1 As 28/2009 — Nejvyšší správní soud

57 A 142/2018- 77 - text  19 57 A 142/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj) a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: K. N. zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/2, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2017, č. j. 160/2017-110-SDNA/5, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2017, č. j. 160/2017-110-SDNA/5 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný jím přezkoumával rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 10. 3. 2017, č. j. DSH/2579/17. Tímto prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) a písm. h) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“) uložena pokuta ve výši 105.000 Kč - 1.A. za protiprávní jednání spočívající v tom, že žalobce jako dopravce nezajistil, aby ve velkém vozidle tov. zn. DAF, reg. zn. X, o největší povolené hmotnosti 11 990 kg, používaném dopravcem k podnikání, byl dne 21. 11. 2016 při jeho provozu doklad o oprávnění k podnikání, neboť tento doklad řidič F. N. na vyzvání kontrolních pracovníků nepředložil, čímž žalobce porušil ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3 písm. a) živnostenského zákona a naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě; - 1.B. za protiprávní jednání spočívající v tom, že žalobce nezajistil, aby ve velkém vozidle tov. zn. DAF, reg. zn. X, o největší povolené hmotnosti 11 990 kg, které řídil F. N., byly při jeho provozu dne 21. 11. 2016 všechny záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku řidiče z tohoto dne a předcházejících 28 dnů, když F. N. při kontrole nepředložil a ve vozidle neměl s sebou záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku za období od 13:38 hodin dne 2. 11. 2016 do 21:28 hodin dne 2. 11. 2016, od 13:25 hodin dne 12. 11. 2016 do 22:09 hodin dne 13. 11. 2016, od 13:15 hodin dne 14. 11. 2016 do 21:33 hodin dne 14. 11. 2016 a od 13:36 hodin dne 15. 11. 2016 do 20:52 hodin dne 16. 11. 2016, čímž žalobce porušil ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silniční dopravě ve spojení s čl. 36 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 s odkazem na ustanovení čl. 34 odst. 3 nařízení č. 165/2014, a tím naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 35 odst. 2 písm. h) zákona o silniční dopravě; - 1.C. za protiprávní jednání spočívající v tom, že žalobce nezajistil, aby F. N., řidič dopravcem provozovaného velkého vozidla tov. zn. DAF, reg. zn. X, o největší povolené hmotnosti 11 990 kg, v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, dodržel ustanovení týkající se doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku, když F. N. a) v době od 22:50 hodin dne 1. 11. 2016 do 22:50 hodin dne 2. 12. 2016, tj. v průběhu 24 hodin po skončení předchozí týdenní doby odpočinku, neměl novou denní dobu odpočinku, když v uvedené době měl nejdelší nepřerušený odpočinek v době od 13:35 hodin dne 2. 11. 2016 do 21:32 hodin dne 2. 11. 2016, tedy v délce 7 hodin 57 minut; dobu odpočinku měl kratší o 1 hodinu 3 minuty, čímž porušil ustanovení čl. 8 odst. 2 nařízení č. 561/2006; b) v době od 22:09 hodin dne 13. 11. 2016 do 22:09 hodin dne 14. 11. 2016, tj. v průběhu 24 hodin po skončení předchozí týdenní doby odpočinku, neměl novou denní dobu odpočinku, když v uvedené době měl nejdelší nepřerušený odpočinek v době od 13:15 hodin dne 14. 11. 2016 do 21:35 hodin dne 14. 11. 2016, tedy v délce 8 hodin 20 minut; dobu odpočinku měl kratší o 40 minut, čímž porušil ustanovení čl. 8 odst. 2 nařízení č. 561/2006; tím žalobce porušil ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě ve spojení s čl. 8 odst. 2 nařízení č. 561/2006 a naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 35 odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě; - 2.A. za protiprávní jednání spočívající v tom, že žalobce jako tuzemský dopravce provozující silniční dopravu velkým vozidlem nezajistil, aby V. B., řidič dopravcem provozovaného velkého vozidla tov. zn. DAF, reg. zn. X, o největší povolené hmotnosti 11 990 kg, dne 3. 1. 2017 v 9:35 hodin, tedy v době zastavení ze strany Policie ČR a bezprostředně před tímto zastavením, řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, když řidič v uvedené době řídil dopravcem provozované velké vozidlo tov. zn. DAF, reg. zn. X, o největší povolené hmotnosti 11 990 kg, v jehož záznamovém zařízení, ve slotu č. 1, byla vložena cizí karta řidiče na jméno E. B., čímž žalobce porušil ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě ve spojení s čl. 27 odst. 2 nařízení č. 165/2014 a dopustil se správního deliktu dle ustanovení § 35 odst. 2 písm. h) zákona o silniční dopravě. Zároveň byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil část výroku prvoinstančního rozhodnutí stran skutků vymezených výše pod body 1.A. a 1.C.a) a řízení pro daná porušení zákona zastavil a podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil část výroku prvoinstančního rozhodnutí tak, že vypustil text znějící „Podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě“, pokutu snížil na 85.000 Kč a nahradil text znějící „Uložená pokuta a částka připadající na náklady správního řízení (celkem ve výši 106.000 Kč) jsou splatné do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí“ textem „Uložená pokuta a částka připadající na náklady správního řízení (celkem ve výši 86.000 Kč) jsou splatné do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí“. Ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 2. Žalobce předně namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože správní orgán žádným způsobem nevypořádal jeho odvolací námitky, které byly správnímu orgánu doručeny dne 22. 6. 2017, tedy více jak rok před vydáním napadeného rozhodnutí. Obviněný z přestupku přitom má právo se vyjádřit k věci až do vydání rozhodnutí (rozsudek NSS č. j. 7 As 264/2017-49). K vydání napadeného rozhodnutí totiž došlo až dne 17. 8. 2018, kdy bylo napadené rozhodnutí vypraveno v souladu se zákonem – podle § 72 odst. 2 písm. a) správního řádu, tj. dodáno do datové schránky zmocněnce žalobce v řízení o přestupku, jak ostatně vyplývá i z rozsudku Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 A 88/2018. 3. Dále namítal, že správní orgány neprojednaly všechny přestupky žalobce podle zákona o silniční dopravě v jednom společném řízení, ačkoli tak učinit mohly a měly. Jednalo se o řízení vedená správním orgánem prvého stupně pod sp. zn. ZN/2695/DSH/1, ZN/1255/DSH/16 a ZN/360/SDH/16. 4. Správní orgány při výměře sankce nezohlednily tzv. absorpční zásadu, kdy měly při výměře sankce zohlednit skutečnost, že žalobce je stíhán za více přestupků podle zákona o silniční dopravě, k čemuž však nedošlo, a uložená sankce je tedy nezákonná. Rovněž při úvaze o tom, zda uložená pokuta není likvidační, měly správní orgány zohlednit, že žalobci současně ukládají pokuty v souhrnném objemu cca půl milionu Kč. K tomu žalobce citoval rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2017, č. j. 30 A 92/2016-33, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2018, č. j. 73 A 8/2017-34 (oba v pasážích stran souběhu a souhrnného trestu), a rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 19 A 26/2017-33. 5. Podle žalobce rovněž správní orgány nezohlednily okolnosti případu, které podstatným způsobem snižují jeho závažnost (zejm. skutečnost, že žalobce nemohl údajně protiprávní jednání řidičů odhalit, neboť k němu došlo pouze jednorázově a před pravidelnou měsíční kontrolou, a tedy mu ani nijak nemohl zabránit), a v důsledku toho byla uložená pokuta neadekvátní závažnosti údajného přestupku. Podle žalobce bylo nutné tento případ odlišovat od situace, kdy by porušování zákona bylo systematické a úmyslné, zatímco v jeho případě se jednalo maximálně o nedbalost třetích osob. Ve věci rovněž zůstala pochybnost, proč správní orgán považoval právě pokutu ve výši 21 % horní hranice sankční sazby za adekvátní, když v tomto směru uvedl pouze vágní úvahy. Výměra konečné výše pokuty byla nepřezkoumatelná, neboť nebyla zřejmá zásadní úvaha správního orgánu, proč by se pokuta měla pohybovat okolo 105.000 Kč (a proč nepostačovala např. pokuta ve výši okolo 10.000 Kč, ačkoliv i tato č