2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 1/2021- 50 - text  7 16 Ad 1/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobkyně: R. D., nar. X, bytem X, právně zastoupená Mgr. Dagmar Soukupovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Perlová 68/7, 301 00 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 30. 12. 2020 proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 11. 2020 č. j. X o invalidní důchod, takto: I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 11. 2020, č. j. X, a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 30. 6. 2020, č. j. X, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 900 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Dagmar Soukupové. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 30. června 2020 byl žalobkyni snížen stupeň invalidity a výše invalidního důchodu podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. e) a ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění tak, že ode dne 16. července 2020 na místo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně jí náleží důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť dle posudku OSSZ Plzeň – sever ze dne 5. června 2020 je od téhož dne žalobkyně invalidní pro invaliditu druhého stupně, kdy z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 50 %. 2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, o nichž bylo rozhodnuto rozhodnutím žalované ze dne 3. 11. 2020 č. j. X, kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila výše uvedené rozhodnutí s tím, že žalobkyni náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ode dne 16. 7. 2020 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, neboť podle posudku České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) ze dne 21. 10. 2020 je žalobkyně od 5. 6. 2020 invalidní pro invaliditu druhého stupně, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. (Postižení nervové soustavy), položce 6c (Demyelinizační postižení, roztroušená skleróza mozkomíšní, jiná degenerativní postižení CNS, středně těžké funkční postižení), přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 50 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. II. Žaloba 3. Včasnou žalobou ze dne 30. 12. 2020 doručenou zdejšímu soudu prostřednictvím datové schránky dne 5. 1. 2020 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované 4. Shora citovaná rozhodnutí jsou dle žalobkyně v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů, průběhem onemocnění, aktuálním zdravotním stavem a jemu odpovídajícímu zdravotnímu postižení žalobkyně, kdy konečné závěry posudkového lékaře byly učiněny bez její osobní účasti a na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a jsou v rozporu s nálezy odborných lékařů, kdy její zdravotní stav nebyl posouzen dostatečným způsobem. 5. Zdravotní stav žalobkyně byl opakovaně od roku 2006, kdy byla uznána invalidní v rámci třetího stupně, přezkoumáván posudkovými lékaři OSSZ se stejnou specializací jako tomu bylo v posledním, projednávaném případě. V odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo konstatováno, že se vždy nemusí jednat jen o zlepšení zdravotního stavu, neboť sama stabilizace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou zdravotním postižením může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu, přičemž v tomto směru je dle žalobkyně napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, zmatečné, obsahující jednoznačně vnitřní rozpory. 6. Nesprávnost napadených rozhodnutí žalobkyně shledává jednak v nedostatečně odůvodněných závěrech posudkové komise, kdy dostatečně nebylo objasněno určení rozhodujících příčin dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s dopadem na její invaliditu, než k jakým dospěli předchozí posudkoví lékaři, dále v čem je v současné době spatřováno výrazné zlepšení zdravotního stavu a na základě jakých zdravotních zpráv je konstatováno zlepšení, resp. stabilizace zdravotního stavu žalobkyně, která odůvodňuje posudkový závěr o poklesu pracovní způsobilosti o 50 % oproti původním 70 %. 7. Rovněž má žalobkyně zato, že s ohledem na skutečnost, že se na jejím zdravotním stavu podílí více zdravotních postiženích, minimálně roztroušená skleróza a dále dlouhodobě diagnostikovaná středně těžká deprese, je proto na místě použití ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a zhoršení mobility zlomeninou dolní končetiny, je odkázána na pomoc v domácnosti s běžnými každodenními drobnými pracemi a rozhodně není schopna jakékoli práce. Dle žalobkyně byla shora citovaná rozhodnutí učiněna na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, nedostatečně posouzeného zdravotního stavu a jsou v rozporu s nálezy odborných lékařů. Žalobkyně jiné vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím a dožadovala se jeho zrušení, stejně tak i zrušení předcházejícího rozhodnutí. III. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná dne 2. 2. 2021 ve svém vyjádření k žalobě navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV), která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení; rozhodnutí. IV. Posouzení věci soudem 9. V dané věci bylo nařízeno jednání v souladu s ustanovením § 49 s. ř. s. 10. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V. Rozhodnutí soudu 11. Námitka žalobkyně týkající se osobní neúčasti při posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem není důvodná, neboť právní úprava v ustanovení § 8 a § 16a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, obligatorně nezakotvuje osobní účast posuzované osoby. V neposlední řadě soud odkazuje na ustanovení § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity). Daný pokles invalidity je tedy možné určit jen za pomocí zjišťovací lékařské prohlídky, avšak jak již bylo výše zmíněno s odkazem na uvedená ustanovení, žádný právní předpis nezakotvuje povinnost takového vyšetření, které by bylo nutné provést za osobní účasti posuzované osoby, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 4 Ads 65/2012-21. Výše zmíněné závěry nejsou nijak v rozporu s požadavky judikatury, neboť daný případ se netýká odnětí jednou přiznaného invalidního důchodu, který byl pobírán po dlouhou dobu, a bez náležité kontrolní prohlídky došlo k jeho následnému odebrání na základě pochybení ze strany správního orgánu, viz rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2012, č. j. 6 Ads 97/2012-28, bod 29. Dále dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. června 2012 č. j. 6 Ads 1/2012 – 34 se Nejvyšší správní soud „zaobíral námitkou stěžovatele, že při posuzování zdravotního stavu před OSSZ Teplice nebyl podroben zdravotní prohlídce. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na § 8 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., zákon o provádění a organizaci sociálního zabezpečení podle kterého OSSZ při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti fyzických osob pro účely invalidity vychází zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Obligatorní osobní vyšetření posuzované osoby posudkovým lékařem OSSZ tedy zákon nepředpokládá, jedná se pouze o možnost, jíž je posudkový lékař oprávněn využít podle své vlastní úvahy.“ Na projednávanou věc se tedy vztahuje výše zmíněná judikatura a okolnosti daného případu proto nedeklarují pochybení v důsledku neosobní účasti při kontrolní lékařské prohlídky žalobkyně. 12. Námitka týkající se odborné způsobilosti lékaře k posuzování invalidity není důvodná, neboť oprávněnou osobou k posouzení zdravotního stavu žalobkyně je posudkový lékař, jenž disponuje atestací z oboru posudkového lékařství dle ustanovení § 5 odst. 1, § 21 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb., zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, Podmínkou je tedy atestace z oboru posudkového lékařství nik