57 Az 2/2025 – Krajský soud v Praze

57 Az 2/2025- 38 - text 8 57 Az 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobců: a) O. G. narozena X, státní příslušnice Ruské federace b) D. G. narozen X, státní příslušník Ruské federace a Republiky Kazachstán zastoupen žalobkyní a) jako zákonnou zástupkyní oba bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. OAM-863/ZA-ZA11-P06-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. OAM-863/ZA-ZA11-P06-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 90 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud v této věci zrušil rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný neudělil žalobcům mezinárodní ochranu v žádné z jejích forem. Žalovaný se totiž opomněl zabývat jedním z tvrzených důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Konkrétně žalovaný pominul, že se žalobci obávali povolání žalobce b) k výkonu vojenské služby a nasazení do války na Ukrajině. Řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany 2. Žalobci požádali dne 2. 7. 2024 o mezinárodní ochranu. Žalobkyně a) písemně uvedla, že je proti válce na Ukrajině a že v tuto chvíli je agresorem Rusko. Proto není pro ni a pro jejího syna – žalobce b) – bezpečné v Rusku žít. 3. Žalovaný následně žalobkyni a) vyslechl. Na otázku, proč žádá o mezinárodní ochranu až nyní, přestože v České republice (dále „ČR“) pobývá od počátku války na Ukrajině, odpověděla, že se bála a nevěděla, jak to udělat. Šla proto na policii, kde jí poradili, aby požádala o mezinárodní ochranu. K dotazu, zda svůj postoj k válce na Ukrajině někdy vyjadřovala veřejně, uvedla, že to není lehké. Nikdy veřejně nevystupovala. S vyřizováním pasu nikdy problém neměla (ani její děti). V případě návratu do Ruska neví, co by bylo dál. Bylo by to hrozné. Její syn by mohl za 5 let narukovat do války. Bylo by to pro ni a syna náročné. Je zvyklý na české prostředí. Nerozumí tomu, co je Rusko. Nikdo neví, kdy válka skončí. Je pro něj lepší život v ČR. V Rusku pro něj není bezpečno, stejně jako pro všechny občany, kteří tam žijí. Jelikož žalobce b) není dospělý, musí s ním žalobkyně a) pobývat. Nemají peníze na to, aby svůj pobyt v ČR vyřešili běžným pobytovým titulem. Pobytovou situaci dříve neřešila z rodinných důvodů. Manžel ji od toho odrazoval. V posledních 8 letech nepracovala. Živí ji manžel. S rodinou v Rusku nemá dobré vztahy. Neví, jak se jim tam žije. Ve vlasti neměla žádné problémy se státními či bezpečnostními orgány. Potíže neměla ani kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. 4. Od výslechu žalobce b) žalovaný upustil z důvodu jeho nízkého věku. 5. Žalovaný zařadil do správního spisu dvě zprávy svého odboru azylové a migrační politiky (dále „OAMP“) ze dne 8. 7. 2024, a to jednak o Situaci navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí a jednak o Bezpečnostní a politické situaci v Rusku. 6. Při seznámení s podklady pro rozhodnutí žalobkyně a) doplnila, že její starší syn má v ČR trvalý pobyt. Je mu 17 let. S mladším synem žádá žalobkyně a) o mezinárodní ochranu. Do Ruska se nechce vrátit kvůli nim. Obává se, že by Putinův režim zapojil minimálně jejího staršího syna do války. V Rusku nic nemá (ani byt či zázemí). Po uplynutí půlroční lhůty by chtěla v ČR pracovat. Napadené rozhodnutí 7. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný žalobcům mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neudělil. 8. Ve vztahu k důvodu pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný uzavřel, že žalobci nebyli v Rusku pronásledováni pro uplatňování politických práv a svobod. Žalobkyně a) sice uvedla, že je proti válce na Ukrajině, nicméně své postoje nikdy veřejně nevyjadřovala a ani nikde veřejně nevystupovala. 9. V souvislosti s § 12 písm. b) zákona o azylu žalovaný poukázal na to, že žalobkyně a) nezmínila jakoukoli diskriminaci své osoby či žalobce b) zapříčiněnou důvody vyjmenovanými v tomto ustanovení. Žalobkyně a) rovněž popřela, že by měli jakékoli problémy s bezpečnostními složkami či státními orgány. Žalovaný dále připomněl, že žalobkyně a) v ČR pobývá přerušovaně již od roku 2007. Její povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny bylo platné do roku 2015. Žalobce b) se v ČR narodil a dlouhodobý pobyt zde měl platný do roku 2012. Žalobci následně pobývali v ČR bez jakéhokoli povolení k pobytu. Do Ruska opakovaně cestovali a ve vlasti byli naposledy v roce 2016. Žalobkyně a) se ani nepokusila v této době pobyt v ČR sobě a žalobci b) legálně zařídit. Žalovaný má proto za to, že žalobci požádali o mezinárodní ochranu jen s cílem legalizovat svůj pobyt na území ČR. 10. Žádost o udělení mezinárodní ochrany žalovaný nadto pokládal za zjevně účelovou. Žalobci ji podali až po 9, resp. 12 letech, kdy v ČR žili nelegálně. Jak vyplynulo z jejich výpovědi, pokud by žalobkyně a) projevila více snahy a zjistila si informace o jiných možnostech povolení k pobytu, nikdy by zde o mezinárodní ochranu nežádala. Tvrzené obavy z návratu do Ruska a povolání nezletilého syna k výkonu vojenské služby jsou tak jen účelovou záminkou, jež má umožnit další pobyt v ČR. Žalobci rovněž prodlévali s podáním žádosti. Nepodali ji ani po zahájení války na Ukrajině, ale až rok a půl poté. Legalizace pobytu však není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, a to ani za situace nepřijatelnosti určitých vízových a pobytových žádostí ze strany občanů Ruska. 11. V případě doplňkové ochrany žalovaný posuzoval, zda žalobcům hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Ve vztahu k písm. a) a b) uvedeného ustanovení žalovaný nezjistil, že by žalobcům taková újma hrozila. Ve vlasti nikdy neměli problémy s bezpečnostními ani jinými státními orgány. Nebyli ani trestně stíháni. Žalobkyně a) neuvedla, že by jim reálně hrozilo nebezpečí ze strany státních orgánů, které by naplňovalo znaky vážné újmy. 12. Co se týče nebezpečí vážné újmy dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, v Rusku neprobíhá žádný vnitrostátní či mezinárodní ozbrojený konflikt, který by žalobce mohl v případě návratu ohrozit na životě či lidské důstojnosti. V souvislosti s invazí Ruska na Ukrajinu sice dochází k omezenému počtu individuálních bezpečnostních incidentů zejména na území v bezprostřední blízkosti hranic s Ukrajinou. Od roku 2023 se množí též dronové útoky nejen v pohraničních oblastech, ale i v místech vzdálených stovky kilometrů od ukrajinských hranic. Žalobci nicméně naposledy žili v Petrohradu, kterého by se mohlo týkat jen minimální riziko. Ani dle tohoto ustanovení tak není dán důvod pro udělení doplňkové ochrany. 13. Žalovaný neshledal důvody ani pro udělení humanitárního azylu, případně mezinárodní ochrany pro vazby na rodinné příslušníky v ČR. Shrnutí žaloby 14. Žalobci se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“) domáhají zrušení napadeného rozhodnutí. 15. Namítají, že žalobci b) je nyní 15 let (v době rozhodování soudu 16 let – pozn. soudu). Stále tedy nemá věk na předvedení do armády, ale v případě neudělení mezinárodní ochrany a následného návratu do Ruska by mohl být po dosažení 18 let mobilizován. Staršímu synovi žalobkyně, kterému bylo v květnu tohoto roku 18 let, předvolání k výkonu vojenské služby již přišlo. Žalobkyně a) toto při pohovoru i při vyjádření k podkladům pro rozhodnutí uváděla jako jeden z důvodu žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný se však s tímto důvodem nijak nevypořádal (kromě nepodloženého tvrzení o účelovosti žádosti). Jím shromážděné zprávy se k mobilizaci, ruské armádě či k trestům za vyhýbání se vojenské službě nevyjadřují. Přitom povinnost konat vojenskou službu v armádě, která se dopouští válečných zločinů, může být azylově relevantním důvodem. Jelikož se jím žalovaný nezabýval, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Vyjádření žalovaného 16. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Argumentuje, že zohlednil všechny okolnosti případu, k nimž si opatřil potřebné podklady a objektivní informace. Řádně tak zjistil skutečný stav věci. Následně opakuje nosné důvody napadeného rozhodnutí, na nichž setrvává. Žalobní námitky je blíže nerozporují a nevyvrací. Obavu, že žalobci b) hrozí v budoucnosti pronásledování z důvodu vyhýbání se vojenské službě, žalobci vyjádřili až v žalobě. Žalobkyně a) tento důvod žádosti při pohovoru neuvedla. Je pravdou, že se o této obavě zmínila při seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Nicméně hovořila o ní v souvislosti s jejím starším synem, který nebyl účastníkem řízení a který má v ČR povolený trvalý pobyt. Sama žalobkyně a) sdělila, že žalobci b) předvolání k vojenské službě nehrozí, neboť je nezletilý. Posouzení žaloby soudem 17. Soud ověřil, že žaloba b