— Nejvyšší správní soud

16 Ad 108/2014- 43 - text 9 pokračování 16Ad 108/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: A. B., X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 22.12.2014 proti rozhodnutí žalované ze dne 25.8.2014 č.j. X o vdovský důchod, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 25.8.2014 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí č. I. č.j. X ze dne 12.5.2014 se z r u š u j í pro nezákonnost a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou ze dne 22.12.2014 se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 25.8.2014 č.j. X. Žaloba byla nejprve podána k věcně nepříslušnému Okresnímu soudu Plzeň–sever, který usnesením ze dne 16.12.2014 č.j. 4 C 310/2014-10 řízení podle §104b odst. 4 zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), zastavil a žalobkyni poučil o možnosti podat žalobu ke Krajskému soudu v Plzni ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení o zastavení řízení. Žalobkyně v žalobě podané u zdejšího soudu vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, protože vdovský důchod jí byl přiznán od 5.3.1989 dle § 45 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen ZSZ), i po uplynutí jednoho roku od úmrtí manžela byl splněn nárok na výplatu vdovského důchodu dle § 46 odst. 2 písm. b) ZSZ, když nepřetržitě pečovala o nezaopatřené dítě, dceru D. B. nar. X. 1988, která měla nárok na výplatu sirotčího důchodu po zemřelém otci. Výplata vdovského a sirotčího důchodu trvala nepřetržitě od data přiznání tj. od 5.3.1989 do X. 2014, kdy dcera D. dovršila 26 let věku. Žalobkyně zároveň dne X.2014 dovršila věku 50 let, čímž podle svého názoru splnila podmínky pro nárok na vdovský důchod dle § 82 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), proto nesouhlasí s výkladovým stanoviskem žalované, že ustanovení § 82 odst. 1 zákona míří na specifické, ale v současné době již neaktuální případy, kdy byl vdovský důchod přiznán před 1.1.1996 a vdova ke dni 1.1.1996 nesplňovala žádnou z podmínek stanovenou zákonem. Žalobkyně sdělila, že k 1.1.1996 splňovala podmínky obou uvedených zákonů, když pečovala o nezaopatřené dítě, proto závěrem navrhla zrušení napadeného rozhodnutí. (K žalobě připojila kopii napadeného rozhodnutí i usnesení Okresního soudu Plzeň–sever o zastavení řízení.) Napadeným rozhodnutím ze dne 25.8.2014 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č. I č.j. X ze dne 12.5.2014, jímž jí byl podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona odňat od 24.5.2014 vdovský důchod. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 25.8.2014 žalovaná uvedla, že dnem 1.1.1996 vstoupil v platnost nový zákon upravující oblast důchodového pojištění. Podle § 70 zákona se vdovské důchody přiznané před 1.1.1996 zásadně (s výhradou odlišného ustanovení zákona) považují za vdovské důchody podle zákona č. 155/1995 Sb., a to ve výši, v níž náležely ke dni 31.12.1995. Z toho vyplývá, že vdovské důchody přiznané podle dřívějších právních předpisů se po 1.1.1996 dále řídí právní úpravou zákona č. 155/1995 Sb. Ustanovení § 82 odst. 1 zákona, míří na specifické, ale v současné době již neaktuální případy, kdy byl vdovský důchod přiznán před 1.1.1996 a ke dni 1.1.1996 vdova nesplňovala žádnou z podmínek stanovenou zákonem č. 155/1995 Sb. V takovém případě jí zůstal nárok na vdovský důchod zachován, pokud byly splněny podmínky tohoto nároku stanovené předpisy platnými ke dni 31.12.1995, tedy zejména ZSZ. Na vdovský důchod v tomto zvláštním režimu pak dopadá odstavec 3 citovaného ustanovení, dle kterého takový vdovský důchod zanikne až tehdy, nebude-li vdova splňovat nejenom podmínky nároku stanovené zákonem č. 155/1995 Sb., ale ani předpisy platnými ke dni 31. prosince 1995. Jelikož ovšem žalobkyně ke dni 1.1.1996 splňovala podmínky nového zákona, když pečovala o nezaopatřené dítě a nárok na vdovský důchod jí zanikl až dnem X.2014, ustanovení § 82 odst. 1 a 3 zákona se na její případ nevztahují, proto žalovaná námitky žalobkyně zamítla. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 16.12.2014 č.j. 4 C 310/2014-10 bylo zastaveno řízení o žalobě doručené soudu dne 23.10.2014 proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 25.8.2014 č.j. X a žalobkyně byla poučena o možnosti podat žalobu do jednoho měsíce od právní moci usnesení u Krajského soudu v Plzni. Žalovaná po prodloužení lhůty soudem ve svém vyjádření k žalobě dne 9.2.2015 uvedla mimo jiné, že po důkladném rozboru daného případu na základě zjištěného skutkového stavu a posouzení právní otázky v rámci ČSSZ musí konstatovat, že se připouští dva odlišné názory a tedy dva rozdílné výklady na aplikaci přechodných ustanovení ve vztahu k zániku nároku na vdovský důchod. Dle prvního názoru ustanovení § 82 odst. 1 zákona postihuje výlučně situace, kdy úderem půlnoci 31.12.1995 přestane pojištěnec splňovat podmínky nároku na důchod pouze z důvodu změny právní úpravy. Účelem zákona bylo, aby byl zachován nárok, když ke dni účinnosti nového (přísnějšího) zákona nejsou splněny nové podmínky, ale k tomuto dni trvají podmínky dle předcházejícího zákona. Podle druhého názoru nelze opomenout výklad, který nevychází pouze z výkladu jazykového, ale i historického a teleologického, a jenž má rovněž oporu v dlouholeté prvostupňové rozhodovací praxi ČSSZ. Ustanovení § 82 odst. 1 zákona se dle tohoto výkladu nevztahuje pouze na vdovy, které pouze a jen ke dni 1.1.1996 nesplňovaly žádnou z podmínek stanovenou zákonem, ale i na vdovy, které podmínky zákona přestaly splňovat kdykoliv po tomto datu, jedná-li se nadále o vdovské důchody přiznané před 1. lednem 1996, tedy přiznané za předchozí právní úpravy. Čistě jazykový výklad § 82 odst. 1 a 2 zákona by tak neodůvodněně preferoval vdovy, kterým nárok na vdovský důchod zanikl před 1.1.1996 a které v dané lhůtě po tomto datu znovu podmínky nároku podle předpisů účinných do 31.12.1995 začaly splňovat, před těmi vdovami, kterým nárok na vdovský důchod k 1.1.1996 trval podle podmínek původní i nové právní úpravy a zanikl až po tomto dni. V případě žalobkyně navíc došlo ke splnění hmotněprávní podmínky pro zachování nároku na vdovský důchod podle předchozí právní úpravy (dovršení stanoveného věku) ještě před skončením plnění podmínky pro trvání nároku dle nové i předchozí právní úpravy (péče o nezaopatřené dítě). Za této situace ponechala žalovaná rozhodnutí o žalobě na úvaze soudu. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 25.8.2014 bylo žalobkyni doručeno dne 27.8.2014. Ze založeného rozhodnutí ČSSZ č. I č.j. X ze dne 12.5.2014, bylo zjištěno, že žalobkyni byl podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákona odňat od 24.5.2014 vdovský důchod, jelikož tento měla žalobkyně z důvodu péče o dítě nar. X. 1988 a dne X. 2014 toto dítě dovršilo 26 let věku, toto rozhodnutí však bylo žalobkyni doručeno dle založené dodejky až dne 3.6.2014 (vypraveno dne 2.6.2014), tedy až po datu 24.5.2014, tudíž jí byl tento důchod odňat v rozporu se zněním § 56 odst. 1 písm. a) zákona. Dále ze založeného rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 21.2.2014 adresovaného žalobkyni (údajně zastupující dítě D., nar. X.1988, ale žádná plná moc od zletilé dcery pro žalobkyni založena není) vyplývá, že jím byl od 24.4.2014 odňat sirotčí důchod pro D., která dovrší dne X.2014 věk 26 let a nárok na sirotčí důchod zanikne dnem X.2014; dále bylo uvedeno, že ostatní důchodové dávky nadále náleží v úhrnné výši 7.276,-Kč měsíčně. Žalobkyně po doručení vyjádření žalované v podání ze dne 9.3.2015 uvedla, že trvá na žalobě, odkázala na znění ZSZ, jehož podmínky pro vdovský důchod splnila, na vyjádření žalované, která sama připustila dvojí výklad přechodných ustanovení ve vztahu k zániku nároku na vdovský důchod a dále na komentář k § 82 zákona od JUDr. Vladimíra Voříška. Žalovaná v reakci na vyjádření žalobkyně ze dne 31.3.2015 závěrem uvedla, že jelikož žalobkyně ve svém podání pouze zopakovala stanovisko ČSSZ o existenci dvou rozdílných názorů zmíněných ve vyjádření žalované a poukázala zejména na druhý výklad, jenž je pro ni příznivý, aniž by uvedla ve své reakci nové důkazy a nová tvrzení na podporu svého požadavku, nemá důvod své vyjádření ze dne 9.2.2015 nijak měnit či doplňovat. Žalovaná navrhla, aby soud rozhodl o žalobě dle svého vlastního uvážení a svůj závazný právní názor v rozsudku náležitě zdůvodnil s tím, že trvá na nařízení jednání. Žalobkyně k výzvě soudu v podání ze dne 14.4.2015 sdělila, že trvá na své žalobě a nařízení jednání ve věci. Další důkazy nemá, neboť metodika žalované není volně přístupná veřejnosti. K podání přiložila kopii potvrzení o nepřetržitém pobírání vdovského a sirotčího důchodu (5.3.1989–23.4.2014) ze dne 10.4.2015 a kopii svého rodného listu k prokázání dosažení věku 50 let (datum nar. X.1964). K výzvě soudu žalova