2 Afs 37/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Af 15/2014- 100 - text 14 pokračování 30 Af 15/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: SLOT Group a.s., se sídlem Jáchymovská 142, Karlovy Vary, IČ 627 41 560, zastoupeného Mgr. Alešem Smetankou, advokátem Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem se sídlem Na Roudné 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2013, čj. EK/6052/13. t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 16. 12. 2013, čj. EK/6052/13, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 21.454,- Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Aleše Smetanky do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení Platebním výměrem č. 17/2011, vydaným dne 16. 11. 2011 pod čj. FO/2469/2011, Městský úřad Klatovy (dále též jen „správce poplatku“) vyměřil společnosti SLOT Game a.s., právnímu předchůdci žalobce, za provozovaný VHP nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí místní poplatek v částce 222.240,- Kč a zvýšení místního poplatku v částce 44.448,- Kč. Proti tomuto platebnímu výměru se příjemce rozhodnutí odvolal. Rozhodnutím ze dne 16. 12. 2013, čj. EK/6052/13, Krajský úřad Plzeňského kraje (dále též jen „odvolací orgán“) podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu podané odvolání zamítl a odvoláním napadený platební výměr správce poplatku potvrdil. V rozhodném období byly místní poplatky upraveny zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném od 16. 6. 2010 do 13. 10. 2011 (dále jen „zákon č. 565/1990 Sb.“ nebo „zákon o místních poplatcích“), a loterie a jiné podobné hry byly upraveny zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném od 1. 9. 2008 do 13. 10. 2011 (dále jen „zákon č. 202/1990 Sb.“ nebo „zákon o loteriích“). Místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí byl v rozhodném období pro území města Klatovy upraven obecně závaznou vyhláškou města Klatov č. 1/2004, o místních poplatcích, ve znění obecně závazných vyhlášek města Klatov č. 1/2005, č. 1/2010 a č. 5/2010 a s účinností od 1. 1. 2011 též obecně závazné vyhlášky města Klatov č. 6/2010 (dále též jen „vyhláška města Klatov“). II. Žalobní body Samotná žaloba se skládá z pěti částí (skupin žalobních bodů). V doplňujícím vyjádření datovaném dne 21. 5. 2015 se žalobce vyslovil tak, že v mezidobí od podání žaloby do současnosti se judikatura správních soudů přiklonila k výkladu pojmu „jiné technické herní zařízení“, který zastávají správní orgány. I přes uvedené je ovšem třeba žalobou napadené rozhodnutí i nadále hodnotit jako nezákonné, a to pro některé další („zbývající“) vady, které žalobce uplatnil již v žalobě a které zde rekapituluje a doplňuje o aktuální rozhodovací praxi správních soudů. Soud se tedy při prezentaci žalobních bodů a jejich posouzení soustředil na ony „zbývající“ vady, zatímco námitky, kde se soudní praxe již ustálila, prezentoval jen stručně a vypořádal se s nimi víceméně odkazy. Žalobce používá pro platební výměr č. 17/2011, vydaný Městským úřadem Klatovy dne 16. 11. 2011 pod čj. FO/2469/2011 zkratku „Platební výměr“ a pro rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 16. 12. 2013, čj. EK/6052/13, zkratku „Rozhodnutí“. V části I. žaloby [Nepřezkoumatelnost Rozhodnutí a jemu předcházejícího Platebního výměru], ve spojení s částí II. doplňujícího vyjádření datovaného dne 21. 5. 2015 [Nezákonnost Rozhodnutí z důvodu nesprávné aplikace daňového řádu při vyměření místního poplatku a s tím související nepřezkoumatelnost rozhodnutí], žalobce namítá, že z výroku Platebního výměru jasně plyne, že správce poplatku určil výši vyměřeného místního poplatku výší rozdílu místního poplatku jím zamýšleného k vyměření a ohlášeného (tvrzeného) a odvedeného žalobcem. Ve výroku Platebního výměru (potvrzeném Rozhodnutím) se jasně uvádí, že se vyměřuje místní poplatek v částce Kč 222.240,- Kč (tj. ve skutečnosti pouze nezaplacená část správním orgánem určeného celkového místního poplatku), přestože celý místní poplatek byl určen částkou 248.840,- Kč (jak se uvádí v odůvodnění Platebního výměru na str. 4). V souladu s daňovým řádem však platebním výměrem může být žalobci místní poplatek pouze vyměřen s tím, že rozdíl mezi vyměřenými místními poplatky a již uhrazenou částí místních poplatků má správce poplatku předepsat k úhradě. Správní orgán není oprávněn v případě, že dojde při vyměřování místního poplatku k závěru, že poplatníkem tvrzený a zaplacený místní poplatek je nižší než místní poplatek jím zamýšlený k vyměření, rozhodnutím pouze „doměřit“ poplatníkovi rozdíl vyměřovaného a tvrzeného místního poplatku (jak postupoval správní orgán v posuzovaném případě). Takovýto postup není možný v případě prvního vyměření příslušného místního poplatku za určité rozhodné období, nýbrž je možný pouze v případě užití postupu dle § 141 a násl. daňového řádu, tj. v případě, kdy již byl místní poplatek jednou poplatníkovi vyměřen, a poté dochází k jeho doměření, např. z důvodu, že vyšly najevo okolnosti ovlivňující správnou výši místního poplatku. Žalovaný navíc zcela přehlédl, že správce poplatku svým postupem zatížil Platební výměr také vadou vnitřní rozpornosti, když ve výrokové části uvedl pouze „doměřený“ rozdíl na místním poplatku, přičemž tento „doměřený“ rozdíl označuje jako „vyměřený místní poplatek“. Žalobce nemůže souhlasit s argumentací žalovaného, že v tomto ohledu není znění výroku Platebního výměru rozhodující a že postačuje, že „celková“ poplatková povinnost vyplývá z odůvodnění Platebního výměru. Žalobce má za to, že je-li rozhodnutím orgánu státu autoritativně ukládána platební povinnost soukromému subjektu, pak tato platební povinnost v celé své výši musí být jednoznačně určena ve výroku rozhodnutí. Přitom na výrok rozhodnutí je třeba klást přísné požadavky z hlediska jeho určitosti a vykonatelnosti. Pokud je dán rozpor mezi výší místního poplatku, která je v odůvodnění rozhodnutí, a výší místního poplatku vyměřovaného ve výroku rozhodnutí, je takovéto rozhodnutí vnitřně rozporné, tudíž nepřezkoumatelné, resp. nezákonné. Žalobce se tu dovolal soudní praxe, týkající se obdobných vad platebních výměrů na místní poplatky, a to rozsudků Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2013, čj. 31 Af 44/2012-146, ze dne 24. 2. 2014, čj. 31 Af 18/2014-32, ze dne 24. 2. 2014, čj. 31 Af 16/2014-32, a ze dne 17. 9. 2014, čj. 31 Af 138/2012-138 [tato skupina žalobních bodů je podrobně rozvedena na str. 4 až 7 žaloby a na str. 2 až 4 doplňujícího vyjádření]. V části II. žaloby [Nesprávné posouzení předmětu zpoplatnění místními poplatky] se poukazuje na to, že žalovaný, jakož i správce poplatku, předmětnou věc nesprávně posoudili po právní stránce, když v rozporu se zákonem o místních poplatcích a zákonem o loteriích nesprávně posoudili předmět zpoplatnění místními poplatky, resp. otázku, co má být v případě provozování centrálního loterního systému s interaktivními videoloterními terminály (dále též jen „CLS") považováno za technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu ve smyslu § l písm. g) zákona o místních poplatcích (a tudíž předmětem místního poplatku), a namísto CLS jako celku zpoplatnili místním poplatkem jednotlivé koncové (interaktivní videoloterní) terminály, byť jsou tyto koncové terminály pouhými neoddělitelnými součástmi CLS, coby jednoho funkčně nedělitelného technického herního zařízení, jehož prostřednictvím jsou provozovány loterie a jiné podobné hry povolené Ministerstvem financí dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích. Navíc správní orgány nesprávně vyhodnotily předpoklady vzniku poplatkové povinnosti, když za takovýto předpoklad nepovažovaly uvedení jiného technického herního zařízení do provozu a zpoplatnily také koncové terminály, u nichž nebyl provoz nikdy zahájen, resp. ani nebyly na území města Klatovy umístěny [tato skupina žalobních bodů je podrobně rozvedena na str. 7 až 18 žaloby]. V části III. žaloby [Nerespektování obecných právních zásad ze strany správních orgánů] žalobce uvádí, že žalovaný, jakož i správce poplatku, navíc při svém výkladu předmětu zpoplatnění místními poplatky nezohlednili, v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu týkající se problematiky existence více výkladů veřejnoprávní normy, obecné právní zásady in dubio pro libertate, resp. in dubio mitius [tato skupina žalobních bodů je podrobně rozvedena na str. 19 až 21 žaloby]. V části IV. žaloby [Pochybení správních orgánů v souvislosti se sankčním navýšením místního poplatku], ve spojení s