4 As 142/2019 — Nejvyšší správní soud

30 A 284/2018- 73 - text  16 30A 284/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobkyně: Alza.cz a.s., IČ 27082440 sídlem Jankovcova 1522/53, 170 00 Praha 7 zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Steinwichtem sídlem Hlavní 2725/153, 141 00 Praha 4 proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 10. 2018, č.j. ČOI 96534/18/O100/2200/18/Bal/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2018, č.j. ČOI 79115/18/2200, Česká obchodní inspekce, Inspektorát Plzeňský a Karlovarský, uznala žalobkyni vinnou, že dne 28. 9. 2017 v provozovně „ALZA“, Truhlářská 2755/5, Plzeň [dále též jen „Provozovna“], porušila zákaz prodeje podle § 1 odst. 1 písm. d) zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o prodejní době“), neboť v den státního svátku, tj. 28. září - Den české státnosti, v prodejní době provozovny prodala spotřebiteli výrobek Myš Hama AM - 7300 černá v hodnotě 161 Kč, jak bylo prokázáno provedeným kontrolním nákupem, ke kterému byl prodávajícím vydán doklad o koupi č. 2173634776, čímž naplnila skutkovou podstatu jednání ve smyslu § 3 odst. 1 uvedeného zákona. Za spáchání tohoto přestupku byla žalobkyni podle § 3 odst. 2 zákona o prodejní době ve spojení s § 93 odst. 1 a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena pokuta ve výši 100 000 Kč. Žalobkyni byla dále uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 2. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se žalobkyně odvolala. 3. Rozhodnutím ze dne 2. 10. 2018, č.j. ČOI 96534/18/O100/2200/18/Bal/Št [žalobkyně používá zkratku „Rozhodnutí“], Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, odvolání žalobkyně zamítla a rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Plzeňského a Karlovarského, ze dne 14. 6. 2018, č.j. ČOI 79115/18/2200, potvrdila. 4. Žalobou ze dne 8. 11. 2018 se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalované a pro případ, že soud neshledá důvody pro zrušení rozhodnutí, se domáhala upuštění od uložené pokuty. Žaloba 5. V části žaloby nazvané Ke skutkovým zjištěním v řízení, jež předcházely vydání Rozhodnutí, žalobkyně uvedla, že inspektoři se v rámci kontroly pokusili zakoupit v Provozovně zboží a za tím účelem oslovili obsluhu této Provozovny. Obsluha Provozovny nicméně odmítla zboží inspektorům nejen prodat, ale i objednat. Následně si inspektoři objednali na webových stránkách žalobkyně zboží sami přes internet. Jednalo se tedy o objednávku učiněnou distančním způsobem. V okamžiku objednání zboží se inspektoři nacházeli v provozovně žalobkyně, nicméně tato skutečnost ničeho nemění na tom, že objednávka byla provedena distančním způsobem. Stejně tak mohla být objednávka učiněna v zásadě z jakéhokoliv místa s přístupem k internetu, což by z tohoto místa nečinilo místo prodeje. Je evidentní, že zákaz dle zákona o prodejní době dopadá pouze na kamenné prodejny. 6. V části žaloby nazvané Nezákonnost Rozhodnutí v důsledku aplikace chybného právního předpisu, resp. v důsledku chybné interpretace spojení „prodej v maloobchodě“, žalobkyně namítá, že zákon o prodejní době se vůbec na internetové obchody a jejich výdejny nevztahuje. Výdejny internetových obchodů jsou ze strany České obchodní inspekce nesprávně označovány za prodejny; důvodem pro tyto závěry je zásadní nepochopení rozdílu ve fungování internetových obchodů oproti fungování kamenných maloobchodních prodejen. Vzhledem k tomu, že zákon o prodejní době zakazuje (byť s určitými výjimkami) v maloobchodě a velkoobchodě o vymezených dnech prodej, je nutné, aby se žalobkyně v prvé řadě vyjádřila právě k tomuto pojmu. 7. Obecně vzato k uzavření kupní smlouvy mezi kupujícím a žalobkyní coby prodávající dochází zpravidla tím, že kupující přijme návrh na uzavření smlouvy na internetové stránce žalobkyně (čl. III. odst. 1 obchodních podmínek žalobkyně). Kupní smlouva je tedy uzavřena okamžikem, kdy žalobkyně objednávku přijme a odešle potvrzující e-mail kupujícímu. To je ostatně i v souladu s § 1745 občanského zákoníku („smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti“). Je tedy evidentní, že kupní smlouva je uzavírána distančním způsobem po síti Internet, tedy i mimo kamenné provozovny žalobkyně. 8. Pod pojem „prodej“ však již nelze podřadit samotný akt odevzdání předmětu koupě kupujícímu, tj. pouhý výdej zboží, který je jen jednou z mnoha nutných fází prodeje či koupě zboží. Výdej zboží může být uskutečněn tolika rozličnými způsoby jako je například výdej zboží kurýrem zásilkové služby, výdej zboží příslušným zaměstnancem na poště, výdej zboží prostřednictvím AlzaBoxu žalobkyně či výdej zboží na jakémkoliv jiném místě (např. v maloobchodní prodejně, jejíž prodejní plocha nedosahuje 200 m2, či na jiném místě vyňatém ze zákazu prodeje dle § 1 odst. 3 zákona o prodejní době). Výdej zboží je tedy pouze jedním z mnoha způsobů doručení zboží (tzv. doručení „na pobočku“). Výdej zboží (resp. povinnost předmět koupě dodat) je akt, který je sice na samotné zakoupení zboží logicky navázán, nicméně se jedná až o sekundární povinnost prodávajícího z kupní smlouvy, která nemůže být zaměňována s nákupem zboží (resp. z druhé strany – s prodejem zboží). Tomuto názoru je nutno přisvědčit mj. proto, že při výdeji zboží výše popsanými způsoby by pak docházelo k prodeji zboží právě v místě jeho výdeje. Kupříkladu by tedy při výdeji zboží v místě bydliště kupujícího docházelo k prodeji zboží právě v místě bydliště kupujícího. Výdejní místa by pak bylo nutné považovat za maloobchodní prodejny, neboť v nich přeci dochází k prodeji zboží podnikatelem. V podobném duchu nelze ani úhradu zboží považovat za jeho prodej, protože úhrada zboží může být v případě internetových obchodů opět provedena na mnoha místech (přes internet, platebním příkazem či například úhradou zboží zaslaného, resp. vydaného tzv. na dobírku). Pokud bychom názor České obchodní inspekce aplikovali v praxi, vedlo by to ke zcela nesmyslným a absurdním praktickým důsledkům. 9. K závěru, že zákon o prodejní době se nemá vztahovat na internetové obchody, dochází i skupina 18 senátorů Senátu České republiky, kteří podali Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona o prodejní době. 10. Dle názoru žalobkyně je proto v případě internetových obchodů pod pojem prodej podřaditelný pouze samotný akt uzavření kupní smlouvy, nikoliv veškeré jednání s tím spojené (úhrada zboží, výdej zboží, okamžik převodu vlastnického práva, uplatnění práv z vadného plnění a jiné). Pouze takový výklad je v souladu se zásadami in dubio pro libertate a in dubio mitius, které uznává a chrání jak Nejvyšší správní soud, tak i Ústavní soud. V případě předmětné kontroly došlo k uzavření kupní smlouvy distančním způsobem (přes internet) a na Provozovně došlo toliko k výdeji tohoto zboží. Za místo prodeje je tedy nutné považovat místo uzavření kupní smlouvy. 11. Za zcela stěžejní považuje žalobkyně správné pochopení rozdílu mezi běžným maloobchodním prodejem zboží (anglicky označováno jako retail) a mezi internetovým prodejem zboží (anglicky označováno jako e-tail), přičemž právě toto nerespektování rozdílů mezi uvedenými představuje jeden ze zásadních důvodů protiprávnosti (resp. protiústavnosti) Rozhodnutí. V této souvislosti proto žalobkyně rozvádí rozdíl mezi (a) klasickým maloobchodním prodejem zboží a (b) internetovým prodejem zboží. 12. V případě klasického maloobchodního prodeje zboží jsou kupní smlouvy zpravidla uzavírány za fyzické přítomnosti prodávajícího a kupujícího. Na tento právní poměr se použijí jiná ustanovení než ta, kterými se řídí právní poměr založený smlouvou uzavřenou distančním způsobem, tj. zejména po internetu nebo telefonicky. S ohledem na povahu transakce je prakticky vyloučené, aby součástí uzavřené kupní smlouvy v maloobchodě byly obchodní podmínky, což je naopak v případě internetového prodeje zcela běžnou obchodní zvyklostí. 13. V případě internetového prodeje zboží dochází k přijetí řady opatření, jež mají vyvažovat „znevýhodnění“ internetového prodeje oproti prodeji maloobchodnímu spočívající zpravidla v nemožnosti si zboží fyzicky prohlédnout a vyzkoušet si je (srov. § 1820 a násl. občanského zákoníku). 14. V kamenných provozovnách, které má k dispozici žalobkyně coby internetový prodejce, tvoří vystavené zboží naprostý zlomek oproti celkovému sortimentu žalobkyně zveřejněnému na jejích internetových stránkách. Naproti tomu v maloobchodní prodejně je fyzicky vystaveno v zásadě téměř veškeré zboží, které maloobchodní prodejce nabízí. Žalobkyní v