8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

57 A 172/2019- 55 - text  8 57 A 172/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj), soudce Mgr. Alexandra Krysla a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: T. H. H. sídlem D. zastoupená advokátem Mgr. Ing. Janem Klikem, Ph.D. sídlem Karlovarská 130, 323 00 Plzeň proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2019, č. j. ČOI 126625/19/O100/2200/19/ Bal/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2019, č. j. ČOI 126625/19/O100/2200/19/Bal/Št, jímž žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Plzeňského a Karlovarského ze dne 18. 4. 2019, č. j. ČOI 53891/19/2200. Tímto prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z porušení právní povinnosti, kterého se dopustila tím, že porušila § 8 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), když dne 21. 9. 2018 v provozovně „prodejní jednotka E 21“, tržnice KOSTEL II, Horní Folmava 43, Česká Kubice, kde podniká, nabízela za účelem prodeje a v příručním skladu umístěném naproti uvedenému prodejnímu místu skladovala výrobky, které porušují některá práva duševního vlastnictví, konkrétně 9 ks padělků a 1 041 ks nedovolených napodobenin ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) bod 1 a 2 zákona o ochraně spotřebitele, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 24 odst. 7 písm. d) téhož zákona. Za spáchání výše uvedeného přestupku byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 130 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč a bylo jí uloženo propadnutí 1 050 ks výrobků, tj. padělků a nedovolených napodobenin. II. Žaloba 2. Žalobkyně považovala napadené rozhodnutí spolu s prvoinstančním rozhodnutím za nesprávné, nepřezkoumatelné a nezákonné. Byly porušeny základní zásady správního řízení, když se jedná zejména o porušení konkrétních ustanovení správního řádu, a to § 2 odst. 3, odst. 4, § 3, § 68 odst. 3 a dalších. Skutkový stav, jak jej vyhodnotil správní orgán, nebyl zjištěn správně a zákonně, a to zejména v důsledku neúplného dokazování. Došlo k porušení zásady materiální pravdy a žalobkyně byla zkrácena též na svém ústavním právu na spravedlivý proces. 3. Žalobkyně od počátku brojila proti obvinění z přestupku pro jednání spočívající ve skladování a nabídce nedovolených napodobenin, když tyto měla skladovat ve specifikovaném množství v „příručním“ skladu umístěném „naproti“ svojí provozovně. Část z těchto nedovolených napodobenin měla mít v černé igelitové tašce, kterou si podle kontrolního zjištění Protokolu o kontrole ze dne 21. 9. 2018, č. j. 125165-24/2018-600000-61 a dalšího Vyjádření celního úřadu ze dne 9. 1. 2019 měla přinést z „příručního“ skladu, ve kterém byly následně kontrolou celního úřadu pro Plzeňský kraj zjištěny další nedovolené napodobeniny a padělky. Žalovaná uvedla, že podklady shromážděné ve spise, na jejichž základě lze prokazatelně označit žalobkyni jako osobu odpovědnou za spáchaný přestupek, tvoří ucelený řetězec. Žalovaná měla na rozdíl od názoru žalobkyně za prokázané, že žalobkyně měla přístup do příručního skladu a se zbožím zde uloženým manipulovala. Žalobkyně nesouhlasila s tímto skutkovým závěrem a měla za to, že jednání jí nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, dokazování bylo nedostatečné a bylo možno důvodně pochybovat o pravdivosti některých podstatných tvrzení uvedených ve výše zmíněných listinách – v kontrolních zjištěních Protokolu o kontrole a následného Vyjádření. 4. Jak už bylo namítáno v odvolání, celní úřad, správní orgán první instance i žalovaná opíraly svoje závěry především o obsah výše zmíněných listin vyhotovených a doložených celním úřadem. Obsah těchto dokumentů není zcela souladný, např. jednoznačně tvrzení o tom, že si žalobkyně měla odemknout „příruční sklad“, se objevilo až ve Vyjádření, když toto Vyjádření přes již uplynulou dobu bylo překvapivě přesnější, než kontrolní zjištění uvedená v Protokolu o kontrole zpracovaném bezprostředně při kontrole dne 21. 9. 2018. Vyjádření žalobkyně považovala za značně účelové, a to i vzhledem k umístění objektu skladu a její provozovny, kde v době kontroly prodávala. Jak žalobkyně dokládala fotografiemi k prostorovému rozmístění objektů v okolí její provozovny, sklad se nachází ve větší vzdálenosti od její provozovny (odhadem 25 m) a výhled na něj je převážně zakryt parkujícími vozidly a osobami pohybujícími se v prostoru obchodního centra. Nebylo prokázáno na rozdíl od tvrzení žalované, že by žalobkyně disponovala klíči od objektu skladu. Žalobkyně též setrvala na názoru, že pojmenování prostoru skladu – v samostatné stavbě nalézající se ve větší vzdálenosti od její provozovny, která nemá s provozovnou žádnou prostorovou či jinou souvislost a ve které byly nalezeny nedovolené napodobeniny, jako „příruční sklad“, bylo zvoleno celním úřadem zcela účelově k navození dojmu, že ho žalobkyně využívala pro podnikatelské účely ke skladování svého zboží včetně nedovolených napodobenin. 5. Žalobkyně zastávala stanovisko, že shromážděné podklady jsou neúplné a dokazování bylo vedeno jednostranně k jejímu neprospěchu. Správní orgán první instance a žalovaná při hodnocení důkazní situace přiznaly nejvyšší důkazní sílu výše uvedeným listinám, které byly vyhotoveny jiným orgánem – celním úřadem, tvrzeními žalobkyně a z její strany navrhovanými důkazy se vůbec nezabývaly. Žalobkyně některé údaje v uvedených listinách popírala a zpochybňovala, ovšem správní orgán první instance i žalovaná na další dokazování rezignovaly. V případě této situace, když stanoviska celního úřadu a obviněné jsou diametrálně odlišná, měl správní orgán první instance vlastní činností vyhledávat další důkazy, které by byly pro objasnění skutečností vhodné a mohly mít vliv na přesvědčivost jeho rozhodnutí. 6. Pokud konkrétní členové kontrolní skupiny celního úřadu měli sledovat žalobkyni, jak měla odemykat sklad a brát z něho nějaké věci (což ona popírá), správní orgán měl tyto osoby vyslechnout s umožněním účasti žalobkyně na tomto výslechu tak, aby mohla pokládat těmto osobám dotazy a mohla tak uplatnit svoje práva v řízení. Dále bylo pro věc podstatné, jaká osoba k objektu cizího skladu a pozemku, na kterém je umístěn, disponovala konkrétními právy (vlastnické, nájemní atd.), neboť by u takové osoby (osob) mohla být dána odpovědnost za skladování nedovolených napodobenin/padělků. Žalobkyně žádná práva k tomuto objektu nemá a nevyužívala ho ke své podnikatelské činnosti, se zde umístěným zbožím nemohla disponovat, toto jí prokázáno nebylo. Byla nastolena též otázka zákonnosti vniknutí členů kontrolní skupiny do objektu skladu bez předchozího povolení a přizvání nezúčastněné osoby. Opět správní orgán první instance ke všem těmto okolnostem neprováděl žádné dokazování, ač tak měl z důvodu řádného objasnění věci učinit, žalobkyně navrhovala k důkazu získat vyjádření provozovatele obchodního centra, avšak tento důkaz nebyl akceptován. Dále se nabízelo provedení ohledání na místě k upřesnění prostorových poměrů a k prověření možnosti, zda bylo možno z prodejny žalobkyně vůbec sledovat místo vstupu do skladu. 7. Žalobkyně tedy zopakovala, že správní orgán shromažďoval důkazy pouze na podporu viny žalobkyně, ale nevyhledával důkazy, které by její vinu zpochybňovaly. Pokud žalovaná odkazovala na starší judikaturu, její vznik se datoval před nabytím účinnosti zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, jako speciálního předpisu ke správnímu řádu. 8. Pochybnosti přetrvávaly i ohledně množství zadržených padělků/nedovolených napodobenin, jejichž skladování bylo kladeno za vinu žalobkyni. Žalobkyně nijak nezpochybnila, že několik padělků bylo nalezeno v její provozovně, a litovala, že nebyla v důsledku nedostatečné kontroly schopna se tohoto vyvarovat. Doznala se tedy k vlastnictví padělků nalezených v provozovně, avšak vinu za skladování padělků/nedovolených napodobenin ve skladu rozhodně odmítla. Ovšem pokud tedy byla obviněna ze skladování všech padělků/nedovolených napodobenin i ve skladu, ke kterému evidentně nemá žádný vztah a tento není součástí její provozovny, tak celkové množství padělků/nedovolených napodobenin nalezených v její provozovně a hlavně ve skladu podle údajů celního úřadu činilo 1 475 ks (viz Protokol o kontrole), přičemž za vinu bylo žalobkyni kladeno množství 1 050 ks, nebylo tedy zřejmé, proč ze strany celního úřadu bylo orgánu příslušnému k výkonu dozoru podle zákona upravujícího ochranu spotřebitele (ČOI), předáno zjištění o zajištění 1 050 ks. Navíc v závěru Protokolu o kontrole bylo uvedeno, že se kontrolovaná osoba nedopustila porušení zákona č. 355/2014 Sb., protože žádn