2 As 223/2014 — Nejvyšší správní soud

17 A 39/2014- 45 - text 10 pokračování 17 A 39/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: P. G., bytem K. V., M. 523/10, zastoupený JUDr. Pavlem Turoňem, advokátem, se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 66, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Karlovy Vary, Závodní 353/88, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. dubna 2014 č.j. 706/DS/14-3, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, odboru dopravy ze dne 5.2.2014 č.j. 2092/OD-P/14, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod šestý zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, pro porušení § 5 odst. 2 písm. f) téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 2.700,-Kč a náhrada nákladů přestupkového řízení 1.000,-Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaný nesprávně nevyhověl návrhu žalobce na ustanovení řidiče autobusu MHD a jeho vyslechnutí jako svědka. Žalovaný hodnotil tento důkaz bez jeho provedení. Jestliže autobus dle verze chodce projížděl místem dopravní nehody, mohl by jeho řidič podle žalobce postavení chodce popsat včetně chování těsně před vstupem do vozovky, neboť chodec tvrdí, že vstoupil do vozovky v době, kdy autobus vyjížděl zadní částí z přechodu a žalobce přijížděl k přechodu. Svědek by tak mohl postavit najisto, kde chodec na chodníku stál. Nelze podle žalobce ani vyloučit, že řidič autobusu viděl ve zpětném zrcátku dopravní nehodu, neboť dle chodce v té době autobus dojížděl, či již stál v autobusové zastávce navazující na přechod, kde došlo ke střetu. Pokud by řidič autobusu naopak potvrdil výpověď žalobce, že místem projížděl až po dopravní nehodě, výpověď svědka by vyvrátila věrohodnost výpovědi žalobce. Podle žalobce je výpověď chodce nevěrohodná, neboť chodec nepopisuje událost správně. Pokud se správní orgány zabývaly skutečností, že žalobce místo, kde stál chodec, řešil až ve správním řízení, bylo to z důvodu, že vyslýchajícího policistu tato skutečnost nezajímala. Řada skutečností o dopravní nehodě v důsledku této stresové události se žalobci vybavila až později. Podle žalobce je pochopitelné, že moment, kdy se mu před vozidlem objevil chodec, označil žalobce za vběhnutí, neboť se jednalo o náhlý a nečekaný vstup chodce do vozovky. Tvrzení správního orgánu o tom, že s chodcem o sobě věděli, je podle žalobce správný. Chodec však svým jednáním nedával najevo, že chce vozovku přejít. Naopak tím, že postával na opačné straně chodníku, tedy dále od přechodu, a byl čelem natočen směrem k žalobci, vše nasvědčovalo tomu, že na někoho čeká. Pokud chtěl vozovku přejít, mohl tak učinit, než žalobce k přechodu dojel, neboť chodec sám uvedl, že žalobce viděl na velkou vzdálenost. Také autobus, o němž chodec tvrdí, že čekal, až přejede, musel být podle žalobce dost vzdálen od přechodu, aby chodci umožnil bezpečné přejití vozovky. Jestliže správní orgán akceptoval tvrzení chodce, že vstoupil na přechod v okamžiku, kdy autobus vyjížděl z přechodu a žalobce do něj narazil po ujití 2 až 3 kroků na přechodu, je podle žalobce zřejmé, že vstup chodce do vozovky musel být náhlý a nečekaný. Žalobce nemohl předpokládat, že mu chodec vstoupí do jízdní dráhy, když autobusu dával chodec přednost. Z chování chodce tak nebylo možno vůbec dovodit, že by chtěl přejít vozovku. Důvodem, proč žalobce sundal nohu z plynu a snižoval rychlost, byla jeho opatrnost z nepřehledného vjezdu vozidel do křižovatky za přechodem, tedy nikoli, že by z chování chodce dovozoval úmysl přejít vozovku. Žalobce odmítl údajné rozpory ve svých výpovědích, tj. v odporu proti příkazu a při výpovědi před správním orgánem. K porušení ust. § 5 odst. 2 písm. f) zákona o silničním provozu by muselo být podle žalobce z provedených důkazů zřejmé, že skutečně chodec zjevně hodlal vozovku přecházet, což z důkazů nevyplývá. Naopak bylo podle žalobce zjištěno, že se chodec relativně dlouhou dobu zdržoval na blíže neurčeném místě na chodníku poblíž přechodu, aniž by projevil zjevný úmysl vozovku přejít, a že následným vstupem na přechod náhle vytvořil překážku, v důsledku které nemohl žalobce zabránit kolizi. Žalobce odkázal na ust. § 54 zákona o silničním provozu, podle něhož chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce bezprostředně před blížícím se vozidlem. O tom, že chodec takto vstoupil na přechod, svědčí podle žalobce to, že došlo ke střetu, i když žalobce rychlost jízdy snižoval. Odmítnutím provedení navrženého důkazu žalovaný podle žalobce omezil jeho právo na obhajobu a podle žalobce nebyl řádně zjištěn stav věci. Žalobce v žalobě navrhl důkaz výslechem žalobce, avšak při jednání v řízení před soudem od tohoto návrhu ustoupil. Při jednání v řízení před soudem žalobce dále předložil fakturu č. FV33220073 ze dne 4.6.2013 účtující náklady na opravu vozidla. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby a plně odkázal na své rozhodnutí. Součástí správního spisu je protokol PČR o nehodě v silničním provozu ze dne 24.5.2013, podle něhož v tento den v 7:55 hodin řídil žalobce osobní motorové vozidlo Chevrolet Kalos RZ 1K82688 v Karlových Varech po ulici Lidická ve směru k ulici Bezručova, v křižovatce s účelovou komunikací od pedagogické školy přehlédl a srazil přední částí vozidla chodce A. A., který přecházel po přechodu pro chodce. Podle tohoto protokolu je na předmětné vozovce umístěno jak vodorovné značení přechodu pro chodce, tak i svislé. Přílohu protokolu tvoří plánek, podle něhož bod 3 označuje pravděpodobné místo vstupu chodce do vozovky a bod 4 pravděpodobné místo střetu. Do úředního záznamu o podání vysvětlení před policejním orgánem ze dne 4.6.2013, na který žalobce ve správním řízení plně odkázal, žalobce uváděl, že ulicí jel asi 40 km/h na třetí rychlostní stupeň. Na větší vzdálenost viděl na pravém chodníku stát osobu. Přijížděl stálou rychlostí k přechodu pro chodce, kde stál vpravo mladík, kterého předtím zahlédl. Ten se díval jeho směrem. Nezdálo se, že by chtěl přejít komunikaci, pouze stál a díval se na něho. Proto na něj žalobce nijak nereagoval. Dal nohu z plynu, brzdil motorem. Nic tam nejelo, dle žalobce mohl mladík v klidu před ním přejít komunikaci, ale neučinil tak. Najednou mu mladík vběhl před vozidlo, žalobce zatroubil, snažil se mu vyhnout a strhl řízení doleva a intenzivně brzdil. Došlo k nárazu pravou přední částí vozidla do levého boku poškozeného. Žalobce vystoupil a mladík již stál na nohou. Žalobce mu zabránil ihned z místa odejít a zavolal policii a ohlásil dopravní nehodu. Podle žalobce chodec nijak nedával najevo, že chce komunikaci přejít, pouze se na žalobce díval. Měli oční kontakt. Podle názoru žalobce pokud chtěl v té době komunikaci přejít, mohl učinit tak již dříve. Měl dostatek času tuto komunikaci přejít. Za žalobcem nejelo žádné vozidlo, mladík mohl podle žalobce přejít i za jeho vozidlem. Před policejním orgánem dne 8.6.2013 podal vysvětlení i poškozený A. A., na které před správním orgánem rovněž odkázal. Uváděl, že šel do školy v ulici Lidická, kde studuje na pedagogické škole. Do školy nepospíchal, šel v klidu. U přechodu pro chodce se zastavil. Nejdříve se podíval vpravo, kde nic nejelo. Poté se podíval vlevo a viděl ve vzdálenosti cca 20 m jet vozidlo. Jelo pouze toto vozidlo. Chodec stál na chodníku a koukal na toto vozidlo, zda zastaví a umožní mu přejití po přechodu. Když vozidlo bylo cca 10 m před přechodem, řidič vozidla zpomalil. Když chodec viděl, že řidič vozidla zpomaluje, vkročil do vozovky. Na vozidlo poté již nekoukal, protože se ještě podíval, jestli nejede nějaké vozidlo vpravo. Po přechodu šel normálně, nevběhl na něj. Řidiči nijak nedával najevo, že chce přejít vozovku, doufal, že když stojí u kraje přechodu, pochopí, že chce přejít. Když šel po přechodu a byl asi tak v polovině přechodu, ucítil náraz do levého kolena. Najednou vylétl a dopadl na vozidlo a poté na zem. Když ležel na vozovce, viděl vozidlo, na které koukal, než vešel do vozovky. Po nárazu chtěl jít do školy, bolelo ho koleno, ale řidič ho nepustil. Odvezla ho záchranka a byl vyšetřen a poté bez dalšího léčení propuštěn domů. Měl za to, že nehodu zavinil řidič vozidla, protože když ho viděl stát na kraji chodníku, mohl předpokládat, že chce přejít. Do vozovky nevběhl, vkročil do ní v klidu. S řidičem žádný oční kontakt neměl, pouze hleděl na jeho vozidlo. Podle úředního záznamu PČR ze dne 15.6.2013 žalobce jel v předmětný den po ulici Lidická ve směru do ulice Gagarinova. Na větší vzdálenost na kraji pravého chodníku viděl stát osobu. Když se blížil k přechodu pro chodce, dal nohu z plynu a brzdil motorem. Mladý muž vpravo na chodníku koukal směrem na jeho vo