10As 324/2016 — Nejvyšší správní soud

30 A 205/2018- 36 - text  11 30A 205/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: M. K., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem proti sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje sídlem Závodní 353/88, 360 21 Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2018, č.j. 128/DS/18-7 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce byl uznán vinným, že jako provozovatel motorového vozidla BMW […] nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byla dodržena povinnost řidiče v provozu na pozemních komunikacích řídit se dopravní značkou, neboť nezjištěný řidič vozidla BMW stál dne 19. 2. 2015 v době kolem 20:15 hodin na pozemní komunikaci v obci Sokolov, ul. Křížová (poblíž domu č. p. 117), s vozidlem BMW v místě, kam je vjezd zakázán dopravní značkou č. B 1 „Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“ s dodatkovou tabulkou č. E 13 „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, tedy jako provozovatel vozidla nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byla dodržena povinnost řidiče v provozu na pozemních komunikacích stanovená v § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), čímž se dopustil přestupku podle § 125f odst. 1 tohoto zákona porušením povinnosti stanovené v § 10 odst. 3 uvedeného zákona. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci uložena podle § 125f odst. 3 a § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu a v souladu s § 35 písm. b), § 37 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich“), pokuta ve výši 1 500 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. povinnost nahradit náklady řízení spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč [rozhodnutí Městského úřadu Sokolov ze dne 13. 11. 2017, č.j. 27380/2015/OP/VEMU-38, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 25. 6. 2018, č.j. 128/DS/18-7]. Žaloba 2. V části žaloby nazvané Absence přičitatelnosti provozovateli žalobce namítá, že dopravní značku není možné porušit způsobem, kterým ji měl žalobce dle výroku rozhodnutí porušit. Žádný právní předpis nestanoví, že stání v místě označeném dopravní značkou B1 je protiprávní. Do úseku označeného dopravní značkou je dle právního předpisu, definujícího význam této dopravní značky, zakázáno vjíždět: Značka zakazuje vjezd všem druhům vozidel. Porušit tuto dopravní značku tedy lze jedině vjezdem do úseku komunikace, který je touto označen. To samozřejmě neznamená, že by řidič nemohl být pokutován za to, že v úseku označeném touto dopravní značkou stojí. Pokud totiž vozidlo v úseku platnosti této dopravní značky stojí, je jasné, že řidič do tohoto úseku vjel, a pokud řidič do tohoto úseku vjel, porušil tím dopravní značku. Nicméně, protiprávní jednání spočívá v samotném „vjezdu“ do úseku označeném touto dopravní značkou, nikoliv v zastavení či stání. Dle § 125f odst. odst. 2 zákona o silničním provozu, Provozovatel vozidla za přestupek podle odstavce 1 odpovídá, pokud a) porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání, b) porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona a c) porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu. Zatímco není pochyb o tom, že podmínka b) a c) splněna byla, podmínka a) splněna nebyla, neboť přestupek nebyl zjištěn ani prostřednictvím automatu, ani se nejedná o neoprávněné zastavení nebo stání. Jedná se totiž o neoprávněný „vjezd“ do úseku komunikace označeného dopravní značkou B1, který je sice protiprávní, neboť se jedná o porušení dopravní značky, a je přitom zřejmé, že k tomuto „vjezdu“ došlo, neboť v opačném případě by se vozidlo jen stěží v úseku nacházelo, avšak nejedná se o jednání přičitatelné provozovateli, nýbrž pouze jednání, za které je odpovědný řidič. Podstatné přitom je, že v případě dopravní značky B1 právní řád sankcionuje „vjezd“, nikoliv „stání“ v působnosti této dopravní značky; přestupkem je však pouze čin, zákonem výslovně označený za přestupek (§ 5 zákona o přestupcích). 3. V části žaloby nazvané Absence zjištění formy zavinění řidiče žalobce uvádí, že dle § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, Provozovatel vozidla za přestupek podle odstavce 1 odpovídá, pokud porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona. Znakem přestupku je pak i jeho zavinění (§ 13 odst. 1 zákona o přestupcích). Zavinění není zkoumáno v případě provozovatele vozidla (§ 125f odst. 3 zákona o silničním provozu). Nicméně, provozovatel je odpovědný jen za takové jednání řidiče, které vykazuje znaky přestupku, přičemž přestupek je ze své povahy zaviněné protiprávní jednání. Z toho důvodu je možné žalobce trestat pouze tehdy, bylo-li jednání (nezjištěného) řidiče zaviněné. Nicméně, pokud jednání řidiče zaviněné nebylo, pak ani provozovatele není možné trestat, neboť takové jednání nevykazuje znaky přestupku. Správní orgány však netvrdily, neodůvodnily a neprokázaly, že by jednání řidiče bylo zaviněné, ať už ve formě úmyslné, či alespoň nedbalostní. Z toho důvodu nelze činit jednoznačný závěr, že jednání řidiče bylo zaviněné, a tedy že vykazuje znaky přestupku. Není-li však odůvodněno a postaveno najisto zavinění, jde o nezákonnost rozhodnutí, neboť nelze činit jednoznačný závěr, že jde o jednání, vykazující znaky přestupku (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2018, č.j. 28 A 15/2016-46). 4. V části žaloby nazvané Sankce žalobce namítá, že správní orgán při ukládání sankce vůbec nezohlednil délku vedeného řízení. K protiprávnímu jednání mělo dojít dne 19. 2. 2015, žalovaný ve věci rozhodoval dne 6. 7. 2018, tedy po třech a půl letech. K pochybení správního orgánu patrně došlo v důsledku toho, že pokutu ukládal – jak se podává z výroku rozhodnutí – dle § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu, tedy dle právního předpisu účinného ke dni spáchání přestupku. Žalobce však má právo na to, aby sankce byla ukládána dle pozdějšího právního předpisu, je-li to pro něj výhodnější. Dle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, v platném znění (a tedy i ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu), Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu. Pro určení výše pokuty se použije rozmezí pokuty pro přestupek, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje; pokuta však nepřevýší 10000 Kč. Uložení pokuty je tedy dle nové právní úpravy, oproti právní úpravě původní, fakultativní. Správní orgán není povinen pokutu uložit; nejde přitom o užití institutu „upuštění od uložení správního trestu“ dle zákona o přestupcích, ale o speciální úpravu sankce dle zákona o silničním provozu. Správní orgán tedy měl reflektovat skutečnost, že řízení bylo vedeno tři a půl léta. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že žalobce odvoláním napadl rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v plném rozsahu a ani přes výzvu důvody pro podání opravného prostředku neuvedl. Žalovaný v tomto případě postupoval v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu, kdy přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, jež jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dospěl k závěru, že v průběhu řízení nebyla narušena procesní práva žalobce, správní orgán prvního stupně postupoval tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci v souladu se zásadou materiální pravdy a rozhodnutí samo bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy. 6. K žalobnímu bodu nazvanému Absence přičitatelnosti provozovateli žalovaný uvedl, že svou úvahu o protiprávnosti jednání žalobce opřel také o názor Nejvyššího správního soudu, který ve svém rozsudku ze dne 13. 4. 2017, č.j. 10 As 324/2016-43, uvedl, že pokud je zakázáno vjíždět, pak to rovněž znamená, že je zakázáno i stát (argument a minori ad maius). Vjíždění na plochu představuje totiž předpoklad k následnému stání, a pokud by byl tedy zákaz respektován, nikdy by zde vozidlo nestálo. Žalovaný je pak rovněž toho názoru, že podmínky pro vyslovení odpovědnosti za spáchaný přestupek provozovatelem vozidla, stanovené kumulativně v § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu, naplněny byly, neboť se o neoprávněné stání jednalo, porušení povinností řidiče vykazovalo znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a porušení pravidel nemělo za následek vznik nehodového děje. 7. K žalobním