2 Azs 144/2020 — Nejvyšší správní soud

77 A 160/2021- 37 - text  11 77 A 160/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců Mgr. Jana Šmakala a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobce: T. Q. A. zastoupený advokátem JUDr. Matoušem Jírou, sídlem 28. října 1001/3, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. MV-176602-5/SO-2021 ze dne 25. 11. 2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před správními orgány 1. Žalovaná rozhodnutí č. j. MV-176602-5/SO-2021 ze dne 25. 11. 2021 zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-2684-27/ZR-2020 ze dne 7. 9. 2021. Ministerstvo vnitra v uvedeném rozhodnutí zrušilo žalobcovo povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen soudem ČR za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující 3 roky. Zároveň stanovilo žalobci lhůtu 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí k vycestování z území ČR, případně do 30 dnů ode dne propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. II. Řízení před soudem 2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. Žalobce předně uvedl, že se žalovaný řádně nevypořádal se všemi námitkami, které uvedl ve svém odvolání. Správní řízení nebylo zahájeno řádně. K jeho zahájení došlo dne 6. 12. 2020. Rozhodnutí v trestním řízení, kterými byl žalobce prvotně odsouzen, byla usnesením Krajského soudu v Plzni sp. zn. 5 T 6/2019 ze dne 18. 1. 2021 zrušena. Ministerstvo následně řízení přerušilo, a to až do doručení rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 5 T 6/2019-1806 ze dne 8. 6. 2021. Tímto rozsudkem byl žalobci uložen nový trest odnětí svobody v trvání 6 let. Dle žalobce však měl žalovaný po doručení zrušujícího usnesení správní řízení ihned zastavit, a poté zahájit řízení nové. Žalobce dále namítl vadu řízení spočívající v porušení jeho práva jako účastníka správního řízení. Ministerstvo mu neumožnilo, aby se před vydáním rozhodnutí ve věci vyjádřil k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu. Nejdříve tato možnost byla odepřena jeho právnímu zástupci, a to z důvodu neznalosti čísla cestovního pasu žalobce. Poté právní zástupce žalobce zaslal skrze datovou schránku žádost o sjednání nového termínu, přičemž nový termín stanovený ministerstvem mu byl zaslán na e-mailovou adresu. E-mail však právní zástupce žalobce ve své emailové schránce nikdy nedohledal, informaci o novém termínu tedy nikdy nedostal, a tudíž ani nepotvrdil. Žalobce také poukázal na rozpor napadeného rozhodnutí s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Zrušením povolení k trvalému pobytu došlo k tvrdému zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Rozpor napadeného rozhodnutí shledal i s Úmluvou o právech dítěte. Zájem jeho dvou nezletilých dětí měl převážit nad zájmem správních orgánů. 3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Nesouhlasila s tím, že by správní řízení nebylo zahájeno řádně a že by ministerstvo porušilo svou povinnost dle § 36 odst. 3 správního řádu. V obou případech odkázala na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí. S rozporem napadaného rozhodnutí s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s Úmluvou o právech dítěte nesouhlasila. III. Posouzení věci 4. Žaloba není důvodná. Řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu správní orgány zahájily řádně a žalobci poskytly dostatečnou možnost seznámit se se spisem a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Důvody pro zrušení povolení správní orgány posoudily správně a jejich rozhodnutí není nepřiměřeným zásahem do života žalobce. Zahájení řízení o zrušení povolení k pobytu 5. Žalobce předně brojil proti způsobu, jakým s ním bylo řízení zahájeno. Soud tuto námitku neshledal důvodnou; v poměrech souzeného případu by ostatně vytýkaná vada neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. 6. Řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu ve věci žalobce ministerstvo zahájilo po právní moci odsouzení žalobce rozsudkem KS v Plzni č. j. 5 T 6/2019-1520 ze dne 17. 12. 2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 15 To 9/2020-1549 ze dne 28. 2. 2020. Protože tato rozhodnutí byla vydána v řízení proti uprchlému, byl žalobce oprávněn navrhnout opětovné projednání věci ve své přítomnosti (§ 306a odst. 2 trestního řádu). Na návrh žalobce tedy Krajský soud v Plzni zrušil odsuzující rozsudky a věc projednal znovu. Do vydání nového rozhodnutí trestního soudu ministerstvo přerušilo řízení o zrušení povolení k pobytu s odkazem na § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Po právní moci nového odsuzujícího rozsudku č. j. 5 T 6/20191806 ministerstvo v řízení pokračovalo. 7. V poměrech souzeného případu byl postup ministerstva po právu. S ohledem na zvláštnost a pravidla trestního řízení proti uprchlému lze očekávat, že trestní soud po zrušení původních odsuzujících rozsudků rozhodne ve věci žalobce znovu. Za toho stavu tedy bylo zřejmé, že původní důvod (pravomocné odsouzení) pro zahájení správního řízení odpadl a zároveň je o této otázce vedeno řízení před (výlučně) příslušným orgánem veřejné moci. Protože šlo o předběžnou otázku trestní odpovědnosti žalobce, o níž si ministerstvo nemohlo učinit vlastní úsudek, bylo vhodným postupem řízení přerušit podle § 57 odst. 2 ve spoj. s § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. V kontrastu s tím by bylo procesně nehospodárné, aby ministerstvo řízení zastavilo a následně znovu zahájilo. Sám žalobce ostatně neoznačil žádný konkrétní právní důvod, natož ustanovení právního předpisu, podle něhož by bylo nezbytné řízení zastavovat. 8. Bez ohledu na právě uvedené, nemohla mít tato údajná vada řízení vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Ministerstvo mělo ve věci žalobce zahájit řízení o zrušení povolení k pobytu nejpozději po právní moci odsuzujícího rozsudku č. j. 5 T 6/2019-1806, žalobce věděl, čeho se toto řízení týká, a měl možnost v něm plně uplatňovat svá procesní práva. Za toho stavu nemohl být průběh řízení ani jeho výsledek ovlivněn dřívějším zahájením natolik, že by bylo možné smysluplně uvažovat o možném ovlivnění zákonnosti napadeného rozhodnutí. Možnost nahlížet do spisu a seznámit se s podklady pro rozhodnutí 9. Podstata další námitky spočívala v tom, že zástupce žalobce měl v průběhu správního řízení údajně problém domluvit se na termínu nahlížení do spisu, protože neměl k dispozici cestovní pas žalobce, který správní orgán údajně vyžaduje pro sjednání termínu nahlížení. Na žádost advokáta zprávou v systému datových schránek dne 26. 7. 2021 o stanovení konkrétního termínu odpověděla úřední osoba dne 3. 8. 2021 e-mailem na e-mailovou adresu advokátní kanceláře s žádostí, aby zástupce žalobce navrhl termín nahlížení do spisu. Pracovnice advokátní kanceláře e-mailem dne 11. 8. 2021 navrhla dva termíny. Úřední osoba e-mailem následující den 12. 8. 2021 potvrdila termín nahlížení na 18. 8. 2021 v 9.30 hodin. Žalobce tvrdil, že tento potvrzující e-mail jeho zástupci jednak nikdy nepřišel, jednak správní orgán nemá zástupce žalobce kontaktovat emailem. Pokud tak už učiní, má vyžadovat potvrzení doručení e-mailu. Protože doručení emailu nebylo potvrzeno, nebyl z důvodu pochybení správního orgánu řádně sjednán termín nahlížení do spisu a nebylo možné se seznámit s jeho obsahem. 10. Tvrzení žalobce o průběhu komunikace se správním orgánem odpovídá obsahu spisu. Přesto soud shledal tuto námitku nedůvodnou. Žalobce totiž měl prostřednictvím svého zástupce dostatek prostoru do spisu nahlédnout. Ve spisu nebyly žádné podklady, které by žalobci nebyly známé. Nenahlédnutím do spisu fakticky tedy nebyl nijak omezen a měl plnou možnost skutkově i právně argumentovat ve svůj prospěch. 11. Z výše uvedeného plyne, že zástupce žalobce zaslal žádost prostřednictvím systému datových schránek. Na odpověď ministerstva prostřednictvím e-mailu reagoval také e-mailem. Na údajně absentující odpověď pak již nijak nereagoval. E-mailovou komunikaci ze strany ministerstva soud hodnotí jako vhodný a pružný postup směřující k nalezení rychlé shody na termínu nahlížení do spisu. Není nutně vyloučen § 19 odst. 4 správního řádu a v něm normovanou podmínkou předchozí žádosti ze strany účastníka, neboť účelem postupu ministerstva nebylo doručení písemnosti (srov. marginální rubriku dílu 4 hlavy II části druhé správního řádu). Sjednání termínu mohlo stejně tak dobře proběhnou telefonicky a být ve spisu pouze zaznamenáno ve formě úředního záznamu. Potud tedy soud hodnotí postup ministerstva jako zákonný; sám soud ostatně v některých případech postupuje obdobně právě z důvodu procesního komfortu všech zúčastněných procesních subjektů (např. při hledání termínu pro konání ústního jednání). Nelze pak ani přehlédnout, že zástupce žalobce se vůči tomuto způsobu komunikace neohradil a pracovnice advokátní kanceláře v ní e-mailem pokračo