3 As 6/2004 — Nejvyšší správní soud

57 A 30/2014- 39 - text 7 pokračování 57A 30/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň JUDr. Aleny Hocké a Mgr. Jany Komínkové v právní věci žalobce: n. c. GmbH, se sídlem L., Spolková republika Německo, zastoupeného: Mgr. Monikou Deislerovou Wetzlerovou, advokátkou, se sídlem B. Smetany 2, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy ČR, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.3.2014 č.j. 66/2014-110-SDNA/3, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ČR ze dne 14.3.2014 č.j. 66/2014-110-SDNA/3 s e z r u š u j e a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je p o v i n e n nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně Mgr. Moniky Deislerové Wetzlerové náklady řízení ve výši 15.342,-Kč na účet č. 1414735052/2700 do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Napadené rozhodnutí. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14.3.2014 č.j. 66/2014-110-SDNA/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo změněno rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 6.1.2014, č.j. DSH/125/14, a ve zbytku bylo potvrzeno. Žalovaný rozhodl o odvolání žalobce takto: „1. Pokuta se snižuje na 84 000,- Kč. 2. Část výroku rozhodnutí znějící: Uložená pokuta a částka připadající na náklady správního řízení (celkem 100.000 Kč) jsou splatné dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Na úhradu pokuty a nákladů správního řízení se dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 35f odst. 2 zákona o silniční dopravě v plné výši započte kauce vybraná v souladu s ustanovením § 35c zákona o silniční dopravě dne 15. 11. 2013 ve výši 100.000 Kč (jednostotisíc korun českých), kterou složil řidič S. G., státní příslušnost Řecko, bytem F., Spolková republika Německo (číslo potvrzení o převzetí kauce 010024), který pro účely vybrání kauce zastupoval zahraničního dopravce N. C. GmbH, se sídlem L., Spolková republika Německo, se mění takto: Krajský úřad Plzeňského kraje započte dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí postupem podle § 35f odst. 2,3, zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, kauci ve výši 100 000 Kč vybranou od N. C. GmbH, se sídlem L.,, Spolková republika Německo, při silniční kontrole dne 13.11.2013 na stvrzenku č. 010024 na zaplacení uložené pokuty ve výši 84 000 Kč (slovy osmdesát čtyři tisíc korun českých) a zaplacení nákladů řízení ve výši 1 000 Kč (slovy jeden tisíc korun českých), tj. celkem 85 000 Kč (slovy osmdesát pět tisíc korun); zbývající část kauce tj. 15 000 Kč (slovy patnáct tisíc korun českých) Krajský úřad Plzeňského kraje vrátí N. C. GmbH, se sídlem L., Spolková republika Německo, postupem a ve lhůtě určené v § 35 odst. 2,3. téhož zákona. 3. Ve zbytku se rozhodnutí potvrzuje“. II. Žaloba. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že zpochybňuje výši sankce uložené mu za správní delikt, kterou považuje za nepřiměřeně vysokou; nebylo přihlédnuto k vnitřnímu vztahu žalobce ke správnímu deliktu (zavinění) a jeho dosavadní bezúhonnosti, přičemž vyvíjí maximální snahu, aby jeho řidiči dodržovali předpisy o silniční dopravě, ale nemůže bezprostředně ovlivňovat chování každého řidiče ve vozidle; správní orgán I. stupně stanovil výši pokuty tak, aby žalobci nemusel vracet kauci vybranou Policií České republiky; žalovaný nepřezkoumatelným způsobem rozhodl o snížení sankce o 15.000 Kč, jež považoval za nepřiměřenou, ale z odůvodnění nevyplývá, z jakých důvodů je tento rozdíl možné považovat za hranici mezi nepřiměřenou a přiměřenou pokutou, přičemž žalobce i toto snížení považuje za nedostatečné; dále se dovolává povinnosti žalovaného „dbát o sjednocování správní praxe“ s odkazem na rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 9.5.2013 č.j. KUJCK 24167/2013/ODSH, kdy měla být „dopravci se sídlem v České republice“ uložena pokuta ve výši 45.000 Kč za více správních deliktů včetně deliktu, za který byl postižen žalobce a také tvrdí, že v souzené věci nebyly důvody pro důvody pro „takové rozdíly v rozhodování správních orgánů o obdobných deliktech“ Závěrem bylo požadováno zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů i vrácení věci těmto správním orgánům k dalšímu řízení a neshledá-li soud důvodu pro zrušení rozhodnutí, bylo požadováno snížení uložené pokuty na částku 10.000 Kč. III. Vyjádření žalovaného k žalobě. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že on i dopravní úřad náležitě zjistili skutkový stav a svá rozhodnutí náležitě odůvodnili a jejich postup ve správním řízení byl v souladu se zákonem. K jednotlivým bodům žaloby pak uvedl, že pokuta byla uložena za správní delikt stanovený v § 35 odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě, neboť žalobce nezajistil, aby řidič řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a o době odpočinku, kdy sankce je za tento správní delikt ukládána na principu tzv. objektivní odpovědnosti, která spočívá právě v tom, že žádný vnitřní stav odpovědného subjektu není pro naplnění dané skutkové podstaty vůbec relevantní a postačující je právě, že došlo k naplnění všech znaků tohoto správního deliktu a to sám žalobce i přiznává. Jelikož vnitřní vztah žalobce není okolností, která by naplnění těchto znaků jakkoliv podmiňovala, nemá žádný vliv ani na výši ukládané pokuty. Smyslem této právní úpravy je zajistit bezpečnost a plynulost silničního provozu, zejména pak zdraví a život všech účastníků silničního provozu. Dle žalovaného byla sankce uložená dopravním úřadem snížena na obvyklou výši, neboť takto více odpovídá obdobným případům, když žalovaný rozhodující o odvoláních podaných proti všem 14 dopravním úřadům v ČR má dobrou vědomost o výši jimi ukládaných sankcí v konkrétních případech a jeho úlohou je i dbát o to, aby mezi ukládanými pokutami nedocházelo k nedůvodným rozdílům. Protože zavinění rozhodně není okolností, která by byla podmínkou tohoto, aby byla naplněna příslušná ustanovení zákona o silniční dopravě a žalobce tak byl odpovědným za uvedený správní delikt, proto také nebylo důvodné provádět v prvním ani druhém stupni správního řízení žádné dokazování v tomto směru, neboť by to bylo v přímém rozporu se zásadou hospodárnosti správního řízení, jak je uvedeno v § 6 správního řádu. Rovněž žalovaný nesouhlasil s tím, že sankce byla uložena v takové výši, aby nebylo třeba vracet finanční prostředky získané kaucí, jelikož poté, co žalobce sdělil číslo účtu, byly učiněny kroky dopravním úřadem k zaslání nezapočteného zbytku kauce žalobci. Dále žalovaný poukázal na to, že je pokuta uložená žalobci srovnatelná s pokutami uloženými dopravcům se sídlem v ČR, kdy rozhodnutími z 30.5.2013 č.j. 78/2013-110-SDNA (F. T. a.s.) a 13.2.2014 č.j. 4/2014-110-SDNA (C. T. s.r.o.) byla snížena pokuta na stejnou částku jako u žalobce; ohledně žalobcem uváděného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje bylo konstatováno, že mu nejsou známy všechny okolnosti, jelikož proti němu nebylo podáno odvolání, avšak i kdyby v odvolacím řízení shledal, že pokuta byla uložena nezdůvodnitelně nízko, nemohl by tuto skutečnost změnit, neboť správní řád v § 90 odst. 3 stanoví, že správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Naopak žalovaný v případech, kdy mu to bylo zákonem umožněno, opakovaně dbal na jednotnost, nebo alespoň srovnatelnost uložených pokut v obdobných případech. Žalovaný také zdůraznil, že sankce za správní delikt jízdy na cizí kartu jsou tak vysoké, jelikož se jedná o delikt označený čl. 6 odst. 2 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě, v návaznosti na přílohu IV tohoto nařízení, jako nejzávažnější porušení a za jeho spáchání lze dokonce s dopravcem vést správní řízení o tom, zda mu zůstane zachována dobrá pověst, jakožto jedna z nutných podmínek pro vydání koncese pro provozování silniční dopravy. Skutečnost, že tento delikt byl zařazen mezi pouze 7 skutkových podstat, za jejichž naplnění lze k takto závažnému opatření přistoupit, dostatečně ozřejmuje, za jak nebezpečné je toto jednání v mezinárodním kontextu považováno. IV. Replika žalobce. Žalobce uvedl, že nemůže uvést nic nového, ale má za to, že proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 9.5.2013 bylo podáno odvolání, o němž žalovaný dosud nerozhodl, proto bylo v žalobě navrženo, aby soud k důkazu připojil předmětný spis, na čemž setrvává. V. Posouzení věci soudem. Podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní rád správní (dále jen „s.ř.s.“), soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek d