9 Azs 21/2017 — Nejvyšší správní soud

77 A 38/2021- 41 - text  9 77 A 38/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobce: N. V. P., nar. X, bydliště v ČR zajištěno na adrese X, zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČ 00007064, Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7, o žalobě ze dne 31. 3. 2021 na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. OAM-52529/ZM-2019 o žalobcově žádosti o udělení povolení k dlouhodobému pobytu formou zaměstnanecké karty, takto: I. Žalovaný je povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí v řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty vedeném pod sp. zn. OAM-52529/ZM-2019. II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobou datovanou dne 31. 3. 2021 se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného a žádal, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat rozhodnutí v řízení o žalobcově žádosti o vydání zaměstnanecké karty vedeném pod č. j. OAM-52529/ZM-2019. 2. Pobyt cizinců na území České republiky je upraven zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). [II] Žaloba 3. Žalobce uvedl, že dne 13. 8. 2019 podal na zastupitelském úřadě České republiky v Hanoji žádost o vydání zaměstnanecké karty dle zákona o pobytu cizinců. Řízení je u žalovaného správního orgánu vedeno pod č.j. OAM-52529/ZM-2019. Žalovaným správním orgánem bylo věcně rozhodnuto dne 14. 7. 2020, a to tak, že zaměstnanecká karta nebyla žalobci vydána. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, k žalobcovu odvolání, rozhodnutím ze dne 14. 10. 2020, č.j. MV-133638-3/SO-2020, zrušila rozhodnutí žalovaného správního orgánu a věc mu vrátila k novému projednání. Podle § 169t odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců se rozhodnutí vydá ve lhůtě 60 dnů od podání žádosti. Protože žalovaný s vydáním rozhodnutí otálel, žalobce se domáhal vydání opatření proti nečinnosti u nadřízeného orgánu (= Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců), který mu vyhověl a rozhodnutím ze dne 11. 2. 2021, č.j. MV- 30248-3/SO-2021, přikázal žalovanému vydat rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů. Jelikož i tato lhůta marně uplynula, žalobce přistoupil k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě (datováno dne 3. 6. 2021) popřel, že by byl nečinný. Podle Cizineckého informačního systému (CIS) byl žalobci povolen pobyt jako dlouhodobý za účelem zaměstnanecké karty, přičemž předkládací zpráva k vydání zaměstnanecké karty byla vydána před podáním žaloby, konkrétně dne 17. 3. 2021. Žalovaný s odkazem na § 169t odst. 7 písm. a), § 169t odst. 9 písm. a), § 165a odst. 1 písm. f), § 30 odst. 2 a § 169r odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců poukázal na to, že žadatele o zaměstnaneckou kartu vyzývá k převzetí víza podle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců zastupitelský úřad, nikoliv žalovaný. Výzva je však nyní vyloučena vzhledem k zákazům obsaženým v ochranných opatřeních Ministerstva zdravotnictví. V době, kdy byl vydán pokyn k udělení dlouhodobého víza za účelem převzetí povolení k pobytu (zaměstnanecké karty), šlo o ochranné opatření ze dne 14. 2. 2021, č.j. MZDR 20599/2020-56/MIN/KAN. Žalovaný byl toho názoru, že soud mu nemůže nařídit vydat rozhodnutí v určité lhůtě, protože není známo, jak se bude vyvíjet epidemiologická situace a regulace ochrannými opatřeními. 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. [IV] Rozhodnutí soudu 6. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). 7. Při jednání před soudem dne 14. 9. 2021 žalobcův zástupce setrval na svrchu rekapitulované argumentaci. Žalovaný se z jednání omluvil. 8. Žaloba je důvodná. 9. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s., ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo vydat osvědčení. 10. Podle § 81 odst. 2 s. ř. s., je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Je-li žaloba nedůvodná, soud ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítne. 11. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. 12. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. platí: Žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. Stran včasnosti žaloby soud konstatuje, že žaloba byla podána dne 31. 3. 2021. Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 7. 2020, č.j. OAM-52529-24/ZM-2019, byla žalobcova žádost zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo následně k žalobcovu odvolání zrušeno, a to rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) ze dne 14. 10. 2020, č.j. MV-133638-3/SO-2020, a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. Uvedené rozhodnutí Komise bylo žalovanému doručeno dne 16. 10. 2020. Žaloba tak byla podána včas. 13. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, žalobce dne 13. 8. 2019 podal na zastupitelském úřadu žádost o zaměstnaneckou kartu. Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 7. 2020, č.j. OAM-52529-24/ZM-2019, byla ona žádost zamítnuta, ale toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozhodnutím Komise ze dne 14. 10. 2020, č.j. MV-133638-3/SO-2020. Dne 3. 3. 2021 pak Komise (pod č.j. MV 30248-3/SO-2021) vydala opatření proti nečinnosti, jímž přikázala žalovanému, aby „do 30 dnů od kdy byly odstraněny nedostatky podání nebo ode dne, kdy marně uplynula lhůta, která byla žadateli poskytnuta k odstranění vad podání, vydal rozhodnutí ve věci řízení o žádosti o vydání zaměstnanecké karty k povolení výkonu povolání na území České republiky pana N. V. H., č. j. OAM-52529/ZM-2019“. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise uvedla mj. toto (zvýraznění podtržením provedl soud): „Dne 24. 2. 2021 byl žadatel vyzván správním orgánem podle § 169i odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. k odstranění vad podání, přičemž lhůta pro vydání rozhodnutí neběží ode dne, kdy správní orgán učinil tuto výzvu, do dne, kdy byly odstraněny nedostatky podání nebo do dne, kdy marně uplynula lhůta, která byla žadateli poskytnuta k odstranění nedostatků podání. Vzhledem k tomu, že k výzvě k odstranění vad podání došlo až po uplynutí zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, přistoupil nadřízený správní orgán k vydání opatření podle § 80 odst. 4 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb.“. Dne 24. 2. 2021 byl žalobce výzvou vydanou pod č.j. OAM-52529-41/ZM-2019 vyzván k předložení specifikovaných listin s tím, že mu ke splnění povinnosti byla stanovena lhůta 15 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobce byl poučen, že během oné patnáctidenní lhůty neběží lhůta pro vydání rozhodnutí. Zároveň se mu dostalo poučení, že po marném uplynutí 15 dnů bude žádost zamítnuta. Výzva byla žalobcovu zástupci doručena dne 25. 2. 2021. Dne 17. 3. 2021 je datována předkládací zpráva žalovaného k vydání zaměstnanecké karty se souhlasem s vydáním zaměstnanecké karty a zároveň byl udělen zastupitelskému úřadu pokyn k udělení víza žalobci za účelem převzetí zaměstnanecké karty (č.j. OAM-52529-48/ZM-2019). 14. Podle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu může nadřízený správní orgán přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě vydal rozhodnutí. 15. Soud vyšel z toho, že účelem správních i soudních prostředků ochrany proti nečinnosti je to, aby účastník řízení dosáhl vydání rozhodnutí ve věci samé, a to z povahy věci v co nejkratší době (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2020, č.j. 1 Azs 200/2020-31, publ. pod č. 4086/2020 Sb. NSS; toto i další zde zmíněná rozhodnutí kasačního soudu jsou k dispozici na www.nssoud.cz). Dále, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 12. 2012, č.j. 2 Ans 14/2012-41 (č. 2785/2013 Sb. NSS), konstatoval mj. toto: „Nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v