9 Afs 88/2021 — Nejvyšší správní soud

57 Af 28/2021- 48 - text  15 57 Af 28/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: Mgr. Z. V., narozený dne X, trvale P., proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2021, č. j. 48460-2/2021-900000-311, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 1. 12. 2021, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2021, č. j. 48460-2/2021-900000-311 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „daňový řád“) zamítnuto odvolání žalobce ze dne 10. 9. 2021 a současně bylo potvrzeno odvoláním napadené rozhodnutí Celního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 16. 8. 2021, č. j. 145457/2021-600000-11 (dále též jen „předmětný zajišťovací příkaz“). 2. Celní úřad předmětným zajišťovacím příkazem vydaným podle § 167 odst. 1 daňového řádu ve spojení s § 20a a 20b zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“) stanovil žalobci povinnost, aby složením jistoty ve výši 2 318 663 Kč (dále jen „jistota“) zajistil úhradu dosud nestanovené a nesplatné spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období březen 2011. II. Žaloba 3. Žalobce v úvodu své žaloby namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí, jakož i předmětného zajišťovacího příkazu, když podle jeho názoru k vydání zajišťovacího příkazu nebyly splněny zákonné podmínky. 4. Po stručném shrnutí argumentace celního úřadu obsažené v odůvodnění předmětného zajišťovacího příkazu žalobce tuto argumentaci označil za čistě účelovou, vedenou tendenční snahou o vytvoření dojmu nutnosti vydání zajišťovacího příkazu. Úvahy celního úřadu žalobce měl za zcela nelogické a neudržitelné. 5. Žalobce namítal, že celní úřad vydání zajišťovacího příkazu odůvodňoval především zjištěným převodem 1 500 000 Kč realizovaným den před žalobcovým nástupem do výkonu trestu. Zdůraznil, že v době tohoto i dalších jemu vytýkaných převodů celní úřad vůči němu neučinil na poli vyměřovacího řízení žádný krok. Termínem „zbavování se majetku“ se pak správní orgány snaží navodit dojem naléhavosti vydání zajišťovacího příkazu. Rozhodnou je však okolnost, že žalobce nepřevedl veškeré prostředky, které se na tomto jeho účtu nacházely. Jiná situace by také podle žalobce nastala, pokud by správce daně již vůči žalobci učinil některé konkrétní kroky – např. vydal platební výměry, resp. pokud by žalobce začal převádět prostředky po doručení platebních výměrů, protože pak by skutečně bylo možné uvažovat o zbavování se majetku. 6. Žalobce dovozuje, že žalobou napadené rozhodnutí i jemu předcházející zajišťovací příkaz jsou v rozporu s judikaturou týkající se zajišťovacích příkazů. Konkrétně s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, č. j. 6 Afs 373/2017 – 38. Žalobce má za to, že tento judikát je třeba na projednávanou věc aplikovat bezezbytku. A to z pohledu, v jakém rozsahu žalobce se svým majetkem (finančními prostředky dislokovanými na jeho účtech) nakládal bezprostředně před vydáním zajišťovacího příkazu. Žalobce v dané souvislosti opakovaně zdůrazňoval, že realizovaným převodem částky 1 500 000 Kč nevyčerpal veškeré prostředky na svém účtu č. 100530850/2250 na 0 Kč. Tím spíše, pokud poslední převod na tomto účtu proběhl dne 2. 9. 2020 a byl na marginální částku 10 500 Kč, a to bezmála rok před vydáním zajišťovacího příkazu. Na účtu vedeném Raiffeisenbank a.s. č. 8610080155/5500 neproběhla od jeho založení žádná transakce, přičemž zde je disponibilní zůstatek 50 000 Kč. Co se týče účtu u Air Bank, a.s. č. 1163303019/3030, tak je pravdou, že na tomto účtu probíhají transakce prostřednictvím platební karty. Jde však o transakce v řádu stovek korun. A to o úhrady za služby (Netflix a Spotify), které nestihl žalobce před nástupem do výkonu trestu zrušit. S ohledem na uvedené má žalobce za to, že bezprostředně před vydáním zajišťovacích příkazů na žádném z jeho účtů neproběhla transakce, která by snad mohla signalizovat snahu žalobce vyvést peněžní prostředky z dosahu celního úřadu. Celní úřad též upozaďuje skutečnost, že celkem cca 50 % peněžních prostředků žalobce je dislokováno na účtu stavebního spoření. Na tyto prostředky nelze nahlížet jako na prostředky likvidní, jež by bylo lze zcizit ze dne na den. Žalobce má proto za to, že jeho faktické jednání spolehlivě vyvrací nutnost využití zajišťovacího příkazu, tudíž vydání zajišťovacího příkazu odporuje zákonu a odkazované relevantní judikatuře. 7. K samotnému převodu částky 1 500 000 Kč žalobce ještě doplnil, že je logické, že před nástupem do VTOS bude činit veškeré kroky k zabezpečení záležitostí, které nebude mít z VTOS možnost řešit. Správními orgány akcentovaná skutečnost, že k převodu této částky došlo den před nástupem žalobce do VTOS, tak podle něj ztrácí na významu. Naopak za zásadní žalobce považuje skutečnost, že převod této částky nebyl následován převodem veškerých anebo valné většiny prostředků z majetku žalobce či vypovězením smlouvy o stavebním spoření. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že sám a dobrovolně uhradil peněžitý trest, který mu byl uložen ve výši 500 000 Kč Krajským soudem v Plzni. Žalobce tak není nespolehlivým dlužníkem, který by se vyhýbal placení jemu stanovených peněžních povinností, jak účelově uvádí správní orgány s poukazem na několik let stará exekuční řízení. Žalobce zastává názor, že není možné zaměňovat charakter zjištěných aktiv na straně daňového subjektu a faktickou vůli daňového subjektu s těmito aktivy nakládat způsobem sledujícím obcházení či přímo ohrožení cíle správy daní. 8. Žalobce rovněž namítal, že předmětný zajišťovací příkaz neobstojí ani z hlediska požadavků dle § 20b zákona o spotřebních daních, neboť v projednávané věci nebezpečí z prodlení nehrozilo. Vydání zajišťovacího příkazu tak podle názoru žalobce bylo svévolí celního úřadu. Je tomu tak proto, že celní úřad zůstal po dobu více než jednoho roku od nabytí právní moci trestního rozsudku nečinný. Již tato okolnost sama o sobě vyvrací nutnost vydání zajišťovacího příkazu v režimu § 20b zákona o spotřebních daních. Podle mínění žalobce se nadto s touto argumentací, kterou žalobce vznesl již v odvolání, žalovaný vypořádal vágně a nepřesvědčivě. Je tomu tak proto, že celní úřad byl jako poškozený účastníkem trestního řízení s žalobcem. Pokud byl celní úřad pasivní, nelze z tohoto důvodu akceptovat závěr o možném prodlení žalobce. Zvláště pokud žalobce po tuto dobu nijak nenakládal se svými finančními prostředky, zejména prostředky na účtu svého stavebního spoření, kde se nachází cca 50 % prostředků žalobce. 9. Závěrem žalobce označil předmětný zajišťovací příkaz jako rozporný s § 167 odst. 1 daňového řádu a § 20b zákona o spotřebních daních, jakož i se soudní judikaturou. Navrhl provést k důkazu výpisy z dotčených bankovních účtů, které jsou obsaženy v daňovém spise. Svůj procesní návrh žalobce formuloval tak, že navrhoval zrušení jak napadeného rozhodnutí, tak i předmětného zajišťovacího příkazu. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 6. 1. 2022 navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Úvodem svého vyjádření žalovaný obsáhle zrekapituloval předchozí průběh řízení, poté vymezil předmět sporu a rovněž právní rámec a relevantní judikaturu. Dále pak podrobně zrekapituloval obsah žaloby, přičemž žalobní body rozdělil do tří bodů, k nimž připojil následující vyjádření. Nejprve ovšem předeslal, že žaloba je po obsahové stránce dílčí transpozicí podaného odvolání, kde žalobce uplatňoval v podstatě totožné námitky. 11. K prvému okruhu žalobních námitek, které označil jako „vadné skutkové závěry“, žalovaný předně odkázal na skutková zjištění celního úřadu a ve spise založené důkazy dokumentující (zajišťovacímu příkazu předcházející) jednání žalobce, coby odsouzeného pachatele (organizátora) zločinu zkrácení daně podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016 (dále jen „trestní zákoník“) spáchaného ve spolupachatelství s dalšími osobami, jakož i následné žalobcovy úkony – dispozice s peněžními prostředky – dislokovanými na běžných účtech u několika bankovních ústavů. Dále žalovaný odkázal na obsah trestního rozsudku Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 34 T 4/2015, výpisy z příslušných bankovních účtů žalobce zaznamenávající peněžní transakce na nich v období bezprostředně předcházejícím a následujícím po jeho nástupu k výkonu trestu odnětí svobody, tj. před vydáním zajišťovacího příkazu. Dále pak na rozhodné okolnosti obsažené ve s