7 Afs 348/2018 — Nejvyšší správní soud

77 Af 21/2020- 40 - text  8 77 Af 21/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: J. P., nar. XX. X. XXXX, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2020, č. j. 16339/20/5100-41456-700636, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2020, č. j. 16339/20/5100-41456-700636 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo dle § 112 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále též „daňový řád“), zastaveno odvolací řízení vedené proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (dále též „správní orgán I. stupně“ či „správce daně“) ze dne 26. 8. 2019, č. j. 173219719/19/2301-80543-404726, neboť nebyly odstraněny jeho vady bránící projednání tohoto odvolání. V uvedeném správním řízení před správním orgánem I. stupně se žalobce z titulu tvrzeného vlastnického práva domáhal vyloučení majetku, 4 motorových lokomotiv, z daňové exekuce vedené s daňovým dlužníkem obchodní společností IP CALL, spol. s r.o. Konkrétně se jednalo o tyto motorové lokomotivy: 1) motorová lokomotiva 1435 Bo'Bo'833kW 740 (T 448.0), EVČ: X, rok výroby: 1982, VČ: 11 794, průkaz způsobilosti: X, 4; 2) motorová lokomotiva 701 (T211.0), EVČ: X, rok výroby: 1960, VČ 4721, průkaz způsobilosti: 2074; 3) motorová lokomotiva 1435 BN 150 701 (T211.1), EVČ: X, rok výroby: 1962, VČ: 5558, průkaz způsobilosti: 8306; 4) motorová lokomotiva 1435 Bo'Bo'833kW 740 (T448.0), EVČ: X, rok výroby: 1987, VČ 14 779, průkaz způsobilosti: X (dále v textu rozsudku též: „předmětné lokomotivy“). Žaloba 2. Důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalobce shledával v nezákonnosti napadeného rozhodnutí, jelikož obsahuje nesprávné a nikoli nestranné právní posouzení vlastnického práva k movitým věcem, které jsou předmětem daňové exekuce vedené proti třetí osobě. Při posuzování vlastnického práva správní orgán nerespektoval ani daňový řád ani občanský zákoník. Bylo povinností správních orgánů, aby si pro účely zjištění vlastnického práva k věcem samy obstaraly veškeré k tomu potřebné doklady. Pokud žalobce předložil čestné prohlášení a kupní smlouvy, měly správní orgány v řízení pokračovat, aby veškeré předložené důkazy mohly být v souladu s daňovým řádem a občanským zákoníkem projednány. Správní orgány rozhodovaly o existenci vlastnického práva (resp. splnění či nesplnění podmínek převodu), aniž by přitom respektovaly právní úpravu obsaženou v občanském zákoníku. Zejména požadavek na prokázání úhrady kupní ceny zcela pomíjí úpravu vzniku vlastnického práva v soukromoprávních předpisech. Žalobci tak správní orgány ukládaly povinnosti nad rámec zákona a jeho vlastnictví je zpochybňováno z důvodů, které v zákoně nemají oporu. 3. V další žalobní námitce žalobce namítal nesprávný úřední postup žalovaného spočívající především v tom, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k věci v plném rozsahu a předkládat důkazní prostředky. Další nesprávný úřední postup žalobce shledal v procesních úkonech, které dle jeho názoru byly provedeny v rozporu se zákonem, a rovněž v nesprávném věcně-právním posouzení vlastnického práva k předmětným věcem. 4. Dle žalobce je povinností správce daně jakoukoli skutečnost, která je předmětem správy daně, zvážit nestranně a bez přihlédnutí k ekonomickým aspektům vlastní úřední činnosti. Správní orgány v požadovaném rozsahu nezvážily právní úpravu v občanském zákoníku, která na vlastnické právo dopadá. Tím postupovaly v rozporu se zájmy žalobce. Správní orgány jsou rovněž dle žalobcova názoru povinny v maximální možné míře šetřit práva třetích osob, kterou žalobce v právě řešeném případě je. 5. Žalobce dále uvedl, že je bez významu, že se vůči postupu správních orgánů bránil až v nejpozdějším možném čase, jelikož veškeré úkony učinil ve lhůtách stanovených správním orgánem. I pokud žalobce tedy učinil své úkony v nejpozdějším možném čase, měly správní orgány zjistit, kdo je vlastníkem věcí podléhajících exekučnímu řízení. 6. Dále namítal, že správní orgány při rozhodování braly v úvahu nejen podklady a dokumenty dostupné ze spisu v exekuční věci, ale zjevně mají k dispozici tzv. vyhledávací část spisu, která žalobci není přístupná. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně je pak zřejmé, že správní orgán bral v úvahu i podklady a dokumenty, které nejsou součástí spisu. Vzniká tak pochybnost, zda svévolným rozšířením podkladů ve vyhledávací části spisu nad rámec zákonné úpravy nebyl porušen § 65 odst. 1 daňového řádu. 7. Rozhodování dle žalobce mohlo být ovlivněno výkonnostními kvótami pracovníků správce daně, čímž tito nebyli motivování ke spravedlivému posouzení vlastnického práva, ale naopak k co nejvyšší výtěžnosti daňových exekucí a zajišťovacích příkazů. 8. V další části žalobní argumentace se žalobce věnoval historii vlastnického práva k předmětným movitým věcem a vzniku jeho vlastnického práva k nim, které dle svého vyjádření nabyl na základě čtyř kupních smluv uzavřených dne 31. 5. 2018 s původním vlastníkem obchodní společností IP CALL, spol. s r.o., IČO 269 42 054, se sídlem Budilova 161/15, 301 00 Plzeň. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí. Při posouzení věci vycházel žalovaný z § 112 daňového řádu a dle tohoto ustanovení posuzoval pouze to, zda byly pro zastavení odvolacího řízení splněny zákonné podmínky. Ohledně žalobních námitek žalovaný uvedl, že se z velké části míjí s předmětem řízení a pro posouzení zákonnosti žaloby jsou irelevantní. Většina žalobních námitek směřuje do řízení vedeného dle § 179 daňového řádu, a ostatní jsou nedůvodné. 10. Námitku směřující do nesprávného a nikoli nestranného právního posouzení vlastnického práva označil za právně nevýznamnou, neboť při přezkoumávání rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení vydaného dle § 112 odst. 3 daňového řádu je posuzováno pouze to, zda neodstranění vad podaného odvolání brání jeho řádnému projednání a zda bylo účastníkovi řízení umožněno vady odvolání odstranit. Obě tyto podmínky byly splněny. K otázce vlastnického práva k předmětným věcem pak žalovaný uvedl, že toto nemohl posoudit ani správní orgán I. stupně, neboť v řízení dle § 179 daňového řádu měl k dispozici pouze čestné prohlášení žalobce. 11. Žalobcovo tvrzení ohledně nemožnosti vyjádřit se k věci a předkládat důkazní návrhy nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Žalobce byl k předložení i navržení důkazních prostředků vyzýván a rovněž mu byla poskytnuta lhůta pro případné vyjádření, avšak tohoto svého práva nevyužil. 12. Dle žalovaného je irelevantní též námitka žalobce, že byla porušena zásada šetřit práva třetích osob. K tomu dále žalovaný uvedl, že v řízení o vyloučení majetku z daňové exekuce je na navrhovateli, aby prokázal, že mu svědčí vlastnické právo k majetku, jehož vyloučení se domáhá. Pouze, hrozí- li, že navrhovatel neunese povinnost tvrzení a důkazní břemeno, má správce daně povinnost jej o této skutečnosti poučit a poskytnout mu příležitost svá tvrzení a důkazy doplnit, což se v daném případě stalo, když správní orgán I. stupně žalobce poučil, že pouhé čestné prohlášení k prokázání jeho vlastnického práva nestačí, a vyzval ho k předložení dalších listin. 13. K námitce, že správní orgány vycházely i z podkladů, které nejsou součástí spisu, žalovaný uvedl, že tato je nekonkrétní, jedná se o spekulaci, a ve vztahu k projednávané věci je nesrozumitelná. Všechny listiny, jež byly vzaty v úvahu při jeho rozhodování, byly a jsou součástí spisu předloženého mu v odvolacím řízení, který byl následně zaslán soudu. 14. Námitku, že rozhodnutí žalovaného bylo ovlivněno výkonnostními kvótami, považuje žalovaný za irelevantní, ale především za samoúčelnou, urážlivou a rozhodně nepravdivou. 15. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl. Posouzení věci krajským soudem 16. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). 17. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. 18. Soud rozhodoval bez nařízení jednání, neboť s tím účastníci řízení souhlasili. 19. Žaloba není důvodná. 20. Podle § 179 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu: „Po nařízení daňové exekuce správce daně na návrh osoby, které svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce nebo osoby, které je exekučním příkazem ukládána povinnost ohledně takového majetku, popřípadě z moci úřední, rozhodnutím vyloučí z daňové exekuce majetek, kterému svědčí prá