5 Afs 91/2008 — Nejvyšší správní soud

57 Af 33/2016- 83 - text 14 pokračování 57Af 33/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobce OSOH a.s., se sídlem Slovanská alej 32, Plzeň, zastoupeného JUDr. Tomášem Machem, advokátem se sídlem Viktora Huga 377/4, Praha 5 - Smíchov, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2016, č. j. 41705/16/5200-11434-701858, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2016, č. j. 41705/16/5200-11434-701858, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč, ve lhůtě do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce, JUDr. Tomáše Macha, advokáta. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2016, č. j. 41705/16/5200-11434-701858 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí – dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „prvoinstanční orgán“) č. j. 1334306/15/2301-51521-401794 ze dne 29. 6. 2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 113.050 Kč a současně byla žalobci uložena povinnost uhradit penále ve výši 22.610 Kč. Žalobce požadoval, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. II. Důvody žaloby Žalobce v úvodu žaloby nejprve shrnul dosavadní průběh správního řízení a skutkový stav. Poté vymezil následující žalobní body. Žalobce se domnívá, že v daném případě došlo k nesprávnému posouzení právní otázky správním orgánem, a to v rozporu s z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a z.č. 563/1991 Sb., o účetnictví a z.č. 328/1991 Sb., o konkursu, neboť v daném případě nebyla jednoznačně vyřešena otázka způsobu účtování, a tak stanovení povinnosti, kterou měla žalobkyně svým jednáním porušit. Dle správce daně pohledávka podléhající obecným principů účtování žalobkyni vznikla nejpozději dne 29. 2. 2012 („Správce daně má za to, že pohledávka ve výši 11 322 150,- Kč vznikla nejpozději vydáním usnesení Nejvyššího soudu o zamítnutí excindační žaloby. Daňový subjekt měl povinnost o této pohledávce účtovat do výnosů- nikoli o příjmu" viz Zprávu o daňové kontrole č.j. 01322034/15/2301- 61562-400608, s. 10) a tato pohledávka též měla být v celé výši účtována do výnosů účtové skupiny 68 - mimořádné výnosy dle ČÚS pro podnikatele č. 19 jako mimořádná událost : „Správce daně se přiklání, aby bylo účtování na účtu 641 90" (Viz Zprávu o daňové kontrole č.j. 01322034/15/2301- 61562-400608, s. 9). Z výše uvedených formulací jasně vyplývá, že se jedná se tedy o čistě subjektivní stanovisko správce bez jasného závěru a odkazu konkrétní ustanovení právního předpisu, kdy pohledávka vůbec vznikla a jakým způsobem o ní mělo být účtováno. Odvolací orgán sám zdůrazňuje, že „způsob účtování jednotlivých specifických účetních případů vzniklých v souvislosti s konkursním řízením není vždy speciálně upraven. Jednotlivé způsoby účtování pro konkursní řízení zahájená dle zákona o konkurzu (tj. před 1.1 2008) řeší ČÚS č. 21, a to pouze z pohledu úpadce (viz rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. 41705/16/5200-11434- 701858 ze dne 14. 10. 2016, s. 7). „Z výše uvedených skutečností vyplývá, že nelze souhlasit s pozměněným stanoviskem správce daně k předmětné věci, uvedeným na str. 9 až 11 Zprávy o daňové kontrole, že daňový subjekt měl v předmětné souvislosti právě ke dni 29. 2. 2012 účtovat o pohledávce za společností. Stavební podnik Klatovy a.s., v likvidaci, tj. za úpadcem, v částce 11 322 150,- Kč se souvztažným účtováním do mimořádných výnosů na základě Usnesení Nejvyššího soudu České republiky, neboť k tomuto okamžiku bylo pouze postaveno najisto, že daňový subjekt byl skutečně povinen předmětné nemovitosti vydat do konkursní podstaty úpadce tj., že předmětná kupní smlouva ze dne 21. 5. 2007, je platným, ale neúčinným právním úkonem, jak je výše uvedeno. Konkrétně s datem 29. 2. 2012 však není spojena žádná účetní operace, která by vznikla u daňového subjektu (viz § 3 odst. 1 ZoÚ, ČÚS c. 001). Daňovému subjektu tedy již k uvedenému dni nemohl žádný zdanitelný výnos vzniknout" (viz rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. 41705/16/5200-11434-701858 ze dne 14. 10. 2016, s. 9). Správce daně též několikrát pochybil při určení okamžiku, kdy vůbec předmětná pohledávka vznikla a kdy se změnil statut pohledávky z podmíněné na nepodmíněnou. Dle jeho úvah, má za to, že se tak stalo nejpozději dnem vydání usnesení NS o zamítnutí vylučovací žaloby, tj. dne 29. 2. 2012 - tohoto dne mělo být o pohledávce účtováno. Naproti tomu v Protokolu č. j. 00374917/15/2301-61562-400139 ze dne 18. 2. 2015 (s. 3) je uveden den 4. 6. 2012. Ze zprávy o daňové kontrole č.j. 01322034/15/2301-61562-400608 se podává, že (s. 9, 10- správce daně má za to, že 29. 2. 2012 se z podmíněné pohledávky stala nepodmíněná a sám připouští toto pochybení. Viz Zprávu o daňové kontrole (s. 9, 10). Správce daně zastává názor, že žalobkyně měla až v souvislosti s přechodem vlastnického práva na vydražitele ze dne 4. 6. 2012 účtovat následujícím způsobem: - o vyřazení předmětného nemovitého majetku se souvisejícími dopady do nákladů a (z hlediska daňového správce odkázal na § 24 odst. 2 písm. t) ZDP, § 24 odst. 2 písm. a) ZDP ve vazbě na § 26 odst. 7 písm. a) a § 24 odst. 2 písm. b) ZDP), - o výnosu, který mu z tohoto titulu vznikl, a to bez ohledu na to, zda tento výnos bude následně fakticky ze strany úpadce proplacen (z hlediska daňového správce povinnost daňového subjektu účtovat o pohledávce za úpadcem ke dni pozbytí vlastnictví, tj. 4. 6. 2012 pouze s odkazem na ČSÚ č. 017, bod 3.1 a ČSÚ č. 019, bod 4.5, ačkoli též připouští, že jednotlivé způsoby účtování pro konkursní řízení jsou řešeny dle ČSÚ č. 021 a to pouze z pohledu úpadce. Dle žalovaného tak měl žalobkyni vzniknout zdanitelný výnos ve smyslu § 18 odst. 1 ZDP). Žalobce tvrdí, že dotčená pohledávka nebyla správně právně posouzena správním orgánem. Pokud byla uzavřená kupní smlouva ze dne 21. 5. 2007 neúčinným právním úkonem, je tento závěr soudu toliko deklaratorní ve vztahu k dotčené pohledávce. Samotná pohledávka tedy vznikla již dříve (před rokem 2012), tj. ke dni účinnosti zápočtu kupní ceny z kupní smlouvy, který nastal v roce 2007 a nikoli v roce 2012. Sám správce tuto možnost připouští, když konstatuje, že pohledávka vznikla nejpozději 29. 2. 2012. Možnost odchylného právního posouzení se tedy podává přímo z jeho rozhodnutí. Řízení a výsledek excindační žaloby tedy nemělo žádný vliv na práva a povinnosti vzniknuvší již v roce 2007. Není-li jasně formulován účetní postup, jak konstatuje sám správce daně, lze vycházet z několika výkladů. Byla-li tedy dotčená pohledávka v roce 2007 zahrnuta do konkursní podstaty úpadce, a žalobkyně se o této skutečnosti dozvěděla dne 29. 8. 2007, je žalobkyně toho názoru, že měla o této pohledávce účtovat na vrub aktiva a ve prospěch výnosu účetní jednotky již v roce 2007 (nikoli v roce 2012) ve výši 11 322 150,- Kč. Tato možnost právního posouzení se však podává až z rozhodnutí žalovaného. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012 , č.j. 5 Afs 45/2011- 94 žalobkyně tvrdí, že pohledávka, která měla vzniknout žalobkyni v roce 2012 byla v této době jakýmsi pouhým virtuálním ziskem. Dle § 18 odst. 1 z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů platí, že předmětem daně jsou příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem, není-li dále stanoveno jinak. Pro zjištění základu daně se pak primárně vychází z účetnictví. Aby určitý příjem byl předmětem daně, musí být kumulativně splněny následující předpoklady - jedná se o výnos, současně se takový příjem musí reálně promítnout do majetkové sféry poplatníka a musí se též jednat o příjem z jeho činnosti (případně nakládání s majetkem). Žalovaný však v případě žalobkyně neurčil, o jakou její činnost se mělo jednat (a s „majetkem“ ani nemohla nakládat). Rovněž nebyla naplněna podmínka promítnutí výnosů do majetkové sféry žalobkyně v roce 2012, neboť existovala již před tímto rokem. Jinými slovy- žalobkyně je tak přesvědčena, že tento virtuální zisk (pohledávka přihlášená do konkursního řízení údajně vzniknuvší v roce 2012) nelze pod toto zákonné vymezení podřadit, neboť neměla žádný vliv a dopad na hospodářskou produktivitu, res. výsledek hospodaření. Ohledně vyřazení majetku a jeho souvisejícím zaúčtováním do nákladů žalobkyně vycházela z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Afs 91/2008- 75, který zdůrazňuje vazbu mezi způsobem zúčtování a právem vlastnickým ve vztahu k účtování o předmětném vyřazení majetku ve smyslu účetních předpisů. „Z uvedeného, dle