9 Azs 219/2014 — Nejvyšší správní soud

30 A 69/2019- 33 - text  10 30 A 69/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Petra Kuchynky a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobce: R. B., nar. X, státní příslušnost X, X, X zastoupeného Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou, Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2019, č.j. MV-67545-4/SO-2019, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 10. 6. 2019, č.j. MV-67545-4/SO-2019, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 8. 3. 2019, č.j. OAM-19101-23/ZM-2018, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 800 Kč k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Pavlíny Zámečníkové, advokátky, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 7. 2019, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2019, č.j. MV-67545-4/SO-2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „Ministerstvo“ nebo „správní orgán I. stupně“), ze dne 8. 3. 2019, č.j. OAM-19101-23/ZM-2018 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla podle § 46 odst. 6 ve spojení s § 46 odst. 1 věty druhé zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobcova žádost o vydání zaměstnanecké karty, neboť žalobce neplnil v době platnosti dlouhodobého pobytu na území účel, pro který mu bylo povolení vydáno. Žalobce se domáhal též zrušení prvoinstančního rozhodnutí. 2. Pobyt cizinců na území České republiky je upraven zákonem o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobce nesouhlasil s argumentací žalované, kterou odůvodnila zamítnutí jeho žádosti o vydání povolení k pobytu. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť jím byl zkrácen na svých právech přímo i v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem žalované. 4. Žalobce měl za to, že byl přímo zkrácen na svých právech úkony správních orgánů spočívajících v nesprávném vydání rozhodnutí o neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, zamítnutím odvolání a v napadeném rozhodnutí potvrzením rozhodnutí prvoinstančního, pro jejichž vydání nebyly splněny podmínky. Žalovaná současně při svém rozhodování nevyšla ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nezjistila přesně a úplně skutečný stav. Přijaté rozhodnutí není přesvědčivé. Správní orgány obou stupňů se nezabývaly žádostí žalobce o vydání zaměstnanecké karty svědomitě a odpovědně a při svém rozhodování dospěly k nesprávným zjištěním a nesprávným právním závěrům. Žalovaná při svém rozhodování nedbala na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Napadené rozhodnutí je pro nedostatek odůvodnění rozhodnutí nepřezkoumatelné. 5. (Sub 1. žaloby) Správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty s odůvodněním, že žalobce v minulosti neplnil účel povoleného pobytu podnikání – účast v právnické osobě, který mu byl povolen s platností od 1. 2. 2011 do 31. 1. 2013, a to po převážnou dobu. Žalovaná se se závěry správního orgánu I. stupně ztotožnila, když konstatovala, že v daném případě jsou naplněny důvody pro nevyhovění předmětné žádosti podle § 46 odst. 6 ve spojení s § 46 odst. 1 věty druhé zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce neplnil účel naposledy povoleného povolení k pobytu na území České republiky za účelem podnikání. S tím žalobce nesouhlasil. 6. (sub 1.1 žaloby) Žalobce v minulosti plnil účel dlouhodobého pobytu jakožto jednatel společnosti Popivan, s. r. o. Výkon funkce jednatele v případě žalobce spočívala ve vyhledávání živnostníků jako subdodavatelů na zakázky prováděné společností Popivan, s. r. o., vyhledávání a zajišťování zaměstnanců pro společnost, tedy provádění náboru nových vlastních zaměstnanců pro společnost Popivan, s. r. o., a dále provádění kontroly plnění zakázek této společnosti apod. 7. Občanský zákoník ani zákon o obchodních korporacích neobsahuje definici obchodního vedení společnosti a jeho rozsahu. Činnost, kterou žalobce popsal při svých výsleších, na které správní orgány ve svých rozhodnutích poukazují, je nepochybně součástí obchodního vedení společnosti, neboť směřuje k dosažení zisku, což je účelem podnikání, jak má na mysli § 420 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. S ohledem na výše uvedené žalobce považoval rozhodnutí správních orgánů obou stupňů za nezákonná. 8. Odůvodnění správních orgánů spočívající v tom, že žalobce byl pouze formálně zapsán jako jednatel společnosti Popivan, s. r. o., neboť nevykonával samostatně vedení obchodní společnosti ani tyto činnosti nijak nezajišťoval, nemůže obstát. Žalobce měl za to, že je na jednatelích a společníkovi, jakým způsobem si zorganizují obchodní vedení společnosti, vedení účetní evidence, jednání za společnost atd. Při větším množství jednatelů je logické, že svoji činnost vzájemně koordinují a například jeden z nich má na starosti prvotní jednání s obchodními partnery, jak to dělal žalobce, jiný pak uzavírání písemných smluv, provádění plateb, apod. I když toto rozdělení obchodního vedení společnosti a dalších jednání jednatelů je ve společnosti Popivan, s. r. o. neformální, není rozhodně v rozporu se zákonem. I ze zákona o obchodních korporacích vyplývá, že statutární orgán společnosti může obchodním vedením společnosti zcela nebo z části pověřit jiného. Z toho logicky vyplývá, že i jednotliví jednatelé, jakožto statutární orgány společnosti Popivan, s. r. o., si mohou mezi sebe obchodní vedení společnosti a další jednání rozdělit, přičemž jejich celková odpovědnost zůstává zachována. 9. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce plnil fakticky funkci jednatele a plnil účel dlouhodobého pobytu za účelem podnikání jakožto jednatel společnosti. Nebyl tedy dán důvod pro nevyhovění žádosti o vydání zaměstnanecké karty. 10. (sub 1.2 žaloby) Žalobce dále namítal, že od května 2013 plnil účel dlouhodobého pobytu za účelem podnikání jakožto osoba samostatně výdělečně činná, jak vyplývá z živnostenského listu žalobce. Skutečnost, že správní orgány obou stupňů ve své rozhodovací praxi považují účel „výkonný manažer - účast v právnické osobě“ a účel „podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná“ za totožné instituty, navíc vedla k tomu, že žalobce s ohledem na tuto rozhodovací praxi správních orgánů, poté, kdy se stal osobou samostatně výdělečně činnou, nepodal ihned žádost o změnu účelu dlouhodobého pobytu. 11. I kdyby žalobce funkci jednatele společnosti Popivan, s. r. o. skutečně nevykonával, což žalobce důrazně odmítl, plnil a stále plní účel podnikání jakožto osoba samostatně výdělečně činná, a to fakticky od května 2013, jak vyplývá z výpisu z živnostenského rejstříku i z vyjádření žalobce v rámci výslechů provedených ve správním řízení. 12. Žalobce plnil účel podnikání jako osoba samotně výdělečně činná i během předchozího povoleného pobytu a plní jej doposud. Poslední platné povolení k dlouhodobému pobytu bylo žalobci uděleno s platností od 1. 2. 2011 do 31. 1. 2013 a v souvislosti s tímto povolením pobýval následně žalobce do právní moci žalobou napadeného rozhodnutí na území ČR na základě fikce platnosti povolení, tedy do 18. 6. 2018, celkem více jak sedm a půl roku. Porovnáním délky samotného výkonu podnikatelské činnosti žalobce jako osoby samostatně výdělečně činné po dobu více jak pět let a celkové doby platnosti posledního povolení k dlouhodobému pobytu včetně pobytu na základě fikce pobytu, která činila sedm a půl roku, je zřejmé, že žalobce v době platnosti povoleného pobytu včetně doby fikce platnosti pobytu převážně vykonával podnikatelskou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná. 13. V souvislosti s výše uvedeným žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2014, č.j. 9 Azs 219/2014-41, který konstatoval, že: „Aby byl naplněn účel, pro který byl cizinci pobyt povolen, tj. výkon podnikatelské činnosti, musí být tato činnost v období povoleného pobytu alespoň převážně vykonávána.“ Z citovaného rozsudku dále vyplývá, že je třeba zkoumat plnění účelu povolení nejenom ve vztahu k době platnosti povolení, ale také ve vztahu k období fikce, která svědčí cizinci v souladu s § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. 14. Z výše uvedeného vyplývá, že sp