2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

77 A 20/2021- 44 - text  9 77 A 20/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: PEAL a.s., IČ 25775634 sídlem U plynárny 412/101, 101 00 Praha 10 zastoupená Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem sídlem Panská 892/1, 110 00 Praha 1 proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce ústřední inspektorát sídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2020, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Včas podanou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2020, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Plzni (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 1. 10. 2020, č. j. X (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku dle ust. § 39 odst. 2 písm. t) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vinařský zákon“) ve spojení s ust. § 27 odst. 4 písm. b) bod 6 téhož zákona, kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že ve své provozovně uvedla do oběhu (nabízela k prodeji spotřebitelům) vinařský produkt v podobě červeného vína polosuchého Modrý Portugal, který na vyžádání spotřebitele stáčela do obalu určeného pro spotřebitele z jiného obalu než obalu určeného pro spotřebitele (50 l KEG sudu), ačkoliv žalobkyně nebyla výrobcem ani příjemcem předmětného vína ve smyslu ust. § 16b odst. 1 a 2 vinařského zákona. Za toto jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 10 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. II. Žaloba 2. Žalobkyně nejprve uvedla, že její zaměstnanci pracující na pozici prodejce sudového vína byli interním pokynem č. 20 řádně a včas proškoleni stran způsobu, jakým má být toto víno prodáváno, a interním auditem žalobkyně došlo i ke zvýšení kontroly, jak je tento pokyn dodržován. 3. Žalobkyně v žalobě sporovala závěry žalovaného týkající se okamžiku uskutečnění prodeje vína spotřebiteli. Zdůraznila, že východisko žalované, že v době žádosti spotřebitele do doby předání spotřebiteli bylo víno umístěno v jiném obalu, tedy bylo prodáváno z jiného obalu než obalu určeného pro spotřebitele, je v rozporu s definicí okamžiku prodeje ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Pro převod vlastnického práva v případě samoobslužného prodeje platí princip zaplacení kupní ceny. Pod samoobslužný prodej dle žalobkyně spadá i takový způsob prodeje, kde kupující určuje předměty koupě, jež hodlá nabýt, kam lze řadit i tzv. pultový prodej, kde má kupující mnohdy jedinou možnost, jak nabýt vlastnictví, tak, že věc převezme a zaplatí u pultu. Kupní smlouva je pak uzavřena až tím, že kupující získá předmět koupě do své dispozice. V posuzovaném případě bylo rozhodující, že se v okamžiku předání prodávané zboží nacházelo v obalu určeném pro spotřebitele. Argumentace správních orgánů „dobou žádosti“ byla dle žalobkyně nepřípustná. 4. Dále žalobkyně brojila proti tomu, že správní orgány odůvodnily nevypořádání se s námitkami žalobkyně obsaženými v jí podaném odporu i odvolání tak, že „s argumentací obviněného se správní orgán neztotožňuje a považuje ji za irelevantní“. 5. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobní námitky jsou obdobné námitkám žalobkyně v odporu a odvolání, a odkázala na své vyjádření k nim v napadeném rozhodnutí. 7. K žalobní námitce žalobkyně stran proškolení jejích zaměstnanců žalovaná uvedla, že žalobkyně za předmětný přestupek odpovídala objektivně bez ohledu na své zavinění či individuální pochybení zaměstnance. Bylo na žalobkyni, aby učinila opatření sloužící k tomu, aby k protiprávnímu jednání nedocházelo. 8. Odkaz na občanský zákoník nepovažovala žalovaná za případný, neboť tento upravuje přechod vlastnického práva v soukromém právu (srov. ust. § 2160 občanského zákoníku). Určení okamžiku nabytí vlastnického práva nemělo vliv na posouzení toho, zda žalobkyně dostála svým veřejnoprávním povinnostem. Žalovaná přitom poukázala na ust. § 1 odst. 1 druhá věta občanského zákoníku. V projednávaném případě bylo dle žalované na místě aplikovat čl. 3 bod 8 nařízení (ES) č. 178/2002 (dále jen „nařízení“), který definuje pojem „uvádění na trh“, který je totožný s pojmem „uvádění do oběhu“. Žalobkyně nebyla výrobcem ani příjemcem předmětného vína, proto jej nemohla dle ust. § 16b odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 3 odst. 1 písm. v) vinařského zákona uvádět na trh, tedy nabízet a prodávat jako sudové víno, a nebyla ani oprávněna víno nabízet spotřebiteli z jiného obalu než obalu určeného pro spotřebitele. Její povinností naopak bylo uvádět na trh víno balené do obalu pro spotřebitele. Účelem změny zákonné úpravy provedené zákonem č. 26/2017 Sb. bylo snížení počtu článků obchodujících se sudovým vínem a posílení a vyjasnění odpovědnosti za nebalený produkt. Nabízením vína v jiném než spotřebitelském balení tak dle žalované žalobkyně porušila jí uloženou povinnost. K námitkám stran pojmu „doba žádosti“ žalovaná uvedla, že tento pojem uváděla ve svých podáních žalobkyně, nikoliv správní orgány. Správní orgány naopak užívaly terminologii danou zákonem - slovo „žádost“ bylo obsaženo pouze v protokolu o kontrole č. X. 9. Žalovaná dále uvedla, že si není vědoma, že by v průběhu správního řízení opomněla vypořádat nějakou námitku žalobkyně, když ani žalobkyně žádnou takovou konkrétní nevypořádanou námitku neidentifikovala. Žalobkyní citované shrnutí vypořádání jejích námitek ve vyjádření správního orgánu prvního stupně žalovaná dostatečně posoudila v napadeném rozhodnutí. 10. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 11. Soud o žalobě rozhodoval ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili (žalobkyně nereagovala na výzvu soudu č. j. 77 A 20/2021-29 doručenou jí dne 23. 2. 2021, žalovaný souhlasil výslovně ve svém vyjádření k žalobě ze dne 17. 3. 2021). 12. V souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 13. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. 14. Z obsahu správního spisu zjistil soud tyto skutečnosti podstatné pro své rozhodnutí. 15. Dne 20. 2. 2020 byla v provozovně žalobkyně provedena správním orgánem prvního stupně kontrola, při níž byl proveden kontrolní nákup 2 lahví nabízeného stáčeného vína (viz protokol o kontrole č. X). V rámci předmětné kontroly zaměstnankyně žalobkyně na žádost spotřebitele naplnila do spotřebitelského obalu (PET lahev) z jiného obalu než obalu určeného pro spotřebitele (50 l KEG sud) sudové víno. Z Registru vinic správní orgán prvního stupně zjistil, že ke dni provedené kontroly nebyla žalobkyně příjemcem ani výrobcem předmětného vína ve smyslu ust. § 16b odst. 1 a 2 vinařského zákona. 16. Žalobkyně se vyjádřila k provedené kontrole tak, že uznala své pochybení a požádala o shovívavost a prominutí pokuty (viz podání žalobkyně ze dne 26. 2. 2020). 17. Na základě provedené kontroly správní orgán prvního stupně vydal dne 19. 8. 2020 příkaz č. j. X, kterým žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku dle ust. § 39 odst. 2 písm. t) vinařského zákona ve spojení s ust. § 27 odst. 4 písm. b) bod 6 téhož zákona, za což žalobkyni uložil pokutu ve výši 10 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení v částce 1 000 Kč. Odporem žalobkyně, odůvodněným shodně jako žaloba, byl předmětný příkaz zrušen. 18. Následně správní orgán prvního stupně vydal prvoinstanční rozhodnutí, kterým uznal žalobkyni vinnou ze spáchání téhož přestupku a uložil žalobkyni pokutu i povinnost nahradit náklady správního řízení v totožné výši. Prvoinstanční rozhodnutí bylo odůvodněno zejména tím, že žalobkyně nepodala proti kontrolnímu zjištění žádné námitky, odpovědnost žalobkyně za přestupek je objektivní, nešlo o samoobslužný prodej a pod pojem „uvádění do oběhu“ je nutno podle nařízení rozumět i nabízení k prodeji (str. 4 prvoinstančního rozhodnutí). 19. Odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí, obsahující totožné námitky jako žaloba, žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla a potvrdila prvoinstanční rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí žalovaná opětovně poukázala na o