55 Az 4/2024 – Krajský soud v Praze

55 Az 4/2024- 70 - text 13 55 Az 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobce: D. K., narozený X státní příslušník Turecké republiky hlášen k pobytu v Pobytovém středisku X zastoupený advokátem Mgr. Jakubem Klobáskou sídlem Jezuitská 582/17, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2024, č. j. OAM-839/LE-VL17-VL14-2023, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci Mgr. Jakubu Klobáskovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 11 648 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalovanému. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) se žalobci neuděluje. II. Žaloba a ostatní stanoviska účastníků 2. Žalobce v žalobě uvedl, že je kurdské národnosti. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že by při žádání o mezinárodní ochranu uváděl pouze ekonomické důvody. Žalobce měl i jiné důvody. Žalovaný neshromáždil dostatek podkladů pojednávajících o faktické dostupnosti a reálné efektivnosti vnitrostátních mechanismů k ochraně osob ohrožených krevní mstou, a to ve venkovských oblastech, ve kterých je rozšířena autorita rad starších. Opatřené zprávy o zemi původu pouze obecně popisují základní rysy právní úpravy těchto mechanismů, ale vůbec se nezabývají jejich skutečným uplatňováním a efektivitou, a to navíc v odlehlých oblastech, v nichž fungují tradiční struktury kmenového života. Závěr žalovaného, že žalobce mohl v zemi původu (v oblasti svého bydliště) využít efektivních prostředků ochrany před hrozbou krevní msty, nemá oporu ve spise. Žadatel o mezinárodní ochranu není povinen vyčerpat vnitrostátní prostředky ochrany, pokud nejsou reálně dostupné či efektivní. Žalovaný tak nezjistil skutkový stav věci dostatečně. V žalobcově případě je dán přinejmenším důvod pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu, neboť existují důvodné obavy, že v případě návratu do Turecka by žalobci hrozilo kruté, nelidské a ponižující zacházení, přičemž v žalobcově případě nepřichází v úvahu efektivní využití ochrany ze strany tureckých veřejnoprávních orgánů. Původcem pronásledování totiž nemusí nutně být pouze veřejnoprávní orgány dané země, nýbrž i soukromé osoby, pokud stát není schopen nebo ochoten odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Žalobce konečně odkázal na judikaturu NSS, z níž vyplývá, že po žadateli o mezinárodní ochranu nelze požadovat, aby vyčerpal prostředky ochrany země původu, jestliže lze mít za to, že jeho rezignace na využití ochrany této země se zakládá na opodstatněné nedůvěře vůči jejím veřejnoprávním orgánům. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že v řízení o správním vyhoštěním (které předcházelo řízení o žádosti o mezinárodní ochranu) žalobce obavy o svůj život v případě návratu do země původu nezmiňoval. Ačkoli se jednalo o řízení odlišné od řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, je nemyslitelné, že by žalobce tak závažné obavy vůbec nezmínil. Podle žalované byly žalobcem tvrzené důvody pro udělení mezinárodní ochrany účelové a obsahovaly rozpory (k tomu žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí). Ačkoli žalovaný žalobcovým obavám neuvěřil a vyhodnotil je jako účelové, byl toho názoru, že v napadeném rozhodnutí dostatečně zhodnotil, zda žalobce může v zemi původu nalézt účinnou ochranu před jednáním soukromých osob, s nimiž má spory. Žalobce se v zemi původu ani nepokusil uplatnit ochranu, kterou mu nabízí tamní právní řád. Negativní jednání ze strany soukromých osob může být přičteno státu tehdy, pokud stát není schopen nebo ochoten odpovídajícím způsobem zajistit ochranu. Případnou nižší efektivitu takové ochrany v konkrétních podmínkách té které země, stejně jako nedůvěru občana ve státní instituce, nelze podřadit pod důvody pro udělení doplňkové ochrany. 4. Dne 23. 5. 2025 se uskutečnilo před soudem ústní jednání, které se zúčastnil žalobce, jeho právní zástupce, zástupce žalovaného a tlumočník z jazyka tureckého. 5. Právní zástupce žalobce shrnul žalobu. Žalovaný se nezabýval konkrétními poměry v žalobcově místě bydliště (venkovské oblasti na jihovýchodě Turecka, kde je běžná krevní msta). Nad rámec žaloby uvedl, že žalobci hrozilo v Turecku nebezpečí ze strany skupiny (příslušníků) tzv. „hlubokého státu“, tudíž by se nemohl domoci ochrany u oficiálních tureckých orgánů. Kdyby se žalobce pokusil vycestovat z Turecka legálně, jeho nepřátelé by se to ihned dozvěděli. Pokud jde o žalobcovu nevěrohodnost, žalobce uváděl v řízení o správních vyhoštění a v řízení o mezinárodní ochraně rozporné informace. Žalobce byl ve stresu, v cizí zemi, neměl informace o významu některých výpovědí: za takové situace si cizinci nemusí uvědomit, co je v dané situace vhodné a důležité zmínit. V řízení o mezinárodní ochraně žalobce přednesl koherentní výpověď. 6. Žalobce během účastnického výsledu sdělil, že výpověď v řízení o správním vyhoštěním učinil pod nátlakem a při útěku z Turecka byl ve špatném psychickém rozpoložení. Žalobce dále uvedl, že jeho ekonomická situace v Turecku nebyla špatná a nepotřeboval další peníze. Žalobcova rodina je sledována. Žalobcova rodina se soudila se znepřátelenou (velmi vlivnou) rodinou. Žalobcova rodina spor vyhrála. K rodinným poměrům žalobce upřesnil, že jeho otec podniká – prodává automobily (má autogalerii) a nemovitosti. Žalobcova matka je v domácnosti. Žalobcova rodina bydlí v obci Şanlıurfa. Žalobce musel z bezpečnostních důvodů utéci do Istanbulu a občas rodinu tajně navštěvoval. Žalobcovi nepřátelé jej ovšem vyhledali i v Istanbulu. 7. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz listinou, kterou žalobce navrhoval k prokázání toho, že jeho rodina vyhrála spor se znepřátelenou rodinou. S ohledem na nosné důvody tohoto rozsudku (a napadeného rozhodnutí) nebyla otázka toho, jak turecké soudy přistupují ke sporu mezi žalobcovou rodinou a jejími nepřáteli, pro řešenou věc relevantní. III. Podstatné skutečnosti vyplývající ze správního spisu 8. Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2023, č. j. KRPJ-73462-19/ČJ-2023-160022-SV, Policie České republiky, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, uložila žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, a stanovila dobu jednoho roku, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. 9. Dne 20. 6. 2023 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany. 10. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 26. 6. 2023 žalobce uvedl, že je turecké státní příslušnosti a kurdské národnosti. Nikdy nebyl politicky aktivní nebo veřejně činný. Je zdravý. Před pěti až šesti lety měl dopravní nehodu, ale nijak ho zdravotně nezasáhla. Z vlasti se dostal tak, že nejprve letěl do Bělehradu (tam přiletěl dne 12. 6. 2023), a pak jel taxíkem do města Subotica. Tam si za 4 tisíce EUR zajistil přepravu do Německa. V noci odjeli k maďarským hranicím a přelezli plot pomocí žebříků. Byli s nimi dva Afghánci a vždy věděli, kam měli jít. Pak šli šest hodin pěšky až na místo, kde nastoupili do auta, ve kterém je pak zadržela policie. Že jsou v České republice žalobce pochopil z popisů kolem cesty. Věděl, že je na území Evropské unie neoprávněně, ale doufal, že se mu podaří dojet do Německa. Do Německa chtěl odjet kvůli tomu, že je ve vlasti ohrožen na životě. 11. V průběhu pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 26. 6. 2023 žalobce uvedl, že v zemi původu bydlel se svými rodiči a sourozenci. Příležitostně si vydělával vařením jídla v restauraci a také pracoval na stavbě. Cestu ze země původu do České republiky popsal žalobce shodně jako při poskytnutí údajů k žádosti. Cestovní pas si žalobce vyřídil asi před dvěma až třemi lety, kdy začal mít ve vlasti problémy. Lidé z druhé skupiny mu vyhrožovali smrtí. Předtím byli terčem jiní lidé z jeho skupiny. V roce 2013 nebo 2014 zavraždili žalobcova strýce. Žalobce vlezl ozbrojený do druhé vesnice a ozbrojený tam začal střílet. Žalobce chytili a řekli mu, co si to dovoluje tam sám chodit. Asi před třemi lety se pak na žalobce zaměřili. S vycestováním z vlasti žalobce problémy neměl. Rozhodl se vycestovat kvůli tomu, že v oblasti jeho bydliště dlouhodobě panují mezi dvěma vesnicemi spory o úrodnou půdu. Spor je veden mezi Turky a Kurdy. V minulém století byl