1 Azs 314/2021 — Nejvyšší správní soud

55 A 60/2022- 75 - text  10 55 A 60/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: A. S. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 25, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1417/25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. MV-153516-5/SO-2022 ze dne 16. 9. 2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V souzené věci se soud zabýval tím, zda lze udělit povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie žadateli, který v době rozhodnutí správního orgánu již není rodinným příslušníkem občana EU, protože tento občan v mezidobí zemřel. I. Řízení před správním orgánem 2. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 13. 9. 2019 zamítlo žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU na území České republiky, neboť žalobce nebyl rodinným příslušníkem občana EU uvedeným v § 15a zákona o pobytu cizinců. Žalovaná toto rozhodnutí potvrdila. Následnou žalobu žalobce zamítl Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. 57 A 3/202060 ze dne 17. 8. 2021. 3. Rozhodnutí krajského soudu a žalované posléze zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 1 Azs 314/2021-47 ze dne 6. 1. 2022 pro nedostatky ve zjišťování skutkového stavu a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná na základě tohoto rozsudku zrušila rozhodnutí Ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti žalobce a věc mu vrátila k dalšímu řízení. 4. Ministerstvo vnitra v tomto dalším řízení vyzvalo žalobce, aby doložil, že je rodinným příslušníkem občana EU. Učinil tak proto, že v mezidobí zemřela matka žalobce, která byla původním rodinným příslušníkem, k němuž se vázala žádost žalobce. Dále měl žalobce doložit platný doklad o zdravotním pojištění. 5. Následně ministerstvo žádost žalobce zamítlo a stanovilo lhůtu k vycestování, neboť žalobce nedoložil náležitosti požadované § 87b odst. 3 zákona o pobytu cizinců, protože nedoložil platný doklad o zdravotním pojištění a neoznačil žádného občana EU, který měl být jeho rodinným příslušníkem. 6. Odvolání žalobce žalovaná zamítla a rozhodnutí Ministerstva vnitra jako správné potvrdila. Nad rámec toho konstatovala, že zamítnutí žádosti není nepřiměřené ve vztahu k rodinnému či soukromému životu žalobce. Žalobce totiž neuvedl nic konkrétního ke své sestře, občance ČR, a jeho nezletilá dcera pobývá v ČR na základě samostatného pobytového oprávnění. Protože jsou oba občany Ruské federace, pro případ společného soužití mají využít některého z pobytových titulů pro občany třetích zemí. II. Řízení před soudem 7. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že správní orgány postupovaly v rozporu se zásadami správního řízení. Ke dni podání žádosti žalobce doložil všechny rozhodné skutečnosti. Správní orgány mu však nevyhověly, což Nejvyšší správní soud později označil za pochybení. Žalobce by tak měl nárok na pobytové oprávnění za účelem sloučení s matkou. Pokud by správní orgány původně rozhodovaly správně, toto oprávnění by mu bylo přiznáno. Faktické zdržení řízení zapříčinilo, že žalobce nyní nemůže doložit nezbytné náležitosti (matka zemřela). Dále žalobce namítl, že navrhoval výslech sestry ke zjištění sociálních vazeb na území ČR, který nebyl proveden. Správní orgány ani nevysvětlily, proč tento výslech neprovedly. Závěrem žalobce namítl, že rozhodnutí je nepřiměřené. Žalobce má na území sestru ČR a nezletilou dceru, která s ním žije ve společné domácnosti a je na něm závislá. Žalobce nemá možnost vyřešit svůj pobyt v ČR ze země původu, neboť se do Ruska s ohledem na nynější situaci nemůže vrátit, a na zastupitelském úřadě nyní nejsou žádosti o vízum přijímány. Přiměřenost rozhodnutí měly správní orgány hodnotit také ve vztahu k postavení nezletilé dcery žalobce, nikoliv jen v rozsahu účelu konkrétního pobytového oprávnění. Důsledkem napadeného rozhodnutí musí žalobce vycestovat, takže bude buďto odloučen od dcery, nebo ta bude muset být vytržena z jejího přirozeného prostředí. 8. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou. Ve vztahu k zamítnutí žádosti uvedla, že není sporné, že žalobce nedoložil, že by byl rodinným příslušníkem občana EU. Za toho stavu neprokázal splnění zákonných podmínek. Ve vztahu k přiměřenosti rozhodnutí žalovaná setrvala na závěru, že dcera žalobce má samostatné pobytové oprávnění a že soužití žalobce s ní může být řešeno na základě jiného pobytového titulu. 9. Žalobce v replice uvedl, že podle čl. 12 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ve spojení s § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců by měl zachováno právo pobytu i pro případ smrti rodinného příslušníka. Zopakoval, že nesplnění podmínek mu nelze klást k tíži, neboť řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Správní orgány byly vázány právním názorem Nejvyššího správního soudu, přesto neprovedly výslechy členů domácnosti žalobce. Například ve vztahu k sestře žalobce nebylo možné vyloučit, že je rodinným příslušníkem ve smyslu § 15a odst. 2 písm. a) bod 1 zákona o pobytu cizinců. Při posuzování přiměřenosti měly správní orgány přihlédnout také k nejlepšímu zájmu dítěte, který však nebyl vůbec zjišťován. Správní orgány přitom měly poznatky, že mimo žalobce není na území ČR žádná osoba, která by se o dceru mohla postarat. Závěrem žalobce uvedl, že možnost udělení alternativního pobytového oprávnění je čistě hypotetická. III. Posouzení věci 10. Žaloba není důvodná. Žalobce nebyl v době rozhodnutí rodinným příslušníkem občana EU, nebylo tedy možné vyhovět jeho žádosti. Na tom nic nemění ta skutečnost, že jím byl v době podání žádosti, ani ta skutečnost, že správní řízení trvalo v obecné rovině dlouho. Povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU pak nelze žalobci, občanu Ruské federace, udělit jen z důvodů přiměřenosti vůči jeho soužití s dcerou, občankou Ruské federace. Rozsah přezkumu 11. Věc bylo třeba posoudit v mezích žalobních bodů, tak jak byly uplatněny v žalobě ze dne 30. 9. 2022. Prakticky celá argumentace žalobce obsažená v replice ze dne 3. 1. 2023 představovala rozšíření argumentace způsobem, který nelze hodnotit jako rozvinutí původních žalobních bodů: byly v ní uplatněny nové právní důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí opřené o dosud nezmíněná ustanovení právních předpisů, které se v části týkaly i nově zmíněných (zdůrazněných) skutkových okolností. Protože lhůta k podání žaloby a uplatnění žalobních bodů uplynula dne 19. 10. 2022, soud k těmto dalším žalobním bodům nepřihlížel (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve spoj. s § 71 odst. 2 s. ř. s.). Podrobnosti soud uvedl níže na tematicky odpovídajících místech odůvodnění. Obecně však lze říci, že nová – nepřípustná – argumentace žalobce nepoukazovala na případné vady řízení, které by bránily přezkumu v mezích původních žalobních bodů (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 7 Azs 79/2009-84 ze dne 8. 3. 2011, č. 2288/2011 Sb. NSS). 12. Soud nepřehlédl, že rozhodovací důvod rozhodnutí Ministerstva vnitra spočíval na tom, že žalobce nepředložil dva doklady: doklad o zdravotním pojištění a doklad o tom, že je rodinným příslušníkem občana EU. Žalobce nepředložení dokladu nerozporoval vůbec, striktně vzato tedy žaloba, tak jak je formulována, nemohla zpochybnit zákonnost výroku napadeného rozhodnutí, protože zůstává jeden žalobou nezpochybněný nosný důvod rozhodnutí, o nějž se opírá celý jeho výrok. Již proto by soud obecně mohl žalobu bez dalšího zamítnout, protože po jejím věcném posouzení by nemohl rozhodnout jinak (srov. přiměřeně rozhodnutí NSS č. j. 8 Azs 59/2018-59 ze dne 25. 7. 2018, č. 3776/2048 Sb. NSS, č. j. 8 As 52/2006-74 ze dne 21. 11. 2007, č. 1655/2008 Sb. NSS, či NS sp. zn. 29 Cdo 2303/2013 ze dne 23. 10. 2013). 13. S ohledem na okolnosti případu však je zřejmé, že tato otázka byla podružná i pro správní orgán, zejména žalovanou, která této otázce nevěnovala explicitní pozornost. Za tohoto stavu soud neshledal, že by zamítnutí žaloby bez věcného přezkumu bylo namístě. Námitkami vůči posouzení přiměřenosti ostatně žalobce napadl rozhodnutí jako celek, přiměřenost tak bylo třeba posoudit bez ohledu na to, že doklad o zdravotním pojištění žalobce nesporně nepředložil. Dodržení právního názoru kasačního rozsudku NSS 14. Obecně soud uvádí, že napadené rozhodnutí je v souladu se závazným právním názorem rozsudku č. j. 1 Azs 314/2021-47. Žalovaná jím byl zavázána k doplnění podkladů pro rozhodnutí. Ty doplněny byly. S ohledem na úmrtí matky žalobce nicméně došlo k významné změně skutkového stavu, které předurčila doplňování podkladů zcela jiným směrem oproti skutkovému stavu, k němuž se vztahuje závazný názor Nejvyššího správního soudu. 15. Nad rámec rozhodovacích důvodů Nejvyšší správní soud podotkl, že „považuje za nejvýše vhodné, aby správní orgán v obdobných situacích jako je [ž