51 Af 13/2024 – Krajský soud v Praze

51 Af 13/2024- 50 - text 19 51 Af 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Karla Ulíka a Josefa Straky ve věci žalobkyně: CENTRAL PARK, s.r.o. sídlem Libušská 539/27, 142 00 Praha zastoupená daňovým poradcem Ing. Janem Matějkou sídlem Straky 1, 417 71 Zabrušany proti: žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2024, č. j. 28400/24/5300-22444-707622, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud se v tomto rozsudku zabývá tím, zda orgány finanční správy po právu odepřely nárok žalobkyně na odpočet daně z přidané hodnoty (dále „DPH“ či „daň“) pro nesplnění hmotněprávní podmínky pro jeho přiznání. Dle nich žalobkyně neprokázala, že plnění přijala od deklarovaných dodavatelů ani od jiné osoby povinné k dani. S tímto závěrem soud souhlasí. Správce daně vyjádřil dostatečně silné pochyby o pravdivosti tvrzení žalobkyně, které se jí nepodařilo rozptýlit. Soud v rozsudku též vysvětluje, že za takové situace by bylo předčasné se zabývat podvodem na dani. Napadené rozhodnutí 2. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále „správce daně“) žalobkyni doměřil dodatečnými platebními výměry ze dne 3. 1. 2024 daň za zdaňovací období srpen až říjen 2021 ve výši 65 526 Kč, 120 792 Kč a 98 238 Kč. Současně žalobkyni uložil povinnost uhradit penále za jednotlivá zdaňovací období ve výši 13 105 Kč, 24 158 Kč a 19 647 Kč (pro úplnost soud podotýká, že daňovou kontrolu vedl Finanční úřad pro Pardubický kraj; pro posouzení věci to ale nemá význam, proto soud používá označení správce daně pro oba finanční úřady). 3. Podle správce daně žalobkyně neprokázala, že jí zdanitelná plnění (pomocné technické a stavební práce) poskytli deklarovaní dodavatelé – UNIKOV, spol. s r.o. (dále „Unikov“), FRADER s.r.o. (dále „Frader“; společnosti Unikov a Frader k datu rozhodnutí soudu již neexistují – pozn. soudu), H Elektro s.r.o. (dále „H Elektro“) a International Commerce Corporation a.s. (dále „ICC“), případně jiné osoby povinné k dani v postavení plátce DPH. Nebyly tak splněny hmotněprávní podmínky nároku na odpočet daně podle § 72 a 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“). 4. Žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasila a podala proti dodatečným platebním výměrům odvolání. Žalovaný jej ale zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) a dodatečné platební výměry potvrdil. 5. Nejprve shrnul, že ke zkoumaným plněním žalobkyně předložila daňové doklady vystavené deklarovanými dodavateli, stvrzenky k daňovým dokladům a výdajové pokladní doklady. Totožné doklady k výzvě správce daně předložili i dodavatelé H Elektro a ICC. Naopak společnosti Frader a Unikov na výzvy nereagovaly. Správce daně následně zjistil níže uvedené skutečnosti, které u něj vyvolaly pochybnosti ohledně splnění podmínek pro uznání nároku na odpočet daně: · Dodavatel Frader sídlí na tzv. virtuální adrese. Adresu skutečného sídla ani místo výkonu ekonomické činnosti, případně provozovnu správce daně nezjistil. Společnost Frader neprezentuje svou činnost na webových stránkách a účetní závěrku zveřejnila naposledy za rok 2018. V roce 2021 neměla dle evidence ČSSZ žádné zaměstnance. V daňových přiznáních k DPH za řešená zdaňovací období neuvedla žádnou ekonomickou činnost. Jednatel Ján Lausman ve svědecké výpovědi uvedl, že neví, že by byl statutárním orgánem této společnosti. Ani nevěděl, jak byl do funkce jednatele jmenován. K činnosti společnosti Frader proto neměl žádné informace, a to ani ke spolupráci s žalobkyní. Neznal ani jejího jednatele. Předložené daňové doklady nevystavoval ani je nepodepsal. · Ani společnost H Elektro se nenacházela na adrese sídla uvedené v obchodním rejstříku. Adresu skutečného sídla ani místo výkonu ekonomické činnosti správce daně nezjistil. Společnost H Elektro neprezentuje svou činnost na webových stránkách a nezveřejnila žádnou účetní závěrku. V roce 2021 neměla dle evidence ČSSZ žádné zaměstnance. V daňových přiznáních k DPH uvedla jako hlavní ekonomickou činnost těžbu zemního plynu. Rovněž v jejím případě si její jednatel František Gonšor nebyl vědom, že by do funkce jednatele byl jmenován. Společnost neznal a nic o ní nevěděl. Prý jen podepsal „nějaké papíry na poště“. Přístup k datové schránce má asi pan Mo., který se podepisuje „jeho podpisy a snaží se je napodobit nebo to dělají jeho kumpáni, zkopírují to a používají to“. Neznal ani žalobkyni a jejího jednatele. · Dodavatel Unikov se také na adrese sídla uvedené v obchodním rejstříku nenacházel. Adresu skutečného sídla ani místo výkonu ekonomické činnosti správce daně nezjistil. Společnost Unikov neprezentuje svou činnost na internetu a účetní závěrku zveřejnila naposledy za rok 2018. V roce 2021 měla dle evidence ČSSZ jen jednoho zaměstnance. Jednatelka společnosti Martina Křížová nejdříve vypověděla, že neví nic o tom, že by byla jmenována do funkce jednatelky. Následně ale sdělila, že společnost Unikov má na starosti T. M., kterého ale nezná a nesetkala se s ním. Správci daně předložila generální plnou moc, kterou jej zplnomocnila k jednání jejím jménem jako jednatele. Žalobkyni neznala a ani nevěděla nic o činnosti společnosti Unikov, případně spolupráci s žalobkyní. Správce daně vyslechl i T. M. Ten uvedl, že činnost za společnost Unikov vykonával na základě plné moci, kterou mu udělila Martina Křížová. Vypověděl, že „dodával lidi“ na stavby. Jednatele žalobkyně znal z dřívější doby. Vykonával činnosti pouze jako zprostředkovatel (prodej, nákup, stavební práce). Dle něj měla společnost Unikov 20 až 30 zaměstnanců „na dohodu“. Jednatel žalobkyně mu řekl, co na konkrétní akci má udělat, a on přivedl lidi. Dával pozor na to, aby práci odvedli, a jednatel žalobkyně pak v hotovosti zaplatil a svědek vyplatil pracovníky. K dotazu, zda se jednalo o zaměstnance společnosti Unikov, uvedl: „Přivedl jsem je já, tudíž ode mě. Ty jsem posílal na firmu Unikov, když chtěli dělat na dohodu. Dělala to tam nějaká Ukrajinka“. Předložené daňové doklady svědek nevystavil a nepodepisoval. Fakturovanou cenu určil dle toho, kolik potřeboval pro pracovníky. Doplatky si řešil jednatel žalobkyně se společností Unikov. · V případě společnosti ICC správce daně ověřil, že sídlí na adrese dle obchodního rejstříku. Účetní závěrku založila naposledy za rok 2018. V daňových přiznáních k DPH jako hlavní ekonomickou činnost uvedla výrobu tabákových výrobků. Svou činnost neprezentuje na webových stránkách a z evidence ČSSZ vyplynulo, že v roce 2021 měla jednoho zaměstnance – Jindřicha Krále (současně jediného člena představenstva). Ten při svědecké výpovědi potvrdil, že se zná s jednatelem žalobkyně asi dva roky. Jednatel žalobkyně potřeboval lidi na pomocné práce na stavbách a svědek mu dodal pracovníky, kteří pracovali na základě dohod o provedení práce. Dohody, mzdové listy, smlouvy, pracovní výkazy či kopie pasů pracovníků svědek přislíbil poskytnout, ale neučinil tak. Faktury vystavovala účetní společnosti, někdy je vystavil i svědek (jako v případě žalobkyní předloženého daňového dokladu, který svědek i podepsal). Platba proběhla v hotovosti. Přebral ji osobně od jednatele žalobkyně v Poděbradech. 6. Správce daně uznal, že se deklarovaná plnění fakticky uskutečnila vzhledem k tomu, že odběratelé žalobkyně potvrdili, že jim žalobkyně za ně fakturovala. Správci daně nicméně vznikly pochybnosti, že žalobkyni plnění poskytli jí uvádění dodavatelé, a proto ji vyzval k prokázání, že daná plnění přijala od osob v postavení plátců DPH. Ani podle žalovaného ale žalobkyně pochybnosti správce daně po vydání výzvy nerozptýlila a podmínky pro uznání nároku na odpočet daně neprokázala. 7. O opaku žalovaného nepřesvědčilo, že deklarovaní dodavatelé vykázali řešená plnění v kontrolních hlášeních. Vzhledem ke shledaným pochybnostem je třeba jimi vykázané údaje vnímat jen jako formální tvrzení, která nejsou způsobilá prokázat faktickou stránku věci [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 18. 4. 2024, č. j. 9 Afs 2/2024-39, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2021, č. j. 31 Af 69/2019-51]. 8. Žalobkyně ani neprokázala, že by plnění přijala od jiných osob povinných k dani než od deklarovaných odběratelů, přestože jí k tomu správce daně poskytl příležitost. Naopak setrvala na svých tvrzeních, že služby jí dodali deklarovaní dodavatelé. Přestože tyto služby měly celkovou hodnotu vyšší než zákonný limit obratu rozhodný pro registraci plátce DPH, neměl žalovaný postaveno na jisto, že je poskytl jediný výhradní dodavatel. Jedná se o samostatná a různorodá plnění (bourání příček, demontáž svítidel a elektroinstalace, bourání zdiva, příprava materiálu, úklidové práce apod.), která jsou ve většině sama o sobě podlimitní ve smyslu limitu obratu pro registraci k DPH. Povahově podobná plnění pak byla poskytována v různých