1 As 40/2007 — Nejvyšší správní soud

77 A 32/2022- 66 - text  13 77 A 32/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobci: a) L. G. nar. X, bytem X, b) I. H., nar. X, bytem X, oba zastoupeni Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, se sídlem Huťská 1383, 272 01 Kladno, proti žalované: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni, se sídlem Radobyčická 2465/12, 301 00 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2022, č. j. ZKI PL-O-3/132/2022-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobci brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2022, č. j. ZKI PL-O-3/132/2022-4 (dále jen: „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Kralovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 2. 2022, č. j. OR-281/2021-435. Tím bylo rozhodnuto o nesouhlasu žalobců s neopravením chyby v katastrálním operátu podle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „KatZ“) tak, že se mu nevyhovuje. Výrokem II. pak správní orgán I. stupně rozhodl, že parcely č. X a XAv k. ú. a obci X, budou nadále v katastru nemovitostí evidovány s druhem pozemku lesní pozemek. 2. Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, přičemž každý vlastní podíl o velikosti ideální ½ na pozemcích p. č. X, lesní pozemek, a p. č. XA, lesní pozemek, vše v k. ú. a obci X, zapsané na LV č. XD v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Kralovice (dále jen „předmětné pozemky“). Pozemky žalobců historicky vznikly oddělením z původního pozemku p. č. XB, lesní pozemek, v k. ú. a obci X, nyní zapsaného na LV č. XC v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Kralovice (dále jen „pozemek XB“). 3. Důvod k podání návrhu na opravu chyby v katastru nemovitostí shledávali žalobci v tom, že druh předmětných pozemků je chybně veden jako lesní pozemek, když ke změně z původního druhu pozemku pastvisko neexistuje ve sbírce listin katastrálního úřadu žádný relevantní titul. Obsah žaloby 4. Důvod pro podání žaloby spatřují žalobci především v tom, že správní orgán I. stupně i žalovaný rozhodli zamítavě i přes zjevnou absenci podkladů pro taková rozhodnutí. Ačkoli žalovaný uvedl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně přezkoumal tak, aby byly naplněny zásady obsažené v § 2 až 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nebyly tyto zásady v napadeném rozhodnutí dodrženy. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dovozuje závěry, které nemá nijak důkazně podložené a pouze spekuluje o důvodech, pro které došlo v roce 1979 ke změně druhu pozemků. 5. Je chybný názor žalovaného, že pozemkový katastr nebyl průběžně obnovován a že tyto historické evidence nelze považovat za katastrální operát. Do založení evidence nemovitostí v daném území byly závazné informace o jednotlivých nemovitostech opatřovány právě z pozemkového katastru, toto se týkalo i informací o druhu pozemku a jeho využití. Pokud by se vyšlo ze závěru žalovaného, že pozemkový katastr není považován za validní evidenci, pak by nebylo třeba při komplexním zakládání evidence nemovitostí nic porovnávat a stačilo by při jejím vzniku založit způsob využití a druh pozemku v nově zakládané evidenci. Při takovém postupu by však nedošlo k vyšetřování skutečného stavu a nebyly by naplněny podmínky ani tehdejší právní úpravy, která evidenci nemovitostí upravovala. Rovněž odkaz žalovaného v napadeném rozhodnutí na „zakreslení značky lesní půda v mapě minimálně od roku 1967“ je zcela irelevantní, neboť faktickým a právním podkladem pro vedení evidence pozemkového katastru byly zápisy uvedené v jednotlivých knihovních vložkách. Navíc mapa z roku 1967, na níž odkazuje žalovaný, je pouze rukou psaný a doplňovaný dokument bez jakéhokoli právního významu, jelikož ze způsobu jeho vedení nelze dovodit, že údaje v něm uvedené jsou správné a závazné. 6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí jako podklad pro změnu druhu pozemků uvádí výkaz změn, který má být opatřen podpisem a otiskem razítka zástupce tehdejšího MNV Chříč. Uvádí, že podpisem výkazu změn tehdejší vlastník odsouhlasil správnost údajů, které byly zapsány do evidence nemovitostí při jejím komplexním zakládání. Žalovaný však již neuvádí, na základě jakého titulu došlo k zápisu změny druhu pozemku XB do evidence nemovitostí. Samotný odkaz na výkaz změn nestačí k osvědčení, že v souladu s tehdejšími právními předpisy došlo k naplnění jedné z forem zákonného předpokladu pro změnu druhu pozemku za současného vyjmutí pozemku ze zemědělského půdního fondu. 7. Z tehdy platné zákonné úpravy vyplývá, že zápisu do výkazu změn muselo vždy předcházet rozhodnutí, které sloužilo jako základní rámec pro provedení změn v operátu a až poté jako podklad pro zápis ve výkazu změn, který byl následně předložen orgánu geodézie k zapracování do evidence nemovitostí. Takové rozhodnutí ve sbírce listin katastrálního úřadu chybí, z výkazu změn vyplývá, že pozemek je veden jako pastvina, a pouze v oddílu „B Stav v evidenci nemovitostí“ je bez jakéhokoli podkladu náhle uveden jako lesní půda. 8. Žalovaný pouze spekuluje, pokud uvádí, že druh pozemku jako lesní pozemek byl veden pravděpodobně na základě místního šetření. Toto tvrzení není nijak podloženo. Ve sbírce listin není založena žádná listina týkající se místního šetření, není tak jisté, zda místní šetření proběhlo. Napadené rozhodnutí nemůže obstát, když jej žalovaný na základě tohoto tvrzení odůvodnil, je tedy potřeba napadené rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné a tudíž nezákonné. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že zákon č. 53/1966 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu začal platit až 1. 9. 1966, tedy v době, kdy pozemek již s největší pravděpodobností byl evidován jako lesní pozemek, a zákon č. 48/1959 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, nijak neupravuje povinnost zasílat orgánům geodézie a kartografie opis rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy, tento opis tak nemusel existovat, nelze tak z nemožnosti jej dohledat usuzovat chybu v evidování předmětných pozemků s druhem lesní pozemek. Žalobci mají toto tvrzení za spekulaci bez jakéhokoli relevantního podkladu, jelikož tento závěr žalovaného patrně vychází z mapy se zákresem pozemku XB z roku 1967, přičemž tato mapa nemůže mít žádný právní význam, jelikož ze způsobu jejího vedení není možné dovozovat, že údaje v ní jsou správné a závazné. Žalovaný si je vědom potřeby existence rozhodnutí orgánu ochrany zemědělského půdního fondu o odnětí pozemku XB z evidence, jelikož bez něj by v roce 1979 nebylo možné při zakládání evidence nemovitostí legálně změnit druh pozemku z pastviny na lesní půdu, a to zvlášť v době, kdy zemědělská půda byla zákonem chráněna. 10. Žalovaný k odůvodnění svých záměrů často užívá pojmy „s největší pravděpodobností“, „pravděpodobně“ či „mohlo“, tato vada napadeného rozhodnutí jej činí rozporným se zásadou přesvědčivosti rozhodnutí a také nepřezkoumatelným. Žalovaný pouze spekuluje o možném vývoji událostí, které do důsledku vedly ke změně druhu pozemku XB z pastviny na lesní pozemek, aby nakonec v závěru napadeného rozhodnutí jednu z možností, které mohly vést ke změně druhu pozemku v evidenci nemovitostí, prezentoval jako fakt – avšak bez jakéhokoliv relevantního důkazu, který by byť jen konání takového místního šetření dosvědčoval. Závěry žalovaného jsou tak pouze spekulativní a nemají jakoukoli důkazní oporu. Skutečnost, že ve sbírce listin není založena žádná listina dokládající změnu druhu pozemku na lesní pozemek, nemůže být přičítána k tíži žalobců. Naopak toto dokládá, že v katastrálním operátu je chybně evidován druh a způsob využití předmětných pozemků. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný má za to, že v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnil, proč historické evidence sloužily při zakládání evidence nemovitostí pouze jako podpůrný prostředek a že vztah historických evidencí k současnému operátu katastru nemovitostí je pouze nepřímý. Ke stejnému závěru došel i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 9. 2012, č. j. 1 As 43/2012-55. 12. K námitce žalobců, že mapa z roku 1967 je rukou psaný a doplňovaný dokument bez jakéhokoli právního významu, jelikož není možné dovozovat, že údaje v ní uvedené jsou správné a závazné, žalovaný uvedl, že mapa evidence nemovitostí byla součástí operátu evidence nemovitostí. Evidence nemovitostí obsahovala operát měřický, písemný, sbírku listin a sumarizační výkazy. Je samozřejmé, že podklad byl ručně psaný, neboť v roce 1967 neexistovala výpočetní technika dnešní doby, do analogových map byly změny doplňovány ručně. 13. Nutnost existence rozhodnutí pro zapsání změny v operátech evidence nemovitostí dovozují žalobci z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí. Jak žalovaný uvedl v napadeném