55 A 7/2025 – Krajský soud v Praze

55 A 7/2025- 23 - text 10 55 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobce: T. A., narozený X. státní příslušník Libanonské republiky bytem X. t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, Tis u Blatna proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Štefánikova 1304, Mladá Boleslav o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2025, č. j. KRPS-208433-24/ČJ-2025-010027-ZZC, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2025, č. j. KRPS-208433-24/ČJ-2025-010027-ZZC, se ruší. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 6. 8. 2025, č. j. KRPS-208433-24/ČJ-2025-010027-ZZC (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná rozhodla podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 a § 129 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o zajištění žalobce za účelem jeho předání do státu vázaného přímo použitelným právním předpisem Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“)]. Dobu zajištění žalovaná stanovila v souladu s § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců na 30 dnů ode dne omezení svobody. 2. Žalobce byl společně s dalším spolujezdcem dne 6. 8. 2025 při cestě automobilem do Spolkové republiky Německo zastaven policejní hlídkou, protože neměl uhrazen dálniční poplatek. Při kontrole žalobce nepředložil cestovní doklad ani jiný doklad opravňující jej k pobytu na území České republiky, ale jen doklad o podání žádosti o mezinárodní ochranu ve Spolkové republice Německo. Ze záznamu SIS policejní orgán zjistil, že žalobce je státním příslušníkem třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne 28. listopadu 2018 o využívání Schengenského informačního systému při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Byl proto policejní hlídkou zajištěn podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 3. Z evidence EURODAC žalovaná dále zjistila, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu dne 6. 5. 2022 v Rumunsku a dne 19. 5. 2022 ve Spolkové republice Německo. Žalovaná též zjistila, že dne 14. 5. 2025 bylo ve Spolkové republice Německo vydáno rozhodnutí o ukončení řízení o mezinárodní ochranu a současně rozhodnutí o žalobcově navrácení. Z nezjištěného důvodu byl tento záznam v SIS pozastaven. Obsah evidence VIS dále potvrzuje, že žalobce byl ubytován od 5. 8. 2025 do 6. 8. 2025 v hotelu v Praze na Malé Straně, přičemž účelem jeho pobytu byl turismus. 4. Žalobce dne 6. 8. 2025 vypověděl, že bere léky na tlak a má problémy se srdečním svalem, s čímž se léčí asi 4 měsíce. U sebe má jen omezené množství léků. Žije v Kolíně nad Rýnem a pochází z Libanonu. Ve Spolkové republice Německo má přítelkyni, která má 2 děti. Nebydlí ovšem s ní, každý bydlí ve svém bytě. V roce 2022 přicestoval do Evropy jako běženec bez cestovního dokladu. Cestoval přes Rumunsko, kde mu sejmuli otisky prstů. Žalobcova cesta ale vedla do Spolkové republiky Německo. Tehdy předstíral, že je ze Syrské arabské republiky, protože mu řekli, že Syřané mají lepší šanci získat mezinárodní ochranu. Ve Spolkové republice Německo požádal o mezinárodní ochranu a od roku 2022 tam žil a pracoval. Žalobce následně požádal o pobytové oprávnění (žalobcovými slovy „z důvodu práce“), a proto mu poradili, aby vzal žádost o mezinárodní ochranu zpět. Z toho důvodu bylo řízení o mezinárodní ochraně ukončeno. Do konce řízení o žalobcově pobytovém oprávnění mu ponechali doklad o podání žádosti o mezinárodní ochranu, aby mohl nějakým způsobem prokazovat svoji totožnost. Zopakoval, že bydlí ve Spolkové republice Německo. Ve Spolkové republice Německo pracuje ve výrobně kosmetických produktů. Je vedoucí výrobního úseku a jeho nadřízený na něho spoléhá. Je důležitý pracovník. V den zajištění se vracel zpět po dálnici. V České republice byl jen na jednodenní turistické návštěvě. Nechce v České republice být. Přicestoval jen jako turista, protože slyšel, že je to tu hezké. Po zajištění si to již nemyslí. Nevěděl, že pro návštěvu České republiky je povinen mít oprávnění k pobytu a cestovní doklad. Kdyby to věděl, do České republiky by nejel. Doposud se pohyboval jen po území Spolkové republiky Německo. Má u sebe 600 EUR, které může využít k vycestování do Spolkové republiky Německo. 5. V napadeném rozhodnutí žalovaná uzavřela, že v případě žalobce existuje reálný předpoklad, že bude předán do jiného členského státu Evropské unie (konkrétně do Spolkové republiky Německo) podle čl. 18 odst. 1 písm. d) nařízení Dublin III, a zároveň žalobce vstoupil či pobýval na území České republiky bez oprávnění k pobytu a cestovního dokladu, neboť je státním příslušníkem Libanonské republiky. Tím naplnil podmínky podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalovaná dále bez dalšího konstatovala, že předání nelze ve smyslu § 129 odst. 3 zákona o pobytu cizinců uskutečnit ve lhůtě 48 hodin. Podle žalované Česká republika chrání své zájmy na úseku nežádoucího jednání spočívajícího v neoprávněném vstupu a pobytu na jejím území. Má zabraňovat i zneužívání azylového systému, který spočívá v zahlcování tohoto systému, jelikož jsou podávány žádosti o mezinárodní ochranu ve více členských státech. Při stanovení doby trvání zajištění podle § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců žalovaná vycházela z toho, že má k dispozici dostatek podkladů prokazujících neoprávněnost žalobcova pobytu na území České republiky, žalobce o mezinárodní ochranu požádal ve Spolkové republice Německo a dále zohlednila předpokládané úkony nutné k realizaci předání (Spolková republika Německo o žalobcově přijetí rozhodnout) a neexistenci jiných trvalejších překážek znemožňujících žalobcovo pozdější předání. Uložení zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců by v tomto případě nebylo podle žalované účelné. Žalobce nesdělil, na jaké adrese by se v České republice zdržoval, nemá zde příbuzné, finanční záruku nenabídl ani nesložil a uvedl, že nemá dostatečnou finanční hotovost. Podle žalované žalobce zjevně nemá respekt k právnímu řádu České republiky a svoji situaci si sám zavinil. Žalovaná též bez bližšího upřesnění konstatovala, že hrozí nebezpečí útěku a zajištění je přiměřené okolnostem případu. V zemi, do níž má být žalobce předán, nejsou podle žalované systémové nedostatky azylového řízení, což žalobce ani nenamítal. 6. Dne 12. 8. 2025 Spolková republika Německo vyjádřila souhlas s přijetím žalobce zpět. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 7. V žalobě žalobce namítl, že jeho zajištění je zcela neúčelné, protože se chce okamžitě do Spolkové republiky Německo vrátit, k čemuž má dostatek finančních prostředků. Žalobce je ve Spolkové republice Německo žadatelem o pobytové oprávnění, je zaměstnán. Má tam ukrajinskou partnerku, která má 2 nezletilé děti. Utekli z Ukrajiny před válkou. Žalobce nevidí žádný důvod k tomu, aby musel být zajištěn. V případě propuštění by ihned opustil území České republiky a vrátil se do Spolkové republiky Německo. K tomu má i dostatek finančních prostředků. Nikomu by nevznikaly žádné další náklady. Lze tedy uplatnit jiné mírné (mírnější) opatření – zvláštní opatření za účelem vycestování z území České republiky podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Žalobce má též problémy se srdcem. Ve Spolkové republice Německo má zanedlouho navštívit specializovaného lékaře a u sebe v České republice nemá dostatek léků. Jeho zdravotní stav se tedy může zhoršit. Podle žalobce žalovaná též stanovila nepřiměřeně dlouhou dobu zajištění bez řádného odůvodnění. To je jen všeobecné a nezabývá se dostatečně žalobcovou situací. Zajištění je přitom mimořádný institut a délka zajištění musí odpovídat jeho cíli. Pokud důvody zajištění v jeho průběhu pominou, je žalovaná povinna zajištěného neprodleně propustit. Žalovaná ani nijak nezjišťovala existenci překážek zajištění, systémových nedostatků azylového řízení a podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu v jiném členském státě. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nezákonné a nepřezkoumatelné, žalovaná vycházela z nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu a napadené rozhodnutí je i nepřiměřené. 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shrnula skutkový stav a obsah napadeného rozhodnutí. Byly splněny všechny podmínky pro žalobcovo zajištění, neboť žalobce bude podl