59 A 23/2024 – Krajský soud v Praze

59 A 23/2024- 24 - text 8 59 A 23/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Šuránka a soudců Karla Ulíka a Miroslava Makajeva ve věci žalobce: T. B. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2024, č. j. 049459/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud v této věci potvrzuje, že stavební úřad správně zastavil řízení o dodatečném povolení stavby, neboť žalobce k žádosti nepřipojil projektovou dokumentaci a závazné stanovisko orgánu územního plánování. Žalobce se sice bránil tím, že ke stavbě skleníku tyto podklady dokládat nemusel. Jeho argumentace ale byla zjevně účelová a správní orgány dostatečně zdůvodnily závěr, že posuzovaná stavba je dřevěným srubem, nikoli skleníkem. Některými námitkami se pak soud nemohl zabývat, protože svou povahou spadají do řízení o odstranění stavby. Průběh správního řízení 2. Městský úřad Říčany (dále „stavební úřad“) provedl dne 19. 11. 2010 na základě podnětu kontrolní prohlídku mj. na pozemku parc. č. X v k. ú. X. Zjistil, že se na něm nachází dřevěný srub o velikosti přibližně 6 x 8 m, přízemní s podkrovím a sedlovou střechou, výškou k hřebeni střechy cca 6 m, sloužící jako sklad (dále „stavba“). 3. Stavební úřad dále zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 4. 3. 2004 ohlásil Obecnímu úřadu Mukařov drobnou stavbu do 16 m2. Stavba měla být ze dřeva a s taškami jako střešní krytinou. 4. Oznámením ze dne 15. 3. 2011 stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby, neboť stavba byla realizována v rozporu s podaným ohlášením. Dne 1. 4. 2011 se konalo ústní jednání, na němž stavební úřad sdělil, že do 30. 4. 2011 vyčká, zda právní předchůdce žalobce požádá o dodatečné povolení stavby. Poté ve věci rozhodne (žádost o dodatečné povolení tehdy nebyla podána a stavební úřad ve věci nerozhodl – pozn. soudu). 5. Dne 14. 2. 2023 stavební úřad provedl další kontrolní prohlídku stavby (zřejmě v návaznosti na dotaz ohledně stavu řízení ze dne 7. 11. 2022 – pozn. soudu). Od roku 2011 nedošlo ke změně. Stavba není uvnitř využívána. Stavební úřad stanovil 30denní lhůtu k podání žádosti o dodatečné povolení stavby. 6. Dne 13. 3. 2023 žalobce požádal o dodatečné povolení stavby. 7. Stavební úřad vyzval žalobce, aby do 31. 8. 2023 žádost doplnil o kompletní projektovou dokumentaci, závazné stanovisko orgánu územního plánování a koordinované závazné stanovisko odboru životního prostředí. Za tím účelem řízení o dodatečném povolení stavby přerušil. 8. Dne 29. 8. 2023 žalobce podal „doplnění žádosti“. V něm uvedl, že stavba je určena k využití jako skleník o dispozici do 40 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky. Podle § 79 odst. 2 písm. n) a § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), tak nevyžaduje územní rozhodnutí ani stavební povolení. Proto není nutné vypracovávat projektovou dokumentaci. Ze shodného důvodu je nadbytečné i závazné stanovisko orgánu územního plánování. Žalobce doložil pouze souhlasné koordinované závazné stanovisko odboru životního prostředí ke stavbě s vymezeným účelem – skleník a skladování. 9. Stavební úřad usnesením ze dne 13. 2. 2024, č. j. 48603/2024-MURI/OSÚ/00023 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby zastavil, protože žalobce ve stanovené lhůtě žádost nedoplnil. Argumentaci, že stavba je skleníkem, nepřisvědčil. Poukázal na to, že je realizována ze svislých i vodorovných dřevěných konstrukcí a střecha je kryta taškami. Přízemí stavby obsahuje okenní otvory, vstupní dveře a dřevěnou podlahu, v podkroví je francouzské okno. Od počátku řízení je stavba projednávána jako dřevěný srub. Tvrzení o skleníku je proto účelové. I kdyby ale stavba skleníkem byla, územní plán jej na daném místě nepřipouští. 10. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce nejprve namítl, že řízení o odstranění stavby odporuje jeho legitimnímu očekávání a že od zahájení řízení uplynulo 12 let. Dále trval na tom, že v případě skleníku není třeba vyžadované podklady dokládat. Připustil, že stavba svým stylem může srub pro rodinnou rekreaci připomínat, avšak zásadní je skutečné účelové určení stavby. Stávající podoba stavby nadto není konečná, neboť stavba stále není dokončena. Skleníky ani nemusejí být celé skleněné. Dodatečné průsvitné plochy mohou (a měly být) přidány v průběhu realizace stavby. Střecha krytá taškami poskytuje ochranu před padajícími větvemi. Pro pěstování určitých plodin je menší míra slunečního svitu dostatečná a lepší izolační podmínky dřevěné stavby žádoucí. Částečná prosklenost umožňuje i pěstování hub. Stavba k těmto účelům dosud neslouží, protože není ve své finální podobě. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že by stavba byla v rozporu s územním plánem. Závěrem navrhl přerušení řízení, protože jedná s obcí o změně územního plánu. 11. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že argumentace žalobce o skleníku, kterou poprvé užil až v odvolání, je mylná a zjevně účelová. Podle žalovaného lze na uvedenou věc aplikovat rčení, že když něco vypadá, plave a kváká jako kachna, bude to patrně kachna. Žádal-li žalobce o dodatečné povolení stavby dřevěného srubu, který je postaven jako dřevěný srub, tak jej stavební úřad nemůže projednávat jako skleník. Jelikož žalobce žádost nedoplnil, musel stavební úřad řízení zastavit. K posouzení povahy stavby žalovaný odkázal na prvostupňové rozhodnutí. K námitce promlčení odstranění stavby žalovaný uvedl, že pouze na stavby provedené před 1. 1. 1955 se nevztahuje povinnost projednání v řízení o odstranění stavby dle § 129 stavebního zákona. Správní orgány pak rozhodují na základě územního plánu platného ke dni vydání rozhodnutí, nikoli dle zvažovaných či projednávaných změn. Žaloba 12. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 13. Nejprve shrnuje vývoj provádění stavby. Právní předchůdce ohlásil v roce 2004 záměr spočívající v realizaci drobné stavby, aniž by specifikoval, jaké je účelové určení stavby. S účinností stavebního zákona se rozhodl stavbu rozšířit a využívat ji jako skleník. V roce 2007 ještě ani neexistoval územní plán, ten byl vydán pro dotčené katastrální území až následně. Dnešní podobu stavby nelze považovat za konečnou, protože z různých důvodů není zcela dokončena. V roce 2011 během místního šetření byl právní předchůdce informován, že pokud nepodá žádost o dodatečné povolení, může stavba zůstat tak, jak je, ale nemůže ji obývat. S tím právní předchůdce souhlasil a žádost nepodal, neboť měl v úmyslu stavbu užívat jako skleník. Až do roku 2023 řízení neprobíhalo. Právní předchůdce i žalobce tak byli v dobré víře, že stavbu není nutné odstranit. 14. K věci samé žalobce uvádí, že není pravdou, že by o skleníku začal hovořit až v odvolání. O stavbě jako skleníku pojednával již na počátku řízení o dodatečném povolení stavby. Z toho plyne, že jeho tvrzení nejsou účelová. Žalovaný se v důsledku toho s argumenty žalobce nezabýval. Žalovaný se nevypořádal ani s námitkou, že stavba skleníku nepotřebuje ke své realizaci projektovou dokumentaci. 15. Správní orgány dále pominuly, že stavba se na pozemku nacházela ještě před přijetím územního plánu. Ten se přitom nemůže dotknout již existujících staveb. Nadto i dle územního plánu je stavba přípustná, neboť pěstování rostlin ve skleníku odpovídá přípustnému využití ploch NP (přírodní plochy). 16. Žalobce též namítá, že v důsledku dlouhé doby vedení řízení o odstranění stavby měl nárok na odstranění stavby zaniknout. Sám stavební úřad uvedl, že stavba je ve stejném stavu od roku 2011. Neexistuje tak důvod pro její odstranění. Vyjádření žalovaného 17. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Poukazuje na to, že stavební úřad popsal stavbu jako dřevěný srub již v protokolech z místních šetření ze dnů 19. 11. 2010, 1. 4. 2011 a 14. 2. 2023. Žalobce název stavby nesporoval a protokoly podepsal. Ke skutečnému provedení stavby žalovaný odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Též nelze přihlížet k tomu, co údajně někdo někomu řekl před 13 lety. Při projednání žaloby je třeba vycházet z písemných podkladů. Žalobce a jeho právní předchůdce nikdy nemohli být v dobré víře, protože stavba byla již od počátku provedena v rozporu s ohlášením, a jde tedy o nepovolenou stavbu. Tu pak nemohl respektovat ani územní plán. Délka řízení pak není důvodem k jeho ukončení. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 18. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a že splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. 19. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a práv