3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

77 A 67/2022- 91 - text  21 77 A 67/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Aleny Hocké ve věci žalobce: S. N., nar.: X, st. příslušnost X, v ČR bytem X, zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2022, č. j. OAM-20156-63/PP-2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žádostí ze dne 8. 12. 2021 požádal žalobce žalovaného o vydání povolení k přechodnému pobytu. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2022, č. j. OAM-20156-63/PP-2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rozhodl tak, že výrokem I. žádost zamítl s odkazem na § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“), neboť existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek a výrokem II. napadeného rozhodnutí stanovil žalobci lhůtu k vycestování z území České republiky o délce 30 dnů ode dne oznámení napadeného rozhodnutí. Obsah žaloby 2. Žalobce zrekapituloval, že napadenému rozhodnutí předcházel rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2022. č. j. 57 A 59/2022-28, jenž žalovanému uložil vydat rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 3. V žalobě pak žalobce označil celkem tři žalobní body. První se vztahuje k námitce, že žalovaný nemohl opravdově posoudit přiměřenost napadeného rozhodnutí, pokud neprovedl výslech jeho rodinných příslušníků, pročež nedisponoval podrobnostmi o osobních a rodinných poměrech žalobce. 4. Způsob, jakým žalovaný odmítl provést výslech rodinných příslušníků žalobce, zejména nezletilé dcery M., je nepřijatelný. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že nepřistoupil k provedení výslechů, neboť uvěřil tvrzením ohledně vazeb uvnitř žalobcovy rodiny, a tak učiněná tvrzení dále neprověřoval; žalobce mohl uvést další skutečnosti písemně formou odpovědí na jím vymezené otázky. Takové odůvodnění však dle žalobce nemůže obstát. Nejde o to, zda správní orgán uvěří existenci osobních a rodinných vazeb cizince. Podstatné je, aby pro vyvažování protichůdných zájmů měl dostatek informací. 5. V daném případě měl žalovaný povinnost provést výslech žalobcových rodinných příslušníků. Jen na základě takto získaných informací mohl žalovaný shromáždit dostatečně konkrétní a podrobné podklady a provést opravdové hodnocení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí. Postup žalovaného navíc neodpovídá současnému vývoji judikatury. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2022, č. j. 10 Azs 202/2022-42, dle nějž pokud se cizinec domáhá výslechu jeho rodinných příslušníků, vznese dostatečně konkrétní skutková tvrzení a vymezí okruh skutečností, na které se správní orgán má zaměřit, nemůže správní orgán provedení výslechu odmítnout jen s odůvodněním, že nezpochybňuje ani soukromé ani rodinné okolnosti cizince. 6. Tyto závěry potvrzují i další rozhodnutí správních soudů. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 Azs 33/2022-39, výslech rodinných příslušníku slouží předně ke zjištění podstatných okolností týkajících se soužití cizince s jeho rodinou včetně nezletilých dětí, jakož i udržování vzájemných kontaktů, podílení se na výchově nezletilých dětí či ekonomické situace. Zjišťování skutkového stavu správní orgán nemusí provádět jen prostřednictvím výslechu. Podmínkou je, aby aktivně zjišťoval konkrétní okolnosti rodinného života, ekonomický stav rodiny a další okolnosti. K tomuto žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2020, č. j. 1 Azs 284/2020-19. 7. S ohledem na zmíněné judikaturní závěry má žalobce za to, že žalovaný hrubě porušil svou povinnost provést výslech rodinných příslušníků žalobce. Žalobce svou procesní aktivitou dostál požadavku na vznesení návrhu na výslech. Vylíčil rozhodné skutečnosti a velice podrobně vymezil okruh otázek, při jejichž zodpovězení by žalovaný měl dostatečně podrobné a kvalitní informace o soukromém a rodinném životě žalobce. 8. Žalovaný se vyhnul své povinnosti zjistit podstatné okolnosti žalobcova rodinného a soukromého života, zejména ve vztahu k péči žalobce o zbývající členy rodiny, jejich vzájemné závislosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a okolností týkající se nezletilé dcery M.. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí tyto okolnosti nezohlednil, je chybné jeho posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí, když došel k závěru, že veřejný zájem jednoznačně převažuje nad individuálním zájmem žalobce na zachování soukromého a rodinného života. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce neuvedl žádné okolnosti, které by svědčily o nepřiměřenosti zásahu do života žalobce. Pokud ale žalovaný odmítl provést výslechy rodinných příslušníků žalobce, nedal jim žádnou příležitost, aby takové okolnosti uvedli. Žalobce navíc v rámci vyjádření k podkladům pro rozhodnutí upozorňoval jak na svůj zdravotní stav, tak i na zdravotní stav manželky a jeho matky a na jejich vzájemnou závislost při zajišťování lékařské péče. 10. Žalobce trpí srdečním onemocněním, kvůli němuž musel již šestkrát podstoupit operaci koronárního by-passu. Manželka trpí onkologickým onemocněním a jeho matka je vzhledem k vysokému věku nemohoucí osobou. Žalobce je jedinou osobou, která obstarává materiální prostředky k zajištění nezbytné lékařské péče, dále pak podporu a administrativu spojenou se zajištěním lékařské péče a doprovází své rodinné příslušníky při návštěvách lékaře. Všichni členové rodiny jsou tak na sobě navzájem závislí. Existence této závislosti představovala důvod, proč žalobce trval na výslechu rodinných příslušníků. Účelem navržených výslechů nebylo ztěžovat postup žalovaného, ale upřesnit a předložit informace ohledně zdravotního stavu a realizace vzájemné péče. Tyto informace byly nezbytné pro posouzení otázky přiměřenosti, a to v mezích judikatury Evropského soudu pro lidská práva. 11. V druhém žalobním bodě žalobce směřoval své námitky k tomu, že žalovaný nedbal nejlepšího zájmu žalobcovy nezletilé dcery M. a neumožnil jí realizaci jejího práva být slyšena. Uvedl, že žalovaný nedostál povinnostem vyplývajícím z Úmluvy o právech dítěte a neprovedením výslechu nezletilé dcery M. jí upřel právo být slyšena podle čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. Žalovaný si dále odmítl zajistit stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), což je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé dcery. 12. Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí připouští, že toto rozhodnutí bude představovat zásah do života nezletilé dcery M., tento zásah ale relativizuje s odkazem na její věk blízký zletilosti, obecnými tvrzeními o nižší potřebě péče ze strany rodičů a trestní minulosti žalobce. 13. Žalovaný se zájmy nezletilé M. kromě uvozovací argumentace zabýval nedostatečně, velkou část svých úvah věnoval trestní historii žalobce. Žalovaný nepřiznal nejlepšímu zájmu nezletilé dcery M. rozhodující význam a neučinil z něj středobod všech svých úvah při zkoumání přiměřenosti napadeného rozhodnutí. Takový postup neodpovídá judikaturním závěrům správních soudů ani Evropského soudu pro lidská práva. Rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu vymezila s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, hlediska, kterými se správní orgán musí zabývat při určení nejlepšího zájmu dítěte. Při tomto hodnocení musí zohlednit 1) míru péče o dítě (zejména jde-li o výlučnou péči či nikoli), 2) míru faktické závislosti dítěte na rodiči (zejména s ohledem na věk, zvláštní potřeby atd.), 3) hloubku emočního vztahu dítěte k rodiči či 4) míru ohrožení řádného vývoje dítěte. Všechna tato kritéria musí být vážena proti konkurujícímu veřejnému zájmu a konečné posouzení a určení nejlepšího zájmu dítěte musí být materiálně obsaženo v odůvodnění rozhodnutí. 14. Žalovaný se sice částečně věnoval vymezeným kritériím, učinil tak ale na základě nepodložených spekulací. Kvalifikované posouzení nejlepšího zájmu dítěte vyžaduje, aby správní orgány nashromáždily dostatečné množství informací o poměrech nezletilého dítěte. Existují dva způsoby jak dostát zmíněné povinnosti: provedení výslechu nezletilého dítěte nebo zajištění stanoviska OSPOD. Žalovaný neučinil ani jedno. Žalovaný tak neměl žádné vědomí o kvalitě vztahu mezi žalobcem a jeho nezletilou dcerou M., nemohl tak posuzovat protichůdné zájmy. 15. Opravdové posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí vyžaduje mnohem větší péči, která se odráží v povinnosti žalovaného k nashromáždění dostatečného množství informací o poměrech nezletilého dítěte. Nestačí, aby byl nejlepší zájem dítěte vymezen uvěřením existence intenzivní vazby mezi rodičem a dítětem a jinými spekulacemi. K posouzení