4 Azs 60/2007 — Nejvyšší správní soud

33 Az 11/2022- 40 - text  10 33 Az 11/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: M. O. zastoupený: Mgr. Hana Havelková, advokátka, sídlem Jaltská 989/7, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 4. 8. 2022 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2022, č. j. OAM-45/LE-LE05-LE05-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 27. 6. 2022, č. j. OAM-45/LE-LE05-LE05-2022 rozhodl žalovaný o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu tak, že se azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), neuděluje; doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu nelze udělit. Důvodem pro takový postup žalovaného byla skutečnost, že žalobcem tvrzené azylově relevantní skutečnosti nebylo možno podřadit pod žádný z azylových důvodů, přičemž splnění podmínek pro vyloučení možnosti udělit doplňkovou ochranu spatřoval žalovaný v trestné činnosti žalobce spáchané v Moldavsku, o níž panuje důvodné podezření z jejího spáchání. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby vyjádřil žalobce svůj nesouhlas s napadeným rozhodnutím pro jeho nedostatečné odůvodnění a vnitřní nekonzistentnost. Poté v první části žaloby namítal žalobce splnění podmínek pro udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu, a to konkrétně příslušnost k určité sociální skupině a národnosti, když by byl jako Ukrajinec vystaven pronásledování v zemi původu z důvodu nuceného nástupu do vojenské služby. Na tomto místě žalobce zdůraznil, že násilí a služba v armádě není slučitelná s jeho přesvědčením pacifisty. Kdyby byl nucen nastoupit do vojenské služby, došlo by rovněž k ohrožení jeho života, neboť není trénován k boji. Pro případ odmítnutí nástupu do vojenské služby mu hrozí trest odnětí svobody. Současně poukázal žalobce na ozbrojený konflikt probíhající na Ukrajině, který je namířen proti ukrajinskému obyvatelstvu, které je systematicky napadáno nepřátelskou armádou právě pro svou národnost. Dále žalobce sdělil, že o jeho osobě bylo vedeno vydávací řízení do Moldavska dle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen zákona č. 104/2013 Sb.). Žalobce ve vydávacím řízení uplatňoval důvody podle § 91 odst. 1 o) a p) zákona č. 104/2013 Sb. V souvislosti s tím žalobce také poukázal na to, že pochybnosti o průběhu vyšetřování protiprávního jednání, jež je mu v Moldavsku kladeno za vinu, nebylo předmětem vydávacího řízení. Předmětem tohoto vydávacího řízení bylo toliko zjištění, zda vydání žalobce nebrání některý z důvodů uvedených v § 91 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., tedy zda je vydání přípustné či nikoli. Žalobce dále napadal postup žalovaného, když ten nevzal řádně v potaz žadatelem tvrzené skutečnosti a vycházel jen z obecných zpráv založených ve spisovém materiálu. Žalovaný tak měl pominout věk žadatele, jeho zdravotní stav (který je dobrý) a tedy předpoklad jeho povolání do armády. Žalovaný měl rovněž pominout i skutečnost rozvoje válečného konfliktu. V druhé části žaloby žalobce rozporoval postup žalovaného stran vyloučení možnosti udělit doplňkovou ochranu dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. V této souvislosti žalobce poukázal na neexistenci důvodného podezření. Dále žalobce poukázal na to, že v trestním řízení vedeném v Moldavsku nevyvstala důvodnost a relevantnost vznesených obvinění. Žalobce rovněž konstatoval jím shledaná porušení jeho práv v probíhajícím trestním řízení v Moldavsku. Žalobce byl i toho přesvědčení, že pochybení se dopustil i státní zastupce ČR, který nepostupoval dle § 92 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., když mu žalobce sdělil skutečnosti o skutku, který je vyšetřován (žalobce měl být také obětí skupiny, kdy pracoval pouze jako řidič, který měl osoby odvést na určité místo) a neučinil podrobnější předběžné šetření a nevyrozuměl prostřednictvím ministerstva cizí stát o stanovisku žalobce a nepožádal ministerstvo o opatření vyjádření cizího státu. Žalobce měl za to, že důvodnost jeho trestního stíhání a to, že se dopustil nějakého protiprávního jednání, nebyla prokázána a současně nebyla ctěna zásada presumpce neviny. Žalobce se tedy domnívá, že žalovaný pochybil v hodnocení důkazů a z nich vyslovil nesprávné právní závěry o existenci důvodného podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 23. 8. 2022 popřel žalovaný oprávněnost žaloby, neboť neshledal námitky žalobce důvodnými. Poté žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je jeho obecná obava z války na Ukrajině, snaha zabránit svému vydání k trestnímu stíhání do Moldavska a snaha zlegalizovat si svůj pobyt na území ČR, aby zde mohl být s rodinou. Dále žalovaný uvedl, že žalobce neuvedl žádné důvody, které by vedly k názoru, že by byl na Ukrajině vystaven jakémukoliv jednání podřaditelnému pojmu pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Naopak výslovně prohlásil, že na Ukrajině neměl nikdy žádné problémy. Snahu zůstat v ČR, ani snahu zabránit svému vydání k trestnímu stíhání do Moldavska, těmto důvodům dle žalovaného podřadit nelze. Dále žalovaný uvedl, že žalobce je důvodně podezřelý ze spáchání zločinu obchodování s lidmi dle čl. 165 moldavského trestního zákona. Jak konstatoval Krajský soud v Plzni (dále jen „KS v Plzni“), tak žalobci přičítané protiprávní jednání odpovídá právní kvalifikaci zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi dle § 168 odst. 2 písm. e) a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. V této souvislosti žalovaný zmínil také to, že žalobce byl v ČR pravomocně odsouzen rozsudkem OS Cheb sp.zn. 2 T 3/2019 ze dne 25. 3. 2019, který nabyl právní moci téhož dne, k podmíněnému trestu odnětí svobody na 2,5 roku pro spáchání zločinu vydírání dle § 175 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a písm. c) trestního zákoníku. Jelikož však OS Cheb již rozhodl, že se žalobce ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil, přihlížel žalovaný k tomuto odsouzení pouze jako k přitěžující okolnosti. Co se týče povahy zločinu, z jehož spáchání je žalobce důvodně podezřelý, konstatoval žalovaný, že dle jeho názoru se jedná o zločin nesporně „vážný“ ve smyslu zákona o azylu. Z těchto uvedených důvodů byla aplikace neudělení doplňkové ochrany pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu, zcela na místě a je též řádně odůvodněna. Dle žalovaného neobstojí ani námitka zpochybňující zákonnost samostatného vydávacího řízení. Dne 29. 3. 2022 obdržel žalovaný usnesení KS v Plzni ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1 Nt 101/2022, kterým KS Plzeň rozhodl o přípustnosti vydání žalobce k trestnímu stíhání do Moldavska. Z usnesení současně vyplynulo, že KS Plzeň přijal záruky poskytnuté moldavskou stranou, že trestní řízení nebude vedeno z důvodu jeho rasy, náboženství, pohlaví, národnosti, etnického původu nebo politických názorů, že žalobce nebude bez souhlasu ČR vydán třetímu státu a nebude stíhán ani souzen za jiné činy, než pro které je žádáno jeho vydání, a že nebude vystaven mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a bude mít přístup ke spravedlivému procesu. KS Plzeň dospěl na základě poměrně obsáhlého dokazování k závěru, že poskytnuté záruky jsou spolehlivé a že neexistuje žádný důvod považovat kroky podniknuté moldavskými orgány činnými v trestním řízení za nezákonné a porušující zásady spravedlivého procesu. Stejně tak neshledal žádnou indicii svědčící o tom, že by žalobci v případě vydání do Moldavska hrozilo porušení jeho práv na spravedlivý proces a že by proti němu vznesené obvinění nebylo důvodné. Žalovaný taktéž poukázal na to, že soud rozhoduje toliko o přípustnosti vydání žalobce, nikoli o samotném vydání. Tato pravomoc je svěřena ministru spravedlnosti. Za důležité považoval žalovaný také uvést, že řízení o vydání je naprosto samostatné řízení a plně samostatné od řízení o mezinárodní ochraně. Také neudělení humanitárního azylu považoval žalovaný za řádně odůvodněné. V závěru žalovaný konstatoval, že napadené rozhodnutí je velmi podrobné a také skutkový stav byl jednoznačně a průkazně řádně zjištěn. V napadeném rozhodnutí je též podrobně rozebráno a zdůvodněno, že ani za situace probíhajícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, není tato okolnost důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, viz také dle Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků (New York 1967), vydané UNHCR v Ženevě v září roku 1979, (osoby, které byly donuceny opustit svou vlast na základě ozbrojeného náro