozena X zastoupena žalobcem a) jako zákonným zástupcem c) J. U., narozena X všichni státní příslušníci Arménské republiky všichni bytem X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem sídlem Lidická 960/81, Veveří, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 10. 2023, č. j. OAM-158/LE-LE05-ZA19-R3-2019 a č. j. OAM-159/LE-LE05-ZA19-R3-2019, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2023, č. j. OAM-158/LE-LE05-ZA19-R3-2019 a č. j. OAM-159/LE-LE05-ZA19-R3-2019, se ruší a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 6 364,60 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Vratislava Taubera. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 6 364,60 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Vratislava Taubera. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Vratislava Taubera. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí (dále jen „napadená rozhodnutí“), jimiž žalovaný rozhodl, že se žalobcům neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o azylu“). Předchozí rozhodnutí soudu ve věcech žalobců 2. Napadená rozhodnutí jsou v pořadí již třetími rozhodnutími ve věcech žalobců. 3. Poprvé žalovaný rozhodnutími ze dne 30. 3. 2020, č. j. OAM-158/LE-LE05-ZA13-2019 a č. j. OAM-159/LE-LE05-ZA13-2019, shodně rozhodl, že se žalobcům mezinárodní ochrana neuděluje. Soud tato rozhodnutí rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 53 Az 10/2020-58, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud dospěl k závěru, že skutkový stav, který vzal žalovaný za prokázaný, je v rozporu se spisem a vyžaduje podstatné doplnění. Konkrétně soud seznal, že žalovaný obstaral zprávy o situaci Jezídů (náboženské a národnostní menšiny, k níž se žalobci hlásí) v zemi původu, které jsou nedostačující pro závěr, že Jezídové nejsou v zemi původu diskriminováni, ba naopak z nich vyplývá, že situace jezídské menšiny v zemi původu „je složitá a není jednoznačná“. Soud proto zavázal žalovaného k tomu, aby pro řádné zjištění skutkového stavu zajistil další informace. Současně soud uvedl, že za stavu takto nedostatečných skutkových zjištění nelze učinit závěr, že žalobci, kterým v zemi původu údajně hrozí nebezpečí ze strany soukromé osoby [původcem pronásledování má být otec žalobkyně c)], měli využít všech prostředků, které jim právo země původu nabízí. 4. Podruhé žalovaný rozhodnutími ze dne 7. 2. 2022, č. j. OAM-158/LE-LE05-ZA21-R2-2019 a č. j. OAM-159/LE-LE05-ZA21-R2-2019 (dále společně jen „druhá rozhodnutí žalovaného“), opět shodně rozhodl, že se žalobcům mezinárodní ochrana neuděluje. Soud obě rozhodnutí rozsudky ze dne 30. 6. 2022, č. j. 53 Az 2/2022-24, a ze dne 30. 6. 2022, č. j. 53 Az 3/2022-22, (dále jen „druhé zrušující rozsudky“) opět zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud dospěl k závěru, že žalovaný ani v dalším řízení neshromáždil takové podklady, na jejichž základě by bylo možné učinit přesvědčivý závěr, že osoby v obdobném postavení, jaké ve společnosti náleží žalobcům, se mohou v zemi původu domoct účinné ochrany v obdobném typu sporů se soukromými osobami, jemuž byli vystaveni i žalobci. Závěr, na němž spočívala druhá rozhodnutí žalovaného, nebyl opřen o dostatečně spolehlivé či podrobné zprávy o zemi původu. Soud žalovanému vytkl, že podklady, z nichž čerpá informace o postavení jezídské menšiny v Arménii a přístupu této menšiny k policejní ochraně, nesplňují požadavky rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS, podle něhož informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a (4) transparentní a dohledatelné. Konkrétně soud uvedl, že ve zprávě Ministerstva zahraničních věcí České republiky (dále jen „MZV“) ze dne 30. 9. 2021 o postavení Jezídů v Arménii chybí popis použité metodologie i odkazy na použité zdroje. Závěr o tom, že se žalobcům dostane efektivní ochrany před pronásledováním v zemi původu, který žalovaný učinil na základě neozdrojované zprávy MZV a údajného výroku předsedy Národního svazu Jezídů o neexistenci diskriminace Jezídů v Arménii, byl unáhlený. Ani ze zprávy MZV přitom jednoznačně neplynulo, že se Jezídům v Arménii dostává ochrany srovnatelné s většinovou populací. Soud dále uvedl, že zpráva zpracovaná žalovaným metodou kompilátu může sloužit nanejvýš jako základní vstup do dané problematiky, nikoliv jako stěžejní podklad, na němž by mělo být založeno rozhodnutí žalovaného. Vlastní zpráva žalovaného Policie – zákonná ustanovení, ochranné mechanismy, korupce, reformy nehodnotí, do jaké míry je v době jejího vyhotovení policejní ochrana dostupná soukromým osobám a efektivní (zda je dostupná všem osobám a poskytuje ochranu před jednáním všech osob, zda je ochrana bezpodmínečná a zda existují regionální rozdíly) a nevěnuje se otázce ochrany poskytované národnostním či náboženským menšinám ani tomu, zda je policie ochotná a schopná zakročit i v případě komunitních sporů (tedy sporů osob v rámci téže menšinové komunity). Soud upozornil na zprávu Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických o dodržování lidských práv v Arménii za rok 2021, která hovoří mimo jiné o tom, že právo je v Arménii vymáháno rozdílně v závislosti na národnosti dotčených osob a že úřady na jedné straně vyšetřily více než sto trestných činů souvisejících s údajným násilím nebo obtěžováním ze strany Ázerbájdžánců vůči Arménům, ale na straně druhé se nezabývaly obviněními z porušování lidských práv vůči Jezídům. 5. Soud proto žalovaného zavázal, aby se v dalším řízení důkladně zabýval otázkou, zda jsou Jezídové v zemi původu žalobců diskriminováni státními úřady (zejména policií), zda mají možnost se reálně domoci ochrany, zda v trestních věcech, které vyvěrají ze sporů v rámci této komunity či v nichž figuruje Jezíd na straně poškozeného, postupují policejní orgány stejně aktivně jako ve věcech ostatních obyvatel a zda lze poskytovanou ochranu hodnotit jako dostupnou a efektivní (nikoliv pouze formální). K tomu si měl vyžádat zprávy o zemi původu, které budou splňovat kritéria dovozená výše citovanou judikaturou NSS. Na základě takto zjištěného skutkového stavu pak žalovaný měl posoudit, zda bylo možné po žalobcích spravedlivě požadovat, aby v zemi původu vyčkávali dalšího postupu policejních orgánů, či aby uplatňovali další vnitrostátní prostředky ochrany. Nezákonným shledal soud také závěr žalovaného, že jednání, jehož se žalobci obávají, nedosahuje intenzity vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. 6. Nepřezkoumatelný byl závěr žalovaného, že žalobci mohou využít vnitřního přesídlení. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007-93, č. 1551/2008 Sb. NSS soud uvedl, že při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nezbytné zhodnotit především reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost tohoto řešení. Je třeba se zabývat zejména její dostupností, celkovými poměry panujícími v zemi původu, osobními poměry žadatele (např. pohlaví, etnická příslušnost, rodinné vazby, zdravotní stav, věk a ekonomická situace), účinností vnitřní ochrany a postavením žadatele po jeho přesunu z hlediska respektování a zajištění základních lidských práv v místě vnitřní ochrany. Rovněž je třeba zvážit bezpečnost žadatele, a to jak při přesunu do cílové části země, tak po jeho přesídlení. To ale žalovaný neposuzoval. Pro případ, že by se žalovaný domníval, že žalobci se mohou zcela „odstřihnout“ od jezídské komunity, uložil mu soud, aby se zabýval tím, zda lze něco takového od žalobců legitimně požadovat. Obsah napadených rozhodnutí 7. Obě nyní napadená rozhodnutí se opírají o obdobné důvody jako předcházející rozhodnutí žalovaného. Žalovaný se nejprve zabýval věrohodností tvrzení žalobců. Tvrzení, že otec žalobkyně c) nesouhlasil s jejím sňatkem se žalobcem a), a proto oběma vyhrožoval zabitím, žalovaný vyloučit nemohl. Nevěrohodným ale shledal tvrzení, že otec žalobkyně c) hrubě fyzicky napadl otce žalobce a), a to ze dvou důvodů. Zaprvé se o tomto napadení, které mělo být rozhodujícím impulsem pro odchod ze země původu, žalobkyně c) an